Spaní dítěte v posteli s rodiči – může být nebezpečné?

Pohled psycholožky Mgr. Lucie Šešulkové

Vedou se velké diskuze o výhodách a nevýhodách spaní společně s rodiči v manželské posteli. Někteří ze svých zkušeností nedají na tuto možnost dopustit. Dle různých názorů přináší společné spaní posílení pouta mezi matkou a dítětem, sdílení intenzivní blízkosti s dítětem, sladění dechů, zvýraznění pocitu bezpečí dítěte, usnadnění kojení pro matku, klidnější spánek dítěte, ne však už i rodičů.

Rozhodnutí je na každém. Je však třeba zvážit i rizika s tím spojená.

Samozřejmě nebezpečí zalehnutí dítěte je velkým důvodem, který může vést rodiče k příklonu k variantě v naší západní kultuře rozšířenější. Tedy samostatné uložení dítěte v jeho vlastní postýlce.

Dále je třeba mít na paměti, že dítě se snáze a rychleji něco naučí, než se později odnaučuje. Mnohým se z tohoto důvodu zdá přirozenější dítě navyknout na jeho vlastní prostor, kde se bude vyvíjet v individualitu, samostatnou osobnost. Než dítě nechat zvykat na intenzivní blízkost, které se pak hůře vzdává a může to v něm vyvolávat trýznivější pocity. Tak jak to bývá, když se nám bere něco, čeho se nám v plné míře dostávalo. Čím déle dítěti poskytujeme tuto možnost, která je pro něj samozřejmě velmi příjemná (je neustále v teplém bezpečném“pelíšku“ a středem pozornosti rodičů), tím je těžší a zdlouhavější dítě tohoto výdobytku odvyknout. Rodiče jsou pak někdy déle nuceni trávit každou noc s dítětem, ačkoliv už by mohli dítě ponechat na hlídání prarodičům a dopřát si malé povyražení, které je pro zachovávání dobrého psychického rozpoložení matky a opečovávání partnerského vztahu také často důležité. Nakonec i fixace dítěte na rodiče může být společným nocováním zvýrazněna až do té míry, že by mohla přinést složitější začleňování se v dalších sociálních prostředích. 

Nemalým riskem je dát všanc partnerské soužití. Dítě jako produkt lásky se najednou může stát její překážkou. Rodiče to nemusí takto vnímat, protože se stejně v této době jejich intimní život, který je důležitým aspektem vztahu, velice mění. Matka si někdy neuvědomí, že se veškerá její pozornost odvrátila od partnera k děťátku. Přitom je třeba mít na paměti, že základem rodiny je vztah matka-otec, ne matka- dítě. Tuto situaci nemusí každý pár ustát.

Při rozhodování nám může posloužit zkušenost našich blízkých či nás samotných. Je dobré položit si otázky, jak to dělali dříve, jaké z nás a z jiných vyrostly osobnosti, jaké máme vzpomínky či pocity z dětství takto stráveného.

Doplněk dětské lékařky MUDr. Ludmily Vomelové

Společné spaní  dětí s rodiči nese i negativní aspekty lékařské.

Spánek člověka je dvoufázový – první je povrchní fáze, kdy jsme schopni vnímat částečně okolí. Po ní následuje fáze hluboká, kdy je mozek v hlubokém útlumu. Právě v této fázi se může stát, že při pohybu v posteli může dospělý člověk malé dětské tělíčko přilehnout. V lepším případě by se mohlo jednat o přiškrcení končetiny - ruky, nohy s následným nedokrvením a možností odúmrtí končetiny nebo se vznikem poruchy hybnosti. V horším případě můžeme dítě přilehnutím udusit.

Při společném spaní by také mohlo dojít k snadnějšímu přenosu nemoci z rodiče na dítě. Malé děti jsou vnímavější k nemocem. Dospělý člověk se již může cítit hůře, ale přikládá to únavě z práce, přitom už jde o počátek onemocnění. Velmi často ve spánku člověk dýchá ústy, kdy může kapénkovou infekci přenést na dítě. Zatímco dospělý člověk obyčejnou rýmu zvládá dobře, pro malé dítě i každá takováto rýma může znamenat velké potíže.