Pohádky pro malé rošťáčky

O princezničce Cukřence a o princátku Lízátku

Bylo nebylo jednou jedno cukrové království.

Tomu království neříkali cukrové proto, že by bylo celé z cukru. Říkalo se mu tak proto, že v něm vyráběli spoustu cukru. V tom království totiž nebyla ani moc velká zima, ani moc velké teplo. Nebyly tam ani žádné velehory, ale ani žádné moře. Zato tam měli spoustu polí a na těch polích mohli pěstovat řepu a z té řepy vyráběli v cukrovarech cukr. Ten pak rozváželi široko daleko, aby si každý mohl trochu osladit život.

Jednoho dne se místní paní královně a panu králi narodila malá princeznička. Když ji rodiče poprvé spatřili, řekli si, že vypadá jako cukrová panenka, a tak jí dali jméno Cukřenka I. Netušili ale, že cukrové panenky mají ze všeho na světě nejraději cukr. Jak Cukřenka rostla, stalo se její nejoblíbenější činností vyjídání cukru z cukřenek. Rodičům se to samo sebou moc nelíbilo, a tak ji pokaždé, když ji při mlsání cukru načapali, odháněli a všelijak možně při tom lamentovali. Jenže princeznička si nedala moc říci a vždycky si našla nějakou jinou cukřenku v jiném pokoji královského paláce, kde si mohla v klidu mlsat, dokud ji tam opět někdo nepřistihl a nezačal na ni pokřikovat:

„Vždyť to není vůbec zdravé, jíst pořád jen cukr. Ať se na sebe podívá, jaké má kulaté bříško a  je celá bleďounká! Vždyť vypadá opravdu jako nějaká cukrová panenka.“

Jednoho dne už toho měla princezna dost a řekla si, že ji z toho pokřikování nějak bolí bříško, a tak půjde raději do světa. Nasypala si do batohu cukr až po okraj a šla. Šla, šla a šla, cukru pomalu ubývalo, až byl batůžek nakonec docela prázdný. Domů se ale vrátit nechtěla, a tak se v jedné vesničce zeptala, jestli tam někdo neví o nějaké sladkosti, protože nic jiného nejí. Lidé nad tím vrtěli hlavou, ale v tom si jedna babička vzpomněla:

„U nás na zámku žije také takový klučina, který nic jiného než sladké do pusy nevezme. A víte, jak mu říkají? Lízátko.“

Lidé se hned rozesmáli, ale princezna se divila, čemu že se smějí, vždyť je to takové honosné jméno. „To já se jmenuji Cukřenka I.“, řekla princezna hrdě a poprosila babičku, jestli by jí ukázala cestu na zámek.

Když tam Cukřenka došla, nechala se uvést jako princezna z Cukrového království. Princezna si s princátkem hned padla do očí. Vyprávěla o tom, jak se u nich doma vyrábí cukr a co všechno z něj umí udělat. Princ jí na oplátku dával ta nejlepší lízátka. Děti rodiče přemluvily, aby jim udělali velkovýrobnu lízátek. Tam se pak vyráběla lízátka všech možných tvarů a velikostí, chutí i barev. Od té doby už děti nic jiného nejedly. Princovým rodičům se to ale moc nezamlouvalo. Snažili se dětem vysvětlit, že ze samých sladkostí by mohly také onemocnět. Cukřenka a Lízátko ale dál mlsali a stěžovali si, že je z toho rodičovského domlouvání začínají bolet bříška a zoubky. A tak, když si děti nedaly říct po dobrém, aby s mlsáním přestaly, přinesl pan král rákosku se slovy: „Ta vám snad konečně domluví!“

Jen co ji ale vytáhl, děti se strašlivě vylekaly, nastrkaly honem do kapes plno lízátek a ze zámku utekly. Aby je nikdo nenašel, ukryly se v jedné jeskyni. Zatímco olizovaly lízátka, princ si vzpomněl, že na severu je veliká Zmrzlinová země, která je celá pokrytá zmrzlinou. Vládne tam královna Polárka, ta že by jim jistě rozuměla. Cukřenka byla hned pro vydat se do Zmrzlinové země, a tak ti dva šli. Šli strašně dlouho a už z toho dlouhého cestování byli celí unavení. Navíc byli moc a moc hladoví, protože lízátka jim už dávno došla. Tu došli k moři, které bylo tak studené, že si v něm nechtěli smočit ani špičku palce. Najednou k nim připlula velká sněhobílá ledová kra. „Tu k nám jistě posílá Polárka,“ řekl si Lízátko. Děti nasedly na kru a nechaly se unášet do moře. Začala jim být čím dál větší zima. Lízátko pořád říkal, že se již blíží do zmrzlinového království, a oba si představovali, jaké všelijaké druhy zmrzliny tam asi mají. Děti se k sobě schoulily a pomalu usínaly.

Najednou je ale probudil křik lidí. Když otevřely oči, stál nad nimi vysoký štíhlý hromotluk, jedno oko zavázané černou stuhou, v uchu náušnici a z pusy se na ně blýskalo pár zlatých zubů. Když pak děti uviděly loď s pirátskou vlajkou, strachy se roztřásly.

„To je prima úlovek!“ zaburácel pirát, chytil Lízátko pod pravou a Cukřenku pod levou paži a odnesl je na pirátskou loď.

„Co s námi chcete udělat?“ zeptal se princ.

„Co by, prodáme vás na trhu v ostrovním království. Chachachachacha,“ příšerně se zařechtal kapitán, když viděl vystrašené dětské tváře. „Můžete být rádi, že jsme vás zachránili. Královna Polárka by z vás jistě nadělala rampouchy!“

„A mají tam u vás lízátka?“ zeptala se princezna.

„Já vám dám lízátka!“ zařval pirát a odvedl děti do podpalubí.

Když dojeli do přístavu ostrovního království, odvedli děti rovnou na trh, že je zde prodají jako pomocníky v domácnosti. Děti plakaly a plakaly, když náhodou šla kolem paní královna Čokoláda II. Když viděla jejich pláč, slíbila jim, že je přijme jako pomocníky do své královské kuchyně, kde jim nebude špatně a navíc se i něčemu přiučí. Děti měly ohromnou radost, že budou u Čokoládové královny, a když jim po cestě na hrad královna prozradila, že pan král se jmenuje Sachr III., byly štěstím bez sebe. Těšily se, jak budou moci v kuchyni uždibovat sladkosti. Netušily ale, že služba v královské kuchyni není žádný med. A hlavně, že ani pan král ani paní královna, ačkoliv mají taková sladká jména, to s cukrovinkami moc nepřehání, právě naopak. Přesto ale děti ochotně pomáhaly s přípravou všech jídel od polévek, různých pečínek, zeleninových  a ovocných salátů po obilné a zeleninové přílohy. Od každého trochu ochutnaly a nakonec byly i samy překvapeny, jak jim neslazené jídlo chutná. Cukřenka s Lízátkem teď stále častěji mysleli na své rodiče a říkali si, že přece asi měli rodiče v něčem pravdu.

Jednoho dne se konala na hradě veliká slavnost. Byli na ni pozváni králové a královny z blízkých i z dalekých království, dokonce i z našeho cukrového a lízátkového království. Cukřenka s Lízátkem připravili krásný poschoďový dort zdobený různým ovocem. Když jej hosté viděli, nechali si předvést kuchtíky, aby je za něj pochválili. Jen co děti vstoupily do hodovní síně, uviděly své rodiče a šťastně se s nimi objaly. Král Sachr III. pak Cukřence a Lízátku prozradil, že jejich rodiče nepozval náhodou.

Když děti z domova utekly, nechaly je rodiče všude hledat, i do ostrovního království dorazili poslové. Vypravili tedy ihned pátrací loď. Aby děti, kdyby je tedy našli, obveselili, vyslali také místního šaška. Když pak děti našli, chtěl šašek udělat srandu, a tak se převlékl za piráta.

Když ale viděl, že děti na sladké pořád ještě nepřešla chuť, rozhodl se, že je třeba děti přivést k rozumu. A tak všichni dělali, jakoby nevěděli, kým děti jsou.

Na to Cukřenka i Lízátko před všemi hosty slíbili, že už to se sladkostmi nebudou přehánět. Na oplátku jim zase rodiče slíbili, že už na ně nebudou křičet.

V tom se v sále objevil ten hrozitánský hromotluk z pirátské lodi. Jenže byl oblečen do šaškovského obleku a začal předvádět všelijaké směšné kousky. Všichni se začali smát a byli rádi, že vše dobře dopadlo. 

© Michaela Rejnová, 2013

www.pohadkynaprani.estranky.cz

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

O princezničce Cukřence a o princátku Lízátku - diskuze

Poradna

Příkrmy

| veronika001 | 21.01.2019, 16:02

Dobrý den paní doktorko, mám 5 měsíční miminko (převážně na umělém mléku) a od minulého týdne jsem začala s příkrmy. Mám na vás dotaz ohledně postupu a sestavení jídelníčku.Protože všude jsem se dočetla různé postupy a názory na to, jak začínat s příkrmy, tak se pokouším si jídelníček sestavit podle sebe,ale nevím,zda je můj postup správný. Moje lékařka mi doporučila,že mám na začátek zkusit 4-5 druhu zeleniny samostatně a až pak začít zeleninové směsi a pak přidat maso.Tady jsem se dočetla,že brokolice a květák není na začátek vhodné podávat také kvůli nadýmání,ale bohužel jinou zeleninu samostatně v příkrmech neprodávají (kromě dýně ) v první lžičce,nevím tedy zda mohu tento druh podat a nebo už mohu začít zeleninovou směsí,např.mrkev s bramborem,když už je mám vyzkoušené.Takže první den jsem začala dávat kupovanou mrkev ve skleničce,to snědl cca.2-3 lžičky,poté jsem dokrmila UM. Mrkev jsem mu dala ještě další 2 dny, to snědl o něco více,ale pořád ne celou skleničku,ani polovinu,tak jsem ho pak dokrmila mlékem.Na mrkev žádná reakce nebyla,tak jsem čtvrtý den zkusila uvařit bramboru s trochou UM a zase podávala asi dva dny. Nyní zkouším třetí druh zeleniny a to hrášek v první lžičce, i když vím,že je nadýmavý. Ráda bych vyzkoušela i tu brokolici,aby si na ni zvykl,když mu pak budu podávat zeleninové směsi. Množství zeleniny se mi moc nedaří navýšit, takže aby mi syn něco snědl tak mu vždy nabídnu příkrm a hned nechám zapít trochou mléka,tak nevím jestli to mohu takhle dělat,ale jedině tak mi něco sní. Po příkrmu mu dám napít ještě trochou kojenecké vody asi 50ml (jiné tekutiny ještě nedávám) a pak dokrmím mlékem,tak by mě zajímalo jestli mohu tento postup dodržovat,jestli to pro něj není zbytečně moc kombinací najednou. Nechávám mu pár minut odstup mezi příkrmem,vodou a mlékem, ale celé krmení tak trvá přes hodinu.Prosím o radu,zda je tento postup správný nebo si to mám rozvrhnout jinak a tu vodu nemusím nutně podávat po obědě,ale třeba dopoledne.Kaše zatím nedávám.Předem děkuji za Vaši odpověď

Dobrý den. Postup, jak píšete, může být. Každé dítě je individuální a jinak si zvyká na příkrmy. Všechna doporučení se uzpůsobují dítěti. Brokolici můžete zařadit. Pokud by mělo dítě problémy s určitou zeleninou, potom se doporučuje na 1 měsíc vysadit, poté opět zkusit.

Jsou děti, které příkrmy jí pěkně a bez problémů, jiné si zvykají pomalu, moc toho nesní, ale je třeba pomalu zvykat v malých množstvích, takže postupujte tak, jak jste zjistila, že je to pro vaše dítě nejlepší. Jen postupně nedávejte každé sousto zapíjet mlékem, po příkrmu můžete podat vodu, nebo mléko. Zeleninový příkrm podávejte místo polední dávky mléka, aby si dítě zvyklo na polední obědovou dávku a chuť.

Zeleninové příkrmy si postupně můžete vařit i sama, mají jinou chuť než skleničky a jsou pestřejší, možná to bude lépe chutnat.

Kupujte zeleninu v kamenném obchodě, nebo bio, dusičnanů se bát nemusíte.

Do 1 roku se nedoporučují papriky, kukuříce, houby, rajčata jen loupaná, cibule, česnek a porek postupně. 

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 22.01.2019, 08:57
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce