Porod naší Mařenky - diskuze

Ve čtvrtek 11.3. jsem doma vygruntovala celý byt, po obědě si hodinku zdřímla a čekala celkem klidný večer.Odpoledne kolem třetí už jsem cítila slabé kontrakce,manžel přijel v pět a začali jsme pomýšlet na odjezd do porodky.Syn byl v kroužku a tak jsem se rozhodla na něj počkat aby mu to nebylo líto.Dochystala si věci osprchovala se dovařila večeři a pak už jen chodila jak hladová lvice ,kontrakce po 5minutách.O půl sedmé přišel tak jsme jeli.Jako na schvál zrovna sněžilo-odpoledne svítilo slunko-do porodky jsme dorazili o půl osmé večer,stahy po 3 minutách. PA říkala že je to třetí tak to půjde samo a zachvilku to bude.Otevřená na 2cm,udělali jsme přípravu a odvedli nás do porodního boxu.Zašla jsem do sprchy a kontrakce ustávali.Píchli mě vodu a od té doby bolesti jako blázen ,mimčo vůbec nesestupovalo a já prakticky až do porodu skákala na baloně aby slezla,jak odtíkala voda kontrakce začali být pravidelné ale tak krátké že to k ničemu nevedlo a já se ani po delší době neotvírala.Dali mě kapačku oxitocínu že určitě zabere,po hodinějsem byla pořád na pěti a tak sestra naznala že tam malá může být nějaká šprajclá vzhledem k tomu jak doposledka měnila polohy a že ještě chvilku a zavolá lékařku a půjdu nejspíš na císař.Byla pořád moc vysoko a nechtěla dolů.Nakonec kapačka zabrala a já byla na osm.Měla jsem pořád nutkání tlačit takže jsem dole trochu otekla a PA měla dost práce aby jak říkala šupla ten lem malé za ucho aby mohla ven hlavička.Mezi kontrakcema se začali malé strácet ozvi ale pak už jsem mohla cačít tlačit a natřikrát s pomocí asistentek jsem maličkou porodila.Narodila se přesně na termín 12.3. v 0.57 hod.a o chloupek jsme unikli císaři.Protože ale vyletěla jako superman -doslova lezla hlavičkou a ručičkou zároven -tak jsme neunikli šití protože mě roztrhla.Rodila jsem 5 a půl hodiny od přijetí a to si všichni mysleli jakej to bude fofr.Byl to nejbolestivější a nejhorší porod z těch tří ale jsem štastná a stálo to zato.Máme nádhernou zdravou a krásnou dcerku a dneska už vím proč my ženský tolik zapomínáme,pamatovat si tu bolest tak máme každá jenom jedno dítko a víckrát už by jsme do toho nešli.Já se taky na sále dušovala že víckrát nikdy a ted už se jenom směju a říkám -nikdy neříkej nikdy. Porodnici u Milosrdných v Brně můžu jen doporučit naprosto skvělá péče i personál. A jsem štastná že se mnou byl manžel byl moje velká opora a pomoc.Díky že jste tu esej dočetli až sem a všem vašim ratolestem do života hodně zdravíčka a štěstíčka.