banner

Když si dítě nechce hrát s ostatními dětmi

Maminka Kubíka Nadule1 píše:

Dvakrát během posledního týdne mě upozorňovala na to, že si Kubík nechce hrát s ostatními dětmi a ani s hračkami. Dokonce mu to vytýkal i Mikuláš a Kubík mu musel slíbit, že se polepší. Přiznám se, že mám rozporuplné pocity. Když totiž pro Kubíka přijdu, tak ho prakticky každý den ruším od nějaké hry nebo činnosti (pokud zrovna nesvačí). Je pravda, že to už bývají v jiné třídě, kde jsou spojení po spaní a také tam bývá jiná paní učitelka. Mám v plánu se ještě poptat jí, jestli má stejný pocit jako paní učitelka Iva. Častěji než na začátku přinese Kubík i nějaký obrázek nebo ukáže, který na výstavce je jeho, takže opravdu nemám dojem, že by zůstával vyloženě stranou dění. Zatím se mi to nechce nijak řešit s Kubíkem, protože z jeho vyprávění vím, že si hraje i s dětmi. Vypráví mi třeba, že si s Adámkem stavěli autodráhu nebo s Filípkem si hráli se stavebnicí. Možná mu jen vyhovuje mít chvíli klid a na tom nevidím nic špatného. Kromě toho vím, že v září řešil právě u některých oblíbených hraček konflikty s průbojnějšími dětmi, tak možná i to mohlo jeho přístup trochu ovlivnit. Každopádně si myslím, že bude lepší tomu nechat volný průběh a zbytečně Kubíka neupozorňovat. Bylo na něm vidět, že je mu to žalování paní učitelky hodně nepříjemné.

Celý text:  https://www.babyonline.cz/akcni-svet-deti/skolkacek-online/skolkacek-kubik-od-nadule1-2011-2012/3-mesic
Můžete se nám, prosím, k této konkrétní situaci vyjádřit?
Je běžné, že si 3leté děti hrají samy? Měli bychom jim to vytýkat? Je nutno se toho obávat?
Je vhodné, aby si pedagog na dítě stěžoval před rodičem? V jakých situacích ano, v jakých ne.

Odpověď: Dobrý den, věřím, že výhrady paní učitelky z MŠ směřované k našemu dítěti znejistí každou matku. Máme pocit, že pedagog je odborník a dokáže sledovat naše dítě nekriticky, ve srovnání se skupinou vrstevníků. Někdy to tak může být, ale nelze brát názor jednoho člověka jako bernou minci. Dobré je vnímat, jak se jeví situace nám samotným, neváhat se zeptat i dalších pedagogů, kteří přichází s Vaším dítětem do kontaktu. Hlavně je třeba sledovat dítě. Jak subjektivně prožívá svou roli ve školce, zda se cítí spokojené, do školky se těší, mluví o aktivitách s jinými dětmi, tak jako zmiňujete u Kubíka apod. Předškolní období je velmi důležité pro sociální zrání. Dítě se v něm učí sociálnímu chování, sociální komunikaci a interakci. Hra je velmi důležitým tréninkovým polem pro sociální dovednosti a získávání rolí v kolektivu. Teprve ve 3 letech se začíná vyvíjet schopnost společné hry tzn.sdílení materiálu, postupná kooperace, dále pokračuje určováním rolí při hře apod. Ve třech letech se však jedná opravdu o úplné začátky, první experimenty. Rozvoj schopnosti společné hry je však individuální a měl by mu být ponechán prostor a čas. Podpora ze strany dospělých u úzkostnějších a nejistých dětí je vítaná, avšak neměla by být násilná a jít proti psychické pohodě dítěte. V úrovni sociability, tedy potřeby navazování sociálních kontaktů a interakcí, se lišíme. Roli hrají také naše osobnostní vlastnosti. Velmi známá je typologie extroverze – introverze, kdy extrémní okrajové body pomyslné škály zaujímá jen velmi malý počet jedinců. Většina lidí se pohybuje někde mezi, s větším či menším příklonem k jedné z těchto polarit. Žádná z těchto charakteristik není lepší či horší, každá má své výhody. Důležité je respektovat, že každé dítě i dospělý to máme jinak a tudíž se i naše potřeby sociálních aktivit liší. Je přirozené, že některé děti chtějí mít klid, hrát si svým způsobem či pozorovat ostatní zpovzdálí, další potřebují neustálý kontakt s ostatními, jiné dítě zase potřebuje neustále soupeřit o nějakou hračku. Určitě je důležité, aby rodiče byli v kontaktu s pedagogy. Je dobré, když učitel informuje rodiče o tom, jak jejich dítě trávilo den, jak se chovalo, co už zvládá apod. Vhodné je oznámit, když má pocit, že se dítě projevuje nestandardně a případně navrhnout návštěvu odborníka. Někteří rodiče opravdu nemusí zachytit chování, které neodpovídá normě, protože nevidí dítě ve srovnání s ostatními vrstevníky a v kontaktu s nimi. Pedagogové by však měli dobře zvažovat, co je podstatné a nestrašit, neznejisťovat rodiče, pokud opravdu nejsou přesvědčeni o výskytu obtíží. Při sdělování podezření je třeba být taktní a vyvarovat se kritice před dětmi. Dotaz zodpověděla Mgr. Lucie Šešulková.

Problém s ranním loučením s rodičem v MŠ

Dotaz: Náš druhý školkáček se jmenuje Kubík a ve školce měl z počátku problém s loučením. Do školky ho vodí tatínek a nebylo to bez slziček, ze začátku dokonce zkoušel i scény („Tatínku, nenechávej mě tady, já tu nechci být....“). Při odpoledním vyzvedávání byl vždy usměvavý a spokojený, jen vyprávěl, že se mu stýskalo.

Odpověď: Děkujeme za Váš dotaz. Podobné projevy, jaké popisujete u Vašeho syna Kubíka, má opravdu spousta dětí při zahájení docházky do školky. Adaptace na školku je velmi individuální, záleží vždy na mnoha faktorech - od osobnosti dítěte, výchovných opatření po předchozí sociální zkušenosti. Jako pozitivní signál vidím, že chlapec při vyzvedávání vykazuje spokojenost a dobrou náladu. Pravděpodobně pro něj samotný pobyt ve školce je příjemnou záležitostí a jeho ranní pláč se nevztahuje k celkovému prožívání docházky do MŠ. Pokud je dětský pláč jen před rodičem a po vstupu mezi děti se rychle vytratí, pak jde jen o malé divadélko. Zjistíte-li od paní učitelky, že pláč přetrvává ještě delší čas po odchodu, je dobré se situací začít více zaobírat a případně navštívit psychologa. Zvláště přidávají-li se k pláči i další změny chování dítěte (pomočování, noční děsy, „útěky do nemoci“ aj.). Obecně se dá říci, že snadněji se adaptují děti, které jsou zvyklé trávit čas i s jinými osobami než jsou ti nejbližší (otec, matka). Také děti, které již jsou zvyklé na kolektivy vrstevníků z jeslí, mateřských center, dětských hřišť apod. Neplatí to tak vždy, ale často je snazší a rychlejší zvykání u těchto dětí, než u dětí, které téměř všechen svůj dosavadní čas trávily jen např. s matkou. Dále dítěti usnadňuje nástup zdravé sebevědomí, zvládnuté návyky a dovednosti odpovídající věku. Proto je třeba motivovat děti k samostatnosti při stolování, hygieně, oblékání a zvládnutí pobývání v přítomnosti jiných osob. Důležité je, aby dítě vědělo, jaké očekávání od nich rodiče mají a jak jim záleží na zvládnutí některých situací. Úspěchy je samozřejmě třeba dostatečně ocenit, aby mohlo dojít k jejich upevnění. Kromě výše zmíněné předchozí přípravy je možno podpořit přímo proces docházky např. zpříjemněným ránem, kdy dítě bude mít společnou snídani s rodiči, bez spěchu, s pozitivně laděným motivačním povídáním o činnostech, paní učitelce a kamarádech, které dítě čekají ve školce. Je také možné jej zpočátku dávat do školky jen na dopoledne, umožňuje-li to rodinná situace. Některé školky nabízejí dětem a rodičům první dny strávit společně, což může být užitečné pro senzitivnější a úzkostněji laděné děti. Někdy stačí k vymizení naučených „rituálů“ (v našem případě ranní pláč) i drobná změna v ranní rutinně, např. jiná cesta do školky, změna doprovázející osoby, odlišná reakce na dětský pláč apod. Samozřejmě se jedná o individuální záležitost a je třeba hledat a zkoušet přístupy vhodné zrovna pro Vaše dítě. Dobré je mít na paměti, že každé dítě je jiné a potřebuje jinak dlouhý čas na přijetí nové situace. Důležitá je trpělivost, pozitivní podpora a vyvarování se srovnávání s ostatními.

Adaptace na mateřskou školu

Dotaz: Dobrý den, jsem maminkou 5letého syna a máme problém s adaptací se v kolektivu. Myslela jsem si, že to zvládneme sami, ale postupem času jsem si musela přiznat, že se budu muset obrátit na odborníka a poprosit o pomoc. Doufám tedy, že Vás nebudu zdržovat. Danečka jsme loni v září, v jeho 4 letech přihlásili do školky. Věděli jsme, že to bude těžké, protože nekomunikuje s cizími lidmi, ale chtěli jsme, ať si zvyká a samozřejmě ať je připraven na nástup do školy. Syn se ale ani po 8 měsících ve školce nezadaptoval, ráno neustále plakal, prosil, že tam nechce. Od učitelek jsme se dozvěděli, že s nikým nekomunikuje, neodpovídá, nevyhledává společnost dalších dětí a hraje si sám. Nejraději má společnost právě paní učitelky, ale i tak s ní nekomunikuje, neodpovídá, pouze pokývá. V dubnu jsme to tedy vzdali a odhlásili jej ze školky s tím, že si pár měsíců oddychneme a po prázdninách to snad bude lepší. Bohužel, naše přání se nesplnilo a do školky znovu chodíme s pláčem. Víme, že po našem odchodu ze školky přestane plakat během chvíle, ale s nikým se nebaví, sedne si sám bokem, pokud se hrají nějaké hry ve společnosti, tak se jich Daneček neúčastní. Je vážný, neusměje se. Paní učitelka nám sdělila, že je ale pečlivý, bystrý, ví, co se po něm chce, pokud malují, dělá to opravdu pečlivě a rád. Oběd sní celý, a i když by si ještě rád přidal, neřekne si. Problém je tedy v komunikaci. Doma je ale naprosto jiný. Má okruh svých lidí, se kterými normálně komunikuje, směje se, hraje, zpívá, mluví skoro nonstop. Má rád, když k nám přijdou známí, kteří mají dítě, na to už se nemůže dočkat a od rána se mě ptá, kdy přijdou, aby si už mohli jít hrát. Ale komunikuje pouze s tím dítětem, pokud na něj promluví dospělý, otočí se a nereaguje, maximálně kývne. I když to jsou lidé, které zná od malička, a navštěvujeme se pravidelně. Ani je nepozdraví. To stejné je ve školce. Nechce říct Dobrý den, ani Na shledanou. Když máme jít k lékaři, je to to samé. Paní učitelky nás tedy upozornily na to, že bychom to měli řešit, hlavně s ohledem na to, že chceme, aby nastoupil v září do školy. Mám obavu z toho, že jej do školy nevezmou, i když vím, že umí počítat, napíše své jméno, pozná barvy, tvary, čísla, písmena. Naším velkým problémem je tedy to, že Daneček prostě nechce komunikovat s nikým jiným, než s námi, babičkou a dědou a je tak naprosto spokojený. Myslíte, že to máme nechat „dozrát“, nebo to nějak řešit? Už si opravdu nevím rady. Hlavně, když vidím, jak je nešťastný, když musí do školky. Děkuji za váš čas. Magda

Odpověď: Dobrý den, i když popisujete, že situace v adaptaci syna na prostředí MŠ se po přerušení jeho docházky nezměnila, tak již z vašeho popisu jsou patrné pozitivní změny. Chlapec sice po příchodu do školky pláče, ale posléze se uklidní a kromě toho, že na cizí dospělé nemluví a je vážnější, tak zřejmě funguje normálně. Jak vám sdělila paní učitelka, je bystrý, ví, co se po něm chce, pečlivě pracuje, zapojuje se, sní celé jídlo. Zkuste si proto všímat právě těchto pozitivních signálů a na potíže s komunikací neupozorňujte, nesledujte syna, do komunikace jej nenuťte, ponechejte ho vyvíjet se jeho přirozeným tempem. Čím více budete na „potíže“ upozorňovat, tím více je budete prohlubovat. Také do společných her ve školce chlapečka nenutit, ale možnost účasti nabízet, pochválit a ocenit každou snahu o spolupráci a zapojení. Spolupracovat s učitelkami ve školce, synka do školky pravidelně dávat, nepodléhat jeho nátlaku a neponechávat jej doma. Nedávat před ním najevo lítost, nebo soucítění s tím, že musí do školky, naopak k jeho docházce do MŠ přistupovat jako k samozřejmé a normální věci, kam chodí všechny děti a svým silným postojem chlapce podporovat a dávat mu vzor. Jakmile budete ráno oba vzlykat nad tím, že chlapec musí do školky, pak ze začarovaného kruhu nevystoupíte nikdy. Předškolní dítě přijímá a zpracovává věci, tak mu jsou dospělými předkládány. Chcete-li, aby syn byl ve školce spokojený a zvykl si tam, pak je potřeba, abyste i vy jako rodiče byli s touto situací spokojení a vyrovnaní. Ohledně připravenosti na zahájení školní docházky je kromě znalostí a dovedností předškoláka neméně důležitá také sociální a emocionální zralost dítěte. Tato oblast zahrnuje právě schopnost dítěte adaptovat se na nové prostředí bez pláče, komunikovat i s neznámými lidmi, respektovat cizí autoritu a spolupracovat s ní. Pokud by dítě v této oblasti nebylo dostatečně zralé, pak by bylo po zahájení školní docházky velmi znevýhodněno a její úspěšné zvládnutí by bylo téměř znemožněno. Před vstupem do školy je proto potřebná zralost všech oblastí (kognitivní, sociální, emocionální, zralost motoriky, pozornosti, pohybové koordinace, fyzická, mentální, psychická), přičemž i když některé zákonitosti jsou pro vývoj dítěte obecné, tak každé dítě zraje svým individuálním tempem a vývoj jednotlivých oblastí může být nerovnoměrný. O školní připravenosti najdete mnoho informací v literatuře i na internetu, na webovém portále MŠMT je v sekci předškolní vzdělávání možné najít materiál s názvem Desatero pro rodiče, který je právě školní zralosti dítěte věnován, možná tento materiál najdete i vyvěšený ve vaší školce.  Pro vašeho syna bych doporučovala vyšetření školní zralosti v Pedagogicko – psychologické poradně, kde proběhne odborné vyšetření a odborník – psycholog vám doporučí, jak postupovat, jeho doporučení je potřeba akceptovat. Vyšetření školní zralosti je dobré absolvovat nejlépe na jaře, doporučuji období března až dubna, aby mohl syn co nejvíce dozrát. Do konce května je potřeba ve škole sdělit, zda uplatňujete či neuplatňujete odklad školní docházky, k zápisu je samozřejmě potřeba se dostavit. Více informací vám sdělí v příslušné PPP nebo i ve školce. Mgr. Michaela Matoušková, psycholog

Syn se ve školce nezapojuje a vzteká se

Dotaz: Dobrý den mám tříletého syna Lukáše. Včera byl poprvé ve školce jen na 2 hodiny, mohla jsem tam být s ním pro jeho lepší a pohodlnější start. Měli jsme trošku problém s tím, že nechtěl do kolektivu za dětma a se vztekáním. Dnes to bylo to samé. Šel si hned sám hrát, děti v kroužku dělaly různé věci a já se zapojila a čekala, že přijde, ale nic. Pak jsme mu dopředu řekli, že se půjdeme podívat na divadlo. Když na to došlo, vztekl se, že nechce. Pak když už děti šly, tak se uklidnil a když jsme dorazili na místo, tak nechtěl sedět, ale radši si hrát. A když jsme mu to nedovolili a pokoušeli se vysvětlit, že teď bude hrát pohádka, začal se vztekat. Museli jsme opustit místnost, ale stále se vztekal. Pořád jsem se mu snažila vysvětlit, proč jdeme pryč, ale nic - i když jsem ho silně stiskla - ani tak se neuklidnil. Už jsem zkoušela cokoliv ze všelijakých diskuzí a nic nezabírá. Zítra už s ním do školky nejdu, tak snad to bude lepší a zapojí se do aktivit.  Ale školka není to jediné místo, kde se mi takhle vzteká. Jakmile není po jeho, tak je zle. Prosím o radu. Předem děkuji.

Odpověď: Dobrý den, u vašeho synka zřejmě aktuálně ještě neodeznělo vývojové období vzdoru, které se právě projevuje vztekáním a prosazováním vlastní vůle. Nástup do školky je navíc pro něj velká změna a zátěž pro jeho ještě nezralou nervovou soustavu. Některých nových situací se také může obávat, nebo si pod nimi neumí zatím ještě nic představit (možná nemá konkrétní představu pod pojmem divadlo). Ne každé tříleté dítě navíc už je zralé a vydrží sledovat hranou pohádku po celou dobu. Přistupujte proto k synkovi trpělivě, klidně, nenuťte ho do aktivit, také ve školce by ho měli zatím ponechat ostatní děti při činnostech pozorovat, hrát si o samotě a postupně pak v případě projevení zájmu o zapojení se mezi děti, jej podpořit. Vyvíjí se také i dětská hra, která ve věku vašeho syna postupně přechází od hry paralelní (samostatné vedle dětí či dítěte) ke hře kooperativní (spolupráci při hře, hra s někým). Proto váš syn potřebuje čas na přechod k vyššímu stupni kooperativní hry. Snažte se ve výchově o dodržování co nejpravidelnějšího režimu a řádu, ponechávejte syna ve školce zatím jen kratší čas (pokud je to ve vašich možnostech) a poskytněte mu dostatek času k pozvolné adaptaci. Také ve školce jsou pro synka vhodné stabilní a rutinní činnosti, omezení změn, dokud si nezvykne. Pokud půjde ve školce o změnu denního řádu (nějaká akce tipu divadla, výletu, školka v přírodě apod.), pak pro vašeho syna alespoň zpočátku v době zvykání, nejsou příliš vhodné. Vždyť do školky bude chodit ještě minimálně tři další roky, takže jistě o nic nepřijde. Nechtějte proto po synkovi všechno hned najednou, postupujte po částech, po krocích. Pokud se vám synek vzteká i jinde, pak vyčkejte, až jeho afekt odezní, poté mu situaci vysvětlete, ukažte mu a proberte s ním, jak by ji měl správně řešit, co by měl dělat jinak. S postupným vyzráváním jeho nervového systému se budou jeho výbuchy vzteku zmírňovat a odeznívat. Jedná se o období pro rodiče a vychovatele sice náročné, ale je signálem zdravého vývoje dítěte a jeho překonání je nezbytné. Zdravím Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Dcera je stydlivá a také paličatá

Dotaz: Dobrý den, prosím o radu s mojí mladší dcerou – 4 roky (za měsíc). Mám 2 problémy: 

1. Je hodně asociální nebo stydlivá. Ve školce je ten typ, který si s dětmi moc nehraje, raději si hraje sama. Nechá si vzít hračku a pak brečí. Stačí, když do ní někdo strčí, brečí. Bojí se, když je někde hodně dětí. Když měli ve školce karneval, v šatně jsem jí oblíkla masku, ale jak jsme se přiblížily ke dveřím, chtěla ji sundat. Po zhlédnutí karnevalových fotek, jsem ji viděla samotnou u stolečku, zatímco ostatní děti se "bavily." Jsou tam moc fajn učitelky, ze začátku roku Zuzku nosily, aby neplakala, ale naštěstí to netrvalo tak dlouho, jak jsem myslela. Pořád tam nechodí ráda, ale po ránu už skoro nebrečí. Když jdeme do dětského koutku, z 90 % musí mít za zády maminku nebo 6letou sestřičku (ta je náladová, takže když nemá náladu, nevšímá si jí a jde si po svém). Mladší je pak bez ní smutná. Je hodně bojácná. Když byla 2-3letá, učila jsem v mateřském koutku a pak i ve školce. Musela jsem ale přestat, protože to Zuzka nezvládala. Hodně tam plakala a furt na mě jen visela. Má velkou fantazii, na rozdíl od starší sestry se zabaví sama a dokáže si dlouho hrát s hračkami. 

2. Další problém je paličatost. Je moc šikovná, už před 2 rokem se uměla sama oblékat, okolo 1. roku sama papala. Ale má období, kdy nechce nic SAMA - sama si nechce vyčistit zuby, nechce se sama oblékat atd. Když se šprajcnu já a chci, aby to dělala, protože to umí, sekne se ještě víc a brečí a křičí a vzteká se. Vydrží to dlouho, takže musím vždy přijít já a ona se pak přitulí a uděláme nějaký kompromis. Nechci z ní mít rozmazlenou holčičku, která si všechno vydupe. Příklad - večer si vyčistíme zuby a pak chce jíst (tím mě vytočí, protože jí pokaždé vysvětluji, že pak už se nejí, vzpomene si třeba i v posteli). Manžel je mírnější, takže jí ve většině případě něco dá a pak si jdou zas čistit zuby. Je docela hubená, takže se mi jí taky zželí. Trvá na svém výběru oblečení, hádá se kvůli maličkostem se sestrou (zhasnutí světla) - druhá dcera musí většinou ustoupit, protože Zuzka se strašně vzteká. Jak docílit toho, aby nebyla rozmazlená a nebyla zvyklá, že jí všechno projde? Z 80 % jí raději všichni ustoupíme, protože nechceme poslouchat ten řev a dlouhé vztekání. Domluvit si moc nedá, jen výjimečně. Vím, že trvat na svém vždy nemůžu, zkusila jsem to a vyvrcholilo to tak, že jsem se jí až lekla, jak se vztekala a pak do mě i bušila pěstičkami. Problémy s usínáním je další kapitola, nemám sílu řešit i to, bude to asi běh na dlouho trať. Díky tomu, že mladší nechce spát sama, spím v posteli i se starší dcerou a manžel spí v dětském pokoji. Zkoušela jsem cca před 2lety Estillovu metodu, ale díky častým nemocem to nebylo možné. Předem děkuji za jakoukoliv radu. 

Odpověď: Dobrý den, popisujete více potíží v chování vaší mladší dcery. Ohledně chování holčičky ve školce jsou prostě různé děti i dospělí lidé s různou potřebou sociálních kontaktů. Neznepokojujte se tedy tím, že si někdy nechce hrát s ostatními dětmi, případně, že se vyhýbá skupinovým aktivitám. Ani tyto aktivity nejsou každému dítěti příjemné, a pokud je do nich nuceno, vznikne v něm k nim ještě větší odpor. Postupně, pokud se na dceru nebude tlačit a s tím, jak bude vyzrávat, možná projeví větší zájem zapojit do aktivity ostatních. Dcerka je pravděpodobně citlivá a ještě nezralá k navazování hlubších kontaktů s vrstevníky a nedovede se bránit, pokud jí některé dítě něco vezme. Bylo by dobré, abyste ji naučila, případně jí vysvětlila, jak v takových případech prosociálně reagovat. Pro začátek by mohlo stačit obrátit se na někoho dospělého, rodiče, paní učitelku a ti by jí mohli pomoci situaci vyřešit. Potom ji můžete naučit slovně se bránit, například „s touto hračkou si hraji já a půjčím ti ji, až za chvíli“ apod. Můžete si to doma vyzkoušet, zahrát si divadlo s maňásky, panenkami …. Od starší dcerky nemůžete dlouhodobě očekávat dopomoc, je to také ještě malé dítě a není schopná ve svém věku zodpovídat ani starat se o sestru. Mladší se naopak potřebuje postupně naučit samostatnosti. Ohledně popisované paličatosti zase platí, osobnost každého dítěte je jiná, vaše dcerka může být citlivá, ale může se u ní současně rozvíjet i silná osobnost, je proto potřeba se s ní naučit zacházet a předcházet vzniku konfliktních situací. Zkuste vypozorovat, kdy dochází k tomu, že nechce udělat věci, které se týkají sebeobsluhy a jak píšete, umí je. Může být třeba unavená, nevyspalá, mít špatnou náladu. Zkuste těmto situacím pak předejít, a pokud si všimnete, že se výstup blíží, pak jí třeba sama nabídněte pomoc a najděte kompromis předtím, než dojde ke scéně. Vždyť i dospělému se někdy nechce udělat věci, i když je umí a je rád, když mu někdo pomůže. Dítě také není stroj, který když se jednou něco naučí, tak to musí udělat pokaždé. Jinak ale nezapomeňte sledovat a ocenit, když se dcerka sama oblékne, vyčistí si zuby. Obecně ve výchově platí pochvalou a pozorností posilujte takové chování, kterého byste chtěli docílit, všímejte si i jeho náznaků, maličkostí, drobností, částečných pokroků. Vaším přístupem, nejdřív scéna, pak tulení, mazlení, kompromis se dostáváte do začarovaného kruhu a dcera dostává informaci, že nejdříve musí udělat výstup a pak se jí dostane vaší pozornosti. Obdobné to může být i s čištěním zubů, kdy probíhá nejdříve dohadování, zlobení a pak dcera dostane, co chce, tj. jídlo i po vyčištění zubů. Pokud si jde bez potíží opět vyčistit zuby, tak situaci neřešte, jen ji upozorněte, že to znamená opětovné vyčištění zubů a jídlo jí dejte. Veďte dcerku k tomu, aby se učila vyjadřovat svoje přání a pocity, aby o tom mluvila, ptejte se jí, proč se zlobí, vzteká. Pokud už záchvat vzteku nastane, tak to v tomto věku není nic neobvyklého, nervová soustava dítěte vyzrává a vztek neumí ještě zpracovat. Vztek je naprosto normální emoce, která k životu patří, proto nechte dceru si tuto emoci prožít a vyrovnat se s ní, můžete jí pomoci k uklidnění, pochováním, pohlazením, pokud jí to pomáhá, nebo ji naopak nechat o samotě. Teprve po uklidnění si s ní o situaci popovídejte, vysvětlete jí, co by třeba příště mohla udělat jinak, aby k vzteklému výstupu nedošlo. Přístup rodičů by měl být jednotný, nejdříve se s manželem bez přítomnosti dětí dohodněte, jak postupovat a potom postupujte oba stejně, vytrvejte. K poslednímu tématu, o kterém píšete a to večerní usínání bych vám raději doporučila kontaktovat buď dětského klinického psychologa, nebo pedagogickou psychologickou poradnu a poradit se, jak postupovat a najít si nějakou vlastní metodu – rituál, ať už ho nazýváte jakkoliv. Cílem by opravdu mělo být, aby dítě v klidu a samostatně usínalo a dostatečně kvalitně se vyspalo, což spánek s rodičem už v tomto věku dětí nemusí vždy splňovat. V poradně či u psychologa by vám také mohli pomoci se sourozeneckými konflikty a jejich řešením. Zatím zdravím Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Diskuze ke článku Když si dítě nechce hrát s ostatními dětmi, Adaptace na mateřskou školu

Zkontrolovat jestli není problém s as syndromem
http://cs.wikipedia.org/wiki/Asperger%C5%AFv_syndrom

bohužel skutečné zjištění jak to je přichází dost pozdě
Podle vyprávění Kubík nevypadá na slaboučkého kluka, co se schovává v koutě, myslím že se v každé školce najde rejpalka, viz ta naše školka, a vlastně dítě žádnou chybu nemá. Uvidíš , že až se začne normálně zapojovat, bože chraň aby byl průbojný, bude to pro ně zase problém. Na tu naší situaci padlo mnoho rad, ale jedna se mi líbila, a to univerzální odpověď pro paní učitelku:
\"Já spoléhám plně na Vaše pedagogické schopnosti, co byste mi radila, paní učitelko?\" Učitelka bude v 7 nebi, možná pookřeje a poradí a ty si můžeš myslet v duchu co chceš.
to mi prijde,jako ALex v mamaklubu.doma je to dabel,lita,blbne,zlobi,boura atd atd.prijdeme do klubu a tam se drzi stranou.deti mu berou hracky,on se chvilku zapoji,pak si jde zase stranou,pak jde neco delat a pak zase tak nejak samotarsky.jak mu to vyhovuje.a vubec v tom nevidim zadny problem.proste si to dela tak,jak chce on.do niceho ho nenutim.jinak on moc pristup k detem nema,kdyz jsme u segry,tak s neterema radi a tak,ale kde je vic deti a jiny kolektiv,tak mu to trva.
vsak mu je teprve 2,5 a myslim,ze to co popisujes,ze se deje ve skolce,bude presne u nas jednou..

Můžu se zeptat Nadi?

Takhle ona sleduje všecky děcka a hledá na nich mouchy nebo jen na Kubíkovi?

Mi teda přijde drsné to s tím Mikulášem. Jestli to nebude Kubíkovi darmo vrtat v šišce.
A slibovat, že se polepší... Těžko se změní od základů, že jo. Přitom asi nedělá nic špatného, Mikuláš to hrotí, jakoby se tam kubík denně opíjel či co.

Mohlo by vás zajímat

Knihy vysoce hodnocené odborníky i rodiči zaštiťuje matka-lékařka Jana Martincová.

Set 5 dětských knížek 0–8 let

Předškolní vzdělávání
Včetně jediné komplexní předškolní přípravy s mnoha praktickými aspekty pro život. Předejte svému dítěti jedinečné kvalitní know-how lékařky-vzdělavatelky s vysokými nároky na všeobecné vzdělání. „Na prvních 6 letech extrémně záleží,“ říká Jana Martincová, matka ADHD dítěte, díky kterému se stala autorkou a vydavatelkou, a své dítě tak posunula ve vývoji.
cena pouze u nás: 1 425 Kč