Kubíkův první týden ve školce: Hektické ráno, přivítání ve třídě Ježečků, spinkání a nahlášený problém

Hektické ráno první den, ale stíháme hladce

Tatínek měl mít dovolenou, ale nakonec to v práci neklaplo. I přesto jsme to zvládli dobře. Ráno bylo poněkud hektické. Vstávali jsme v 6:30. Nejprve jsem připravila snídani, a poté šla vzbudit děti. Tatínek už se mezitím stihl obléknout. Po snídani jsem připravila oblečení a zatímco jsem se šla obléknout já, tatínek pomohl dětem. V 7:15 jsme vyrazili do školky.

Jak jsem Kubíka do školky vybavila?

Ve školce nás hned u dveří přivítala paní, které jsme nahlásili jméno a ona nám řekla, že Kubík bude chodit do Ježečků a že i jeho značka je ježeček. Tak se nám to aspoň neplete.

V šatničce jsme našli příslušnou skříňku, kam jsem Kubíčkovi pověsila tašku s věcmi a převlékl se do školkových lehkých kalhot (jsou to takové příjemné tříčtvrťáky a zdály se mi lepší než tepláky, protože ty máme samé teplejší) a přezul se.

Kubík v šatně

Poté jsme ho odvedli do třídy, kde jsme do speciálních archů zapsali svá telefonní čísla a pak ještě podepsali souhlas s tím, že ve školce mohou Kubíka fotit. Paní učitelce jsme odevzdali věci na spaní (deku, polštář a pyžamko) a ještě nás požádala, abychom Kubíkovi ze šatničky donesli kapesníky a starší tričko, ve kterém by mohl malovat. Má totiž svou přihrádku i přímo ve třídě a tak bude mít věci po ruce. Na kreslení jsem mu vzala jeho zástěrku, na kterou je zvyklý z domova. No a kdyby náhodou kreslil v tom tričku, které měl na sobě, tak se taky nic nestane, protože to není žádné sváteční triko.

Spinkáním hned první den jsme paní učitelku překvapili

Paní učitelku překvapilo, že když je Kubík ve školce první den, tak ho tam hned chci nechat spát. Jenže já bych mu dost nerada ukazovala, že to jde i jinak. Dokud Hanička chodí spinkat po obědě, tak je to pro mě takhle o moc  jednodušší a navíc si myslím, že i Kubík ten odpolední odpočinek ocení. Přeci jen jsme ho budili o hodinu a půl dříve, než vstává normálně. Samozřejmě, že pokud by spaní ve školce nezvládal, tak Haničce režim trochu překopu a chodily bychom pro něj po obědě.

Ranní loučení ve školce

Při příchodu byl plný humoru a elánu. Z domova si nesl nového plyšového medvídka, který mu bude ve školce dělat společnost. V noci s ním dokonce spinkal. U dveří do třídy začal být nejistý, chytil se mě za ruku a nechtěl se pustit. Když jsem se vracela do šatničky pro kapesníky, tak běžel za mnou. Tak jsem se rozhodla, že to vezmu do vlastních rukou a řekla jsem Kubíkovi, ať dá pusinku Haničce a tátovi a šli jsme do třídy. Tam jsem mu ukázala, kde má svou poličku s ježečkem a dala mu tam kapesníčky a tu zástěrku. Pak jsem mu dala pusu a řekla mu, ať si jde hrát s dětmi. A on? Zamával mi a šel. Já na nic nečekala a šla jsem ze třídy. Myslím, že bych ničemu nepřispěla, kdybych ho pozorovala :), i když bych si moc přála, kdybych mohla tajně nahlédnout, co zrovna dělá a jestli se mu tam líbí. Budu muset spoléhat na to, že mi to vše poví.

Co mě překvapilo? Zařazení ke starším dětem

Počítala jsem tak nějak s tím, že Kubík půjde do třídy k nejmenším dětem, ale zařadili ho do  „vyšší“.  Paní učitelka vypadala moc sympaticky a doufám, že i tady platí, že dětem budou pomáhat.

Co mě nepřekvapilo? Měla jsem na krajíčku

To, že jsem Kubíkův nástup do školky obrečela. Měla jsem co dělat, abych neplakala před ním. Dokonce i teď, když o tom píši, tak mám slzy na krajíčku. On už je tak velký kluk. A vůbec jsem netušila, že se mi bude tolik stýskat. Já asi nejsem normální. :)))

Jak jsme trávili den s Haničkou? Bohužel po doktorech

Možná si říkáte, jak jsme ten den bez Kubíka využily my s Haničkou. Hanička od včerejšího dne kulhala na pravou nohu, tak jsme si daly kolečko po doktorech – dětská, odběr krve, ortopedie (kde pan doktor udělal sono), rentgen.... Výsledek mě moc nepotěšil – má nějakou namoženou kyčel (zřejmě ze skákání na trampolíně) a tak dostala Nurofen proti bolesti 3x denně a má být co nejvíce v klidu a v pondělí nás čeká kontrola. Jestli my si ten volný čas neumíme užít!

Jdeme si pro Kubíčka!

Přeci jen jsem nakonec nebyla tak tvrdá, abych čekala, až se Hanička vyspí (po tom martyriu u lékařů by to taky mohlo být až ve čtyři) a vzbudila jsem jí před druhou hodinou, abychom byli ve školce hned po druhé, kdy se mohou děti vyzvedávat. Bála jsem se, aby tam Kubík nebyl přeci jen napoprvé moc dlouho. Přišly jsme právě v době, kdy se děti chystaly ven na zahrádku. Kubíka jsem potkala v šatničce, kam si šel pro boty. Byl už od pohledu hrozně mimo, což mě trochu polekalo... Ale paní učitelka mi hned vysvětlila, že teď vstával a že ho zaboha nemohli probudit. Během chviličky už byl zase ve své kůži.

Kubík svačí

Dostal ještě svačinu,  kterou ovšem musel nutně sníst ještě ve školce, což bylo vtipné, protože se posadil na chodbě vedle jablíček a chlebů a svačil a Hanička by si dala taky, jenže nemohla přeci sníst cizí svačinu, tak jsem se jí to snažila vysvětlit. Nakonec se Kubík ustrnul a rozdělil se. Musím si to pamatovat a příště s sebou přibalit jablíčko pro Haničku.

Na další den již chystám věci večer

Poučili jsme se a věci na sebe jsem Kubíčkovi připravila už večer. Také snídaně čekala připravená v ledničce a je fakt, že doba strávená doma přípravami na odchod se tím zkrátila. :) Budíček byl v 6:30 a kluci odcházeli v 7:00. (A to včetně jednoho převlékání trička, které si Kubík nedopatřením zlil při čištění zoubků.)

Předání ve školce proběhlo naprosto hladce. Kubík dal tatínkovi pusu a šel hledat svého medvídka, kterého tam ve čtvrtek zapomněl.

Když jsem si pro Kubíčka přišla, tak seděl před třídou na lavičce s ostatními dětmi, obutý a připravený vyběhnout ven. Když nás uviděl a poznal, tak jen zamával na pozdrav a usmál se.

Že by přece jen problém?

Proč to píši? Protože jsem pak mluvila s paní ředitelkou, která mi řekla, že Kubík hodně plakal a jestli bych si ho nemohla brát domů po obědě. Když viděla, že se na to moc nadšeně netvářím, tak dodala, že u pracujících maminek to neřeší, ale takhle.... Paní ředitelce jsem vysvětlila, že i přesto, že mám ještě jedno dítě, tak i já pracuji a že pro mě nebude úplně jednoduché Kubíka brát „po o“. Doma jsem pak o tom přemýšlela a upřímně musím přiznat, že si nejsem jistá, jestli je správný krok na to přistoupit. On totiž Kubík plakal ráno a pak už byl dle všeho v pohodě. No uvidím. Každopádně v pondělí jdu s Haničkou na 10 na ortopedii, takže to moc nehrozí, že bych stihla být ve školce ve 12 hodin, tak uvidím, jaká bude situace. Nicméně z Kubíkova chování jsem zatím nevyčetla žádné známky toho, že by se do školky netěšil nebo se mu tam nelíbilo.

Ach ta svačina

A nesmím zapomenout, že jsem šla odpoledne do školky tentokrát vybavená jablíčkem pro Haničku. A co myslíte? No jasně, děti jablíčka dneska neměly, měly jen chleba. Takže scény dělal Kubík, že chce taky jablíčko. :)) Asi budu muset zjistit, kde mají ve školce vyvěšený jídelníček. :))

Zpracovala: Naďa Barochová