Ve školce před Velikonoci děti hledaly velikonočního zajíčka. Na začátku května navštívily Dům strašidel a zúčastnily se odemykání lesa, kde se Kubíkovi přihodilo první "vážnější" zranění.
Velikonoce
V posledním deníčku jsme se rozloučili těsně před Velikonoci. 4. dubna děti ve školce na zahrádce hledaly zajíčka (čokoládového), kterého si pak odnesly domů.

Kromě zajíčka přinesl Kubík i několik velikonočních ozdob. Další dva dny pak byl Kubík doma, jelikož byly velikonoční prázdniny.

Potkali jsme Ježky na procházce
V úterý po Velikonocích jsme šly s Haničkou do knihovny, protože jsem musela vrátit knížky a cestou domů jsme potkaly celou školku. Nejprve jsme narazily na třídu Krtků, o dvě minutky později jsme míjely Koťátka a bohužel, přímo před dveřmi do našeho baráku, jsme potkaly třídu Ježků s Kubíkem. Paní učitelka udělala chybu, když se zastavila, protože děti okamžitě začaly na Kubíka volat, že tam má maminku – on by si nás snad jinak ani nevšiml. Takhle mě čekala hrozná scéna, kdy se Kubík rozplakal a já jsem pak šla na hřiště s nimi, protože to už bylo to jediné, co se dalo dělat. Na hřišti si Hani hrála s dětmi a Kubík stál u mě, držel se mě za ruku a já přemýšlela, co budu dělat, když odmítne vrátit se do školky. Docela hezky jsem si popovídala s paní učitelkou. Když byl čas návratu do školky, domluvila jsem se Kubíkem, že ho s Haničkou doprovodíme, ale že mi musí slíbit, že pak půjde do školky bez slziček. Dodnes nechápu, že to zabralo. :) Nicméně zážitek to byl nepříjemný a od té doby dávám velký pozor, když se pohybujeme venku v době, kdy školka bývá na procházce. Ještě jednou se nám pak stalo, že jsme školku s Haničkou viděly, ale to se nám podařilo kontaktu vyhnout – prostě jsme se schovaly za auto a čekaly, až školka přejde. Nicméně nás viděl Kubíkův kamarád Filípek, tak jsem mu ukazovala, ať je potichu a nic Kubíkovi neříká. Bylo vidět, že moc nechápe proč, ale nakonec nás nevyzradil.
Výtěr z krku
V polovině měsíce jsme „museli“ jít s Kubíkem k paní doktorce, protože se ve školce objevila žádost o to, abychom nechali dětem udělat výtěr z krku, že prý řádí pneumokok a bylo by dobré zjistit, zda není ve školce bacilonosič.

Naše paní doktorka je velice hodná, tak Kubíkovi výtěr udělala, ale rovnou nás varovala, že si myslí, že to stejně všechny děti mít nebudou, vzhledem k tomu, že se nejedná o standardní postup vyšetření. A měla pravdu. Nicméně my jsme mohli s klidným svědomím ve školce oznámit, že Kubík je „čistej“.
Dům strašidel
Na začátku května byly děti v domě strašidel. Kubík už tam jednou byl a hrozně se bál, tak jsem byla zvědavá, jaké to bude teď, když už je větší a naštěstí to probíhalo dobře. Strašidla se mu líbila. Ve školce je pak děti i malovaly. Kubík nakreslil kostlivce u studny.

Květnové svátky
Vzhledem k tomu, že svátky 1. a 8. května vycházely na úterý, zůstával Kubík v pondělí doma.
Ve školce už chodí na zahrádku
Jakmile začalo panovat slunečné počasí, začaly děti ve školce chodit odpoledne na zahrádku a já mám zákaz chodit pro Kubíka moc brzy. Opravdu jsem od něj dostala vynadáno, když jsem si dovolila pro něj v pátek přijít ve dvě hodiny. A tak, když svítí sluníčko, chodím do školky až po třetí hodině a vyzvedávám Kubíka po svačině.
Odemykání lesa a první „vážnější“ zranění
Ve čtvrtek 10. května byly děti odemykat les, který na podzim zamkly. Doma jsem Kubíkovi vystřihla klíč, on si ho vybarvil a pyšně si ho nesl do školky. Když jsem pro něj do školky přišla, tak si mě vzala paní ředitelka stranou a začala mi říkat, že měl Kubík úraz pod okem. Že házeli šiškama na cíl a kluci (a mezi nimi i Kubík) začali házet kameny. A Jiřík to hodil tak nešťastně, že se kámen odrazil a trefil Kubíka. Zranění je jen povrchové a za pár dní už to snad nepůjde ani poznat, ale trochu mě zamrazilo, když jsem si uvědomila, že stačil centimetr a kámen by trefil oko. Na paní učitelku se nezlobím. Sama vím, jak rychle děti vymyslí koninu a ještě rychleji ji vyzkoušejí. Kubíkovi jsem pak znovu vysvětlovala, že kameny se nehází a že měl kliku.

Svátek maminek
V pátek jsem od Kubíka dostala spoustu krásných dárečků, které ve školce vyráběl ke Dni matek. Přiznám se, že mě to úplně dojalo. Navíc se děti ve školce naučily básničku, kterou mi Kubík v neděli přednes.
Sladkou pusu jako med,
pošlu ti ji, mámo, hned.
Letí, letí pusinka,
dostane ji maminka.

A co Kubíka ve školce čeká?
Příští týden se budou venku na zahrádce fotit, budou mít opět několik divadelních představení a prvního června by měli jet do zábavního parku v Nepomuku.

P.S. Všimly jste si, že nebyl Kubík od minulého deníčku nemocný? (ťuk, ťuk :))
Připravila Naďa Barochová.
Duben a květen: hledání velikonočního zajíčka, návštěva Domu strašidel, odemykání lesa a první vážnější zranění - diskuze



a pneumokoka bych taky nechala vyšetřit, ve vlastním zájmu, podle mě je to od školky zodpovědné, jiné učitelky by se na to vykašlaly, není to vlastně jejich věc..
Poradna
Dobrý den, nevím zda se to řadí mezi období vzdoru, protože Peťa (v srpnu 3 roky) byl vždycky svéhlavý a vše dělal po svém. Jinak, než by udělal kdokoliv z nás, nebo kterékoliv jiné dítě. Je hodně akční, neposedí ani u jídla a když už ho tedy přemluvím, tak alespoň houpe nohama, nebo listuje knížkou. Rád hází věcmi, od malička vším a je těžké ho to odnaučit, ale je fakt, že hází velice dobře. A i když to zní jako ADHD, nemyslím si, že je to náš případ, protože když se s ním učím logopedii nebo čtu knížku, nebo dělám jakékoliv jiné aktivity tak u toho vydrží i hodinu v kuse. Nevím, možná se mílím, spíš to tak cítím. Učíme se logopedii už od 1 roku, protože má oboustranný rozštěp rtu i měkkého a tvrdého patra. S tím by to taky nemělo souviset je to jen kosmetická vada. Vše zvládá s přehledem. Spíš mě teď trápí to, že minulý týden začal hodně zlobit ve školce (v malé skupince dětí). Chodí tam už 3 měsíce a teď znovu hází věcmi (to už přestal dělat) i po dětech, plácá děti, dělá naschvály, nechce chodit spávat s ostatními dětmi a neposlouchá, paní učitelky jsou mu pro smích i když se zlobí. Nejde to ani po dobrém, ani po zlém. Někdy chytne amok, že brečí když není po jeho a kdybych neodvedla pozornost někam jinam tak brečí třeba celé hodiny. Někdy ani odvést pozornost nestačí. Když se uklidní, tak mu to vysvětluji a on poslouchá a sám řekne ,,ne, nedělá se to, nejde to. Ovšem neuběhne ani 5 minut a jsme tam kde jsme byli. Pokud je to tedy období vzdoru tak prosím alespoň o potvrzení. Nechci to podcenit, pokud by to bylo vážnější, chci to řešit za včas tak jako když jsem řešila vše kolem rozštěpu. Předem moc děkuji za zpětnou vazbu. S pozdravem Sarah Člupná.
Dobrý den, podle popisovaného chování vašeho syna se s největší pravděpodobností jedná o projevy období vzdoru. V této době se dítě teprve učí pracovat se svými emocemi a zvládat je, jeho psychika není ještě dostatečně rozvinutá, aby je mohlo zvládnout rozumově. K dítěti je potřeba přistupovat laskavě a trpělivě se současným nastavováním hranic a pravidel, vytvořit mu bezpečné a přijímající prostředí. Projevy chování mohou zhoršit či posílit prožívané zátěžové situace jakou je například nástup do školky. Adaptační reakce může být i odložená a v plné míře se projeví teprve potom co si dítě uvědomí, že školka není pouze hraní si v dětské herně, ale že se jedná o jakousi dětskou povinnost ( obdobu zaměstnání). Zároveň pobyt ve školce klade na dítě také nároky sociální ve formě rozvoje vztahů s cizími dospělými a vrstevníky a rozvoj kooperace s nimi. Dobré je předávat si vzájemně se školkou zkušenosti, které postupy a metody se vám u syna osvědčily a co u něj zabírá, například zmiňované odvedeni pozornosti. Velmi pěkně postupujete, když se synem po jeho uklidnění situaci probíráte. Doporučila bych vám se hodně konkrétně zaměřit na chování, které by syn dělat měl, které je požadované a pouhou snahu o něj velmi ocenit. Neříkat si tedy pouze to, co by dělat neměl, co je špatně. Dítě totiž často neví, jakým jiným chováním by to nežádoucí mělo nahradit. Můžete využít přehrávání různých situací s pomocí hraček, na trhu jsou i různé dětské knížky určené k rozvoji rozpoznání a porozumění emocím a k práci s nimi a jsou i pro takto malé děti s hodně obrázky a názornosti.
Ohledně rozštěpu rtu a patra se do budoucna bude jednat o spíše kosmetický problém ( i když se již dá velmi dobře řešit a nebude na synovi jistě nic poznat), avšak předpokládám, že syn v raném dětství zřejmě podstoupil a ještě bude postupovat určité lékařské zákroky možná spojené s operací v anestezii. Tyto rané zážitky, i když jsou nevědomé, se mohou promítnout do vývoje křehké dětské psychiky a projevit se například vyšší dráždivostí dítěte či specifiky v chování při zátěži, které by však postupně měly odeznít.
Ohledně podezření na ADHD se jedná o diagnózu psychiatrickou, kterou by měl rozhodnout dětský psychiatr, v naší terminologii se používá pojem porucha pozornosti s hyperaktivitou nebo hyperkinetická porucha chování (ADHD je pojem užívaný v americké klasifikaci nemocí). Tuto diagnózu psychiatr obvykle neuzavírá před šestým rokem věku dítěte, pokud tedy projevy nejsou extrémně silné. Jinak se totiž může jednat jen o přirozený vývoj a zrání nervového systému, kdy se dítě jako hyperaktivní může jevit, ale " vyroste z toho", jak se říká, právě přibližně do věku šesti let. Postupně se můžete snažit prodlužovat dobu zaměřené pozornosti i u aktivit, které syna tolik nezajímají, strukturovat čas na dobu volné hry a nějaké povinnosti. Přirozeně tuto schopnost trénujete také procvičováním logopedie.
V případě prohlubování výchovných obtíží ve školce bych doporučila zkusit se obrátit na Pedagogicko-psychologickou poradnu k posouzení možnosti nějaké podpory ve školce, případně k doporučení kontaktovat další odborníky či výchovná doporučení.
S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Pro akci je nutné přihlášení
Obsah článku
Související články
Vybraná anketa
Souhlasíte s omezením odkladů za současného zrušení přípravných tříd?
18 %
6 hlasů
76 %
26 hlasů
6 %
2 hlasy
Celkem hlasovalo 34 unikátních návštěvníků