Je hyperaktivní dítě skutečně nevzdělavatelný a nevychovatelný idiot?

Je dítě, které samo vydrží dvě hodiny vyplňovat vědomostní testy, skutečně hyperaktivní? Skrývá se za jeho místy nepřítomným výrazem soustředění se na něco jiného, nebo rovnou vývojová porucha? Podle Jany Martincové je diagnostika poruch chování v dětském věku mnohdy sporná. Rodiče by se proto neměli soustředit jen na "správné" zaškatulkování dítěte do určité kategorie. Svou trvalou, láskyplnou a důslednou prací s dítětem totiž mohou dosáhnout v jeho rozvoji pozoruhodných výsledků.

Foto 1: Ríša si hraje s Písmenkovými kartičkami, skládá slova do skupin k číslům podle počtu slabik: 1 - nůž, 2 - jeřáb...

"Právě jsem utrpěla největší šok svého života!," svěřuje na diskusním fóru uživatelka s přezdívkou Calamity J. "Richard udělal přijímačky na oba gymply. Dostal se nejen na matematický, ale uspěl i na druhém, našem favoritním gymnáziu. Jeho kód byl navíc u pátého místa, hlásilo se tři sta jedenáct dětí," popisuje nadšená matka.

Desetiletý Richard překvapil svým výkonem o to víc, neboť jeho školní asistentka se ještě loni podivovala nad nápadem Richardových rodičů dát jej na gymnázium. Nejenom ona pochybuje, zda dítě, které má projevy ADHD, tedy poruchu pozornosti s hyperaktivitou, možná i projevy poruch autistického spektra, dále potvrzení z poradny o dysgrafii a přiděleného osobního asistenta, bude schopné náročné zkoušky, přípravu na ně a následně gymnaziální látku zvládat.

S podobným přístupem se doktorka Jana Martincová, Richardova matka, setkávala od školkového věku svého syna. Právě v této době začali odborníci vynášet četné diagnózy jeho chování. "Podle lékařských údajů trpí poruchou ADHD přibližně jedno dítě z patnácti. Stejně jako my i rodiče jiných dětí často obcházejí jednoho bezradného psychologa za druhým. Navštívení odborníci pak od sebe opisují mnohdy „možné“, často však pouze nastřelené diagnózy. A odhalování dalších a dalších poruch vlastně nikdy nekončí. Rodič se nakonec více koncentruje na samotné diagnózy, než na práci s dítětem," vysvětluje Jana Martincová, která považuje některé rady rodičům hyperaktivních dětí za kontraproduktivní. "V první třídě nám psycholog po hodinovém sezení s dítětem doporučil, že máme zvážit ukončení klavírního kroužku, neboť to Ríšu nebaví. Hyperaktivní děti jsou totiž neposedné a mají potíže s koncentrací. Ríša však pokračoval dále, začal dokonce vyhrávat různé soutěže. Právě hudebka pro něj byla tou aktivitou, která jej naučila soustředěnosti. Je však nutné zdůraznit, že to bylo hlavně díky paní učitelce, která to nevzdala a byla ochotná Ríšu trpělivě a systematicky připravovat," dokresluje Martincová situaci.

Foto 2: Richard se sestrou u klavíru.

Děti s diagnostikovanou poruchou chování či jejím projevem nejen, že nemusí mít nižší IQ, jak by odpovídalo jejich projevům chování, ale mnohdy jej v určité oblasti mají až enormně zvýšené. „Také to většinou nejsou drzouni a úmyslní záškodníci, za které je pedagogové považují, pouze bezmyšlenkovitě a s rychlostí jim vlastní realizují své „nápady“,“ doplňuje matka hyperaktivního dítěte. Při správném a laskavém vedení jsou schopny ohromných výkonů, s nimiž by rodič po vynesení nepříjemné diagnózy ani nepočítal.

Je však důležité začít s dětmi co nejdříve pracovat. Velmi mohou pomoci skuteční profesionálové v zájmových kroužcích, školkách či školách, největší díl práce však připadá na samotného rodiče. Jednou z nejvhodnějších společných aktivit jsou společně strávené chvíle spojené s poznáváním a zábavným učením. Rodič si nacvičí optimální spolupráci s dítětem, která se promítne i do organizace pozdější školní přípravy. "Veškerý čas, který dětem věnujeme, se jednou zúročí. Po Ríšově úspěšném složení přijímaček na gymnázium nyní vidím, jak se zhodnotily ty hodiny času strávené nad knížkami v době, kdy jsem ani netušila, že to jednou přinese nějaké ovoce," bilancuje Martincová, která bez konkrétního byznys záměru, ale s jasnou představou vytvořit vzdělávací literaturu pro syna před osmi lety založila vydavatelství.

V něm v edici Pro chytré hlavičky vznikly unikátní vzdělávací publikace pro děti. "Zvídavé a temperamentní dítě se hned tak s něčím nespokojí. Mrzelo by mě přeskočit u něj rýmování jenom proto, že jej na rozdíl od jeho sestry Ladovy říkanky neoslovily. Naopak jsem si všimla, že je nadšen reálným světem. Když mu byly tři roky a na výstavě uviděl fotografii chlapečka s křivicí, strávil u něj dobrou půl hodinu. Snímek se nakonec stal námětem pro naši prvotinu Říkačky pro chytré hlavičky. Každá říkanka v sobě nese nějakou zkušenost, nový poznatek,“ objasňuje Jana Martincová začátek svého podnikání. „Když byl Ríša i děti mých kolegyň-pedagožek předškolákem, zjistily jsme, že na trhu neexistuje ucelená příprava pro děti předškolního věku. Tedy soubor knížek, které hravou formou procvičí dovednosti, jež by šestileté dítě mělo mít. Pustily jsme se do této výzvy a samy vydaly Předškolákovy týdeníčky s více než tisícem ručně malovaných obrázků. Když se lidé dozví informaci o těchto našich průkopnických počinech, nevěřícně na mě koukají,“ dodává se smíchem Martincová.

Foto 3 a 4: Jana Martincová se synem Ríšou při focení správného držení tužky do Předškolákových týdeníčků.

Foto 5: Focení cviků do Předškolákových týdeníčků - Ríša se sestrou.

Foto 6: Hotový komplet Předškolákových týdeníčků na Ríšově stole. A jdeme vyplňovat... Vytvořeno a korekturováno s pedagogy a psychology, testováno s dětmi. Skládají se ze 4 sešitů:

• Jízda tužkou se věnuje grafomotorice
• Hlavičkové úkoly dítě rozvíjí mentálně
• Praktik pro život je seznamuje se světem kolem nás, řeší spoustu praktických situací
• Pohybovky s dítětem cvičí

Přesvědčení, že má smysl se svému dítěti s poruchou chování maximálně věnovat, sdílí i řada matek z internetové diskuse. Tyto děti jsou specifické v tom, že potřebují na všechno více času. Pokud nejsou činností dostatečně zaujaté, jejich pozornost se snadno unaví a rodiče také často velmi obtížně vysledují oblast zájmů či talent u svých dětí. Pokud však vytrvají (rodiče především) a trpělivě, soustavně a cíleně se svým dítětem doma pracují, i tyto "beznadějné případy" se dostanou k tomu, že překvapí a zazáří. Možná paradoxně o to víc, neboť byly neprávem podceňovány.

"Velký podíl na úspěšně složených přijímačkách měla intenzivní domácí příprava, kterou jsem s Richardem absolvovala. Ríša se sám ohromně namotivoval a udělal za ty tři měsíce obrovský pokrok. Beru to však i jako nový začátek tvrdé práce, která nás dál čeká. Sama vím, jak je to s Ríšou náročné a ani se moc nedivím, že ve školách není ochota s takovými dětmi pracovat. Chápu dokonce i rodiče, kteří nad takovými dětmi zlomili hůl. Já však v těchto dětech vidím ohromný potenciál a je na rodičích, zda mohou nebo chtějí do této spolupráce s dítětem investovat. Těm, kteří v sobě marně hledají sílu s dítětem pracovat, bych doporučila návštěvu kvalitní psychoterapeutky. Tu jsme původně našli pro syna a nakonec jsme u ní skončili i my, rodiče. To byl určitě také jeden z důležitých faktorů Ríšova úspěchu. Tatínek přestal hledat zázračnou pilulku na hyperaktivitu, svého „jiného“ syna lépe přijal a více se mu věnoval a maminka se ujistila, že dělá to nejlepší, co může. A Ríša díky tomu objevil nejen svého nového velkého koníčka – animování videí, ale i další kousek sám sebe," uzavírá Martincová.

Jana Martincová vystudovala všeobecné lékařství. Dlouhodobě se věnuje zdravotnickému vzdělávání veřejnosti a popularizaci medicíny. V r. 2007, v průběhu mateřské dovolené, založila odborně garantovaný portál www.babyonline.cz, zaměřený na těhotenství a péči o dítě. Průměrná měsíční návštěvnost portálu je cca 500 000. Mezi její další aktivity se řadí edice Pro chytré hlavičky, kde vycházejí knihy o světě kolem nás a zdravém životním stylu, které s ním přístupným způsobem seznamují děti. Je spoluautorkou knihy Žena po 40, sebevědomá a v kondici. V lednu 2015 založila portál www.zdraveomlazeni.cz, který se věnuje zdraví, kráse a anti-aging medicíně a zdravotní inventuře. Jana Martincová žije v Brně, je vdaná a má dceru a syna. 

Autor: Bc. Zuzana Štrbová

Tento článek o práci s hyperaktivním dítětem vyšel v upravené podobě také na serveru Novinky.cz: http://www.novinky.cz/zena/deti/370562-hyperaktivni-deti-jsou-schopny-uzasnych-vykonu-dulezity-je-pristup-rodicu.html