Kubíkova první krize, seznámení s ostatními dětmi ve školce; video - jak snáší Kubíkovu školku sestřička Hanička?

Pondělí – První krize aneb kdo nepláče s námi, pláče proti nám

V pondělí jsme si prožili první krizi. Kubík sice vstával i odcházel s úsměvem, ale ve školce to na něj padlo a začal plakat, že do školky nechce, že si chce jít hrát domů. Chudák Tom na to vůbec nebyl připravený a nevěděl, co dělat. Tak jsme to řešili po telefonu. Nakonec to za tatínka vyřešila paní ředitelka, která prohlásila, že je potřeba to udělat rychle, vzala Kubíka do třídy a tatínka vypakovala.

„Jsem ten nejhorší zrádce?“ ptá se manžel

Tatínek jel místo do práce domů. Potřeboval probrat situaci a ubezpečit, že není „ten nejhorší zrádce, který nechal Kubíka ve školce“. Nevím, jestli to můžu prozradit, ale normálně mi tu plakal. Když pak odešel uklidněn do práce, plakala jsem já. Hlavou se mi honilo tisíc myšlenek, ale převládala jediná – jestli nedělám chybu, když nechci pro Kubíka chodit po obědě. V pondělí to ale stejně nešlo, protože v době vyzvedávání  po „o“ jsem byla s Haničkou u lékaře. Aspoň tam byla dobrá zpráva – nožička je již v pořádku.

Byla ve mě malá dušička

Když jsem šla Kubíka vyzvednout, byla ve mně jen malá dušička. Bála jsem se, že mě přivítá uplakané a nešťastné dítě. Ale opak byl pravdou. Kubík na mě zareagoval asi až po třetím zavolání. Žádné opuchlé oči, unudlaný nos... Spadl mi kámen ze srdce.

A stejně byla scéna

Já si v tu chvíli hrozně oddechla, že to přeci jen s tím pláčem tak horké nebude, když v tom se ozval šílený řev. Hanička se dožadovala vstupu do třídy. Polilo mě horko a s úsměvem paní učitelce říkám, že to máme rozdělené, že jeden řve, že tam nechce a druhá zase naopak řve proto, že by tam chtěla. Paní učitelka se zasmála a ubezpečila mě, že až na tu scénku ráno při předání byl Kubík v pohodě a neplakal. A ujistila mě, že si určitě brzy zvykne, že holt některým dětem to trvá déle.

Úterý

V úterý začal Kubík plakat už doma. Protože ho ale znám, tak můžu s klidným svědomím říct, že to dneska vyloženě zkoušel. Ve školce ho tatínek dle instrukcí předal paní učitelce a šel.

Odpoledne jsem si opět vyzvedávala pohodové, usměvavé dítě.

A taky jsem si vzpomněla a mrkla se po jídelníčku. A našla :)

Seznámení s ostatními dětmi

Nevím, jak ostatní děti, ale Kubík je celkem skoupý na vyprávění o školce. Jen sem tam začne něco povídat a já ho do vyprávění nechci tlačit, takže se zeptám, ale nevyzvídám.

A v úterý se mi naskytla příležitost popovídat si s ostatními dětmi. Spouštěčem bylo to, že jsem děti v šatničce pozdravila. Zrovna se převlékaly, že půjdou ven. A tak už znám Kačenku, Vojtíška, Lucinku a Adámka. Děti mi vesele vyprávěly, kde kdo bydlí, jak jejich domy vypadají, kde bydlí jejich babičky, kolik jich mají a jestli chodí do práce. Za těch několik minut jsem se dozvěděla tolik informací, že jsem z toho měla hlavu jak pátrací balón.

Ve středu předvedla scénu doma Hanička

Kubík ráno vstal s dobrou náladou, jen trochu unavený, protože večer předtím nějak ne a ne usnout. Jenže se probudila i Hanička a při Kubíkově odchodu ztropila plačtivou scénu.

Kubík odcházel s úsměvem a to jsem si musela vyfotit.

Kubík, když slyšel Haničku plakat, tak se ještě vrátil, aby jí dal pusinku. A protože jsem zrovna držela foťák v ruce, můžete se i vy podívat, jak taková ranní pohodička vypadá:

Po příchodu do školky měl i Kubík slabší chvilku, ale už to nebylo nic hrozného. Jen pár slziček.

Pláče jsem se ovšem dočkala já odpoledne. Kubík plakal, protože ještě nechtěl domů. No nezbláznili byste se z něj? :)

Ve čtvrtek změna

Neměli jsme doma tatínka a tak jsme s Kubíkem šly my – holky. Ráno nám tedy to vypravení trvalo o něco déle, ale to asi i tím, že jsem děti nijak nehonila. V klidu jsme posnídali, oblíkli se a vyrazili do deště. Musím se přiznat, že se mi do toho počasí vůbec nechtělo.

Předání ve školce proběhlo v pohodě a bez slziček.

Přichází první nemoc

Ovšem když jsem si pro Kubíka přišla, měl zrovna nudli u nosu. Cestou domů si několikrát kýchl a během večera se mu spustila šílená rýma – pořád mu z toho nosíku teklo. A tak bylo brzy jasné, že v pátek do školky nepůjde. Tatínek ho cestou domů ze služební cesty omluvil a odhlásil jídlo (měl to po cestě).  A musím říct, že to byl dobrý tah, protože po pátečním dni, stráveném převážně pod peřinou, je vidět, že mu je o mnoho lépe a dokonce už ani nesmrká každou minutu.



U doktorky jsme nebyli – prozatím jsem nasadila jitrocelový sirup (stékající hleny ho nutily ke kašli) a nosní kapičky.

Jaká je vaše zkušenost?

A po poradě v lékárně jsem mu koupila i Preventan Junior, který by měl pomoci zvýšit imunitu a doporučují ho hlavně v období výskytu chřipkových onemocnění a nachlazení, což si myslím, že je náš případ. Máte s ním někdo zkušenost?

Připravila Naďa Barochová.