noční inventura - diskuze

uvědomila jsem si, že jsem vám tento zážitek vůbec nenapsala, tak bude následovat menší románnástup byl v půl šestý, nahnali nás do jídelny, nesměli jsme mít u sebe ani mobil, pořád nás někdo chodil přepočítávat, přišli jsme si jak paka...pak usoudili, že už asi nikdo další nedorazí, dostali jsme školení bezpečnosti a šlo se na věc.cestou jsme každý vyfasoval jednu označenou láhev s vodou na pití.po trojicích si nás rozebíraly jednotlivé šéfky, na mě připadla ulička s nakládanou zeleninou, kompotama, kečupy, hořčice....ukázala nám, jak budeme počítat , bylo řečeno, že se nesmíme vzdálit, když budeme chtít na záchod, že se jí musíme dovolit...vyfasovaly jsme každá jednu přepravku od piva místo schůdků(pak jsme se plížily ukrást si druhou, abychom dosáhly do horních regálů...)takže si představte mě, s mými 114 kily, jak balancuju na dvou přepravkách postavených na sobě a snažím se do regálu nad mojí hlavou bez úhony nandat vetchou krabici s dvanácti sklenicemi okurek-celkem sado-masoA tak jsme počítaly a počítaly, na to abychom se bavily už po dvou hodinách nebyla nálada, taky nás pořád hlídali a nebylo vyjímkou, že někomu poklepali na rameno, že děkují, ale nepodává dostatečné výkony a že může jít domů....v jedenáct v noci nás po skupinkách pustili do jídelny na večeři, byl kuřecí řízek s bramborama nebo chlebem, pauza trvala čtvrt hodiny-takže naházet do sebe jídlo, vyčurat, zakouřit a jít makat.Musím tedy říct, že jsem milovala olivy a po téhle akci je nemůžu ani vidět, když hodinu počítáte a třídíte pytlíčky s deseti druhama oliv a občas se nějaký obsah zkvašeného sáčku na vás vylije-blééééA jak noc postupovala, únavy a ztrát přibývalo, všichni se pak už potáceli jak zoombie, nám to šlo pomalu, tak k nám vždycky někoho přidali a ti pokaždý zmizeli, že je to těžký...no, když jsem viděla, jak chlap jako hora počítá pudinky a my rvaly do výšin bedny s několika tříkilovýma ananasovýma kompotama...no comment..ve tři hodiny ráno nám dali zase čtvrt hodiny kuřáckou pauzu a dostali jsme koblihu.Po tom všem počítání jsme ještě myly regály a doplnovaly zboží.největší strach jsem měla, když jsem měla stavět obří pyramidu ze sklenic okurek, že mi to všechno slítne, ale vydrželo tomusím říct, že když mi v pět ráno spadnul přes hlavu karton kečupů a jeden se rozprsknul po celé uličce, už jsem nějak neměla ani náladu to uklízet a nechala jsem zavolat uklízečku...měla jsem štěstí, že obě ženské co byly se mnou makaly jako šrouby, měly jsme vyrovnané výkony, někteří lidé tam tedy byli fakt exoti...byla jsem ráda, že už je konec, únava byla i ospalost, nejsem zvyklá na fyzickou dřinu a ani moc s tou pokročilou artrozou a zničeným ramenem těžké věci dělat nemůžu....pak jsem hned klusala k zubařce a v devět jsem se konečně dostala do postele, nohy mě bolely jako psa, záda, ramena, no všechno....zcela překvapivě jsem se vzbudila za pár hodin naprosto svěží, bolel mě akorát zadek, měla jsem tam otlačenou mřížku od té přepravky, jak jsem si občas k tomu počítání sedla-no není to paradox?Celou noc dřu jak debil a nakonec mě nejvíc bolí zadekzávěrem chci říct, že jsem zjistila, že toho fyzicky zvládnu mnohem víc, než jsem si myslela a ač \"vorvaná jak samice\"jsem byla docela spokojená a protože dnešním dnem mi končí sladká doba nicnedělání na rodičovské dovolené a v pondělí mě čeká registrace na pracáku...zkrátka, že do toho tesca zaběhnu, jestli nepřijímají brigádníky na noční doplnování, protože jednu, dvě šichty týdně bych v pohodě zvládla a 76,-kč za hodinu taky není tak málo, když penízky potřebujete...celým tímto svým románem jsem chtěla říct to, že pokud jste nad takovouhle akcí někdy některá přemýšlela, tak se toho nebojte, zvládnout se to v pohodě dá a není nad to, kolektivně si tam zanadávat