Jak se vyrovnat s potratem? - nové diskuze

Zamlklý potrat 6měs - pokračování

Ahojky holky.1.srpna 08 jsem Vám napsala svůj hrozný zážitek.Je to skoro 5 měsíců a přiznávám,že ikdyž se držím zuby nehty,slzy mám stále.Hlavně po tom, co se stalo po mém porodu mrtvého chlapečka.V srpnu jsem byla propuštěna z nemocnice.Mého partnera bráška zrovna z nadšením volal,že jeho žena porodila zdravého,ale hlavně \"živého\" chlapečka.Ztuhla jsem!4 dny na to jsem slyšela vrátka, do kterých vešla ta dotyčná a štastná maminka čerstvě narozeného miminka.Dostala jsem malou přednášku o tom,že mám být silná a jít jí pogratulovat,že se malinký narodil.Chodila jsem po obýváku a brečela,přemlouvala se,zda sejít ty schody a překousnout to a nebo ne.Bohužel,udělala jsem to.. Zatukala jsem s partnerem na dveře a vešla.Pohled všech lidí zůstal na mé osobě a já nedokázala ani mluvit,jen mě tekla jedna slza za druhou.Jedinou větu, kterou jsem slyšela od budoucí tchýně byla:JSEM NA TEBE HRDÁ.Ale to byl začátek.Od té chvíle se nedokážu k miminkům přiblížit,nemám sílu se dívat na ty štastné obličeje a každý týden,když slyším zavrzání vrátek,vím že je malý v baráku a moje srdce pracuje na plné obrátky.Nedokážu se s tím asi poprat,ale venku nebo v praci jsem veselá a snažím se ukázat, i to tak cítím, že bude líp,jen to jde pomaleji než jsem si myslela.Podpora kamarádek byla 100procentní.Ukázalo se,kdo je opravdová kamarádka a drží semnou za jeden provaz.Jedna jediná to nedokázala.Potopila mě jako papírovou lodičku.Napsala mi,jak je štastná,že se jim narodila holčička a je to mazlinka a že porod byl užasný a rodil jí mu doktor.Reagovala jsem tak,abych si neublížila..bohužel holky,v téhle situaci se každá z nás snaží hlavně ochránit sebe,aby to bolelo co nejméně,ale moje odpověd byla jasná a napsala jsem jí,že o dětech a porodu se bavit nechci, at se nezlobí.Nečekala jsem,že mě ONA zrovna bude soudit a poučovat, když jí v postýlce leží 2 měsíční mimnko.Byla to kamarádka od mala..trápí mě to a leží mi to v hlavě už 2 týdny a nevím,co s tím pocitem dělat-já vím co, vymazat a jít dal.Ale pochopila jsem i další věc, pokud se to určitých lidí netýká a nikdy tuto zkušenost ta žena nezažila,bere to podle sebe,nemyslejí to zle,ale může to vyznít dost špatně a druhé straně dosti ublížit.Já jsem už po genetických testech.Výsledky budou v lednu,tak si počkám.Lékař mi řekl,at zkoušíme znovu otěhotnět,ale at se připravím,že to nebude procházka růžovým sadem.Vím to a musíme umět holky bojovat.To malé štěstí za to stojí a ikdyž mi umřel za poslední roky snoubenec se synem,pak muj vlastní tatka a hned na to muj nenarozený Danielek..mám novou cestu a jdu dál.Síla je,ale vzpomínky a bolest je velká a je potřeba se stím naučit žít!!!Moc dobře vím,jaké bolesti mate nad tehotnou štastnou tvářičkou ženy,co si ten pupíček hrdě nese nebo maminka,co má šprčka v kočárku.Bolest bude,ale tady je parta holek,co mají sílu a po přečtení všech smutných příběhů je tam cítit naděje,ikdyž se vám to možná nezdá.Ted se mi to říká,sama bojuju,ale věřím a proto Vám holky moje přeji, až se podíváte na vánoce na oblohu a bude padat hvězda, věřte že je to \"ten náš malej špuntík\", co tady s náma ted není a posílá nám naději a zdravíčko, ať brzy máme tady \"TO\", co si tak moc přejeme.Přeji Vám krásné vánoce a hlavu vzhůru, nemyslete si, že to ty naše dětičky, co každá z nás osobně nepoznala, že nás nevidí!!! Vidí a hlídájí nás, jsou to naši \"MALÝ ANDÍLCI\" a navždy budou v našich velkých srdcích. Mšjte se hezky a ikdyž jsem tu dlouho nebyla, posílám sílu a opět se ozvu!! Val.i :-)

alergie

Ahoj, nemáte někdo zkušenosti s léčbou alergie na spermie? Dvakrát jsem potratila a teď se u mě zjistila slabá alergie na spermie. Nevíte někdo jestli už se léčí i slabá alergie? Taky mi našli myom v děloze a nějakou bakterii. Je toho na jednoho nějak moc.

náš příběh

Ahoj,psala jsem tu o sobě už do špatné rubriky, tak tentokrát jsem se trefila... bohužel...Před týdnem jsem potratila. Ačkoliv nám ten čas jindy utíká jako voda, tento týden se vleče a ještě je to okořeněné rýmou, kterou má naše Verča (19M), takže jsme zavřené doma. Psychika si se mnou hraje... když už se zdálo, že jsem relativně v pohodě, gratulovala mi na ulici známá k těhotenství. Celý den jsem byla mimo a večer mi přišla další gratulace, tentokrát mailem, a s upozorněním, ať jsme na sebe opatrní.No nejradši bych se spláchla do záchodu a tam počkala tak rok... nebo aspoň do Nového roku.Chci jen napsat vám všem, nejsme na to samy! Prožíváme sice tu největší bolest, ale s námi i naši partneři, děti,... Musíme jít dál a vidět na světě i všechno to hezké... třeba dneska měla Verča první záchvat smíchu, nešla zastavit...Držím vám palce, i když se mi chce zase brečet!M.

Kamarádka

Netýká se mě to,ale jsem toho plná a nemám to komu říct.Moje kamarádka má dvě velké děti z prvního manželství.Její partner má taky dvě děti,stejně staré jak ona a pak mají společně ještě malého tříletého drobka.A ona ted šla na potrat.A já to nemužu pochopit.Nic jí totiž neschází.Mají veliký barák.Ma mamku co ji denně chodí pomahat,vodí malého do školky.Pohlída děti,když ona si jede na dovolenou.Má paní na ulid.Naopak ona se nežene do práce,nebo,že by dělala karieru.Dokonce je domací typ.Má rada děti,domácnost.Nedělá nic v čem by jí mohlo dítě překážet.Ještě není ani moc stará.Nechápu to,musím na to pořád myslet.Ona argumentuje tím-co by na to řekli lidi,mít 4 dítě.Ale oni mají dohromady dětí 5,když někam jedou tak dodávkou.Tam by se ještě jedno v klidu vešlo.Ty velké děti už jsou skoro samostatné naopak ještě doma pomahají.

Možná blbej dotaz ale fakt musím...

Holky nevíte někdo,z jakého důvodu nechávají porodit maminku miminko o kterém už ví že nežije?!?!?!Furt o tom přemýšlím,kdykoliv se dozvím další podobný případ..Jednu známou nechali porodit mrtvou holčičku ve 40 tt,ale už to třeba věděli jeden den,ale porod vyvolali další den a porodila chudák až zasejc další den...Nic podobného jsem nezažila,ale nějak se neumím smířit s tím že se prostě toto děje,musí to být strašně hrozný,vyčerpávající,deptající a musí si ta maminka prožívat hroznou a bezmoc a zároveň bolest nad ztrátou toho miminka..No fakt to nechápu..Už jsem si říkala že kdyby tyto miminka porodili císařem a pomohli tím zkrátit utrpení maminky,tak se přeci až zase tak tolik neděje..Nebo?!?!Vždyť se to celé musí strašně moc podepsat na psychice tý maminky...Je mi to moc líto,ale protože na to myslím jakoby v dobrém pomyšlení,tak by mě to fakt zajímalo..připadá mi to jako zbytečné a bezohledné týrání té maminky..

ahojky, všechny vás moc zdravím, můj příběh se asi od vašich moc neliší...prvního března jsem se dozvěděla, že jsem těhotná, mé druhé těhotenství, s malou jsem končila letos v srpni rodičovskou a už jsem se chystala na další mimko...těšila jsem se, kdo by ne, celé těhotenství probíhalo normálně, všechny testy v pořádku a v bříšku vytoužený chlapeček..kolem pátého měsíce mi začaly bolesti na jedné straně bříška, intenzivní při kterých jsem nemohla kolikrát udělat ani krok, ale maličký se pořád vyvíjel správně a rostl, tak jak měl, pan doktor mi napsal magnezium a že je to normální, po prvním prodělaném těhotenství jsem tomu nevěřila a tak jsem mu to připomínala každou návštěvu...termín porodu jsem měla stanovený na listopad a pak přišlo 16.té září...dívala jsem se na televizi a hladila jsem si bříško plné bouliček a vykládala jsem si s dcerou o maličkým, že budu muset jít na chvilku pryč,ale pak se vrátím s bráškou domů a budeme všichni spolu...poslední zaznamenané pohyby 16 tého o půlnoci...počkala jsem na manžela, až přijede z odpolední a šli jsme si lehnout...ráno jsem se probudila o půl osmé(už dva měsíce jsem vstávala s maličkým a jeho pohyby o půl páté ráno), hned jsem věděla, že je zle..šla jsem si udělat kávu a zase nic...klepala jsem na bříško a zase nic...potom telefonát doktorovi a o půl druhé už jsem věděla, že můj maličký nežije, že tam jenom leží a nehýbe se....šílená panika!!!potom vyvolávaný porod, ale místo štěstí a radosti si člověk odvezl šílenou bolest na srdíčku..náš malý Damiánek už s námi nikdy nebude...zamlklé těhotenství, tak hloupě se tomu říká i v 32 týdnu těhotenství...už je to skoro 14 dní a ještě žádné zlepšení...mějte se hezky...pa Míša

Taky jsem zažila

Před 14 dny jsem byla na kontrole u OG kde mi sdělil, že opravdu jsem těhotná, ale že není odezva ze srdíčka, takže se uvidíme další týden. Bohužel jsem hned další den začala krvácet, takže hned do nemocnice, pak čekat na rozbory krve a dryhý den ležení v nemocnici to přišlo samo. Samovolný potrat v 8tt. Jsme dost racionální člověk, takže se zatím utěšuji tím, že něco nebylo v pořádku a že to příroda vyřešila sama, ale po téhle zkušenosti se dost bojím jak dopadne další těhotenství (první bylo naprosto v pohodě a bez problémů - v 8 měsíci jsem lezla na vysoké kopce :-)). Hodně mi pomohla doktorka v nemocnici, kdy mi řekla, že když je to takhle na počátku těhu, tak bylo tzv. špatně založeno a přiroda vše vyřešila. Ale orpavdu dokud člověk tuhle zkušenost nezažije dost těžko si všechno dokáže představit. Držím Vám všem pěsti, aby vaše těhotenství probíhla v pořádku a byla zakončená křikem zdravého miminka.

ahoj

píšu sem protože se potrěbuji někomu svěřit tak to zkusím vypsat.Před týdnem jsem zjistila že jsem 5tt.Jenže jsem sama s jedním malím dítětem a už takhle nezvládáme.Ten .. otec.. o tom nechce ani slyšet a taky jsme už měsíc od sebe tak ani já ho zpět nechci.Chtěla bych si to nechat, propočítávala jsem a radila se všude kde to šlo, ale at se budu snažit sebe víc, sama to neutáhnu.Už jsem o jedno přišla a vím jak mi bylo,rozhodnout se mám do konce týdne a já ani spát nemůžu, když vím co musím udělat.Vědět , že obou dětem dám vše co budou i v budoucnu potřebovat, tak neváhám a....ale kdo ví co bude, miluji svého syna a chci aby nidky nestrádal /ale moooc bych si přála pro nej sourozence/ díky že jsem se mohla vykecat

ahoj

píšu sem protože se potrěbuji někomu svěřit tak to zkusím vypsat.Před týdnem jsem zjistila že jsem 5tt.Jenže jsem sama s jedním malím dítětem a už takhle nezvládáme.Ten .. otec.. o tom nechce ani slyšet a taky jsme už měsíc od sebe tak ani já ho zpět nechci.Chtěla bych si to nechat, propočítávala jsem a radila se všude kde to šlo, ale at se budu snažit sebe víc, sama to neutáhnu.Už jsem o jedno přišla a vím jak mi bylo,rozhodnout se mám do konce týdne a já ani spát nemůžu, když vím co musím udělat.Vědět , že obou dětem dám vše co budou i v budoucnu potřebovat, tak neváhám a....ale kdo ví co bude, miluji svého syna a chci aby nidky nestrádal /ale moooc bych si přála pro nej sourozence/ díky že jsem se mohla vykecat

Potrat

Ahojky děvčata čtu tu vaše smutné příběhy a je mě z toho smutno.no já jsem jenom chtěla napsat že přítelkyně mého bratra včera potratila byla v pátém měsíci.a nevím jak jí pomoct nebo něco říct aby jí bylo lépe .já jsem to sama nezažila doma mám 11 měsíční holčičku která mě dělá radost.tak jestli mě někdo poradí jak jim aspon trochu pomoct

Nevzdávejte to

Ahoj všem,já sice malého prcka mám,je mu 16 měsíců,těhu v pohodě až na ten konec a porod,tak si určitě řeknete co já můžu vědět.Mám kamarádku,která měla mimoděložní těhu a přišla o vaječník.Ležela jsem s ní na gynegologickém než jsem šla rodit.Strašně plakala a už to málem vzdala a já ji říkala že se to podaří a utěšovala ji.Nakonec se ji to po roce podařilo,přítel ji opustil v 8.týdnu s tím,že se na otcovství necítí a tak je u rodičů.Porodila o 9 týdnů dřív.Malá měla 1600g a 46cm.Naštěstí je zdravá.Moooc vám všem přeji taky tolik štěstí,hlavně žádný stres a hodně sil do snažení.Naděje opravdu umírá poslední.Já jsem zase takové trdlo,že druhé dítě nechci,za to bych ráda pomohla těm,kteří nemohou mít děti a třeba jim to odnosila.

kamarádka

holky, tak já nevím...je tohle možný? kamarádka se v červnu vdávala...hned v červenci otěhotněla...měla hroznou radost...ale trápily ji bolesti v podbřišku...její gynekolog pořád tvrdil, že je vše v pořádku...před pár dny začla krvácet, o miminko přišla...a ten doktor pronesl cosi jako To bylo jasný, že to takhle dopadne...ach jo, co byste si o tom myslely?