Šťastný konec - diskuze

Začalo to přesně o půlnoci na Nový rok.Stáli jsme s manželem a sousedy na ulici,ťukali skleničkama a mně najednou projela strašná křeč křížem.Sousedka si toho všimla a hned spustila,že už je to tady,já ovšem tvrdila,že to nic neni.Po půl noci jsme si šli lehnout a protože dva dny před tím jsem absolvovala dost nehezkou prohlídku,zakončenou natržením děložního hrdla,nevěnovala jsem neustávajícím křečím do kříže moc velkou pozornost.Ovšem,to se změnilo po několika hodinách,kdy už bolest nešla vydržet a já nemohla ani vstát z postele.Nakonec se mi to povedlo a já začala chodit po bytě a koukat na hodinky.Už mi bylo jasné,že to jsou kontrakce,ale jelikož nebyly pravidelně,manžela jsem nebudila.To se zlomilo až ráno,kdy jsem ho vzbudila,že už je to tady.Manžel nezačal zmatkovat,jak jsem předpokládala,což pro mě byla obrovská úleva.Horší to bylo se mnou,protože se dítě vůbec nehýbalo a tak jsme vyrazili do nedaleké nemocnice.Proběhlo klasické vyšetření,kontrakce mi sklouzli na 2 minuty a já se modlila,aby už to bylo za mnou.Na monitoru jsem byla hodinu,pak na porodní sál a znova na monitor,pak přišla lékařka,píchla mi vodu a řekla,že bych se už měla otvírat a dítě sestupovat,jenže to se nestalo.Byl to muj první porod a já se strašně moc těšila na miminko,manžel byl tak vynervovanej,že mi usnul u postele,ale konec dlouho v nedohlednu.Proběhlo další vnitřní vyšetření a já byla stále otevřená jen na dva centimetry,monitor byl čím dál horší,tak lékařka přistoupila k monitoru přímo přiloženém na dítě,ale do toho jsem začala ještě zvracet.V 15 hodin jsem už byla tak vyčerpaná,že jsem usínala já,ale dokonale mi probrala lékařka,která mi oznámila,že budu muset podstoupit císaře,jelikož dítě začíná kolabovat a já přestávám rodit.Okamžitě jsem podepsala souhlas a v 15.45 byla Adélka na světě.Po operaci mi lékařka oznámila,že to byl jeden z nejtěžších porodů,co si pamatuje a že jsem byla vážně dobrá.Epidurálku jsem odmítala celý porod a ještě jsem se snažila vtípkovat,abych protrhla tu napjatou atmosféru.Porod byl utrpení,ale stálo to za to.Holčička je celá tatínek a dělá nám jen samou radost.Manžel si myslel,že mě tahle zkušenost odradí od dalšího dítěte,ale mě to tak nabudilo,že chci minimálně ještě jedno.Jen si musim počkat dva roky,protože Adélka 5 týdnů po porodu málem přišla o mamku.Karta se obrátila a v ohrožení života jsem byla pro změnu já.Začala jsem tak silně krvácet,že jsem málem vykrvácela.Ovšem i to dopadlo dobře:-)