banner

O uplakaném traktůrku

Byl jednou jeden traktůrek a ten byl strašně moc smutný. Stál sám opuštěný ve staré stodole a nikdo si jej nevšímal. Jen občas nějaká slepice na něm vyseděla vajíčko nebo na něm udělala bobek. Bylo mu moc líto, že s ním nikdo nechce jezdit, a tak jen fňukal a fňukal.

Jednou šel okolo stodoly kluk. Byl to Ája, syn místního farmáře. Uslyšel ze stodoly takové podivné kňourání, a tak se šel podívat, co se to tam děje. S překvapením zjistil, že je tam zaparkovaný krásný traktůrek, ale že nějak divně kvičí. Přišel k traktůrku blíž, poklepal na něj a zeptal se: „Copak to tu děláš? Proč nejezdíš po lukách a nesekáš trávu?“

„Ále“, vzdychl si traktůrek, „se mnou nechce nikdo jezdit. Prý pořád jen pláču a nikomu se ten pláč nechce poslouchat.“

„Tak to jsme na tom podobně“, povídá Ája smutně. „Se mnou si také děti moc nechtějí hrát, že prý pořád brečím.“

„Víš co?“ napadlo Áju, „co kdybychom si spolu hráli! Ale už bez kňourání.“

„Tak jo, to bude bezva!“ zvolal traktůrek. „A nechtěl bys mě nejdřív umýt, aby bylo vidět, jakou mám krásnou zelenou barvu?“

Ája začal trochu natahovat, ale traktůrek na Áju mrkl a slíbil mu, že ho pak povozí.

Ája tedy přinesl hadici a začal na traktůrek stříkat vodu.

„Uuááááá!“ zakřičel traktůrek.

„Proč teď zase brečíš?“ zeptal se Ája.

„To bylo ze srandy, abychom nezapomněli, co jsme si slíbili! Ta voda je sice studená, ale mně to nevadí. Jsem moc rád, že se o mě staráš a že mám kamaráda,“ usmál se traktůrek.

Když Ája traktůrek umyl, vyjel s ním na dvůr. Tam zrovna stál jeho tatínek a povídá: „Tobě se chce jezdit na tom uplakaném traktůrku?“

„Ale on už není vůbec uplakaný. A je to můj kamarád!“ odpověděl Ája.

„A nechtěl bys s ním posekat trávu před domem?“ zeptal se tatínek.

„Chtěl.“ A tak Ája vyjel s traktůrkem před dům a začal tam sekat trávu.

Jak tak Ája sekal, šly okolo děti a povídaly si: „Podívejte se, to je ten ufňukaný kluk. A jaký má pěkný traktůrek. Také bychom si na něm chtěli zajezdit, ale on nás na něj určitě nepustí!“

Ája všechno slyšel a bylo mu líto, že o něm děti takhle mluví. Už už se chtěl rozplakat, když vtom si to rozmyslel a zavolal na děti:

„Ahóóój, děti, nechcete se se mnou povozit na mém traktůrku?“ A děti přiběhly a začaly si s Ájou a traktůrkem hrát.  

A od té doby už ani Ája ani traktůrek neplakali ani nekňourali, když k tomu neměli nějaký vážný důvod. Když jim něco vadilo, tak si to prostě řekli a snažili si pomoci.

© Michaela Rejnová, 2013

www.pohadkynaprani.estranky.cz

Sdílejte stránku

O uplakaném traktůrku - diskuze

Traktůrek

Moc hezká pohádka.

Poradna

Období vzdoru?
avatar Siry 16. 07. 2025

Dobrý den, nevím zda se to řadí mezi období vzdoru, protože Peťa (v srpnu 3 roky) byl vždycky svéhlavý a vše dělal po svém. Jinak, než by udělal kdokoliv z nás, nebo kterékoliv jiné dítě. Je hodně akční, neposedí ani u jídla a když už ho tedy přemluvím, tak alespoň houpe nohama, nebo listuje knížkou. Rád hází věcmi, od malička vším a je těžké ho to odnaučit, ale je fakt, že hází velice dobře. A i když to zní jako ADHD, nemyslím si, že je to náš případ, protože když se s ním učím logopedii nebo čtu knížku, nebo dělám jakékoliv jiné aktivity tak u toho vydrží i hodinu v kuse. Nevím, možná se mílím, spíš to tak cítím. Učíme se logopedii už od 1 roku, protože má oboustranný rozštěp rtu i měkkého a tvrdého patra. S tím by to taky nemělo souviset je to jen kosmetická vada. Vše zvládá s přehledem. Spíš mě teď trápí to, že minulý týden začal hodně zlobit ve školce (v malé skupince dětí). Chodí tam už 3 měsíce a teď znovu hází věcmi (to už přestal dělat) i po dětech, plácá děti, dělá naschvály, nechce chodit spávat s ostatními dětmi a neposlouchá, paní učitelky jsou mu pro smích i když se zlobí. Nejde to ani po dobrém, ani po zlém. Někdy chytne amok, že brečí když není po jeho a kdybych neodvedla pozornost někam jinam tak brečí třeba celé hodiny. Někdy ani odvést pozornost nestačí. Když se uklidní, tak mu to vysvětluji a on poslouchá a sám řekne ,,ne, nedělá se to, nejde to. Ovšem neuběhne ani 5 minut a jsme tam kde jsme byli. Pokud je to tedy období vzdoru tak prosím alespoň o potvrzení. Nechci to podcenit, pokud by to bylo vážnější, chci to řešit za včas tak jako když jsem řešila vše kolem rozštěpu. Předem moc děkuji za zpětnou vazbu. S pozdravem Sarah Člupná.

Dobrý den, podle popisovaného chování vašeho syna se s největší pravděpodobností jedná o projevy období vzdoru. V této době se dítě teprve učí pracovat se svými emocemi a zvládat je, jeho psychika není ještě dostatečně rozvinutá,  aby je mohlo zvládnout rozumově. K dítěti je potřeba přistupovat laskavě a trpělivě se současným nastavováním hranic a pravidel,  vytvořit mu bezpečné a přijímající prostředí. Projevy chování mohou zhoršit či posílit prožívané zátěžové situace jakou je například nástup do školky.  Adaptační reakce může být i odložená a v plné míře se projeví teprve potom co si dítě uvědomí,  že školka není pouze hraní si v dětské herně,  ale že se jedná o jakousi dětskou povinnost ( obdobu zaměstnání). Zároveň pobyt ve školce klade na dítě také nároky sociální ve formě rozvoje vztahů s cizími dospělými a vrstevníky a rozvoj kooperace s nimi. Dobré je předávat si vzájemně se školkou zkušenosti, které postupy a metody se vám u syna osvědčily a co u něj zabírá,  například zmiňované odvedeni pozornosti.  Velmi pěkně postupujete,  když se synem po jeho uklidnění situaci probíráte.  Doporučila bych vám se hodně konkrétně zaměřit na chování,  které by syn dělat měl,  které je požadované a pouhou snahu o něj velmi ocenit. Neříkat si tedy pouze to, co by dělat neměl, co je špatně. Dítě totiž často neví,  jakým jiným chováním by to nežádoucí mělo nahradit. Můžete využít přehrávání různých situací s pomocí hraček, na trhu jsou i různé dětské knížky určené k rozvoji rozpoznání a porozumění emocím a k práci s nimi a jsou i pro takto malé děti s hodně obrázky a názornosti.  
 

Ohledně rozštěpu rtu a patra se do budoucna bude jednat o spíše kosmetický problém ( i když se již dá velmi dobře řešit a nebude na synovi jistě nic poznat), avšak předpokládám,  že syn v raném dětství zřejmě podstoupil a ještě bude postupovat určité lékařské zákroky možná spojené s operací v anestezii. Tyto rané zážitky, i když jsou nevědomé, se mohou promítnout do vývoje křehké dětské psychiky a projevit se například vyšší dráždivostí dítěte či specifiky v chování při zátěži, které by však postupně měly odeznít. 
 

Ohledně podezření na ADHD se jedná o diagnózu psychiatrickou, kterou by měl rozhodnout dětský psychiatr,  v naší terminologii se používá pojem porucha pozornosti s hyperaktivitou nebo hyperkinetická porucha chování (ADHD je pojem užívaný v americké klasifikaci nemocí). Tuto diagnózu psychiatr obvykle neuzavírá před šestým rokem věku dítěte,  pokud tedy projevy nejsou extrémně silné.  Jinak se totiž může jednat jen o přirozený vývoj a zrání nervového systému,  kdy se dítě jako hyperaktivní může jevit, ale " vyroste z toho", jak se říká, právě přibližně do věku šesti let. Postupně se můžete snažit prodlužovat dobu zaměřené pozornosti i u aktivit, které syna tolik nezajímají,  strukturovat čas na dobu volné hry a nějaké povinnosti. Přirozeně tuto schopnost trénujete také procvičováním logopedie. 
 

V případě prohlubování výchovných obtíží ve školce bych doporučila zkusit se obrátit na Pedagogicko-psychologickou poradnu k posouzení možnosti nějaké podpory ve školce,  případně k doporučení kontaktovat další odborníky či výchovná doporučení. 
S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

 

Mohlo by vás zajímat

Knihy vysoce hodnocené odborníky i rodiči zaštiťuje matka-lékařka Jana Martincová.

Set 5 dětských knížek 0–8 let

Předškolní vzdělávání
Včetně jediné komplexní předškolní přípravy s mnoha praktickými aspekty pro život. Předejte svému dítěti jedinečné kvalitní know-how lékařky-vzdělavatelky s vysokými nároky na všeobecné vzdělání. „Na prvních 6 letech extrémně záleží,“ říká Jana Martincová, matka ADHD dítěte, díky kterému se stala autorkou a vydavatelkou, a své dítě tak posunula ve vývoji.
cena pouze u nás: 1 425 Kč
Set 5 dětských knížek pro chytré hlavičky