Inzerce
Inzerce
Inzerce

Je hyperaktivní dítě skutečně nevzdělavatelný a nevychovatelný idiot?

Je dítě, které samo vydrží dvě hodiny vyplňovat vědomostní testy, skutečně hyperaktivní? Skrývá se za jeho místy nepřítomným výrazem soustředění se na něco jiného, nebo rovnou vývojová porucha? Podle Jany Martincové je diagnostika poruch chování v dětském věku mnohdy sporná. Rodiče by se proto neměli soustředit jen na "správné" zaškatulkování dítěte do určité kategorie. Svou trvalou, láskyplnou a důslednou prací s dítětem totiž mohou dosáhnout v jeho rozvoji pozoruhodných výsledků.

Foto 1: Ríša si hraje s Písmenkovými kartičkami, skládá slova do skupin k číslům podle počtu slabik: 1 - nůž, 2 - jeřáb...

Inzerce

"Právě jsem utrpěla největší šok svého života!," svěřuje na diskusním fóru uživatelka s přezdívkou Calamity J. "Richard udělal přijímačky na oba gymply. Dostal se nejen na matematický, ale uspěl i na druhém, našem favoritním gymnáziu. Jeho kód byl navíc u pátého místa, hlásilo se tři sta jedenáct dětí," popisuje nadšená matka.

Desetiletý Richard překvapil svým výkonem o to víc, neboť jeho školní asistentka se ještě loni podivovala nad nápadem Richardových rodičů dát jej na gymnázium. Nejenom ona pochybuje, zda dítě, které má projevy ADHD, tedy poruchu pozornosti s hyperaktivitou, možná i projevy poruch autistického spektra, dále potvrzení z poradny o dysgrafii a přiděleného osobního asistenta, bude schopné náročné zkoušky, přípravu na ně a následně gymnaziální látku zvládat.

Inzerce

S podobným přístupem se doktorka Jana Martincová, Richardova matka, setkávala od školkového věku svého syna. Právě v této době začali odborníci vynášet četné diagnózy jeho chování. "Podle lékařských údajů trpí poruchou ADHD přibližně jedno dítě z patnácti. Stejně jako my i rodiče jiných dětí často obcházejí jednoho bezradného psychologa za druhým. Navštívení odborníci pak od sebe opisují mnohdy „možné“, často však pouze nastřelené diagnózy. A odhalování dalších a dalších poruch vlastně nikdy nekončí. Rodič se nakonec více koncentruje na samotné diagnózy, než na práci s dítětem," vysvětluje Jana Martincová, která považuje některé rady rodičům hyperaktivních dětí za kontraproduktivní. "V první třídě nám psycholog po hodinovém sezení s dítětem doporučil, že máme zvážit ukončení klavírního kroužku, neboť to Ríšu nebaví. Hyperaktivní děti jsou totiž neposedné a mají potíže s koncentrací. Ríša však pokračoval dále, začal dokonce vyhrávat různé soutěže. Právě hudebka pro něj byla tou aktivitou, která jej naučila soustředěnosti. Je však nutné zdůraznit, že to bylo hlavně díky paní učitelce, která to nevzdala a byla ochotná Ríšu trpělivě a systematicky připravovat," dokresluje Martincová situaci.

Inzerce

Foto 2: Richard se sestrou u klavíru.

Děti s diagnostikovanou poruchou chování či jejím projevem nejen, že nemusí mít nižší IQ, jak by odpovídalo jejich projevům chování, ale mnohdy jej v určité oblasti mají až enormně zvýšené. „Také to většinou nejsou drzouni a úmyslní záškodníci, za které je pedagogové považují, pouze bezmyšlenkovitě a s rychlostí jim vlastní realizují své „nápady“,“ doplňuje matka hyperaktivního dítěte. Při správném a laskavém vedení jsou schopny ohromných výkonů, s nimiž by rodič po vynesení nepříjemné diagnózy ani nepočítal.

Je však důležité začít s dětmi co nejdříve pracovat. Velmi mohou pomoci skuteční profesionálové v zájmových kroužcích, školkách či školách, největší díl práce však připadá na samotného rodiče. Jednou z nejvhodnějších společných aktivit jsou společně strávené chvíle spojené s poznáváním a zábavným učením. Rodič si nacvičí optimální spolupráci s dítětem, která se promítne i do organizace pozdější školní přípravy. "Veškerý čas, který dětem věnujeme, se jednou zúročí. Po Ríšově úspěšném složení přijímaček na gymnázium nyní vidím, jak se zhodnotily ty hodiny času strávené nad knížkami v době, kdy jsem ani netušila, že to jednou přinese nějaké ovoce," bilancuje Martincová, která bez konkrétního byznys záměru, ale s jasnou představou vytvořit vzdělávací literaturu pro syna před osmi lety založila vydavatelství.

V něm v edici Pro chytré hlavičky vznikly unikátní vzdělávací publikace pro děti. "Zvídavé a temperamentní dítě se hned tak s něčím nespokojí. Mrzelo by mě přeskočit u něj rýmování jenom proto, že jej na rozdíl od jeho sestry Ladovy říkanky neoslovily. Naopak jsem si všimla, že je nadšen reálným světem. Když mu byly tři roky a na výstavě uviděl fotografii chlapečka s křivicí, strávil u něj dobrou půl hodinu. Snímek se nakonec stal námětem pro naši prvotinu Říkačky pro chytré hlavičky. Každá říkanka v sobě nese nějakou zkušenost, nový poznatek,“ objasňuje Jana Martincová začátek svého podnikání. „Když byl Ríša i děti mých kolegyň-pedagožek předškolákem, zjistily jsme, že na trhu neexistuje ucelená příprava pro děti předškolního věku. Tedy soubor knížek, které hravou formou procvičí dovednosti, jež by šestileté dítě mělo mít. Pustily jsme se do této výzvy a samy vydaly Předškolákovy týdeníčky s více než tisícem ručně malovaných obrázků. Když se lidé dozví informaci o těchto našich průkopnických počinech, nevěřícně na mě koukají,“ dodává se smíchem Martincová.

Inzerce

Foto 3 a 4: Jana Martincová se synem Ríšou při focení správného držení tužky do Předškolákových týdeníčků.

Foto 5: Focení cviků do Předškolákových týdeníčků - Ríša se sestrou.

Foto 6: Hotový komplet Předškolákových týdeníčků na Ríšově stole. A jdeme vyplňovat... Vytvořeno a korekturováno s pedagogy a psychology, testováno s dětmi. Skládají se ze 4 sešitů:

  • Jízda tužkou se věnuje grafomotorice
  • Hlavičkové úkoly dítě rozvíjí mentálně
  • Praktik pro život je seznamuje se světem kolem nás, řeší spoustu praktických situací
  • Pohybovky s dítětem cvičí

Přesvědčení, že má smysl se svému dítěti s poruchou chování maximálně věnovat, sdílí i řada matek z internetové diskuse. Tyto děti jsou specifické v tom, že potřebují na všechno více času. Pokud nejsou činností dostatečně zaujaté, jejich pozornost se snadno unaví a rodiče také často velmi obtížně vysledují oblast zájmů či talent u svých dětí. Pokud však vytrvají (rodiče především) a trpělivě, soustavně a cíleně se svým dítětem doma pracují, i tyto "beznadějné případy" se dostanou k tomu, že překvapí a zazáří. Možná paradoxně o to víc, neboť byly neprávem podceňovány.

"Velký podíl na úspěšně složených přijímačkách měla intenzivní domácí příprava, kterou jsem s Richardem absolvovala. Ríša se sám ohromně namotivoval a udělal za ty tři měsíce obrovský pokrok. Beru to však i jako nový začátek tvrdé práce, která nás dál čeká. Sama vím, jak je to s Ríšou náročné a ani se moc nedivím, že ve školách není ochota s takovými dětmi pracovat. Chápu dokonce i rodiče, kteří nad takovými dětmi zlomili hůl. Já však v těchto dětech vidím ohromný potenciál a je na rodičích, zda mohou nebo chtějí do této spolupráce s dítětem investovat. Těm, kteří v sobě marně hledají sílu s dítětem pracovat, bych doporučila návštěvu kvalitní psychoterapeutky. Tu jsme původně našli pro syna a nakonec jsme u ní skončili i my, rodiče. To byl určitě také jeden z důležitých faktorů Ríšova úspěchu. Tatínek přestal hledat zázračnou pilulku na hyperaktivitu, svého „jiného“ syna lépe přijal a více se mu věnoval a maminka se ujistila, že dělá to nejlepší, co může. A Ríša díky tomu objevil nejen svého nového velkého koníčka – animování videí, ale i další kousek sám sebe," uzavírá Martincová.

Foto 7: Předškolákovy týdeníčky obsahují v příloze maketu boty k nácviku zavazování tkaniček...

Foto 8: ...nechybí ani motivační prvek - kosmická mapa velkého formátu A1 se 160 nálepkami, které si dítě za splněné úkoly lepí právě do vesmírné mapy...

Foto 9 a 10: Mapa s nálepkami vznikla podle předlohy tehdy 9leté Ríšovy sestry Sophie.

Recenze na Předškolákovy týdeníčky

Předškolní přípravu Předškolákovy týdeníčky již druhým rokem používají ve společnosti Centrum nadání o.p.s. Jak se dětem se sešity pracuje si můžete přečíst v jejich recenzi.

Své kariéry se vzdala, aby si díky hyperaktivnímu synovi našla jinou

Jana Martincová vystudovala všeobecné lékařství. Dlouhodobě se věnuje zdravotnickému vzdělávání veřejnosti a popularizaci medicíny. V r. 2007, v průběhu mateřské dovolené, založila odborně garantovaný portál www.babyonline.cz, zaměřený na těhotenství a péči o dítě. Průměrná měsíční návštěvnost portálu je cca 500 000. Mezi její další aktivity se řadí edice Pro chytré hlavičky, kde vycházejí knihy o světě kolem nás a zdravém životním stylu, které s ním přístupným způsobem seznamují děti. Je spoluautorkou knihy Žena po 40, sebevědomá a v kondiciV lednu 2015 založila portál www.zdraveomlazeni.cz, který se věnuje zdraví, kráse a anti-aging medicíně a zdravotní inventuře. Jana Martincová žije v Brně, je vdaná a má dceru a syna. 

Autor: Bc. Zuzana Štrbová

Tento článek o práci s hyperaktivním dítětem vyšel v upravené podobě také na serveru Novinky.cz: http://www.novinky.cz/zena/deti/370562-hyperaktivni-deti-jsou-schopny-uzasnych-vykonu-dulezity-je-pristup-rodicu.html

Inzerce

Inzerce

Komplet knížek = skvělá volba pro děti školkového věku

„Říkačky jsou zcela nové a neotřelé. S Kartami si hrají 3 i 5letý syn a 7letá dcera skládá slova. Čekáme mimčo a klukům kniha názorně ukazuje, jak miminko vznikne. Týdeníčky: komplexní rozvoj všech dovedností. Mohu všem jen doporučit.“ Tyto a další reakce si můžete přečíst u jednotlivých knížek na www.prochytrehlavicky.cz nebo na Heureka.cz.

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

ADHD: Je hyperaktivní dítě skutečně nevzdělavatelný a nevychovatelný idiot? - diskuze

  • Úžasně padnoucí vtip na hyperaktivní dítě
    Včera jsem četla v ABíčku vtip, který sedne na syna jako ulitý, až podezříváme dceru, jestli jej tam neposlala :-): Hyperaktivní dítě nemůže usnout, tak počítá ovečky: "Jedna ovečka, druhá ovečka, třetí slepice, koza, kráva, kůň, strýček Donald farmu měl, hééééj makarena!"
    Calamity J.   | 29.08.2016 20:24:32 | Reakcí: 4, poslední: 30.08.2016 13:41:56
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
  • jani,neni....neboj....a karticky jsou super...mame doma cely byt okartickovany..rano je vsechny roztridim,zaklidim a odpoledne je hopik porozklada vsude..prave ruzne slabiky,slova ,obrazky apod...jsou uzasne..udelali jsme mu na to i specialni mini uzske policky a tak rozklada kde se da  jen nemluvi...a diagnostika tady je obecne desny problem...vask vis,mluvili jsme o tom...a kdyz mas kombinaci PAS s ADHD tak je to take uzasne      obzvlast pro odborniky 
    Liberte   | 01.06.2015 08:29:49 | Reakcí: 1, poslední: 01.06.2015 18:30:50
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Jarko, děkuji, ale všichni si to myslí :-). Trpím značnou intuicí, cítím, jak lidé, kteří s tím nemají zkušenost, na syna nahlíží. Vůbec netuší, že ke stejnému výsledku, jako oni dokážou s "normálním" jedincem, my musíme vynaložit až 30x větší úsilí :-) a ještě nevíme, jestli to k něčemu je.
      Karty jsem v dětství milovala, ale byly od každého písmene jedna karta, což mně přišlo škoda, nic moc se s tím nedalo dělat, tak jsme to pro vlastní děti trochu vytunili na 112 karet :-).
      Calamity J.   | 01.06.2015 18:30:50
      Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dobrý den, chtěla bych poradit. Řeším problém se skoro 2letou dcerou (31. 7. má 2 roky), zatím jedináček. Myslím si, že vyrůstá v pohodové rodině. Má moc ráda děti, ale zároveň, když je v kolektivu s dětmi, tak jim "ubližuje", ohání se po nich a útočí teda zejména na hlavu, štípe ... Myslela jsem si, že je to žárlivost, upoutání pozornosti (sestra má 8měsíční dvojčátka a jsme spolu každý den, takže je má jako sourozence by se dalo říct), ale ona to dělá, i když je věnována zrovna momentálně jenom jí, bezdůvodně prostě plácne, štípne, ožene se po obličeji druhého dítěte, i když stojím zrovna vedle ní, ať menším dětem než je ona, ale i starším (4,5leté kamarádky) ... Já bych tomu ráda přišla na kloub a chtěla bych jí pomoci. Proč to dělá, jak s tím pracovat s ní ... neustále jí to vysvětluji ... ona to má teoreticky zmáknuté, pak mi při uspávání říká, že udělala to a to, nemůže se to, bude plakat, atd., ale praxe pokulhává. Moc děkuji za názor a radu.

Dobrý den, každé dítě je jinak temperamentní a jinak kontaktní ve směru k druhým dětem. Vaše dcera, jak jste psala, má druhé děti ráda a bude zřejmě společenská. Snaží se proto navazovat kontakty tak, jak to umí. Jen dosud není na takové vývojové úrovni, aby s ostatními dětmi dokázala navázat kontakt podle jejích představ. Schopnost kooperace a spolupráce při hře se u dětí vyvíjí kolem třetího roku věku, což je také období vhodné pro nástup do předškolního zařízení. V tomto věku děti potřebují společnost druhých dětí a je pro ně přínosná, přispívá jejich zdravému sociálnímu vývoji. Vaše dcerka se v necelých dvou letech hře s dětmi teprve učí a jako každý, kdo se něčemu učí, má nárok na chyby a přešlapy. Projevuje o děti zájem prostě vlastním způsobem. Vždyť útok na obličej je jistě velmi efektní a vyvolá mnoho pozornosti a akce. Napadené dítě předpokládám pláče, maminka dítěte i vy se dcerce začnete hned věnovat, proč tedy přestávat s takovou zábavou? Schopnost empatie a vcítění se do druhého se u vaší dcerky také teprve vyvíjí a bude trvat ještě nějaký čas, než bude schopná porozumět a uvědomit si, co cítí dítě, kterému ublížila. U dítěte nejdříve musí proběhnout rozvoj sebeuvědomění, vlastního já, kdy o sobě v první osobě také začne mluvit. Dokáže pak odlišit svoje vlastní prožitky od prožitků a pocitů jiných. Poté je potřeba rozvinout schopnost poznat a uvědomit si vlastní emoce a teprve poté se může rozvíjet schopnost rozpoznat, porozumět a vcítit se do emocí jiných. Dítě zpočátku také nedovede rozlišit mezí svými potřebami (hlad, žízeň apod.) a pocity (radost, zlost). Proto je dobré s dítětem o pocitech i o signálech vlastního těla mluvit, popisovat je a učit se je rozpoznávat. Ve vašem případě vám, pokud nechcete stále dokola řešit potíže, asi nezbude, než se do hry vaší dcery s ostatními dětmi zapojit a ukazovat jí, jak si má hrát. Jít prostě vlastním příkladem a hru dětí trochu vést a moderovat. Věnovat zájem chování žádoucímu, tedy pokud si dcerka zatím asi spíše vedle dětí (dle stupně svého vývoje) pěkně hraje a ne teprve zasahovat až vznikne nějaká konfliktní situace. Společná hra ji bude těšit postupně více, než zábava na někoho zaútočit. Je potřeba praktická ukázka žádoucího chování a ne teoretické rozebírání nežádoucího chování, kterému vaše dcerka ve svém věku není schopna plně porozumět a jediné, co si z vašeho večerního rozebírání odnáší, je pocit, že je nějaká špatná a špatné spaní. Pokud nastane nějaká konfliktní situace, tak ji řešte hned nejlépe tím, že dceru ze hry stáhnete (prostě třeba odnesete) a pozornost nevěnujte jí a jejímu chování, ale dítěti, kterému bylo ublíženo. Po zklidnění situace pak s dcerou krátce, stručně a konkrétně proberte, co by dělat neměla a co po ní konkrétně chcete (např. nechci, abys chlapečka škrábala do obličeje, pokud se to bude opakovat, tak ze hřiště budeme muset odejít). Můžete dceru také vést k tomu, aby se omluvila. Pokud řeknete, že ze hřiště odejdete, pak je potřeba svoje slovo dodržet, jinak ztrácí účinek. Na omluvě však nekompromisně netrvejte, takto malé dítě toho zřejmě nebude ještě schopno a pokud ano, tak stejně obsahu omluvy ještě přesně nerozumí. K situaci, kterou jste již společně vyřešili, se už nevracejte, nerozebírejte. Přeji vám hodně trpělivosti a nebojte se, vaše dcerka z tohoto chování, pokud k ní budete přistupovat vstřícně a citlivě, sama vyroste.
Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 06.05.2021, 12:39
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce