Ahoj mamči, tak se s vámi jdu taky podělit o svůj zážitek z porodu. V pátek 19.3. mi ráno začaly bolesti, nebo spíš jen takový nepatrný tlak v podbřišku, tak jsem si říkala, že třeba jenom poslíčci, ale když to ani po 3 hodinách neustávalo, ba naopak bylo to o něco silnější, tak jsem si říkala, že teda třeba večer pojedeme rodit vesele jsem si mezi bolestma vařila ovocné knedlíky a kolem poledne jsem si začala pomalu zapisovat intervaly mezi kontrakcemi a délku jejich trvání, nejdřív 18 minut pak 17 a pak už na přeskáčku 10,5,3,7,11,6 atd. kolem 15,30 dorazil přítel ( který mi během dne snad 100x volal a kontroloval, jestli už náhodou nerodím )dala jsem si sprchu a když bolesti neustávaly, ale byly pořád zhruba po 5 minutách, tak jsme kolem 16:30 vyrazily do porodnice ( asi 30km daleko ), přijeli jsme, vzali mě na monitor ( bylo asi 17:30 ) a říkali, že je to na příjem, ale prý žádný kalup, pak mě prohlídla doktorka, tak jsem jí řekla, že jestli to není k porodu, že jedu hned domu, že tam nebudu zbytečně ležet jako při prvním porodu ( to jsem tam celou noc ležela s bolestma po 3 minutách a rodila jsem až druhý den v poledne ), tak mi dr. sdělila, že jsem tak na 3-4 cm otevřená a že mám jít na pokoj a zabydlet se, a pak že půjdeme pomalu na přípravu, ona že zatím odveze jednu předčasně rodící maminu do Prahy do porodnice a pak až přijede, tak že půjdeme teda rodit. Tak jsem v 18:15 dostala klystýr, chvilku chodila po chodbě ( tatík tam byl se mnou a byl mi velkou oporou ) kolem 18:50 jsem šla ještě na monitor a sestra ( nebo porodní asistentka jak se jim asi na sále říká ) mi píchla vodu a říká mi, až budete mít pocit na tlačení tak řekněte, jen si sedla ke stolu, tak jsem jí řekla, že ten pocit mám, ale že teda nemůžu pořádně rozpoznat jestli to ještě není následek klystýru tak mě prohlídla a říká, tak si zatlačte, tak jsem asi 2x zatlačila, vylezla hlavička a sestra povídá netlačte a mezi tím volala na nějakého doktora aby honem šel, že rodíme, no jo, jenže netlačte, když se vám hrozně chce, snažila jsem se to přemoci, ale nešlo to, tak jsem jí jen milostivě oznámila, že teda tlačit budu, protože to jinak nejde, no a na další 3 zatlačení byl maličký na světě, ani mi nestačili dát umrtvovací injekci před nástřihem, ale vůbec jsem ho necítila. Pak přiběhl doktor, kouká na sestru, která drží v ruce mimi, kouká na mě a povídá, tak já letím jako blázen a stejně jsem to nestihl. Takže mě vlastně odrodila ta sestřička, která byla super a moc jí děkuju a pan doktor mi udělal jen pár stehů a bylo to. Ještě jsme se zasmáli, protože se ptal jak se malý jmenuje, tak říkáme, že to bude František Josef ( po dědečcích ),shodou okolností narozený na Josefa a pan dr. se taky jmenoval František. Fakt ve srovnání s prvním porodem to byla rychlovka, ale troufám si říct, že ty bolesti ke konci i samotný porod byly bolestivější než prvně. Ale stálo to za to.