Inzerce
Inzerce
Inzerce

Pohádky pro malé rošťáčky

O uplakaném traktůrku

Byl jednou jeden traktůrek a ten byl strašně moc smutný. Stál sám opuštěný ve staré stodole a nikdo si jej nevšímal. Jen občas nějaká slepice na něm vyseděla vajíčko nebo na něm udělala bobek. Bylo mu moc líto, že s ním nikdo nechce jezdit, a tak jen fňukal a fňukal.

Jednou šel okolo stodoly kluk. Byl to Ája, syn místního farmáře. Uslyšel ze stodoly takové podivné kňourání, a tak se šel podívat, co se to tam děje. S překvapením zjistil, že je tam zaparkovaný krásný traktůrek, ale že nějak divně kvičí. Přišel k traktůrku blíž, poklepal na něj a zeptal se: „Copak to tu děláš? Proč nejezdíš po lukách a nesekáš trávu?“

„Ále“, vzdychl si traktůrek, „se mnou nechce nikdo jezdit. Prý pořád jen pláču a nikomu se ten pláč nechce poslouchat.“

„Tak to jsme na tom podobně“, povídá Ája smutně. „Se mnou si také děti moc nechtějí hrát, že prý pořád brečím.“

„Víš co?“ napadlo Áju, „co kdybychom si spolu hráli! Ale už bez kňourání.“

„Tak jo, to bude bezva!“ zvolal traktůrek. „A nechtěl bys mě nejdřív umýt, aby bylo vidět, jakou mám krásnou zelenou barvu?“

Ája začal trochu natahovat, ale traktůrek na Áju mrkl a slíbil mu, že ho pak povozí.

Inzerce

Ája tedy přinesl hadici a začal na traktůrek stříkat vodu.

„Uuááááá!“ zakřičel traktůrek.

Inzerce

„Proč teď zase brečíš?“ zeptal se Ája.

„To bylo ze srandy, abychom nezapomněli, co jsme si slíbili! Ta voda je sice studená, ale mně to nevadí. Jsem moc rád, že se o mě staráš a že mám kamaráda,“ usmál se traktůrek.

Když Ája traktůrek umyl, vyjel s ním na dvůr. Tam zrovna stál jeho tatínek a povídá: „Tobě se chce jezdit na tom uplakaném traktůrku?“

„Ale on už není vůbec uplakaný. A je to můj kamarád!“ odpověděl Ája.

„A nechtěl bys s ním posekat trávu před domem?“ zeptal se tatínek.

„Chtěl.“ A tak Ája vyjel s traktůrkem před dům a začal tam sekat trávu.

Jak tak Ája sekal, šly okolo děti a povídaly si: „Podívejte se, to je ten ufňukaný kluk. A jaký má pěkný traktůrek. Také bychom si na něm chtěli zajezdit, ale on nás na něj určitě nepustí!“

Ája všechno slyšel a bylo mu líto, že o něm děti takhle mluví. Už už se chtěl rozplakat, když vtom si to rozmyslel a zavolal na děti:

„Ahóóój, děti, nechcete se se mnou povozit na mém traktůrku?“ A děti přiběhly a začaly si s Ájou a traktůrkem hrát.  

A od té doby už ani Ája ani traktůrek neplakali ani nekňourali, když k tomu neměli nějaký vážný důvod. Když jim něco vadilo, tak si to prostě řekli a snažili si pomoci.

© Michaela Rejnová, 2013

www.pohadkynaprani.estranky.cz

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

O uplakaném traktůrku - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Zavírání se v pokoji

| Ada1215 | 18.10.2020, 16:29

Dobrý den, dceři je 12 let a v poslední době se neustále zavírá ve svém pokoji, nechce s námi moc komunikovat a dokonce jí i vadí, nechávat otevřené dveře do svého pokoje, i když ví, že tam bez jejího vědomí nebudeme vstupovat. Snažíme se její soukromí respektovat, vždy klepeme na dveře, pokud s ní chceme mluvit. Nevím, jestli je to puberlou nebo proč nám jako rodičům přestala věřit. Podotýkám, že se u nás doma nic nezměnilo, vše funguje jako dřív. Někdy mám pocit, že jí i vadí jen moje přítomnost. Přitom jsou ale dni, kdy se spolu normálně bavíme, dokonce se mi tu a tam s něčím svěří. Ale takových chvil je čím dál méně a bojím se, aby nevymizely úplně. Vím, že má nějaké problémy s kamarádkami, ale o tom vůbec nechce mluvit. Dále mě trápí její vztah s otcem . mým manželem. Ten je na ní poměrně přísný, což vůbec není na škodu, ale mám pocit, jako by se úplně vytratilo jakékoliv prřátelství mezi ní a otcem. Dokonce se i vyjádřila v tom smylsu, že by bylo lepší, kdyby s námi vůbec nebydlel. Všechno je mi to hrozně líto. Poradíte mi, prosím, jak vylepšit komunikaci a vztahy v rodině? Jak docílit toho, aby se situace ještě nezhoršovala? Dcera ví, že ji mám moc ráda a že mlže kdykoliv přijít, pokud ji bude něco trápit. Myslím, že ví, že mi může věřit.
Děkuji za radu.

Dobrý den, u vás doma se jak píšete, nic nezměnilo, ale jak to tak vypadá, tak se změnila vaše holčička. Vaše dcera podle popisovaných projevů evidentně vstoupila do období dospívání a chová se adekvátně svému věku a vývojovému období. Vy jako rodiče respektujte její potřebu většího soukromí a zavřené dveře jejího pokoje. Naopak pokud dcera přijde a bude si s vámí chtít povídat, pak tyto chvilky využijte na maximum a snažte se na ni udělat čas a vyslechnout ji. Příležitost si s ní popovídat, dozvědět se také nějaké informace o ní a o tom co prožívá se nemusí po delší dobu opakovat a to že byste na ni neměli čas může podkopat její důvěru ve vás. Nevyzvídejte nic o vztazích s kamarádkami, nepodsouvejte jí problémy, ale naslouchejte. V případě vyzvídání se dcera ještě více uzavře do sebe a neřekne vám nic. O období dospívání bylo napsáno mnoho literatury, stačí zapátrat na internetu, který se jen hemží radami jak komunikovat s dospívajícími dětmi. Lze také vyhledat některou z poraden pro rodinu a mezilidské vztahy, kde můžete pod vedením odborníka na komunikaci v rodině pracovat. Přesto všechno se připravte na to, že toto období je pro všechny zúčastněné členy náročné, ale také důležité. Vždyť z vaší holčičky se má stát sebevědomá mladá žena. Ohledně vztahu s otcem nejsou popisované projevy také nic neobvyklého, je ale potřeba i ze strany otce zapracovat na zlepšení komunikace  a přiblížení se dceři. Na tomto místě si níže dovolím vložit odkaz na článek, který jsem v létě četla na internetu a kde možná najdete některé odpovědi na vaše dotazy.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 19.10.2020, 10:28
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce