Můj POROD - nové diskuze

den D

ahojky holky, tak jak jsem slíbila, tak popíšu i jiá svůj porod, aby ty, které to čeká měly trošu obrázek - jako já, která jsem četla každý příspěvek, abych si to dokázala trošku představit... V pátek jsem byla v poradně, pan doktor mě prohlédl (za celou dobu těhu to bylo podruhé). Byla jsem ten den před tím na prvním monitoru a moudrá jsem z těch grafů a křivek teda rozhodně nebyla. Pan doktor mi pi prohlídce řekl - jo jo jste otevřená, připravená hezky (bylo to v pátek 26.3. a termín jsem měla ve středu 31.3.), \"můžu Vám udělat trošku bolest?\" vyvylila jsem na něj oči a řekla jen, že pokud je to nutný tak jo. On mi řekl, \"udělám Vám Hamiltona, abych tomu trošku pomohl\" a bylo..Vůbec to nebolelo, jen to bylo trošku nepříjemný (trošku hloubš do mě vrtnul rukou). No a já se rozklepala jak osika. On mi řekl, že to bude brzy a odešel. Sestra mi řekla, že budu asi špinit a já celá rozklepaná sedla do auta a jela rovnou domů s tím, že si teda asi dobalim věci do porodky a uvidim co bude. Od té doby mě bolel spodek bříška jako při začátku menzesu... Doma jsem si hned umyla vlasy (co kdyby náhodou) a v noci jsem toho moc nenaspala. V sobotu ráno už mi bylo blbě - blbě - jako od žaludku a bolelo mě to bříško.. Už jsem přítelovi ani nedělala oběd a neměla sama chuť vůbec na nic (ani k jídlu). Přítel ve dvě odjel hrát fotbal s tím, že někdo u sebe telefon mit bude a že mi to vždycky prostě někdo vezme. Odjel a mě se přitížilo... Bylo to v nepravidelných intervalech taková trochu bolest jako když prostě dostanete menzes (neni to stejný, ale je to nejpodobnější bolest). No a pak jsem dala sprchu a pořád to nepřestávalo.. a odešla mi zátka.. (táhlý hlen a fakt hodně, takže jsem si byla jistá, že to není jen výtok, který jsem měla celou dobu těhu). No, začala jsem si psát časy, kdy mě chytla ta bolest a snažila se určit nějaký interval. Bylo to hodně nepravidelné - 16min, 5min, 2min, 10 min... a tak jsem vzala tel. cca v 16h. a napsala přítelovi, že dnes pojedem určitě, ale zatím klid, že nevím v kolik, že je to nepravidelné. Nad mé očekávání to dopadlo tak, že přítel přemlouval mně, ať raději jedem. (nechtěla jsem být z těch, koho pošlou z porodky na 3xdomů, že ještě nic neni). A tak jsem dala sprchu a v 17h jsme vyrazili. V porodce mě přijala asi 25ti letá por. asistentka, šáhla do mě a řekla, že jsem na 2 a ať si vezmu andělíčka (ten jejich mundůr) a jdu si lehnout na předporodní pokoj. (připomínám, že přítel řekl, že mě do porodnice pouze hodí a rozhodně tam se mnou nebude a rozhodně NIKDY nebude u porodu a já se tím trápila celé těhotenství!!!) Odešel pro tašku do auta a mohl se mnou na \"hekárnu\", protože jsem tam byla sama. A tak jsme tam byli a já měla na břiše napíchnutý monitor a každou chvíli měla bolesti (pořád se to dalo). Pak přítel sedl do auta a jel do meka pro něco k jídlu a nakoupil mi tatranky, sušenky a mraky jídla a pití. Bolesti se zhoršovaly a zarčaly být pravidelnější a častější..humor mě pomalu opouštěl..kolem osmé jsme dali meka (já už si jen zobla) a myslela jsem na to, že budu potřebovat energii, tak jsem vysrkla šejka, ať mám dost síly. Pak jsem začala pomalu prosit, ať mi dají něco na bolest. Epidurál se prý dá dát až když jste otevřené na 4 a já po vyšetření v 20h byla stále na 2 a to už jsem začínala být zoufalá...Pomáhalo jen sedět na balónu a dýchat jsem taky neuměla, tak se mi dělalo hrozně zle od žaludku. Moc mi toho s prodýcháváním nevysvětlili (nebo spíš já to podle nich neuměla) a tak jsem každou kontrakci zatla zuby a snažila se dýchat pomalu..Řekli, že v 22 mi dají injekci pravdy a že se to buď rozjede, nebo usnu. Dali mi injekci a přítele poslali domů. A já mezi každou kontrakcí (každé 3 min.) usnula a tím trošku nabrala sílu. Kolem 23h. přišla por as. sáhla do mě a řekla, že se to rozjelo až moc rychle, že jsem na 6 a ať volám přítele (po té injekci jsem byla jak sjetá, nebyla jsem schopna otevřít oči, do sprchy jsem chodila poslepu, na wc taky, no fakt jak přiopilá a totálně mimo a brutálně unavená). Zavolala jsem mu a šla na přípravu. Klistýr (VŮBEC NIC TO NENÍ!!!) jsem v sobě udržela přesně asi 5vteřin, protože přišla kontrakce a já musela \"s pravdou ven\". Holit mě nemuseli, protože jsem si tuto přípravu vyřešila před odjezdem do porodky doma sama. No a šla jsem na sál a tam už byl přítel v zeleném mundůrku a vyděšený jako blázen. Já si lehla a prosila ať už mi ten epidural dají... přišlo mi to jako věčnost. Přišla anestezioložka a mě přišlo, že jí to děsně trvá, všicni museli pryč, já na bok a nehýbat se (i během kontrakce, což bylo téměř nemyslitelné, ale dala jsem to!!)Pak se všichni vrátili (bylo tam asi 5lidí) vč. přítele!!! No a už mi dovolili tlačit, což bala mega úleva. Pak hrozný tlak na knečník, opravdu jak šílená zácpa a šílenou silou zatlačit... a tak jsém díky povzbudzení, že ještě 2x a bude venku dostala hroznou motivaci a přesto, že jsem myslela, že mi prasknou všechny cévky v hlavě a že podruhé už to nedám sebrala veškerou sílu a malá byla v 1.06h na světě!!!malý nástřih a při šití už jsem telefonovalababičkám, že jsou babičkami. přítel byl až na samotné \"vypuzení\"celou dobu se mnou a já před nímk smekám a hrozně moc si ho za to vážím. Malou šel až ošetřovat a přinesli mi ji společně s por. as. Holky, nebojte se ničeho, je to fuška, ale s tím se počítá a tak nepropadejte panice a až to přijde berte to tak, že to k tomu patří a že to zvládly jiné a vy to zvládnete taky!!!držím moc palečky, já na to vzpomínám ráda, těšila jsem se na porod, je to záhul, ale stojí to za to. Malá je krásná, hodná a po porodu, když Vám mimi dají na hrudník a ono Vám koukne do očí to je NEPOPSATELNÉ!!!

Druhý porod

Holky ne že bych teď po tom svym šíleným porodu chdtěla další, ale už o tom přemýšlím dlouho - jaký byl druhý porod? Kratší? Lepší? Jakou změnu jste vy samy tčeba hlavně pociťovaly?

Porod císařem před termínem

Ahoj holky, Pavlík se narodil o 4 týdny dříve, měl být 28.4. a na svět přišel 2.4. Je ale velký a moc šikovný - 49 cm a 3730g (jaký by byl v termínu?....), takže bez potíží na běžném oddělení, ne na nedonošeneckém. Ráno 1.4. praskla voda, teklo to prooudem, takže se to nedalo splést. Měla jsem už tašku sbalenou, protože již dva týdny jsem musela ležet a odpočívat, brát magnézko, takže mě to moc nepřekvapilo. Hned jsme jeli do porodnice, protože jsem měla pozitvního streptokoka ve výteru, takže jsem jela co nejdříve nasadit antibiotika. Ale nic se nedělo, žádné stahy, ani odpoledne, večer , v noci nic. Takže ráno začali dávat tableky do čípku, jednu, druhou, zas nic, kafíčko, nohy na stůl. Jen nás pořád natáčeli na monitor, co dvě hoďky a natibiotika co 8 hod. Nakonec odpoledne druhý den nasadili oxytocin kapačkou, pak ale přišel staší doktor, že raději půjdme na císaře, že to vypadá na dlouho, a předchozí porod byl císařem před dvěma lety, takže nebudeme čekat. Souhlasila jsem, porodních komplikací jsem se bála...Vybrala jsem si anestezii do páteře, protože minule to bylo v pohodě. jenže teď se anestezilog nemohl trefit, napořetí snad dobré--jenže mě to neumrtvilo, stálejsem cítila nohy, pak i řez na břiše, říkala jsem to lékaři, prý to hned zabere... Pak začali operovat, vše jsem cítila, pak jsem už křičela bolestí co to šlo...Jen jsem musela čekat 2-3 min. nez žvytáhli miminko a pak mě uspali natvrdo...no bylo to hrozné...já má ale skoliozu páteře, tak snad proto to nešlo, příště jen celkovou anestezii. tím ale nechci nikoho sta¨¨rašit, místní anestezie je šetrnější pro mimi. Teď jsme už doma, vše se dobře hojí, týden po operaci jsem já docela v pohodě, dítě v pohodě, takže si nestěžuji. Menší dítě se snáze nakojí, takže v pohodě kojíme, ne jak minule.Pa.

Jana

Ahoj holky, chcela by som Vam popisat moj treti, konecne nevyvolany, uplne prirodzeny porod, na ktory budem mat iba nadherne spomienky. Mala som dva terminy, 31.3 a 2.4. V nedelu 28.3 mi odisla hlenova zatka s primesou krvy. Odvtedy som kazdy den trochu spinila a obavovali sa aj nepravidelne bolesti, roznej intenzity. 1.4 vo stvrtok som bola na kontrole v porodnici, kde mi pani doktorka oznamila, ze som otvorena na 1 prst, ale ze porodne cesty su velmi vzadu, nasledne mi spravila velmi bolestive vysetrenie a poslala ma domov s tym, ze v sobotu 3.4 mam prist na vyvolanie, bola som z toho strasne smutna..V ten isty vecer okolo osmej hodiny som dostala ale dost silne kontrakcie, niektore som musela naozaj rozdychavat, ale boli nepravidelne, trvali tak do pol jedenastej a ja som sa rozhodla, ze na noc rodit nepojdem, dojedla som svoje oblubene tortily s kuracim salatom a kontrakcie zaspala...napodiv presli...znova nastupili az o pol stvrtej rano, to som znasala este v pohode, ale o stvrtej som uz vedela, ze sa to rozbehlo a zacali sme to merat, ale nebolo vlastne treba, lebo kontrakcie zacali prichadzat kazdu chvilku, tak kazde tri minuty, niekedy aj castejsie, este som stihla sprchu a velku potrebu, ale potom som sa uz takmer nedokazala obliect, zvyjala som sa od bolesti v aute, moj priatel isiel 160 km za hodinu, presiel cez 2 cervene..no bolo to dost dramaticke...po zaparkovani pred nemocnicou som vyskocila z auta a bezala smerom k porodnym salom, po ceste som sa zvyjala od bolesti a predychavala kontrakcie na chodniku,na schodoch, potom v ambulancii pri prijme, ledva som zvladla vysetrenie na koze, kde mi lekarka oznamila, ze som pripravena, otvorena na 5 prstov a ze ma este vyspoveda...ja som bohuzial nebola schopna spolupracovat, urobil to za mna moj priatel a po chvilke sme sa dostali do porodneho boxu, kde na nas uz cakala velmi mila PA...chcela som odmietnut napojenie na monitor, ze to nevydrzim, ale ubezpecili ma, ze to bude iba na chvilku, tak som suhlasila, nasledne mi PA oznamila, ze som otvorena uz na 8 prstov a ze mi iba pichne vodu a ideme na to...po tejto informacii sa mi neskutocne ulavilo, kontrakcie prestali byt tak bolestive, museli sme na ne dokonca cakat, vodu som nakoniec nemala, neviem, musela mi odtiect asi v sprche este doma...pomaly som tlacila a o chvilku bola moja Janka na svete, takze sa nakoniec narodila 2.4 o 5.45 rano s mierami 2650g a 48cm...porodila som 45 min po prichode do nemocnice..

Terezka

tak se nám ten porod opět nerozběhl sám, tak jsme měli nástup ve středu v 7:30 na vyvolání, přijeli jsme do porodnice natočili nám monitor a dostala jsem gel na dozrání čípku , to mi hned vyvolalo kontrakce po 2min ktere trvali už od 8:30...položili mě na hekárnu s tim , že je jim líto ale dnes to určitě nebude..to se mi protočili panenky, říkala jsem PA že jsme přijeli vlakem a jsme mimopražsky a co bude s přítelem,tak za chvilku přišla a říkala , že se na hekárnu sice nesmí , ale že příteli povolí aby tam se mnou byl cely den...ve 13 hod kdy byli kontrakce stale po 2 až minutě a strašně zesíli už jsem myslela že polezu po zdi, do toho neustale padal monitor , tak jsem se děsila co se děje ...začali se dohadovat jeden přes druheho , co dál..jeden že by to zrychlil a druhy zas že by to nechal pak za mnou přišli s tim že jsem astmatik jestli jim to udejchám a že by navrhovali císaře..což jsem okamžitě odmítla s tim že to zvladnu protože jsem chtěla aby tam byl přítel jelikož to je jeho první a poslední dítě, neustale do mě rvali injekce na zesílení a rychlejší rozjetí , tak jsem myslela že už puknu...divili se že se mi to stale zesiluje protože jsem se vubec neotvírala , nakonec tedy řekli at přítel na hodinu odejde a že mi dají na přípravnu a pak mi na sále píchnou vodu ..na přípravně jsem se neohřála ani pul hodiny, klystýr mi bohužel dát nešel protože jak mi malá tlačila na spodek tak jsem myslela , že budu brečet bolestí to jsme vzdali a šli na sál, tam mi hned v zapětí přišli dát epidural do toho mě chytilo tak šíleny nutkání na zvracení , že jsem litovala přítele jak tam sedí a kouká na to, epidural mi bohužel zabral jen na dvě kontrakce a byli jsme tam co před tim , tak mi přišli dát znovu další dávku, ale bohužel , na to mi bylo řečeno že to musí být asi těsně před porodem, PA do mě sáhla a byli jsme na 4cm ...když do mě sahla za chvili znovu tak už začala volat na druhou že jsme na 8cm a začali tam běhat a skládat lehátko, nebudu rozepisovat všechny detaily to bych tu byla do zítra...a šlo se na tlačení, bohužel jako astmatik jsem už poslední tlačení nezvladala udejchat poslední hodinu jsem už byla na kyslíku pořad čekali jestli jestli to zvladnu a byli připraveny že mi skočí na břicho kdybych to už nezvladala, nakonec jsem uspěšně terezku vytlačila sama bez pomoci, což mě hodně těšilo...přítel byl z toho na měko a měl slzičky v očích když si jí přinesl zabalenou , hodinu se tam s ní mazlil, mrzelo mě že jsem si jí nemohla pořadně pochovat , když mi jí dal na chvilku do ruky tak jsem měla co dělat abych jí udržela...no a tak se z nas 24.3. v 16:45 stali štastny rodiče už třetího dítka a konečně holčičky našeho štěstíčka personal na porodní sále byl naprosto skvělej PA byli užasny a pani doktorka co mě šila odvedla opravdu krasnou práci, byla jsem opravdu moc spokojená...přítel byl taky na jedničku, byla jsem moc rada , že mi byl takovou oporou a řekla bych že narozením naší terezky na vlastní oči z něj udělalo skvělýho tatku co si toho opravdu váží když viděl co ty žensky musí vytrpět, moc mu za to všechno děkuju

jak Fanoušek na svět přišel

Ahoj mamči, tak se s vámi jdu taky podělit o svůj zážitek z porodu. V pátek 19.3. mi ráno začaly bolesti, nebo spíš jen takový nepatrný tlak v podbřišku, tak jsem si říkala, že třeba jenom poslíčci, ale když to ani po 3 hodinách neustávalo, ba naopak bylo to o něco silnější, tak jsem si říkala, že teda třeba večer pojedeme rodit vesele jsem si mezi bolestma vařila ovocné knedlíky a kolem poledne jsem si začala pomalu zapisovat intervaly mezi kontrakcemi a délku jejich trvání, nejdřív 18 minut pak 17 a pak už na přeskáčku 10,5,3,7,11,6 atd. kolem 15,30 dorazil přítel ( který mi během dne snad 100x volal a kontroloval, jestli už náhodou nerodím )dala jsem si sprchu a když bolesti neustávaly, ale byly pořád zhruba po 5 minutách, tak jsme kolem 16:30 vyrazily do porodnice ( asi 30km daleko ), přijeli jsme, vzali mě na monitor ( bylo asi 17:30 ) a říkali, že je to na příjem, ale prý žádný kalup, pak mě prohlídla doktorka, tak jsem jí řekla, že jestli to není k porodu, že jedu hned domu, že tam nebudu zbytečně ležet jako při prvním porodu ( to jsem tam celou noc ležela s bolestma po 3 minutách a rodila jsem až druhý den v poledne ), tak mi dr. sdělila, že jsem tak na 3-4 cm otevřená a že mám jít na pokoj a zabydlet se, a pak že půjdeme pomalu na přípravu, ona že zatím odveze jednu předčasně rodící maminu do Prahy do porodnice a pak až přijede, tak že půjdeme teda rodit. Tak jsem v 18:15 dostala klystýr, chvilku chodila po chodbě ( tatík tam byl se mnou a byl mi velkou oporou ) kolem 18:50 jsem šla ještě na monitor a sestra ( nebo porodní asistentka jak se jim asi na sále říká ) mi píchla vodu a říká mi, až budete mít pocit na tlačení tak řekněte, jen si sedla ke stolu, tak jsem jí řekla, že ten pocit mám, ale že teda nemůžu pořádně rozpoznat jestli to ještě není následek klystýru tak mě prohlídla a říká, tak si zatlačte, tak jsem asi 2x zatlačila, vylezla hlavička a sestra povídá netlačte a mezi tím volala na nějakého doktora aby honem šel, že rodíme, no jo, jenže netlačte, když se vám hrozně chce, snažila jsem se to přemoci, ale nešlo to, tak jsem jí jen milostivě oznámila, že teda tlačit budu, protože to jinak nejde, no a na další 3 zatlačení byl maličký na světě, ani mi nestačili dát umrtvovací injekci před nástřihem, ale vůbec jsem ho necítila. Pak přiběhl doktor, kouká na sestru, která drží v ruce mimi, kouká na mě a povídá, tak já letím jako blázen a stejně jsem to nestihl. Takže mě vlastně odrodila ta sestřička, která byla super a moc jí děkuju a pan doktor mi udělal jen pár stehů a bylo to. Ještě jsme se zasmáli, protože se ptal jak se malý jmenuje, tak říkáme, že to bude František Josef ( po dědečcích ),shodou okolností narozený na Josefa a pan dr. se taky jmenoval František. Fakt ve srovnání s prvním porodem to byla rychlovka, ale troufám si říct, že ty bolesti ke konci i samotný porod byly bolestivější než prvně. Ale stálo to za to.

Raďulinka:)

Měla jsem kontrakce po 3min. atak jsme jeli,20:00 jsme dojeli do nemocnice kde mi praskla voda a daly mi krystýr mooc jsem se těšila že konečně porodím už týden jsem přenášela ale kontrakce se zastavily a já se neotvírala:(asi od 21:30 opět kontrakce po 3minutách ale stále jen 2cm o půl noci Davida poslaly domu že to bude na dlouho,mě píchly na bolest a na spání a řekly at jdu spát ale bohužel jsem neusnula a furt šílený blesti když jsem šla za PA řekla že má jedny ruce at si jdu lehnout(až druhý den jsem zjistila že za tu noci se narodilo 9dětí na 3 sálech)prostě na mě neměla časJá jsem celou noc nespala,nepila ani nejdela ráno jsem padala unavouod 5 mě natáčely CTG asi do 7 to už jsem tam zase měla Davida moc mě pomohl. ale Radimek měl slabý puls,daly mi infusy a když jsem se otevřela tak jsem měla tlačit ale vůbec to nešlo a Raďula stále slabý puls,nikdy v životě jsem neměla větší strach.Porod ale nepostupoval tak akutní cisař,byl to mazec běhen asi 5minut jsem ležela na sále..............potom si jen pamatuju jak mě davají kyslík. 10:15 jsem ze vzbudila na dospáváku ale neměla jsem odvahu zeptat se co mimi ale prišla Mudr. ařekla že mám krásnýho zdravýho chlapečka viděla jsem Radimka až ve 14:15 ale byl nádhernej:)nejkrásnější co jsem kdy viděla:) Byla jsem smutná z císaře že jsem nezažila ty první okamžiky Raďulky ale jsem ráda že to tak dopadlo že ho nemusely třeby křísit nebo tak..... vím ale že mohlo být všechno jinak kdyby mě daly něco na vyvolání.......... Byla jsem na pokoji z paní která měla druhý,přijela 15min.předemnou a daly ji infusi,čípek a do půlnoci porodila, nevím proč mě nic nedaly,ale hlavní je že je Radimek zdravy,to je to nejdůležitější ale podruhý budu rodit jinde!Doufám že normálně.

Rychlovka

Ahoj holky,je fakt,že skoro každá,co jsme sem vložila příspěvek jsme zrovna neměly lehký porod a tak vám sem vložím vyprávění o porodu mojí kamarádky,která rodila před 16 měsíci.Stalo se to přesně na den druhého porodního termínu,když jí doma praskla voda a tak se v klidu vypravila do nemocnice a odjela.Kontrakce se jí dostavily za hodinu,měla je po 10 minutách a tak nepatrné,že je ani nevnímala.Než se moje milá Kačenka stihla rozkoukat a uvědomit si,že se z ní stane mamka,přišel doktor a oznámil jí,že se jde na tlačení.A tak Kačka porodila přesně od prasknutí vody za 3hodiny a 20 minut Aničku.A ještě abych nezapomněla.Kačky to byl první porod.Tak doufám,že jsem tu nastávajícím maminkám zvedla trochu náladu a holky vězte,že to pokaždé není tak strašný horor.

Zrození mini Maxíka

V pondělí 15.3.kjsem byla na běžné kontrole na gyndě-doktorka říkala,že ještě nic,že je vše OK,ale že porod nebude.Ještě jsme šli s mamkou večer na pohár a já si dělala legraci,že taková kalorická bomba musí Maxíka probrat...probrala.V uterý 16.3.v O5.30 mi praskla voda,tak jsem přítelovi řekla at se v klidu nasnídá a že místo do práce pojedeme do porodky.V porodce vyšetření,že nemám kontrakce,ale voda to opravdu byla.Tak jsem se šla zabydlet na pokoj a přítel jel domů.V poledne mi přinesli oběd-ovocné knedle-tak jsem volala doktorovi jestli můžu obědvat-že prý jo,že rodit budu až někdy na noc,tak jsem mezi kontrakcema snědla dva knedle-Ve čtyři hodiny už mi bylo těžko,převedli mě na porodní box a tam mě začali monitorovat,takže jsem s nenemohla hnout a už začalo být husto,pak se jim nazdálo jak jsem malá,tak se u mě vystřídalo 7 doktoru a každý si do mně sahl a vyšetřil.Kontrakce už byly po 2 minutách,ale byl problém-neotvírala jsem se a Maxík vysokej tep,tak ho monitorovali ještě zvlášt přes nějakou sondu co mu dali na hlavu.Pořád tvrdili,že budu rodit normálně,ale já už nemohla.V šest mi dali nějaké čípky na otvírání a léky na zesílení kontrakcí-to už jsem chtěla umřít protože už jsem byla v jedné velké křeči,už jsem se nedokázala povolit a moc prosila at už něco dělají.Ještě v osm stále tvrdili,že rodit budud normálně,ale já už chtěla jenom umřít.A najednou v půl deváté příběhli všichni,že špatný a že císař-Maxík vysokej tep,já jim taky začala stávkovat a ještě jsem měla horečku a zjisitli že mám nějakej zánět v placentě a Maxík omotanou šňůru kolem krku.Tak jsem volala přítelovi,ale to už mi sestřička musela napovídat,co mu mám říct-že jdu na cisaře,aže celý druhý den ke mně nebude moct,ale na malého kouknout bude moct.No a ve 20.59 byl Maxík na světě.Já už na sále jsem pátrala jestli je v pořádku a jestli je to kluk a už tam jsem jim vyprávěla,že to bude malej motorkář.Pak jsem strávila noc a den na jpce na antibiotikách a Maxíka uzlíka mi přinesli jen ukázat na chvilku.A další noc už jsem trávila na šestinedělí s Maxíkem v náručí.Ale ještě jsme neměli vyhráno-já rozpíchaný ruce,břicho,zadek-cpali do mně antibiotika horem dolem,kvuli té placentě.A Maxík?Brutálně hubl-z váhy 2670g-už tak měl málo,zhubl pod 2400g,já nekojila-neměla jsem mléko-které mimohodem stejně nemám.A tak jsem ho dokrmovala.Nakonec po 4 dnech si dal říct a váha se zastavila a obrátila do plusu,tak nás za šest dní pustili domů.S tím,teda že musí hodně baštit,hodně ho nahříváme u topení a dokud nebude mít 3kg nesmíme ven.Ale je to prostě náš malej trpaslíček a za nic na světě bych ho nevyměnila.

Šťastný konec

Začalo to přesně o půlnoci na Nový rok.Stáli jsme s manželem a sousedy na ulici,ťukali skleničkama a mně najednou projela strašná křeč křížem.Sousedka si toho všimla a hned spustila,že už je to tady,já ovšem tvrdila,že to nic neni.Po půl noci jsme si šli lehnout a protože dva dny před tím jsem absolvovala dost nehezkou prohlídku,zakončenou natržením děložního hrdla,nevěnovala jsem neustávajícím křečím do kříže moc velkou pozornost.Ovšem,to se změnilo po několika hodinách,kdy už bolest nešla vydržet a já nemohla ani vstát z postele.Nakonec se mi to povedlo a já začala chodit po bytě a koukat na hodinky.Už mi bylo jasné,že to jsou kontrakce,ale jelikož nebyly pravidelně,manžela jsem nebudila.To se zlomilo až ráno,kdy jsem ho vzbudila,že už je to tady.Manžel nezačal zmatkovat,jak jsem předpokládala,což pro mě byla obrovská úleva.Horší to bylo se mnou,protože se dítě vůbec nehýbalo a tak jsme vyrazili do nedaleké nemocnice.Proběhlo klasické vyšetření,kontrakce mi sklouzli na 2 minuty a já se modlila,aby už to bylo za mnou.Na monitoru jsem byla hodinu,pak na porodní sál a znova na monitor,pak přišla lékařka,píchla mi vodu a řekla,že bych se už měla otvírat a dítě sestupovat,jenže to se nestalo.Byl to muj první porod a já se strašně moc těšila na miminko,manžel byl tak vynervovanej,že mi usnul u postele,ale konec dlouho v nedohlednu.Proběhlo další vnitřní vyšetření a já byla stále otevřená jen na dva centimetry,monitor byl čím dál horší,tak lékařka přistoupila k monitoru přímo přiloženém na dítě,ale do toho jsem začala ještě zvracet.V 15 hodin jsem už byla tak vyčerpaná,že jsem usínala já,ale dokonale mi probrala lékařka,která mi oznámila,že budu muset podstoupit císaře,jelikož dítě začíná kolabovat a já přestávám rodit.Okamžitě jsem podepsala souhlas a v 15.45 byla Adélka na světě.Po operaci mi lékařka oznámila,že to byl jeden z nejtěžších porodů,co si pamatuje a že jsem byla vážně dobrá.Epidurálku jsem odmítala celý porod a ještě jsem se snažila vtípkovat,abych protrhla tu napjatou atmosféru.Porod byl utrpení,ale stálo to za to.Holčička je celá tatínek a dělá nám jen samou radost.Manžel si myslel,že mě tahle zkušenost odradí od dalšího dítěte,ale mě to tak nabudilo,že chci minimálně ještě jedno.Jen si musim počkat dva roky,protože Adélka 5 týdnů po porodu málem přišla o mamku.Karta se obrátila a v ohrožení života jsem byla pro změnu já.Začala jsem tak silně krvácet,že jsem málem vykrvácela.Ovšem i to dopadlo dobře:-)

Lucinka

17.3. Jsem měla doktorský den. Ráno s malou na kontrolu na ORL a pak hurá do porodnice do poradny. Paní doktorka říkala, že jsem na dva prsty a další kontrola bude v pátek. Ještě mi udělala hamiltona a šla jsem domů. Už cestou jsem měla pár slabejch kontrakcí tak jsem myslela, že poslíčci. Doma kolem 3 jsem začla mít stahy po 20 minutách, pak po 15 a od půl 5 asi po 10. Kolem půl 8 to zas začlo slábnout tak jsem rozhodla, že do porodky nejedem. V půl 10 jsem si šla s maželem lehnout ať se prospíme kdyby přece jen. Jen jsem zavřela oči kontrakve. A za chvilku další a další. manžel sledující čas prohlásil, že jsou p 3 minutách. začal fofr a já se bála, že porodím v autě. Ještě, že je to docela blízko. Povyšetření na ambulanci jsem byla na 5 prstů, rupla mi voda tak honem na porodní sál. manžel zbaběle utekl a čekal venku. Přišlo pár hodně silnejch bolestí - byla jsem kvůli minulémi císaři pořád na monitoru. Pak už sestra říkala, že vidí vlásky, asi 3x jsem zatlačila a vypadla ze mě holčička. Bylo to tak zvláštní a tak rychlý, že jsem tomu nemohla věřit. sestra šla pro manžela a doktor mě zašíval. trochu jsem se potrhala zvenku a dost zevnitř, protože jsem měla na spodku křečáky a ty se zevnitř začly krvácet. Pár hodin jsem si poležela na sále, všude byl klid a tma. Musím poděkovat skvělé porodní asistence Lucince (shoda náhod, že naše je taky Lucinka) a panu doktorovi a vlastně všem ve FN Plzeň. Nečekala jsem takovou péči a tak skvělé doktory jak ženské tak dětské. Jediná vada - klasika jídlo, jinak naprosto super péče. Kdybych svůj porod shrnula tak to byl super porod, rychlej a díky noci i klidnej. Přála bych takhle pěkně rodit všem.

Porod naší Mařenky

Ve čtvrtek 11.3. jsem doma vygruntovala celý byt, po obědě si hodinku zdřímla a čekala celkem klidný večer.Odpoledne kolem třetí už jsem cítila slabé kontrakce,manžel přijel v pět a začali jsme pomýšlet na odjezd do porodky.Syn byl v kroužku a tak jsem se rozhodla na něj počkat aby mu to nebylo líto.Dochystala si věci osprchovala se dovařila večeři a pak už jen chodila jak hladová lvice ,kontrakce po 5minutách.O půl sedmé přišel tak jsme jeli.Jako na schvál zrovna sněžilo-odpoledne svítilo slunko-do porodky jsme dorazili o půl osmé večer,stahy po 3 minutách. PA říkala že je to třetí tak to půjde samo a zachvilku to bude.Otevřená na 2cm,udělali jsme přípravu a odvedli nás do porodního boxu.Zašla jsem do sprchy a kontrakce ustávali.Píchli mě vodu a od té doby bolesti jako blázen ,mimčo vůbec nesestupovalo a já prakticky až do porodu skákala na baloně aby slezla,jak odtíkala voda kontrakce začali být pravidelné ale tak krátké že to k ničemu nevedlo a já se ani po delší době neotvírala.Dali mě kapačku oxitocínu že určitě zabere,po hodinějsem byla pořád na pěti a tak sestra naznala že tam malá může být nějaká šprajclá vzhledem k tomu jak doposledka měnila polohy a že ještě chvilku a zavolá lékařku a půjdu nejspíš na císař.Byla pořád moc vysoko a nechtěla dolů.Nakonec kapačka zabrala a já byla na osm.Měla jsem pořád nutkání tlačit takže jsem dole trochu otekla a PA měla dost práce aby jak říkala šupla ten lem malé za ucho aby mohla ven hlavička.Mezi kontrakcema se začali malé strácet ozvi ale pak už jsem mohla cačít tlačit a natřikrát s pomocí asistentek jsem maličkou porodila.Narodila se přesně na termín 12.3. v 0.57 hod.a o chloupek jsme unikli císaři.Protože ale vyletěla jako superman -doslova lezla hlavičkou a ručičkou zároven -tak jsme neunikli šití protože mě roztrhla.Rodila jsem 5 a půl hodiny od přijetí a to si všichni mysleli jakej to bude fofr.Byl to nejbolestivější a nejhorší porod z těch tří ale jsem štastná a stálo to zato.Máme nádhernou zdravou a krásnou dcerku a dneska už vím proč my ženský tolik zapomínáme,pamatovat si tu bolest tak máme každá jenom jedno dítko a víckrát už by jsme do toho nešli.Já se taky na sále dušovala že víckrát nikdy a ted už se jenom směju a říkám -nikdy neříkej nikdy. Porodnici u Milosrdných v Brně můžu jen doporučit naprosto skvělá péče i personál. A jsem štastná že se mnou byl manžel byl moje velká opora a pomoc.Díky že jste tu esej dočetli až sem a všem vašim ratolestem do života hodně zdravíčka a štěstíčka.