O princezně Pyšněnce

O princezně Pyšněnce

V jedné daleké zemi žila královna s králem, kteří měli jen jedinou dceru. Ta byla krásná, ale také velmi pyšná, a tak jí přezdívali Pyšněnka.

A víte, milé děti, jak se taková Pyšněna chovala?

Nosánek nosila jen nahoru a nic jí nebylo dost dobré. Někdy si zamanula, že chce nové šaty, a to hned, a že musí být z brokátu, a když jí je krejčí přinesli, tu si vzpomněla, že by chtěla šaty spíše ze zlata. O její ruku se ucházeli urození princové ze všech koutů světa, ale žádný jí podle jejích slov nebyl hoden.

V království se lidé předháněli, čím by princeznu potěšili, a tak mnohé hádky a nesrovnalosti z toho vzešly. A když už to princeznino chování bylo do nebe volající a v království byli lidé mezi sebou tak rozhádaní, že jeden na druhého ani pohlédnout nechtěl, objevil se zčista jasna v královském paláci cizinec oblečený celý ve zlatě a stříbře, mnohými drahokamy zdobený a drahými vůněmi ovoněný. Princezna se ze zvědavosti šla na toho vzácného cizince podívat, ale jakmile se k němu přiblížila, cizinec si jí schoval pod svůj drahocenný plášť, dvakrát se dokola otočil a byl ten tam.

Nikdo nevěděl, kam se tak najednou Pyšněna poděla. Nejprve vyhlásili v království velký smutek. Po pár dnech si ale na Pyšněnku už nikdo nevzpomněl, každý byl rád, že se může v klidu věnovat své práci a nemusí obskakovat tu rozmazlenou královskou dcerunku. Také hádek a nevraživosti v tom království ubylo, takže když už si náhodou někdo na Pyšněnku vzpomněl, jen se tak pousmál a byl vlastně rád, že už jim nedělá ze života peklo!

Peklo ale mezitím naopak nastalo princezně Pyšněnce, a to doslova a do písmene. Ten neznámý cizinec se proměnil v  samotného Lucipera, místo drahocenných šatů měl najednou na sobě roztrhané umouněné šaty a strašlivě páchl sírou. Místo v paláci stála princezna před pekelným počítačem, který jí promítal všechny její hříchy, kterých se dopustila. Když to vše princezna shlédla, viděla, že je zle.

 

Naštěstí nad ní ale nějaký andělíček držel ochrannou ruku, a tak dostala Pyšněna ještě šanci k nápravě. Celý rok měla čertům v Pekle sloužit, prát jim, vařit a uklízet. A protože se princezna z toho Pekla opravdu chtěla dostat, konala svou práci po celý rok poctivě.

A tak dostala za rok a den od svého pekelného únosu z Pekla propustku. Princezna se ale z Pekla musela do svého rodného království dopravit pěkně sama, po svých.

No a to víte, milé děti, Peklo se nachází až na samém konci světa, takže než se princeznička dostala domů, prochodila mnohá království a mnohé kraje. Její krásné šaty byly celé ušmudlané a cestou jí přibyla i sem tam nějaká ta vráska, ale na její kráse neubylo. A navíc se stala docela milou a přívětivou. Když tedy došla do svého královského paláce, její rodiče ji málem nepoznali. A tak byly v celém království vyhlášené dny radosti a veselosti.

 

© Michaela Rejnová, 2013

www.pohadkynaprani.estranky.cz