Inzerce
Inzerce
Inzerce

Škola - postrach rodiny?

Je opravdu škola základ života?

Všichni jistě víme, že dítě je jiné doma a jiné ve škole. I my plníme svoje různé role a také různě. Proto je tak důležitá spolupráce a propojení mezi učitelem, žákem a rodiči… 

Důležitá je i atmosféra ve třídě, ve škole.

Svoji úlohu sehrává i to, zda vedeme do školy první dítě, a ještě k tomu jedináčka, či zda doprovázíme dítě poslední, z velké rodiny. A k tomu všemu se přidává pohlaví dítěte, intelekt, ambice, motivace, povaha, ale i vzdělání rodičů. Jistě jiný přístup má pedagog na vysoké škole a jiný paní, pracující třeba na poště…vše je dobré, ale ať chceme či nikoliv, předáváme dítěti svoje zkušenosti. Tím může v jedné rodině naskočit program „vzdělání je důležité“ a v jiné „známky jsou ti v životě k ničemu, důležité je, jak se postavíš k práci“. Sami cítíme určitou protipólnost pohledu a cest, a teď si představte, že jste pedagog, který stojí před tabulí a má v popisu práce (mimo klasické výuky) tyto programy a rodiny doslova ukočírovat ku prospěchu všech stran. 1. září ve škole je pro všechny zúčastněné krok do neznáma – nová budova, děti kolem, učitelé, školník jako nová funkce, družina a zodpovědnost!!! Vzpomeňme si sami na sebe, jak jsme se cítili nejen před nástupem do školy, ale i do nové práce… jak je člověk nejistý, opatrně oťukává lidi kolem, a čeká na jejich reakce… pamatujete? Až po 2-3 měsících nabíráme na jistotě a po 2 letech jsme již „mistři světa“, kteří znají školu či firmu do posledního hřebíku. Proto doporučuji velikou empatii, vcítění se do nejistot a naopak vzpomenout si, že se věci krok za krokem stabilizují, a pokud člověk slovně či myšlenkou poprosí, vždy se najde blízko nějaký „průvodce“ v podobě hodně paní družinářky, sousedky, která vyzvedne dítě 2x týdně a v klidu s ním napíše úkoly, takže matka má čas k odpočinku či dodělání účetní uzávěrky. Nebo si odskočí na kosmetiku… prosím, i toto je součástí života, a pokud si budeme odpírat příjemnosti, budou nám časem odepřeny povinnosti, neboť tělo „odpadne“…

Takže stále udržujme myšlenku SPOLUPRÁCE, SPOKOJENOSTI. 

A v závěru několik strachů všech zúčastněných stran:

Inzerce
Strachy rodičů
  • nevím, co se děje ve škole
  • jaké má spolužáky? Z jakých rodin?
  • jak se dítě ve škole chová (útok, úskok, pohoda)
  • děti s jinou diagnózou a asistentem
  • vyhořelá učitelka
  • ztráta motivace k učení
  • závist nebo obdiv k nějaké „modle“
  • šikana a drogy
  • jak vše doma propojíme škola + práce + kroužky + volný čas dětí i náš
Strachy učitelů
  • první dojem už při zápise (nepodcenit)
  • jsem dobrý motivátor?
  • nespolupráce kolegů, rodiny
  • vedení školy, které „nepodrží“
  • snížení počtu žáků ve třídě – výpověď
  • budu stačit dnešním dětem?
  • děti, které mohou vše
  • jak propojím školu s mojí rodinou
Strachy dětí
  • nese si nějaké ze školky?
  • jaké to tam bude? Obstojím? Skamarádím se?
  • splním očekávání rodiny?
  • budu dobrý jako brácha nebo Jirka?

Na téma strachy jsme už psali. Je vhodně je rozebrat či odblokovat, a to nejlépe s pomocí odborníka. Je důležité si uvědomit, že člověka dělá člověkem právě jeho cesta, kdy jdeme a občas upadneme, ale zvedneme se a jdeme dál. Přijímáme se i se svými chybami. To je to pravé lidství, a to v každém věku.

Takže s chutí do toho a půl je hotovo. :-)

Inzerce

Více o strachu který je naší brzdou. Jak se zbavit strachu u dětí si můžete přečíst zde

Autor: Mgr. Ivana Havlíčková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: Mgr. Ivana Havlíčková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Škola - postrach rodiny? - diskuze

Poradna

Nástup do školky

| Sim88 | 06.10.2021, 20:03

Dobrý den,
v září měl syn 3 roky nastoupit do školky. Vše bylo v pořádku, těšil se a chtěl i sám do třídy. Bohužel to jsme ještě netušili, že jedna z učitelek je trochu hrr a děti přímo vytrhává rodičům z náručí. Pro našeho syna to byl šok, když se k němu rychle sehnula a vzala ho do náručí a chtěla ho odvést do třídy. Syn okamžitě začal brečet, kopat, vytrhnul se jí a už jsem ho od sebe nemohla odtrhnout, jak pevně se držel. Po chvíli za námi do šatny přišla druhá paní učitelka s tím, ať s ním zkusím jít do třídy, bohužel ani to už nepomohlo. Musela jsem ho ze sebe doslova strhnout, aby se mě pustil. Ve školce nakonec na 2h zůstal, ale s tím, že visel na klice a křičel. Když jsem si pro něj přišla učitelka tvrdila, že se po nějaké době uklidnil a trochu si hrál. Jeho pohled značil spíše úlevu, že může jít domů (má domněnka). Druhý den, když jsme měli jít, chytnul se postele, brečel a říkal, nechci do školky. Takto to bylo i třetí den. Další dny už jsme ho do školky nedávali, byl nemocný, ale hlavně nám začal křičet ze spaní nechci, nechci, ne, ne a jen se před ním někdo zmínil o školce, okamžitě se rozbrečel. Nakonec jsme školku odložili na leden, ale po pravdě nevíme, jestli tam půjde. Teď po měsíci občas sám o školce mluví, že mamka půjde do práce a on do školky, ale jakmile jdeme okolo školky jen na procházku, začne hned plakat a nechci do školky.
Začali jsem prozatím navštěvovat kroužek, aby byl nadále v kontaktu s dětmi. První den ale když jsme tam přišli, tak se ke mě po chvíli přitisknul a začal plakat s tím, ať jdeme domů, že nechce být ve školce.

Dětský kolektiv vyhledává. Rád si s dětmi hraje. Je komunikativní. Nemá problém být občas i beze mě. Bohužel cokoliv se týká školky nechce, ani děti, hračky... Vše mimo ni je v pořádku.

Nevíme s přítelem jestli ho do školky nutit s tím, že si zvykne, jak nám všichni tvrdí, nebo raději počkat až mu budou 4 roky (rodičovskou mám do jeho 4 let), že by zapomněl na nešťastnou náhodu s paní učitelkou.

Děkuji za odpověď

Dobrý den, ohledně připravenosti dítěte na nástup do předškolního zařízení je to obdobné jako s nástupem do školy. Obecně platí, že většina dětí v daném věku (u MŠ 3 roky u ZŠ 6 let) je na zahájení docházky do kolektivního zařízení či školní docházky připravena. Proto jsou na základě psychologických poznatků o vývoji dítěte věkové hranice takto nastaveny. Ale vývoj každého jedince, tedy dítěte, probíhá individuálně, protože každý člověk je prostě originál. Nervový systém dítěte tedy může vyzrávat odlišnou rychlostí a není to žádná porucha, vada nebo patologie. Jedná se o poměrně velké procento dětí, u odkladu školní docházky se jedná cca o 20 % dětí, které ještě na zaškolení nejsou připravené v 6 letech. Dá se to proto analogicky vztáhnout i na zralost dětí pro nástup do MŠ. Přitom ale to, že dítě není připravené na nástup do školky, vůbec nemusí znamenat, že v budoucnu bude mít odklad školní docházky. Vývoj totiž probíhá individuálním tempem, může být nerovnoměrný, zrychlovat se či zpomalovat. Některé děti se vysloveně vyvíjejí skokově. Podle popisovaného chování vašeho syna to působí, že se jedná o šikovného normálně se vyvíjejícího chlapce, který ale ještě není připraven na oddělení od rodičů. Samozřejmě ne úplně šikovný přístup paní učitelky ve školce situaci nepřidal a syna zřejmě vyděsil. Zkuste ho opatrně zapojovat mezi děti formou kroužku, kdyby ale měl z docházky trauma, objevovaly by se noční děsy, plačtivost a podobně, pak ji raději přerušte a chlapce nenuťte. Ohledně školky si zkuste se synem o všem přiměřeně jeho věku povídat, můžete ho připravovat pomocí her na školku, nebo vhodných knížek o prostředí MŠ (na trhu jsou různé), které hravou a pohádkovou formou dítě na vstup do školky připravují. Případné spontánní dotazy syna na školku úměrně jeho věku pravdivě zodpovězte. S docházkou můžete zkusit začít zase v pololetí, ale pokud by syn špatně reagoval, pak by pro něj bylo vhodnější počkat až na další školní rok. Bylo by vhodné si předem promluvit s učitelkami ohledně přístupu k synovi, co váš chlapec potřebuje, aby se cítil dobře. Obecně lze říct, že braní cizího dítěte do náruče není nejvhodnějším způsobem prvního kontaktu a většina dětí by reagovala strachem. I když dobré úmysly paní učitelky jsou pochopitelné. Možná byla také sama nervózní a chtěla chlapečka rychle uklidnit. Přeji, aby se podobná zkušenost neopakovala a aby váš chlapec brzy dozrál k docházce do školky, která mu přinese mnoho radostí, kontaktu a zážitků s ostatními dětmi. Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 08.10.2021, 20:09
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×