Duben a květen: hledání velikonočního zajíčka, návštěva Domu strašidel, odemykání lesa a první vážnější zranění

Velikonoce

V posledním deníčku jsme se rozloučili těsně před Velikonoci. 4. dubna děti ve školce na zahrádce hledaly zajíčka (čokoládového), kterého si pak odnesly domů.

Kromě zajíčka přinesl Kubík i několik velikonočních ozdob. Další dva dny pak byl Kubík doma, jelikož byly velikonoční prázdniny.

Potkali jsme Ježky na procházce

V úterý po Velikonocích jsme šly s Haničkou do knihovny, protože jsem musela vrátit knížky a cestou domů jsme potkaly celou školku. Nejprve jsme narazily na třídu Krtků, o dvě minutky později jsme míjely Koťátka a bohužel, přímo před dveřmi do našeho baráku, jsme potkaly třídu Ježků s Kubíkem. Paní učitelka udělala chybu, když se zastavila, protože děti okamžitě začaly na Kubíka volat, že tam má maminku – on by si nás snad jinak ani nevšiml. Takhle mě čekala hrozná scéna, kdy se Kubík rozplakal a já jsem pak šla na hřiště s nimi, protože to už bylo to jediné, co se dalo dělat. Na hřišti si Hani hrála s dětmi a Kubík stál u mě, držel se mě za ruku a já přemýšlela, co budu dělat, když odmítne vrátit se do školky. Docela hezky jsem si popovídala s paní učitelkou. Když byl čas návratu do školky, domluvila jsem se Kubíkem, že ho s Haničkou doprovodíme, ale že mi musí slíbit, že pak půjde do školky bez slziček. Dodnes nechápu, že to zabralo. :) Nicméně zážitek to byl nepříjemný a od té doby dávám velký pozor, když se pohybujeme venku v době, kdy školka bývá na procházce. Ještě jednou se nám pak stalo, že jsme školku s Haničkou viděly, ale to se nám podařilo kontaktu vyhnout – prostě jsme se schovaly za auto a čekaly, až školka přejde. Nicméně nás viděl Kubíkův kamarád Filípek, tak jsem mu ukazovala, ať je potichu a nic Kubíkovi neříká. Bylo vidět, že moc nechápe proč, ale nakonec nás nevyzradil.

Výtěr z krku

V polovině měsíce jsme „museli“ jít s Kubíkem k paní doktorce, protože se ve školce objevila žádost o to, abychom nechali dětem udělat výtěr z krku, že prý řádí pneumokok a bylo by dobré zjistit, zda není ve školce bacilonosič.

Naše paní doktorka je velice hodná, tak Kubíkovi výtěr udělala, ale rovnou nás varovala, že si myslí, že to stejně všechny děti mít nebudou, vzhledem k tomu, že se nejedná o standardní postup vyšetření. A měla pravdu. Nicméně my jsme mohli s klidným svědomím ve školce oznámit, že Kubík je „čistej“.

Dům strašidel

Na začátku května byly děti v domě strašidel. Kubík už tam jednou byl a hrozně se bál, tak jsem byla zvědavá, jaké to bude teď, když už je větší a naštěstí to probíhalo dobře. Strašidla se mu líbila. Ve školce je pak děti i malovaly. Kubík nakreslil kostlivce u studny.

Květnové svátky

Vzhledem k tomu, že svátky 1. a 8. května vycházely na úterý, zůstával Kubík v pondělí doma.

Ve školce už chodí na zahrádku

Jakmile začalo panovat slunečné počasí, začaly děti ve školce chodit odpoledne na zahrádku a já mám zákaz chodit pro Kubíka moc brzy. Opravdu jsem od něj dostala vynadáno, když jsem si dovolila pro něj v pátek přijít ve dvě hodiny. A tak, když svítí sluníčko, chodím do školky až po třetí hodině a vyzvedávám Kubíka po svačině.

Odemykání lesa a první „vážnější“ zranění

Ve čtvrtek 10. května byly děti odemykat les, který na podzim zamkly. Doma jsem Kubíkovi vystřihla klíč, on si ho vybarvil a pyšně si ho nesl do školky. Když jsem pro něj do školky přišla, tak si mě vzala paní ředitelka stranou a začala mi říkat, že měl Kubík úraz pod okem. Že házeli šiškama na cíl a kluci (a mezi nimi i Kubík) začali házet kameny. A Jiřík to hodil tak nešťastně, že se kámen odrazil a trefil Kubíka. Zranění je jen povrchové a za pár dní už to snad nepůjde ani poznat, ale trochu mě zamrazilo, když jsem si uvědomila, že stačil centimetr a kámen by trefil oko. Na paní učitelku se nezlobím. Sama vím, jak rychle děti vymyslí koninu a ještě rychleji ji vyzkoušejí. Kubíkovi jsem pak znovu vysvětlovala, že kameny se nehází a že měl kliku.

Svátek maminek

V pátek jsem od Kubíka dostala spoustu krásných dárečků, které ve školce vyráběl ke Dni matek. Přiznám se, že mě to úplně dojalo. Navíc se děti ve školce naučily básničku, kterou mi Kubík v neděli přednes.

Sladkou pusu jako med,
pošlu ti ji, mámo, hned.
Letí, letí pusinka,
dostane ji maminka.

A co Kubíka ve školce čeká?
Příští týden se budou venku na zahrádce fotit, budou mít opět několik divadelních představení a prvního června by měli jet do zábavního parku v Nepomuku.

P.S. Všimly jste si, že nebyl Kubík od minulého deníčku nemocný? (ťuk, ťuk :))

Připravila Naďa Barochová.