Myslím, že je to zaujatý článek a KECY - diskuze

Já s tebou naprosto souhlasímUž dva dny se chystám přidat komentář i s odkazy na jiné odborné články,které se diametrálně liší od tohoto.

Takhle bych to neřekla, ale myslím, že paní má pravdu. Malý mi dokáže z postýlky v pohodě vylézt, prostě se škrábe ven. Jako malinkatý tam spával do 8 měsíců pořád, i když jsem kojila, ale pak nastal zlom, malý nechtěl být v postýlce sám, ale chtěl vědět, že jsme tam pro něj. Hodně cestuje ve spaní a pořád narážel na strany ohrádky postele až jsme se rozhodli přidělat postýlku k naší posteli. Spíme tak, že jednu stranu z postýlky jsme uddělali a přichytili postýlku k naší posteli tak, že když chce tak se překulí v noci k nám, opravdu to má i výhody. Usíná, tak, že nás hladí po ruce, cítí se v bezpečí. Vím, že je to pro někoho nepochopitelné, ale tak to neberu. naopak si myslím, že získal obrovskou sebedůvěru v kolektivu. Děti přímo miluje, jak je vidí tak se směje a běží k nim, takže nevěřím, že mají problémy s kolektivy. Opravdu záleží na individulaitě dítěte a jeho prostředí!!! S přítelem jsme dokonce rádi, jak cestuje mezi námi, cítíme prcka a jsme š´tastni. Nemyslím si, že rodina je jen partner a partnerka (matka-otec), ale hlavně i dítě. Jinak by se miminka mohla cítit ohrožena :o) V přírodě je pouto matka-mládě zcela běžné...!!! Takže je důležitá celá rodina!

Musím souhlasit. V životě jsem dítě nezalehla (ani manžel), většinu nocí prospí u nás (máme sice jeho postýlku přiraženou bez bočnice k posteli, ale stejně si v průběhu noci přelehne k nám). Všichni známí i rodina jsou překvapeni, jak je společenské dítě, tráví hodně času u babiček a v pohodě tam přespává od chvíle, co jsem přestala kojit. A vliv na náš vztah? Bez hlubšího zdůvodnění mi to přijde jako blábol...