ahojky, všechny vás moc zdravím, můj příběh se asi od vašich moc neliší...prvního března jsem se dozvěděla, že jsem těhotná, mé druhé těhotenství, s malou jsem končila letos v srpni rodičovskou a už jsem se chystala na další mimko...těšila jsem se, kdo by ne, celé těhotenství probíhalo normálně, všechny testy v pořádku a v bříšku vytoužený chlapeček..kolem pátého měsíce mi začaly bolesti na jedné straně bříška, intenzivní při kterých jsem nemohla kolikrát udělat ani krok, ale maličký se pořád vyvíjel správně a rostl, tak jak měl, pan doktor mi napsal magnezium a že je to normální, po prvním prodělaném těhotenství jsem tomu nevěřila a tak jsem mu to připomínala každou návštěvu...termín porodu jsem měla stanovený na listopad a pak přišlo 16.té září...dívala jsem se na televizi a hladila jsem si bříško plné bouliček a vykládala jsem si s dcerou o maličkým, že budu muset jít na chvilku pryč,ale pak se vrátím s bráškou domů a budeme všichni spolu...poslední zaznamenané pohyby 16 tého o půlnoci...počkala jsem na manžela, až přijede z odpolední a šli jsme si lehnout...ráno jsem se probudila o půl osmé(už dva měsíce jsem vstávala s maličkým a jeho pohyby o půl páté ráno), hned jsem věděla, že je zle..šla jsem si udělat kávu a zase nic...klepala jsem na bříško a zase nic...potom telefonát doktorovi a o půl druhé už jsem věděla, že můj maličký nežije, že tam jenom leží a nehýbe se....šílená panika!!!potom vyvolávaný porod, ale místo štěstí a radosti si člověk odvezl šílenou bolest na srdíčku..náš malý Damiánek už s námi nikdy nebude...zamlklé těhotenství, tak hloupě se tomu říká i v 32 týdnu těhotenství...už je to skoro 14 dní a ještě žádné zlepšení...mějte se hezky...pa Míša