Spaní dítěte v posteli s rodiči – může být nebezpečné? - diskuze

Dobrý den, po přečtení článku jsem se zhrozila a po přečtení diskuse uklidnila. Máme pětitýdenní miminko, v porodnici jsem se divila jak holka na pokoji mohla spát s mimčem v posteli, že neměla strach, že ho zalehne. Poslední noc jsem s malým při kojení taky usla a měla hrozný výčitky. Po návratu domů jsem malýho uspávala třeba hodinu, aby se hned po položení do postýlky nevzbudil a nezačal brečet. Přítel mě stále přemlouval ať ho vezmu k nám do postele, že bude klidnější. Stále jsem to odmítala. Asi po týdnu jsem s ním opět v posteli usla a nějak mě ten strach přešel. Dneska to už praktikujeme tak, že usne cca kolem deváté, ve tři se vzbudí na jídlo, nakrmím ho, položím do postýlky a on bez problémů do deseti minut usne. Pak se vzbudí v šest a to už si ho v posteli necháme a on spí do půl deváté. Když jsem ho v těch šest vracela zase do postýlky, tak už nespal. Ani přítel nemá problém s malým usnout. Jeden večer se nám dokonce strašně zakuckal a spal s náma celou noc. Přítel ho chtěl mít přitulenýho k sobě, ale to jsem mu zakázala, aby ho nezalehl, přece jenom má silnej spánek a nevnímá tolik jako já. Přes den spí normálně spolu, takže by to asi nebyl problém ani v noci, ale prostě mám strach. Včera jsem měla na návštěvě mamku a sestru s pětiměsíčním mimčem. Bavili jsme se, že by u nás spali. Že by sestra mohla s malým spát spolu na rozložené sedačce. Do toho zasáhla mamka, že ne že cestuje a mohl by spadnout a když jsem řekla že teda bysme mu přenechali postýlku a náš prcek by spal s náma, tak mě mamka div nevraždila pohledem. Ani jí nemůžu přiznat, že to tak občas provozujeme. Podle ní ani nejde o to zalehnutí jako spíš o rozmazlování, tak nevím. To svoje budu praktikovat dál a hold co, nemusí vědět o všem :-) je to moje dítě a moje výchova. Jo a k ránu kolem té šesté se k nám do postele přifaří i naše rotvajlerka a to jsem nepochopila proč bych měla mít strach, stejně jako vnímám každý pohyb malýho, tak vnímám i každý její pohyb. Oddělím je od sebe nohama, k malýmu se přitulím a pokrčím nohu tak, že je mezi nima. Pes mi totiž dycky spává v nohách. Nestane se, že by se k němu přiblížila když spí, prostě na to dávám bacha a myslím si, že pokud člověk nemá malinkatýho pejska, kterýho by třeba nemusel zaregistrovat, že cestuje, tak vůbec o nic nejde. Maximálně tak o hygienu, ale vzhledem k tomu že pravidelně převlíkám postel a nějakej ten chlup se sem tam najde dycky, tak mu větší riziko alergie nebo co nehrozí. Stejně jak se začne batolit, tak nebude furt v náručí nebo v posteli podloženej plínkou. To bude lozit po zemi a tam se těch chlupů nikdy 100% nezbavím.

S clankem nesouhlasim

Dobry den, clanek me take docela neprijemne prekvapil, protoze je opravdu velmi jednostranny. Je zvlastni, ze pani psycholozka reprezentuje pouze negativni postoj. Nase dcera spi s nami ve spolecne posteli od narozeni a pripravena postylka slouzila vice mene jako odkladaci pult. Nyni cekame druhe mimi a o postylce uz vubec neuvazujeme. Samozrejme jsem dusledne studovala veskera pro a proti a naopak jsem zjistila, ze v zahranicni literature je spani s ditetem v jedne posteli hodnoceno velmi pozitivne a naopak to ma vliv na vyvoj mnohem sebejistejsi osobnosti miminka. Dle meho nazoru je to individualni a zalezi na rodicich. Ja a mnuj manzel jsme nejstastnejsi, kdyz se muzeme vsichni probudit spolu. Nase dcerka je hned po probuzeni velmi vesela, stastna a spolecne se minimalne pul hodiny vsichni mazlime a pusinkujeme. Porad za tahle rana moc dekuji a porad ve mne dokazi vyvolat ten nejkrasnejsi pocit dokonaleho stesti. Nikdy bych nemenila a moc se tesime, az budeme v posteli 4. Clovek je vlastne jediny tvor v prirode, kdy matka sve dite na noc odklada .... a tak, pokud mi to nevadi, nedela to problemy ve vztahu, chci byt se svym miminkem a manzelem v co nejblizsim vztahu, at uz ve dne ci v noci..... Cas bezi hrozne rychle a jednou budeme na tyhle spolecne noci velmi krasne vzpominat.

Musim zareagovat na clanek, ktery mne docela rozesmal. Obe me dcery (3,5 roku a 9 mesicu) s nami spi ve spolecne prodlouzene posteli. Pro mladsi uz jsme ani postylku neinstalovali. O zalehnuti normalni matky a otce nemuze byt rec, samozrejme nejsme alkoholici... Jen holky nedavam spat vedle sebe, starsi trochu cestuje a obcas kope, tak aby ta mladsi neprisla k ujme. Starsi dceru jsem kojila pres dva roky, nechala jsem ji at se sama odstavi. Nosila jsem ji v satku rok. Pani psycholozka by urcite rekla, jaky to musi byt zavislak a ono je to presne naopak, staci si precist uzasnou knizku Koncept kontinua, kde je vse vysvetleno. Dcera spinkala u babicky a tety poprve cca v roce a pul, zvykala si na hlidani postupne a probehlo to bez problemu.
Nastup do skolky probehl naprosto v pohode, jen Eli prvni den plakala, ze chce po obede ve skolce take spinkat :o). Ve skolce usina sama, do skolky se tesi a ucitelky o ni rikaji, ze je to pohodova holcicka, ktera nema problem. Proste si prosla fazi v naruci presne tak, jak potrebovala. Holky dame do vlatnich postylek az uzname, ze jsou na to obe pripravene a pujdou obe najednou, aby na sebe nezarlily a nebylo jim tam samotnym smutno. Toto je samozrejme muj pohled na vec, kazdemu vyhovuje neco jineho. Myslim, ze za par let budu s laskou vzpominat na spolecne spani....

Ahoj maminky, musím říct, že jsem ráda, že nejsem jediná, kdo si bere tu svojí největší lásku k sobě do postele.
Dominik tak spí mnohem lépe a déle.
Večer ho po uspání dám do postýlky a když se v noci vzbudí, tak si ho vezmu k sobě, počkám až usne a zase ho přendám do svojí. K ránu už si ho u sebe nechávám, protože pak spiná dýl.
Máme ale i noci, kdy jakmile ho položím do svojí postýlky, tak se vzbudí, pláče a jakmile ho přendám k sobě, tak hned usne, pak spí u mě celou dobu. Jsou to tak 3-4 dny v měsíci. Většinou mu rostou zoubky neboo je nějaký jiný problém a to je jasný,že potřebuje maminku.
Zastávám názor, že když jsme si ho jednou s láskou pořídili, tak ho nemůžeme odstrkovat, když nás potřebuje a chce.
Klidně oželím večerní televizi i posezení s kamarádama za klidný dech mojeho zlatíčka když spinká a drží mě u toho za ručičku.
Asi jsem padlá na hlavu, ale pro něj bych udělala mnohem, mnohem víc. (asi jako většina z nás)

to je zase chujovina

Tak sem se nechala zlákat odkazem v meilu k přečtení článku, zas to dlouho neudělám. Stručně článek je jednostranný, zavádějící a dělá z lidí uplný blbce Tak předně normální matka pokud neni ožralá nebo zfetovaná dítě nikdy nezalehne ! a to z důvodu fungování mateřského instinktu, ale chápu, že tohle nelze vysvětlit vědeckými poučkami :-D

Sama mám 2 kluky, od malička čertíci a beru si mladšího když se v noci vzbudí na kojení k sobě do postele a do rána spíme všichni spolu. Dělala sem to i se staršim synem, ve svý posteli ve svym pokojiku spí uplně v pohodě, když sme někam chtěli jít na babičky je zvyklej a v kolektivu taky problém neni .....fakt nechápu proč by měl mít někdo problémy v kolektivu z důvodu toho zda spal nebo nespal v kojeneckém věku s rodiči &s07 a partnerskej vztah pokud je kvalitní, tak ho taková maličkost nemůže vykolejit ....

naopak není nic krásnějšího než když k ránu sme v posteli celá rodina i se staršim synem, když přiběhne z pokojíků .....tak si to užívejte dokud to jde a neřidte se radami rádoby odborníků ......zvlášt´ když děti tak strašně rychle vyrostou ........

Co komu vyhovuje

Článek je skutečně dosti jednostranný a zavádějící. Já si myslím, že záleží hlavně na tom, co vyhovuje jak dítěti, tak mamině, ale také tatínkovi. Mám 4 děti, nejstarší dcerka se mnou v posteli nespávala, měla postýlku vedle manželské postele a nijak jí to nevadilo. S čím ale nesouhlasím, je věta, že matka dítě zalehnout nemůže, pokud není pod vlivem nějakých návykových látek, kterou jsem v několika komentářích četla. Mám i dvojčátka a když jsem je měla několikrát u sebe v posteli, spala jsem víceméně \"na půl oka\". Jednak jsem měla strach, že bych je mohla zalehnout, jednak byli dosti hladoví, takže se budili každou chvíli, po několika týdnech téměř beze spánku si tělo řeklo DOST a prostě jsem tvrdě usnula (jsem abstinent a drogy opravdu neberu). Malému jsem přikrývkou zakryla obličejík, kdyby se manžel neprobral, mohl se syn udusit. Samozřejmě mě to patřičně vyděsilo a od té doby už jsem dvojčátka a ani později nejmladšího synka do postele nebrala. Nikdy jsem neměla problém s tím, že by v postýlce plakali, měla jsem ji vedle sebe a všichni jsme se bez problémů vyspali. Nejmladšímu synovi je 1.5 roku a teď už spí se starším synem v pokojíku. Vyhovuje to jak klukům, tak nám s manželem. V půl osmé uložíme dětičky do jejich postelí, přečteme pohádku, přikryjeme, pohladíme, dáme pusinku a popřejeme dobrou noc. Děti vypadají spokojeně a já můžu trochu sobecky říct, že mám pak čas sama na sebe, nebo po domluvě na hlídání můžeme s manželem vyrazit na dobrou večeři aniž bychom se báli, že se dítko vzbudí a bude křičet, protože tu zrovna máma a táta nejsou. A k tomu začleňování dětí do kolektivu... každý jsme jiný a podle mě tohle opravdu nezáleží na tom, jestli jako mimčo spíme s maminou nebo sami :-) Mé rodině i mě to vyhovuje takhle, moje sestra to má přesně naopak. Při srovnání našich dětí můžu říct, že rozdíl nevidím. Jak u nás, tak u sestry jsou holčičky průbojnější a kluci ušlápnutější a to bez ohledu na to, jestli spí s rodiči nebo ne :-)

ztráta času

Zase jeden článek,jehož čtením jsem zbytečně ztratila čas, místo toho jsem si raději měla hrát s mím synkem.Takové články se psaly snad za dob našich matek v hluboké totalitě.Kdy vládá potřebovala, aby z lidí vyrostli ovce bez sebevědomí, s kterýma se dá lépe manipulovat. Uplně souhlasím s Nemeckovou. Náš syn spí s náma 20 měsíců.Nikdy sem se nebála, že bych ho zalehla,(to mohou udělat snad jen opilé matky),naš intimní život tím neutrpěl už vůbec, spíš naopak nás to jako rodinu velmi velmi sblížilo a všichni tři si to velmi užíváme.
A ten článek od paní MUDr. o přenosech nemoci z matky na dítě mě teda vážně dorazil.Záleží na každém z nás a hlavně na dítěti, jak je mu to příjemné.
Ale valit nám takové klíny do hlavy, to už sem teda dlouho nezažila.

Nejen papír, ale i WEB snese každou blbost!

Vážení, tento článek by se hodil opravdu do minulého století. Pokud chcete publikovat na odborné úrovni, publikujte články odborníků a ne nějaké doktorky, která zaspala dobu. Moje dítě se mnou prospí část noci už od porodnice. Nidky jsem malého nepřilehla, nepřidusila, ani jiný nesmysl. Naopak, spíme naprosto v pohodě a klidně oba až do rána. Syn je zcela pohodový, miluje přítomnost jiných dospělých i dětí. Není uřvaný, bojácný... Manželství rozhodně netrpí, přitulit se můžeme i u televize, že.
Jestli si někdo myslí, že je to špatné a moje dítě je rozmazlené, tak ať si to laskavě nechá pro sebe. Z téhle rozmazlenosti totiž vyroste. Já si zatím budu užívat pocit, že mě moje dítě potřebuje. Moje dítě si bude užívat pocit bezpečí. Jednou budu na tenhle krátký čas ráda vzpomínat....

Naše už 10-ti měsíční batole mám v posteli jen ráno,když už je plně vzhůru a já taky a lomcuje s postýlkou,že chce jít za mnou. Leze na okraje postele a chvíli neposedí.Budí se v 6 ráno na mlíko,kolikrát usne hned co vypije lahev,ale vždy ho vezmu,nechám odříhnout a dám do své postýlky.chvíli žvatlá a pak usne. Mám docela tvrdý spánek a bojím se že by mohl spadnout z postele,když je už tak pohyblivý. V postýlce je v bezpečí nic mu nehrozí.

Tři v posteli - doporučená četba pro autory článku

Profesionálně se živím novinařinou a napsat takový článek, to bych se musela stydět - ano, jako většina diskutujících i já zastávám názor: nesedí to každému, ale rozhodně se nejedná pouze o negativní zkušenost (osobně, naše je velmi pozitivní, která by mohla ve všech bodech popřít tvrzení uvedené v článku). Navíc odborný názor paní doktorky je už velmi zastaralý - existují recentní psychologické i zdravotní průzkumy (rok 2004, atd), které objasňují často uváděné mýty, kterými se, bohužel, i tento článek hemží.
Autorovi i paní doktorce doporučuji knihu: Three in a bed (Deborah Jackson), která je čtivá a obsahuje vyčerpávající odkazy na zmíněné výzkumy, z nichž čerpá.
A všem, kdož by o sdílení společné postele uvažovali, rovněž - kniha se výborně čte i přes vědečtější pojetí.

Je to na každém

Všechny mé děti včetně nejmladší půl roční spali s námi. Usínaly vždy ve své postýlce, ale z vlastní pohodlnosti jsem si je nechávala po kojení v posteli.Spali klidněji a já jsem je nevzbudila manipulaci s nimi.Nejstaršího to přešlo po narození sourozence, řekl, že ho v noci ruší jak pláče, takže žádné násilí se nekonalo. Mladší, jsou mu teď 3 a půl, usíná v pokojíčku, ale v noci většinou přijde, takže spíme na posteli čtyři a pokud sebou moc nehází, je to v pohodě. Pouze když je nemocný, rozdělíme se, aby nás nenakazil. Malá spí na kraji postele u které stojí postýlka, takže je v bezpečí, nemá kde spadnout a je daleko od prcka.Z mého pohledu není nad to, když se ti naši miláčci přitulí. A věčně s vámi spát nebude. To tulení jim dlouho nevydrží a oni tak rychle rostou.

spaní s dítětem

Vážení, to má být reklama na monitor dechu?

Domnívám se, že zcela záleží na individuální situaci. Náš syn od narození hrozně zlobil se spaním. Celé noci proplakal, vyzkoušeli jsme všechny rady od lékařů, známých. Nic nezabírala. Po třech probdělých měsících jsem s ním jednou usnula v posteli a on spal celou noc a tak to zůstalo až do roka a půl, kdy sám přešel bez řečí do pokojícku na vlastní postel. Dokonce i dětský lékař nám to posvětil. Vše jsme s ním probrali a jeho názor byl, že některé děti potřebují cítit blízkost rodičů. Všem nám to pomohlo. My se s manželem konečně vyspali a malý byl spokojený. Zalehnutí jsme se také báli, ale v danou situaci se člověk naučí spát opratně a chrání své dítě. Malého jsem intuitivně chránila mezi svým tělem a rukou a manžel se naučil spát na kraji postele. Pokud to situace vyžaduje, určitě bych to doporučila. Nám to pomohlo.

velmi jednostranný pohled

Taky se domnívám,že se jedná o jednostranný pohled.Názory odborníků se v tomto diametrálně odlišují.Jedni se domnívají,že spaní s dítětem v posteli zvyšuje riziko SIDS,druzí přesně naopak,že se tím riziko snižuje,protože má maminka miminko u sebe a je pod větší kontrolou,než kdyby spinkalo v postýlce.Samozřejmě je zde riziko zalehnutí v případě požití většího množství alkoholu,drog apod.,ale každá soudná maminka spící s dítětem v posteli (obzvlášť,když kojí) si to přece nedovolí.A co se týká psychologického hlediska,tak tomu se musím malinko smát,protože jsem ještě neslyšela o tom,že by se dítko spící v posteli s rodiči,špatně začleňovalo do kolektivu.Naopak jsem našla několik odborných článků,kde se uvádí,že takové dítě bývá sebevědomější,lépe se osamostatňuje,protože mu v dětství byl dopřán pocit jistoty a bezpečí.Nejsem nějakým propagátorem společného spaní s dětmi v posteli,každému vyhovuje něco jiného (jak dítěti,tak jeho rodičům),ale strašit matky takovými články...Naše dcerka od příchodu z porodnice spala ve své postýlce,aniž bych ji nechala plakat.Prostě jsme ji uspali v náručí (stačilo malinko pochovat)a položili do postýlky.Nakojila jsem ji vždycky ve své posteli a pak dala zpátky.Nebyl problém.Později,když jsem ji ale chtěla odnaučit nočnímu kojení,jsem si ji vzala k sobě (protože metoda podat dudlík a pohladit nevedla k utišení,právě naopak) ,přitulila a trpělivě vysvětlovala,že mlíčko bude až ráno.Po druhé noci pochopila a spala většinou až do rána.Postupně si ale zvykla,že když se v noci vzbudí (a vzbudí se vždycky),tak si ji vezmu k sobě do postele (usíná sama v postýlce).Já v tom problém nevidím,vyspíme se hezky obě (máme velkou postel)a tatínek spí v obýváku.Partnerský život nám to v žádném případě nenarušuje,protože ten se přece nemusí odehrávat večer v ložnici (a nikdy se neodehrával ani před narozením dcerky)Než jsem tento komentář napsala,přečetla jsem si na webu několik odborných článků,abych se neopírala jen o své pocity a ukázala,že ani názor odborníka-lékaře,psychologa,nemusí být jediný pravdivý.Uvádím pro zajímavost alespoň jeden: http://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2005/01/15.pdf

Záleží na dítěti

Myslím si, že na obou variantách něco je a záleží hlavně na dítěti-jakou má povahu, na co si zvykne, zda se mu v postýlce líbí a také, zda je kojené nebo ne. Synovi se v postýlce líbí. Spí v ní od narození a je v ní spokojený. A já jsem ráda, že máme s manželem aspoň trošku soukromí a nemusíme se v noci vzbouzet strachy, jestli jsme mu ve spánku nějak neublížili. Nicméně chápu, že pro maminky, které v noci kojí, je mnohem pohodlnější nechat si mrňouska u sebe v posteli a samozřejmě i děti jsou spokojené . My měli to štěstí, že syn od šestinedělí spí od 8 večer do 7 ráno

Myslím, že je to zaujatý článek a KECY

Proč paní nezmiňuje i kladný aspekt věci? Podívejme se do přírody! Která samice nechá mládě v zamřížovaném čemsi /postýlka:-)/! Nikoho nekritizuji - ať to každá máma pojme po svém, ale myslím si , že spaní s matkou, potažmo s rodiči, je nejpřirozenější možnost. Až dítě nabere dostatek sebevědomí, separuje se samo.Dost mě vadí jednostranné pojetí článku. Já jsem byla dítě \"spací s matkou\" a jsem velice samostatná a nemám pocit, že bych se sociálně nezačlenila:-)! Naopak jsem nikdy problémy s kolektivem neměla. Takže tento odborný článek je NA NIC. (Co pohmožděné končetiny o žbrdlení a pády z postýlek? Pro malé děti je mnohem víc stresující,když jsou odstrčeny,pokud nejsou ještě zralé).Pouze můj názor-klidně mě ukamenujte:-)

U každého jinak

Opravdu je třeba se řídit instiktem a situací. Starší syn (nyní 10 let) se naučil v nemoci spát s námi a vydrželo mu to až do 1. třídy. Teď spí v pohodě ve svém... Mladší, jsou mu 2 roky, spí od mala ve své postýlce. Když měl takové to období, že nechtěl v noci spát, zkoušeli jsme ho brát k sobě, ale mělo to úplně opačný efekt - ještě víc blbnul a byli jsme nevyspalí všichni. To období rychle přešlo a teď už spí ve velké posteli ve svém pokojíčku. Občas za námi přijde, ale chce jen pomazlit, odvést do svého a pak spí v pohodě až do rána. A rozhodně nemám pocit, že by náš vztah nebyl dostatečně vřelý, nebo že by mu to nějak vadilo - vlastně si to tak vybral sám...

Nekvalitni neobjektivni clanek

Clanek bohuzel jako obvykle o nicem. Zminil rizika, ktera jsou vsem znama. Ani se neobtezoval byt objektivnejsi a zminit take pozitiva (resp. najit jinou lekarku ci jinou psycholozku, ktera spani s rodici doporucuje... neni jich malo), coz me nejdriv popudilo. Pak jsem se ale uklidnila, kdyz jsem si uvedomila, ze i kdyby je zminil, vyjmenoval by zase jen zname pozitivni aspekty spolecneho spani s rodici, a neprinesl opet nic noveho; zadny zajimavy nazor, zkusenost, pohled, novou spojitost...
Ztrata casu ho cist.

myslím si, že spaní s dítětem je pro matku i dítě naprosto přirozené již od narození. Miminko potřebuje maminku cítit, maminka své dítě nezalehne, mozek matky v noci je nastaven tak, že ví, že vedle ní leží její dítě. Jiné je to samozřejmě po požití alkoholu nebo drog, ale za normální situace je to snad ani nemožné.Spím se svou dcerkou v posteli od jejího narození. Přítel, který chodí do práce s námi přes noc normálně spí. Nemáme problém. Pokud jde na jedno s přáteli, tak leží v místnosti, kde má gauč a tam přespí. Já jsem malou ještě nikdy ani nepřilehla, maximálně se v noci vzbudím a přikreju ji. A co se týká psychického vývoje dítěte, tak dle mého vůbec není pravda, že se pak dítě na tomto stavu stane závyslé. Naopak, má pocit bezpečí a více si věří. Což jsem četla též na jedné podobné stránce a i v časopise, který odebírám. Děťátko má v sobě jistotu, ví, že se má vždy na koho obrátit. Nemusí plakat v postýlce a být obklopeno plyšáky, které ho stejně nezajímají,protože náruč matky mu nenahradí...

Každého věc

Myslím si, že každý by si měl hledět svého a dělat, to co jemu vyhovuje, některým maminkám vyhovuje v noci vstávat a nebo nechat dítě brečet.Některé (třeba já), po 14 dnech, kdy dítě spalo v postýlce a plakalo a plakalo, tak to vzdají a mimčo si vemou k sobě. Já už takhle s malou spím skoro rok a krom toho, že se v noci přisaje o ni vůbec nevím. Večer se napije, otočí a spí, já si pak odlehnu a jdu se věnovat jiným činnostem. Když se v půlnoci vzbudí na kojení, přilehnu si k ní a usneme až do rána. Myslím, že dítě má v blízkosti rodičů větší pocit bezpečí a staví si dobrý odrazový můstek do budoucna, tím, že si věří a ví, že se bude moc kdykoliv obrátit na nejbližší. Navíc to má výhodu, zrušila jsem postýlku a malá má větší prostor na šmejdění :-))) Každopádně článek na který reaguji je zcela nelogický a psala ho žena, která neměla děti a nebo je cepovaná od rodičů ze staré školy a to já osobně, NESNÁŠÍM. Vidím jak matky těchto názorů pečují o své dítě. Vrazej do chodítka, nechaj řvát až do záchvatu, posazujou a co pak je z dítěte - vztekloun, křivý nožky, skolioza atd...

Moje dcery si prošly manželskou postelí obě, Starší dcerce jsou dnes 3 roky mladší byl před pár dny rok. V praxi to u nás teď vypadá tak, že já spím s dětmi a manžel je v ložnici sám. Starší dcerka už spí ve své vlastní posteli, ale já spím s mladší v jejím pokoji na druhém lůžku. Prozatím nám tento model vyhovuje - manžel se pohodlně vyspí do práce a já jsem taky v klidu a v pohodě vyspaná. Mladší dcerku ještě kojím (i v noci), ale už se \"obslouží\" sama, takže pouze, pokud jsem jinak otočená, mě probudí, jinak si sama bradavku vyhledá.
Myslím si, že partnerský/manželský vztah je \"běh na dlouhou trať\" a v porovnání s dalším vývojem dětí, jsou ty 2 - 3 roky \"odloučení\" zanedbatelné. Až děti vyrostou už se k nám nepřijdou ráno přitulit. Už neuslyšíme, že se jim líp spí, když je v noci držíme v náručí. Takže já zastávaám ten názor, že z jejich dětství chci vytěžit co to dá, abych až mě nebudou potřebovat měla na co vzpomínat...

nechápu

Moc nechápu z tohoto článku, jaké je riziko psychologické při spaní dětí v posteli s rodiči..neschopnost začlenit se do sociálních sítí? co to je? už jste to někdo viděli?
Většina matek současných třicátníků dělala vše podle tabulek a rad odborníků, nechali nás spát v postýlce, nechávali nás vyřvat, preferovali umělou stravu, protože někdo řekl, že je lepší než mateřské mléko, od roku nás strkali na nočník, od dvou do jeslí.......a jací jsou současní třicátníci? 1/2 manželství se rozvádí, mnozí nejsou schopni navázat vztah vůbec, nejsme schopni empatie......
nevím, co je správné, ale myslím, že rozhodnutí je na každé matce..pokud to všem v rodině vyhovuje, ať si spí jak chtějí, hlavně že matka je klidná, vyrovnaná a toto přenáší na dítě..jen abych splinila kolonku \"spí mi samo v postýlce\" si nepřivodím tik.....

Máme celkem 3 děti (holčičku 5 let a dvojčátka-holky 20 měsíců). Musím říct, že dcera s náma spala od narození až do 3 let v manželské posteli. Nikdy se nestalo, že by ji jeden z nás zalehl, či na ni lehl, nějak jí přiškrtil končetiny apod. Když jako miminko měla postýlku, nikdy tam nechtěla spát, byla velmi neklidná, často plakala, budila se,proto byla u nás. Od doby, co máme dvojčata (nar. o 6 týdnů dříve), spí ve své posteli a bez problémů. Dvojčata spávala ve svých postýlkách, na monitorech dechu. Jenže se jim tam špatně spalo a zhruba od 2 měsíců spí s námi v posteli až do teď. Spí klidněji a určitě lépe, než když byly v postýlkách. Myslím si, že to, že spí s námi není na škodu. Cítí tlukot našeho srdce, naši blízkost a myslím si, že je to pro ně jen dobře. Na to, že byly nedonošené o 6 týdnů, vše dělaly (seděly, chodily apod.), tak jak uvádějí všechny tabulky. Nemyslím si, že z nich vyrostou \"mamánkové\", kteří nebudou chtít vylézt z maminčiny postele, náruče a nebudou chtít být s nikým jiným. V okolí máme hodně dětí a i když ty děti od malinka spávaly ve svých postýlkách, teď v 5 letech vyžadují spánek u rodičů v posteli a dělají kvůli tomu hysterické scény. Podle mě jde o přístup rodičů k tomu danému dítěti. Nejde to škatulkovat do tabulek, příruček a jednozančně spávání s rodiči odsoudit.
Už dříve přece dítě spávalo s matkou a nikdy se nad tím nikdo nepozastavoval!

Jedinkrát spala dcera v naší manželské posteli. A to jen hodinu a přes den. Prostě neexistuje. Každý, i maminka má nárok na soukromí při spaní. My jí taky nikdy nelezli do postýlky anebo nyní(jsou jí 3 roky), neleháme do její, už dospělácké postele!