U každého jinak - diskuze

Opravdu je třeba se řídit instiktem a situací. Starší syn (nyní 10 let) se naučil v nemoci spát s námi a vydrželo mu to až do 1. třídy. Teď spí v pohodě ve svém... Mladší, jsou mu 2 roky, spí od mala ve své postýlce. Když měl takové to období, že nechtěl v noci spát, zkoušeli jsme ho brát k sobě, ale mělo to úplně opačný efekt - ještě víc blbnul a byli jsme nevyspalí všichni. To období rychle přešlo a teď už spí ve velké posteli ve svém pokojíčku. Občas za námi přijde, ale chce jen pomazlit, odvést do svého a pak spí v pohodě až do rána. A rozhodně nemám pocit, že by náš vztah nebyl dostatečně vřelý, nebo že by mu to nějak vadilo - vlastně si to tak vybral sám...