Bude mně smutno - diskuze

Tak už je to tu zase. Přestože obě těhotenství byla plánovaná, vždycky mně je smutno, že musím odejít z práce. Není to pro mě jen zdroj peněz, je to pro mě hlavně ta komunita lidí, kam patřím. Něco jako když chodíte do školy, máte kamarády mezi spolužáky, řešíte, co se každý den děje nového, nebo třeba když ne ve škole, tak v nějaké partě. A najednou má člověk být doma, spoustu měsíců či dokonce let. Ono se to hodně slibuje, jak budou lidi v kontaktu, jak si všechno napíšou, budou se scházet, ale sejde z očí, sejde z mysli. Všechno se tam u nás teď rozvíjí, nové projekty, a já jenom dodělávám nějaké dodělávky, nedostanu pomalu už ani skoro žádný mail, protože všechny aktivity jsou už postupně mimo mě... ach jo. Uvažuju o brzkém návratu do práce, ale to by šlo jedině prací z domova a to bych ten problém vyřešila jen částečně... navíc nevím, zda by to při dvou dětech už nebylo fakt o nervy. Já mám zase ráda poklidný život a ne se někde stresovat, honit a nevyspat. A když, tak jenom občas Ale každodenní rutina mě ubíjí a v úklidu a vyvařování se realizovat nezvládnu. Jak to máte vy?