banner

Kubíkova první krize, seznámení s ostatními dětmi ve školce; video - jak snáší Kubíkovu školku sestřička Hanička?

Pondělí – První krize aneb kdo nepláče s námi, pláče proti nám

V pondělí jsme si prožili první krizi. Kubík sice vstával i odcházel s úsměvem, ale ve školce to na něj padlo a začal plakat, že do školky nechce, že si chce jít hrát domů. Chudák Tom na to vůbec nebyl připravený a nevěděl, co dělat. Tak jsme to řešili po telefonu. Nakonec to za tatínka vyřešila paní ředitelka, která prohlásila, že je potřeba to udělat rychle, vzala Kubíka do třídy a tatínka vypakovala.

„Jsem ten nejhorší zrádce?“ ptá se manžel

Tatínek jel místo do práce domů. Potřeboval probrat situaci a ubezpečit, že není „ten nejhorší zrádce, který nechal Kubíka ve školce“. Nevím, jestli to můžu prozradit, ale normálně mi tu plakal. Když pak odešel uklidněn do práce, plakala jsem já. Hlavou se mi honilo tisíc myšlenek, ale převládala jediná – jestli nedělám chybu, když nechci pro Kubíka chodit po obědě. V pondělí to ale stejně nešlo, protože v době vyzvedávání  po „o“ jsem byla s Haničkou u lékaře. Aspoň tam byla dobrá zpráva – nožička je již v pořádku.

Byla ve mě malá dušička

Když jsem šla Kubíka vyzvednout, byla ve mně jen malá dušička. Bála jsem se, že mě přivítá uplakané a nešťastné dítě. Ale opak byl pravdou. Kubík na mě zareagoval asi až po třetím zavolání. Žádné opuchlé oči, unudlaný nos... Spadl mi kámen ze srdce.

A stejně byla scéna

Já si v tu chvíli hrozně oddechla, že to přeci jen s tím pláčem tak horké nebude, když v tom se ozval šílený řev. Hanička se dožadovala vstupu do třídy. Polilo mě horko a s úsměvem paní učitelce říkám, že to máme rozdělené, že jeden řve, že tam nechce a druhá zase naopak řve proto, že by tam chtěla. Paní učitelka se zasmála a ubezpečila mě, že až na tu scénku ráno při předání byl Kubík v pohodě a neplakal. A ujistila mě, že si určitě brzy zvykne, že holt některým dětem to trvá déle.

Úterý

V úterý začal Kubík plakat už doma. Protože ho ale znám, tak můžu s klidným svědomím říct, že to dneska vyloženě zkoušel. Ve školce ho tatínek dle instrukcí předal paní učitelce a šel.

Odpoledne jsem si opět vyzvedávala pohodové, usměvavé dítě.

A taky jsem si vzpomněla a mrkla se po jídelníčku. A našla :)

Seznámení s ostatními dětmi

Nevím, jak ostatní děti, ale Kubík je celkem skoupý na vyprávění o školce. Jen sem tam začne něco povídat a já ho do vyprávění nechci tlačit, takže se zeptám, ale nevyzvídám.

A v úterý se mi naskytla příležitost popovídat si s ostatními dětmi. Spouštěčem bylo to, že jsem děti v šatničce pozdravila. Zrovna se převlékaly, že půjdou ven. A tak už znám Kačenku, Vojtíška, Lucinku a Adámka. Děti mi vesele vyprávěly, kde kdo bydlí, jak jejich domy vypadají, kde bydlí jejich babičky, kolik jich mají a jestli chodí do práce. Za těch několik minut jsem se dozvěděla tolik informací, že jsem z toho měla hlavu jak pátrací balón.

Ve středu předvedla scénu doma Hanička

Kubík ráno vstal s dobrou náladou, jen trochu unavený, protože večer předtím nějak ne a ne usnout. Jenže se probudila i Hanička a při Kubíkově odchodu ztropila plačtivou scénu.

Kubík odcházel s úsměvem a to jsem si musela vyfotit.




Kubík, když slyšel Haničku plakat, tak se ještě vrátil, aby jí dal pusinku. A protože jsem zrovna držela foťák v ruce, můžete se i vy podívat, jak taková ranní pohodička vypadá:




Po příchodu do školky měl i Kubík slabší chvilku, ale už to nebylo nic hrozného. Jen pár slziček.

Pláče jsem se ovšem dočkala já odpoledne. Kubík plakal, protože ještě nechtěl domů. No nezbláznili byste se z něj? :)

Ve čtvrtek změna

Neměli jsme doma tatínka a tak jsme s Kubíkem šly my – holky. Ráno nám tedy to vypravení trvalo o něco déle, ale to asi i tím, že jsem děti nijak nehonila. V klidu jsme posnídali, oblíkli se a vyrazili do deště. Musím se přiznat, že se mi do toho počasí vůbec nechtělo.

Předání ve školce proběhlo v pohodě a bez slziček.

Přichází první nemoc

Ovšem když jsem si pro Kubíka přišla, měl zrovna nudli u nosu. Cestou domů si několikrát kýchl a během večera se mu spustila šílená rýma – pořád mu z toho nosíku teklo. A tak bylo brzy jasné, že v pátek do školky nepůjde. Tatínek ho cestou domů ze služební cesty omluvil a odhlásil jídlo (měl to po cestě).  A musím říct, že to byl dobrý tah, protože po pátečním dni, stráveném převážně pod peřinou, je vidět, že mu je o mnoho lépe a dokonce už ani nesmrká každou minutu.



U doktorky jsme nebyli – prozatím jsem nasadila jitrocelový sirup (stékající hleny ho nutily ke kašli) a nosní kapičky.

Jaká je vaše zkušenost?

A po poradě v lékárně jsem mu koupila i Preventan Junior, který by měl pomoci zvýšit imunitu a doporučují ho hlavně v období výskytu chřipkových onemocnění a nachlazení, což si myslím, že je náš případ. Máte s ním někdo zkušenost?

Připravila Naďa Barochová.

2. týden: první Kubíkova krize, seznámení se spolužáky - diskuze

Koukam,ze to je s Kubikem a skolkou ted ze zacatku jak nahorske draze - nahoru dolu co se emoci tyce. To je pak tezky se v tom vyznat( jako rodic).
Hanicky je mi lito,ale na druhou stranu je to tak krasny - a jak ji pohladil.To je krasny jak se maji radi.
Preju at uz se Kubik jen a jen tesi. Toma to zaskocilo - chapu,ze z toho byl spatny
je chudak Hanicka :( to znam odejde Vlada a Ani je jak vymenena a ptase kde je
zvladate to skvele...akubik si brzo zvykne uplne..preji at je brzo fit
Chudák Hanička, úplně mě vehnala slzy do očí...ony jsou s s naší Andulkou tak podobné(né vzhledem, ale prostě něčím nespecifikovtatelným) my tohoto jsme ušetřené, nebot chodí hlídat babička a ta je dobrou náhradou za školičku.

Poradna

Období vzdoru?
avatar Siry 16. 07. 2025

Dobrý den, nevím zda se to řadí mezi období vzdoru, protože Peťa (v srpnu 3 roky) byl vždycky svéhlavý a vše dělal po svém. Jinak, než by udělal kdokoliv z nás, nebo kterékoliv jiné dítě. Je hodně akční, neposedí ani u jídla a když už ho tedy přemluvím, tak alespoň houpe nohama, nebo listuje knížkou. Rád hází věcmi, od malička vším a je těžké ho to odnaučit, ale je fakt, že hází velice dobře. A i když to zní jako ADHD, nemyslím si, že je to náš případ, protože když se s ním učím logopedii nebo čtu knížku, nebo dělám jakékoliv jiné aktivity tak u toho vydrží i hodinu v kuse. Nevím, možná se mílím, spíš to tak cítím. Učíme se logopedii už od 1 roku, protože má oboustranný rozštěp rtu i měkkého a tvrdého patra. S tím by to taky nemělo souviset je to jen kosmetická vada. Vše zvládá s přehledem. Spíš mě teď trápí to, že minulý týden začal hodně zlobit ve školce (v malé skupince dětí). Chodí tam už 3 měsíce a teď znovu hází věcmi (to už přestal dělat) i po dětech, plácá děti, dělá naschvály, nechce chodit spávat s ostatními dětmi a neposlouchá, paní učitelky jsou mu pro smích i když se zlobí. Nejde to ani po dobrém, ani po zlém. Někdy chytne amok, že brečí když není po jeho a kdybych neodvedla pozornost někam jinam tak brečí třeba celé hodiny. Někdy ani odvést pozornost nestačí. Když se uklidní, tak mu to vysvětluji a on poslouchá a sám řekne ,,ne, nedělá se to, nejde to. Ovšem neuběhne ani 5 minut a jsme tam kde jsme byli. Pokud je to tedy období vzdoru tak prosím alespoň o potvrzení. Nechci to podcenit, pokud by to bylo vážnější, chci to řešit za včas tak jako když jsem řešila vše kolem rozštěpu. Předem moc děkuji za zpětnou vazbu. S pozdravem Sarah Člupná.

Dobrý den, podle popisovaného chování vašeho syna se s největší pravděpodobností jedná o projevy období vzdoru. V této době se dítě teprve učí pracovat se svými emocemi a zvládat je, jeho psychika není ještě dostatečně rozvinutá,  aby je mohlo zvládnout rozumově. K dítěti je potřeba přistupovat laskavě a trpělivě se současným nastavováním hranic a pravidel,  vytvořit mu bezpečné a přijímající prostředí. Projevy chování mohou zhoršit či posílit prožívané zátěžové situace jakou je například nástup do školky.  Adaptační reakce může být i odložená a v plné míře se projeví teprve potom co si dítě uvědomí,  že školka není pouze hraní si v dětské herně,  ale že se jedná o jakousi dětskou povinnost ( obdobu zaměstnání). Zároveň pobyt ve školce klade na dítě také nároky sociální ve formě rozvoje vztahů s cizími dospělými a vrstevníky a rozvoj kooperace s nimi. Dobré je předávat si vzájemně se školkou zkušenosti, které postupy a metody se vám u syna osvědčily a co u něj zabírá,  například zmiňované odvedeni pozornosti.  Velmi pěkně postupujete,  když se synem po jeho uklidnění situaci probíráte.  Doporučila bych vám se hodně konkrétně zaměřit na chování,  které by syn dělat měl,  které je požadované a pouhou snahu o něj velmi ocenit. Neříkat si tedy pouze to, co by dělat neměl, co je špatně. Dítě totiž často neví,  jakým jiným chováním by to nežádoucí mělo nahradit. Můžete využít přehrávání různých situací s pomocí hraček, na trhu jsou i různé dětské knížky určené k rozvoji rozpoznání a porozumění emocím a k práci s nimi a jsou i pro takto malé děti s hodně obrázky a názornosti.  
 

Ohledně rozštěpu rtu a patra se do budoucna bude jednat o spíše kosmetický problém ( i když se již dá velmi dobře řešit a nebude na synovi jistě nic poznat), avšak předpokládám,  že syn v raném dětství zřejmě podstoupil a ještě bude postupovat určité lékařské zákroky možná spojené s operací v anestezii. Tyto rané zážitky, i když jsou nevědomé, se mohou promítnout do vývoje křehké dětské psychiky a projevit se například vyšší dráždivostí dítěte či specifiky v chování při zátěži, které by však postupně měly odeznít. 
 

Ohledně podezření na ADHD se jedná o diagnózu psychiatrickou, kterou by měl rozhodnout dětský psychiatr,  v naší terminologii se používá pojem porucha pozornosti s hyperaktivitou nebo hyperkinetická porucha chování (ADHD je pojem užívaný v americké klasifikaci nemocí). Tuto diagnózu psychiatr obvykle neuzavírá před šestým rokem věku dítěte,  pokud tedy projevy nejsou extrémně silné.  Jinak se totiž může jednat jen o přirozený vývoj a zrání nervového systému,  kdy se dítě jako hyperaktivní může jevit, ale " vyroste z toho", jak se říká, právě přibližně do věku šesti let. Postupně se můžete snažit prodlužovat dobu zaměřené pozornosti i u aktivit, které syna tolik nezajímají,  strukturovat čas na dobu volné hry a nějaké povinnosti. Přirozeně tuto schopnost trénujete také procvičováním logopedie. 
 

V případě prohlubování výchovných obtíží ve školce bych doporučila zkusit se obrátit na Pedagogicko-psychologickou poradnu k posouzení možnosti nějaké podpory ve školce,  případně k doporučení kontaktovat další odborníky či výchovná doporučení. 
S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

 

Mohlo by vás zajímat

Knihy vysoce hodnocené odborníky i rodiči zaštiťuje matka-lékařka Jana Martincová.

Set 5 dětských knížek 0–8 let

Předškolní vzdělávání
Včetně jediné komplexní předškolní přípravy s mnoha praktickými aspekty pro život. Předejte svému dítěti jedinečné kvalitní know-how lékařky-vzdělavatelky s vysokými nároky na všeobecné vzdělání. „Na prvních 6 letech extrémně záleží,“ říká Jana Martincová, matka ADHD dítěte, díky kterému se stala autorkou a vydavatelkou, a své dítě tak posunula ve vývoji.
cena pouze u nás: 1 425 Kč
Set 5 dětských knížek pro chytré hlavičky