Spaní dítěte v posteli s rodiči – může být nebezpečné? - diskuze

Dobrý den, po přečtení článku jsem se zhrozila a po přečtení diskuse uklidnila. Máme pětitýdenní miminko, v porodnici jsem se divila jak holka na pokoji mohla spát s mimčem v posteli, že neměla strach, že ho zalehne. Poslední noc jsem s malým při kojení taky usla a měla hrozný výčitky. Po návratu domů jsem malýho uspávala třeba hodinu, aby se hned po položení do postýlky nevzbudil a nezačal brečet. Přítel mě stále přemlouval ať ho vezmu k nám do postele, že bude klidnější. Stále jsem to odmítala. Asi po týdnu jsem s ním opět v posteli usla a nějak mě ten strach přešel. Dneska to už praktikujeme tak, že usne cca kolem deváté, ve tři se vzbudí na jídlo, nakrmím ho, položím do postýlky a on bez problémů do deseti minut usne. Pak se vzbudí v šest a to už si ho v posteli necháme a on spí do půl deváté. Když jsem ho v těch šest vracela zase do postýlky, tak už nespal. Ani přítel nemá problém s malým usnout. Jeden večer se nám dokonce strašně zakuckal a spal s náma celou noc. Přítel ho chtěl mít přitulenýho k sobě, ale to jsem mu zakázala, aby ho nezalehl, přece jenom má silnej spánek a nevnímá tolik jako já. Přes den spí normálně spolu, takže by to asi nebyl problém ani v noci, ale prostě mám strach. Včera jsem měla na návštěvě mamku a sestru s pětiměsíčním mimčem. Bavili jsme se, že by u nás spali. Že by sestra mohla s malým spát spolu na rozložené sedačce. Do toho zasáhla mamka, že ne že cestuje a mohl by spadnout a když jsem řekla že teda bysme mu přenechali postýlku a náš prcek by spal s náma, tak mě mamka div nevraždila pohledem. Ani jí nemůžu přiznat, že to tak občas provozujeme. Podle ní ani nejde o to zalehnutí jako spíš o rozmazlování, tak nevím. To svoje budu praktikovat dál a hold co, nemusí vědět o všem :-) je to moje dítě a moje výchova. Jo a k ránu kolem té šesté se k nám do postele přifaří i naše rotvajlerka a to jsem nepochopila proč bych měla mít strach, stejně jako vnímám každý pohyb malýho, tak vnímám i každý její pohyb. Oddělím je od sebe nohama, k malýmu se přitulím a pokrčím nohu tak, že je mezi nima. Pes mi totiž dycky spává v nohách. Nestane se, že by se k němu přiblížila když spí, prostě na to dávám bacha a myslím si, že pokud člověk nemá malinkatýho pejska, kterýho by třeba nemusel zaregistrovat, že cestuje, tak vůbec o nic nejde. Maximálně tak o hygienu, ale vzhledem k tomu že pravidelně převlíkám postel a nějakej ten chlup se sem tam najde dycky, tak mu větší riziko alergie nebo co nehrozí. Stejně jak se začne batolit, tak nebude furt v náručí nebo v posteli podloženej plínkou. To bude lozit po zemi a tam se těch chlupů nikdy 100% nezbavím.

S clankem nesouhlasim

Dobry den, clanek me take docela neprijemne prekvapil, protoze je opravdu velmi jednostranny. Je zvlastni, ze pani psycholozka reprezentuje pouze negativni postoj. Nase dcera spi s nami ve spolecne posteli od narozeni a pripravena postylka slouzila vice mene jako odkladaci pult. Nyni cekame druhe mimi a o postylce uz vubec neuvazujeme. Samozrejme jsem dusledne studovala veskera pro a proti a naopak jsem zjistila, ze v zahranicni literature je spani s ditetem v jedne posteli hodnoceno velmi pozitivne a naopak to ma vliv na vyvoj mnohem sebejistejsi osobnosti miminka. Dle meho nazoru je to individualni a zalezi na rodicich. Ja a mnuj manzel jsme nejstastnejsi, kdyz se muzeme vsichni probudit spolu. Nase dcerka je hned po probuzeni velmi vesela, stastna a spolecne se minimalne pul hodiny vsichni mazlime a pusinkujeme. Porad za tahle rana moc dekuji a porad ve mne dokazi vyvolat ten nejkrasnejsi pocit dokonaleho stesti. Nikdy bych nemenila a moc se tesime, az budeme v posteli 4. Clovek je vlastne jediny tvor v prirode, kdy matka sve dite na noc odklada .... a tak, pokud mi to nevadi, nedela to problemy ve vztahu, chci byt se svym miminkem a manzelem v co nejblizsim vztahu, at uz ve dne ci v noci..... Cas bezi hrozne rychle a jednou budeme na tyhle spolecne noci velmi krasne vzpominat.

Musim zareagovat na clanek, ktery mne docela rozesmal. Obe me dcery (3,5 roku a 9 mesicu) s nami spi ve spolecne prodlouzene posteli. Pro mladsi uz jsme ani postylku neinstalovali. O zalehnuti normalni matky a otce nemuze byt rec, samozrejme nejsme alkoholici... Jen holky nedavam spat vedle sebe, starsi trochu cestuje a obcas kope, tak aby ta mladsi neprisla k ujme. Starsi dceru jsem kojila pres dva roky, nechala jsem ji at se sama odstavi. Nosila jsem ji v satku rok. Pani psycholozka by urcite rekla, jaky to musi byt zavislak a ono je to presne naopak, staci si precist uzasnou knizku Koncept kontinua, kde je vse vysvetleno. Dcera spinkala u babicky a tety poprve cca v roce a pul, zvykala si na hlidani postupne a probehlo to bez problemu.
Nastup do skolky probehl naprosto v pohode, jen Eli prvni den plakala, ze chce po obede ve skolce take spinkat :o). Ve skolce usina sama, do skolky se tesi a ucitelky o ni rikaji, ze je to pohodova holcicka, ktera nema problem. Proste si prosla fazi v naruci presne tak, jak potrebovala. Holky dame do vlatnich postylek az uzname, ze jsou na to obe pripravene a pujdou obe najednou, aby na sebe nezarlily a nebylo jim tam samotnym smutno. Toto je samozrejme muj pohled na vec, kazdemu vyhovuje neco jineho. Myslim, ze za par let budu s laskou vzpominat na spolecne spani....

Ahoj maminky, musím říct, že jsem ráda, že nejsem jediná, kdo si bere tu svojí největší lásku k sobě do postele.
Dominik tak spí mnohem lépe a déle.
Večer ho po uspání dám do postýlky a když se v noci vzbudí, tak si ho vezmu k sobě, počkám až usne a zase ho přendám do svojí. K ránu už si ho u sebe nechávám, protože pak spiná dýl.
Máme ale i noci, kdy jakmile ho položím do svojí postýlky, tak se vzbudí, pláče a jakmile ho přendám k sobě, tak hned usne, pak spí u mě celou dobu. Jsou to tak 3-4 dny v měsíci. Většinou mu rostou zoubky neboo je nějaký jiný problém a to je jasný,že potřebuje maminku.
Zastávám názor, že když jsme si ho jednou s láskou pořídili, tak ho nemůžeme odstrkovat, když nás potřebuje a chce.
Klidně oželím večerní televizi i posezení s kamarádama za klidný dech mojeho zlatíčka když spinká a drží mě u toho za ručičku.
Asi jsem padlá na hlavu, ale pro něj bych udělala mnohem, mnohem víc. (asi jako většina z nás)

to je zase chujovina

Tak sem se nechala zlákat odkazem v meilu k přečtení článku, zas to dlouho neudělám. Stručně článek je jednostranný, zavádějící a dělá z lidí uplný blbce Tak předně normální matka pokud neni ožralá nebo zfetovaná dítě nikdy nezalehne ! a to z důvodu fungování mateřského instinktu, ale chápu, že tohle nelze vysvětlit vědeckými poučkami :-D

Sama mám 2 kluky, od malička čertíci a beru si mladšího když se v noci vzbudí na kojení k sobě do postele a do rána spíme všichni spolu. Dělala sem to i se staršim synem, ve svý posteli ve svym pokojiku spí uplně v pohodě, když sme někam chtěli jít na babičky je zvyklej a v kolektivu taky problém neni .....fakt nechápu proč by měl mít někdo problémy v kolektivu z důvodu toho zda spal nebo nespal v kojeneckém věku s rodiči &s07 a partnerskej vztah pokud je kvalitní, tak ho taková maličkost nemůže vykolejit ....

naopak není nic krásnějšího než když k ránu sme v posteli celá rodina i se staršim synem, když přiběhne z pokojíků .....tak si to užívejte dokud to jde a neřidte se radami rádoby odborníků ......zvlášt´ když děti tak strašně rychle vyrostou ........

Co komu vyhovuje

Článek je skutečně dosti jednostranný a zavádějící. Já si myslím, že záleží hlavně na tom, co vyhovuje jak dítěti, tak mamině, ale také tatínkovi. Mám 4 děti, nejstarší dcerka se mnou v posteli nespávala, měla postýlku vedle manželské postele a nijak jí to nevadilo. S čím ale nesouhlasím, je věta, že matka dítě zalehnout nemůže, pokud není pod vlivem nějakých návykových látek, kterou jsem v několika komentářích četla. Mám i dvojčátka a když jsem je měla několikrát u sebe v posteli, spala jsem víceméně \"na půl oka\". Jednak jsem měla strach, že bych je mohla zalehnout, jednak byli dosti hladoví, takže se budili každou chvíli, po několika týdnech téměř beze spánku si tělo řeklo DOST a prostě jsem tvrdě usnula (jsem abstinent a drogy opravdu neberu). Malému jsem přikrývkou zakryla obličejík, kdyby se manžel neprobral, mohl se syn udusit. Samozřejmě mě to patřičně vyděsilo a od té doby už jsem dvojčátka a ani později nejmladšího synka do postele nebrala. Nikdy jsem neměla problém s tím, že by v postýlce plakali, měla jsem ji vedle sebe a všichni jsme se bez problémů vyspali. Nejmladšímu synovi je 1.5 roku a teď už spí se starším synem v pokojíku. Vyhovuje to jak klukům, tak nám s manželem. V půl osmé uložíme dětičky do jejich postelí, přečteme pohádku, přikryjeme, pohladíme, dáme pusinku a popřejeme dobrou noc. Děti vypadají spokojeně a já můžu trochu sobecky říct, že mám pak čas sama na sebe, nebo po domluvě na hlídání můžeme s manželem vyrazit na dobrou večeři aniž bychom se báli, že se dítko vzbudí a bude křičet, protože tu zrovna máma a táta nejsou. A k tomu začleňování dětí do kolektivu... každý jsme jiný a podle mě tohle opravdu nezáleží na tom, jestli jako mimčo spíme s maminou nebo sami :-) Mé rodině i mě to vyhovuje takhle, moje sestra to má přesně naopak. Při srovnání našich dětí můžu říct, že rozdíl nevidím. Jak u nás, tak u sestry jsou holčičky průbojnější a kluci ušlápnutější a to bez ohledu na to, jestli spí s rodiči nebo ne :-)

ztráta času

Zase jeden článek,jehož čtením jsem zbytečně ztratila čas, místo toho jsem si raději měla hrát s mím synkem.Takové články se psaly snad za dob našich matek v hluboké totalitě.Kdy vládá potřebovala, aby z lidí vyrostli ovce bez sebevědomí, s kterýma se dá lépe manipulovat. Uplně souhlasím s Nemeckovou. Náš syn spí s náma 20 měsíců.Nikdy sem se nebála, že bych ho zalehla,(to mohou udělat snad jen opilé matky),naš intimní život tím neutrpěl už vůbec, spíš naopak nás to jako rodinu velmi velmi sblížilo a všichni tři si to velmi užíváme.
A ten článek od paní MUDr. o přenosech nemoci z matky na dítě mě teda vážně dorazil.Záleží na každém z nás a hlavně na dítěti, jak je mu to příjemné.
Ale valit nám takové klíny do hlavy, to už sem teda dlouho nezažila.

Nejen papír, ale i WEB snese každou blbost!

Vážení, tento článek by se hodil opravdu do minulého století. Pokud chcete publikovat na odborné úrovni, publikujte články odborníků a ne nějaké doktorky, která zaspala dobu. Moje dítě se mnou prospí část noci už od porodnice. Nidky jsem malého nepřilehla, nepřidusila, ani jiný nesmysl. Naopak, spíme naprosto v pohodě a klidně oba až do rána. Syn je zcela pohodový, miluje přítomnost jiných dospělých i dětí. Není uřvaný, bojácný... Manželství rozhodně netrpí, přitulit se můžeme i u televize, že.
Jestli si někdo myslí, že je to špatné a moje dítě je rozmazlené, tak ať si to laskavě nechá pro sebe. Z téhle rozmazlenosti totiž vyroste. Já si zatím budu užívat pocit, že mě moje dítě potřebuje. Moje dítě si bude užívat pocit bezpečí. Jednou budu na tenhle krátký čas ráda vzpomínat....

Naše už 10-ti měsíční batole mám v posteli jen ráno,když už je plně vzhůru a já taky a lomcuje s postýlkou,že chce jít za mnou. Leze na okraje postele a chvíli neposedí.Budí se v 6 ráno na mlíko,kolikrát usne hned co vypije lahev,ale vždy ho vezmu,nechám odříhnout a dám do své postýlky.chvíli žvatlá a pak usne. Mám docela tvrdý spánek a bojím se že by mohl spadnout z postele,když je už tak pohyblivý. V postýlce je v bezpečí nic mu nehrozí.

Tři v posteli - doporučená četba pro autory článku

Profesionálně se živím novinařinou a napsat takový článek, to bych se musela stydět - ano, jako většina diskutujících i já zastávám názor: nesedí to každému, ale rozhodně se nejedná pouze o negativní zkušenost (osobně, naše je velmi pozitivní, která by mohla ve všech bodech popřít tvrzení uvedené v článku). Navíc odborný názor paní doktorky je už velmi zastaralý - existují recentní psychologické i zdravotní průzkumy (rok 2004, atd), které objasňují často uváděné mýty, kterými se, bohužel, i tento článek hemží.
Autorovi i paní doktorce doporučuji knihu: Three in a bed (Deborah Jackson), která je čtivá a obsahuje vyčerpávající odkazy na zmíněné výzkumy, z nichž čerpá.
A všem, kdož by o sdílení společné postele uvažovali, rovněž - kniha se výborně čte i přes vědečtější pojetí.

Je to na každém

Všechny mé děti včetně nejmladší půl roční spali s námi. Usínaly vždy ve své postýlce, ale z vlastní pohodlnosti jsem si je nechávala po kojení v posteli.Spali klidněji a já jsem je nevzbudila manipulaci s nimi.Nejstaršího to přešlo po narození sourozence, řekl, že ho v noci ruší jak pláče, takže žádné násilí se nekonalo. Mladší, jsou mu teď 3 a půl, usíná v pokojíčku, ale v noci většinou přijde, takže spíme na posteli čtyři a pokud sebou moc nehází, je to v pohodě. Pouze když je nemocný, rozdělíme se, aby nás nenakazil. Malá spí na kraji postele u které stojí postýlka, takže je v bezpečí, nemá kde spadnout a je daleko od prcka.Z mého pohledu není nad to, když se ti naši miláčci přitulí. A věčně s vámi spát nebude. To tulení jim dlouho nevydrží a oni tak rychle rostou.

spaní s dítětem

Vážení, to má být reklama na monitor dechu?