Inzerce
Inzerce
Inzerce

Kubíkova první krize, seznámení s ostatními dětmi ve školce; video - jak snáší Kubíkovu školku sestřička Hanička?

Pondělí – První krize aneb kdo nepláče s námi, pláče proti nám

V pondělí jsme si prožili první krizi. Kubík sice vstával i odcházel s úsměvem, ale ve školce to na něj padlo a začal plakat, že do školky nechce, že si chce jít hrát domů. Chudák Tom na to vůbec nebyl připravený a nevěděl, co dělat. Tak jsme to řešili po telefonu. Nakonec to za tatínka vyřešila paní ředitelka, která prohlásila, že je potřeba to udělat rychle, vzala Kubíka do třídy a tatínka vypakovala.

„Jsem ten nejhorší zrádce?“ ptá se manžel

Tatínek jel místo do práce domů. Potřeboval probrat situaci a ubezpečit, že není „ten nejhorší zrádce, který nechal Kubíka ve školce“. Nevím, jestli to můžu prozradit, ale normálně mi tu plakal. Když pak odešel uklidněn do práce, plakala jsem já. Hlavou se mi honilo tisíc myšlenek, ale převládala jediná – jestli nedělám chybu, když nechci pro Kubíka chodit po obědě. V pondělí to ale stejně nešlo, protože v době vyzvedávání  po „o“ jsem byla s Haničkou u lékaře. Aspoň tam byla dobrá zpráva – nožička je již v pořádku.

Byla ve mě malá dušička

Když jsem šla Kubíka vyzvednout, byla ve mně jen malá dušička. Bála jsem se, že mě přivítá uplakané a nešťastné dítě. Ale opak byl pravdou. Kubík na mě zareagoval asi až po třetím zavolání. Žádné opuchlé oči, unudlaný nos... Spadl mi kámen ze srdce.

A stejně byla scéna

Já si v tu chvíli hrozně oddechla, že to přeci jen s tím pláčem tak horké nebude, když v tom se ozval šílený řev. Hanička se dožadovala vstupu do třídy. Polilo mě horko a s úsměvem paní učitelce říkám, že to máme rozdělené, že jeden řve, že tam nechce a druhá zase naopak řve proto, že by tam chtěla. Paní učitelka se zasmála a ubezpečila mě, že až na tu scénku ráno při předání byl Kubík v pohodě a neplakal. A ujistila mě, že si určitě brzy zvykne, že holt některým dětem to trvá déle.

Úterý

V úterý začal Kubík plakat už doma. Protože ho ale znám, tak můžu s klidným svědomím říct, že to dneska vyloženě zkoušel. Ve školce ho tatínek dle instrukcí předal paní učitelce a šel.

Odpoledne jsem si opět vyzvedávala pohodové, usměvavé dítě.

A taky jsem si vzpomněla a mrkla se po jídelníčku. A našla :)

Seznámení s ostatními dětmi

Nevím, jak ostatní děti, ale Kubík je celkem skoupý na vyprávění o školce. Jen sem tam začne něco povídat a já ho do vyprávění nechci tlačit, takže se zeptám, ale nevyzvídám.

A v úterý se mi naskytla příležitost popovídat si s ostatními dětmi. Spouštěčem bylo to, že jsem děti v šatničce pozdravila. Zrovna se převlékaly, že půjdou ven. A tak už znám Kačenku, Vojtíška, Lucinku a Adámka. Děti mi vesele vyprávěly, kde kdo bydlí, jak jejich domy vypadají, kde bydlí jejich babičky, kolik jich mají a jestli chodí do práce. Za těch několik minut jsem se dozvěděla tolik informací, že jsem z toho měla hlavu jak pátrací balón.

Ve středu předvedla scénu doma Hanička

Kubík ráno vstal s dobrou náladou, jen trochu unavený, protože večer předtím nějak ne a ne usnout. Jenže se probudila i Hanička a při Kubíkově odchodu ztropila plačtivou scénu.

Kubík odcházel s úsměvem a to jsem si musela vyfotit.




Kubík, když slyšel Haničku plakat, tak se ještě vrátil, aby jí dal pusinku. A protože jsem zrovna držela foťák v ruce, můžete se i vy podívat, jak taková ranní pohodička vypadá:




Po příchodu do školky měl i Kubík slabší chvilku, ale už to nebylo nic hrozného. Jen pár slziček.

Pláče jsem se ovšem dočkala já odpoledne. Kubík plakal, protože ještě nechtěl domů. No nezbláznili byste se z něj? :)

Ve čtvrtek změna

Neměli jsme doma tatínka a tak jsme s Kubíkem šly my – holky. Ráno nám tedy to vypravení trvalo o něco déle, ale to asi i tím, že jsem děti nijak nehonila. V klidu jsme posnídali, oblíkli se a vyrazili do deště. Musím se přiznat, že se mi do toho počasí vůbec nechtělo.

Předání ve školce proběhlo v pohodě a bez slziček.

Přichází první nemoc

Ovšem když jsem si pro Kubíka přišla, měl zrovna nudli u nosu. Cestou domů si několikrát kýchl a během večera se mu spustila šílená rýma – pořád mu z toho nosíku teklo. A tak bylo brzy jasné, že v pátek do školky nepůjde. Tatínek ho cestou domů ze služební cesty omluvil a odhlásil jídlo (měl to po cestě).  A musím říct, že to byl dobrý tah, protože po pátečním dni, stráveném převážně pod peřinou, je vidět, že mu je o mnoho lépe a dokonce už ani nesmrká každou minutu.



U doktorky jsme nebyli – prozatím jsem nasadila jitrocelový sirup (stékající hleny ho nutily ke kašli) a nosní kapičky.

Jaká je vaše zkušenost?

A po poradě v lékárně jsem mu koupila i Preventan Junior, který by měl pomoci zvýšit imunitu a doporučují ho hlavně v období výskytu chřipkových onemocnění a nachlazení, což si myslím, že je náš případ. Máte s ním někdo zkušenost?

Připravila Naďa Barochová.

Inzerce
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

2. týden: první Kubíkova krize, seznámení se spolužáky - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí
  • Koukam,ze to je s Kubikem a skolkou ted ze zacatku jak nahorske draze - nahoru dolu co se emoci tyce. To je pak tezky se v tom vyznat( jako rodic).
    Hanicky je mi lito,ale na druhou stranu je to tak krasny - a jak ji pohladil.To je krasny jak se maji radi.
    Preju at uz se Kubik jen a jen tesi. Toma to zaskocilo - chapu,ze z toho byl spatny 
    janney   | 13.09.2011 07:13:51 | Reakcí: 2, poslední: 13.09.2011 08:10:53
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Myslím si, že to ranní pokňourávání je hlavně vinna vstávání - není zvyklý a je unavený. Taky teď už se nestává, že by strašil do desíti, nejpozději v půl deváté už spí a taky je to na těch ránech zdát. Doufám, že už to nejhorší máme za sebou. :))
      Díky moc.
      nadule1   | 13.09.2011 07:34:13
      Reagovat | URL příspěvku
  • je chudak Hanicka :( to znam odejde Vlada a Ani je jak vymenena a ptase kde je
    kaacca   | 12.09.2011 18:52:53 | Reakcí: 1, poslední: 13.09.2011 07:34:39
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
  • zvladate to skvele...akubik si brzo zvykne uplne..preji at je brzo fit
    Liberte   | 12.09.2011 17:26:58 | Reakcí: 1, poslední: 12.09.2011 18:45:48
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Zavírání se v pokoji

| Ada1215 | 18.10.2020, 16:29

Dobrý den, dceři je 12 let a v poslední době se neustále zavírá ve svém pokoji, nechce s námi moc komunikovat a dokonce jí i vadí, nechávat otevřené dveře do svého pokoje, i když ví, že tam bez jejího vědomí nebudeme vstupovat. Snažíme se její soukromí respektovat, vždy klepeme na dveře, pokud s ní chceme mluvit. Nevím, jestli je to puberlou nebo proč nám jako rodičům přestala věřit. Podotýkám, že se u nás doma nic nezměnilo, vše funguje jako dřív. Někdy mám pocit, že jí i vadí jen moje přítomnost. Přitom jsou ale dni, kdy se spolu normálně bavíme, dokonce se mi tu a tam s něčím svěří. Ale takových chvil je čím dál méně a bojím se, aby nevymizely úplně. Vím, že má nějaké problémy s kamarádkami, ale o tom vůbec nechce mluvit. Dále mě trápí její vztah s otcem . mým manželem. Ten je na ní poměrně přísný, což vůbec není na škodu, ale mám pocit, jako by se úplně vytratilo jakékoliv prřátelství mezi ní a otcem. Dokonce se i vyjádřila v tom smylsu, že by bylo lepší, kdyby s námi vůbec nebydlel. Všechno je mi to hrozně líto. Poradíte mi, prosím, jak vylepšit komunikaci a vztahy v rodině? Jak docílit toho, aby se situace ještě nezhoršovala? Dcera ví, že ji mám moc ráda a že mlže kdykoliv přijít, pokud ji bude něco trápit. Myslím, že ví, že mi může věřit.
Děkuji za radu.

Dobrý den, u vás doma se jak píšete, nic nezměnilo, ale jak to tak vypadá, tak se změnila vaše holčička. Vaše dcera podle popisovaných projevů evidentně vstoupila do období dospívání a chová se adekvátně svému věku a vývojovému období. Vy jako rodiče respektujte její potřebu většího soukromí a zavřené dveře jejího pokoje. Naopak pokud dcera přijde a bude si s vámí chtít povídat, pak tyto chvilky využijte na maximum a snažte se na ni udělat čas a vyslechnout ji. Příležitost si s ní popovídat, dozvědět se také nějaké informace o ní a o tom co prožívá se nemusí po delší dobu opakovat a to že byste na ni neměli čas může podkopat její důvěru ve vás. Nevyzvídejte nic o vztazích s kamarádkami, nepodsouvejte jí problémy, ale naslouchejte. V případě vyzvídání se dcera ještě více uzavře do sebe a neřekne vám nic. O období dospívání bylo napsáno mnoho literatury, stačí zapátrat na internetu, který se jen hemží radami jak komunikovat s dospívajícími dětmi. Lze také vyhledat některou z poraden pro rodinu a mezilidské vztahy, kde můžete pod vedením odborníka na komunikaci v rodině pracovat. Přesto všechno se připravte na to, že toto období je pro všechny zúčastněné členy náročné, ale také důležité. Vždyť z vaší holčičky se má stát sebevědomá mladá žena. Ohledně vztahu s otcem nejsou popisované projevy také nic neobvyklého, je ale potřeba i ze strany otce zapracovat na zlepšení komunikace  a přiblížení se dceři. Na tomto místě si níže dovolím vložit odkaz na článek, který jsem v létě četla na internetu a kde možná najdete některé odpovědi na vaše dotazy.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | dnes, 10:28
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce