Inzerce
Inzerce
Inzerce

Je hyperaktivní dítě skutečně nevzdělavatelný a nevychovatelný idiot?

Je dítě, které samo vydrží dvě hodiny vyplňovat vědomostní testy, skutečně hyperaktivní? Skrývá se za jeho místy nepřítomným výrazem soustředění se na něco jiného, nebo rovnou vývojová porucha? Podle Jany Martincové je diagnostika poruch chování v dětském věku mnohdy sporná. Rodiče by se proto neměli soustředit jen na "správné" zaškatulkování dítěte do určité kategorie. Svou trvalou, láskyplnou a důslednou prací s dítětem totiž mohou dosáhnout v jeho rozvoji pozoruhodných výsledků.

Foto 1: Ríša si hraje s Písmenkovými kartičkami, skládá slova do skupin k číslům podle počtu slabik: 1 - nůž, 2 - jeřáb...

Inzerce

"Právě jsem utrpěla největší šok svého života!," svěřuje na diskusním fóru uživatelka s přezdívkou Calamity J. "Richard udělal přijímačky na oba gymply. Dostal se nejen na matematický, ale uspěl i na druhém, našem favoritním gymnáziu. Jeho kód byl navíc u pátého místa, hlásilo se tři sta jedenáct dětí," popisuje nadšená matka.

Desetiletý Richard překvapil svým výkonem o to víc, neboť jeho školní asistentka se ještě loni podivovala nad nápadem Richardových rodičů dát jej na gymnázium. Nejenom ona pochybuje, zda dítě, které má projevy ADHD, tedy poruchu pozornosti s hyperaktivitou, možná i projevy poruch autistického spektra, dále potvrzení z poradny o dysgrafii a přiděleného osobního asistenta, bude schopné náročné zkoušky, přípravu na ně a následně gymnaziální látku zvládat.

Inzerce

S podobným přístupem se doktorka Jana Martincová, Richardova matka, setkávala od školkového věku svého syna. Právě v této době začali odborníci vynášet četné diagnózy jeho chování. "Podle lékařských údajů trpí poruchou ADHD přibližně jedno dítě z patnácti. Stejně jako my i rodiče jiných dětí často obcházejí jednoho bezradného psychologa za druhým. Navštívení odborníci pak od sebe opisují mnohdy „možné“, často však pouze nastřelené diagnózy. A odhalování dalších a dalších poruch vlastně nikdy nekončí. Rodič se nakonec více koncentruje na samotné diagnózy, než na práci s dítětem," vysvětluje Jana Martincová, která považuje některé rady rodičům hyperaktivních dětí za kontraproduktivní. "V první třídě nám psycholog po hodinovém sezení s dítětem doporučil, že máme zvážit ukončení klavírního kroužku, neboť to Ríšu nebaví. Hyperaktivní děti jsou totiž neposedné a mají potíže s koncentrací. Ríša však pokračoval dále, začal dokonce vyhrávat různé soutěže. Právě hudebka pro něj byla tou aktivitou, která jej naučila soustředěnosti. Je však nutné zdůraznit, že to bylo hlavně díky paní učitelce, která to nevzdala a byla ochotná Ríšu trpělivě a systematicky připravovat," dokresluje Martincová situaci.

Inzerce

Foto 2: Richard se sestrou u klavíru.

Děti s diagnostikovanou poruchou chování či jejím projevem nejen, že nemusí mít nižší IQ, jak by odpovídalo jejich projevům chování, ale mnohdy jej v určité oblasti mají až enormně zvýšené. „Také to většinou nejsou drzouni a úmyslní záškodníci, za které je pedagogové považují, pouze bezmyšlenkovitě a s rychlostí jim vlastní realizují své „nápady“,“ doplňuje matka hyperaktivního dítěte. Při správném a laskavém vedení jsou schopny ohromných výkonů, s nimiž by rodič po vynesení nepříjemné diagnózy ani nepočítal.

Je však důležité začít s dětmi co nejdříve pracovat. Velmi mohou pomoci skuteční profesionálové v zájmových kroužcích, školkách či školách, největší díl práce však připadá na samotného rodiče. Jednou z nejvhodnějších společných aktivit jsou společně strávené chvíle spojené s poznáváním a zábavným učením. Rodič si nacvičí optimální spolupráci s dítětem, která se promítne i do organizace pozdější školní přípravy. "Veškerý čas, který dětem věnujeme, se jednou zúročí. Po Ríšově úspěšném složení přijímaček na gymnázium nyní vidím, jak se zhodnotily ty hodiny času strávené nad knížkami v době, kdy jsem ani netušila, že to jednou přinese nějaké ovoce," bilancuje Martincová, která bez konkrétního byznys záměru, ale s jasnou představou vytvořit vzdělávací literaturu pro syna před osmi lety založila vydavatelství.

V něm v edici Pro chytré hlavičky vznikly unikátní vzdělávací publikace pro děti. "Zvídavé a temperamentní dítě se hned tak s něčím nespokojí. Mrzelo by mě přeskočit u něj rýmování jenom proto, že jej na rozdíl od jeho sestry Ladovy říkanky neoslovily. Naopak jsem si všimla, že je nadšen reálným světem. Když mu byly tři roky a na výstavě uviděl fotografii chlapečka s křivicí, strávil u něj dobrou půl hodinu. Snímek se nakonec stal námětem pro naši prvotinu Říkačky pro chytré hlavičky. Každá říkanka v sobě nese nějakou zkušenost, nový poznatek,“ objasňuje Jana Martincová začátek svého podnikání. „Když byl Ríša i děti mých kolegyň-pedagožek předškolákem, zjistily jsme, že na trhu neexistuje ucelená příprava pro děti předškolního věku. Tedy soubor knížek, které hravou formou procvičí dovednosti, jež by šestileté dítě mělo mít. Pustily jsme se do této výzvy a samy vydaly Předškolákovy týdeníčky s více než tisícem ručně malovaných obrázků. Když se lidé dozví informaci o těchto našich průkopnických počinech, nevěřícně na mě koukají,“ dodává se smíchem Martincová.

Inzerce

Foto 3 a 4: Jana Martincová se synem Ríšou při focení správného držení tužky do Předškolákových týdeníčků.

Foto 5: Focení cviků do Předškolákových týdeníčků - Ríša se sestrou.

Foto 6: Hotový komplet Předškolákových týdeníčků na Ríšově stole. A jdeme vyplňovat... Vytvořeno a korekturováno s pedagogy a psychology, testováno s dětmi. Skládají se ze 4 sešitů:

  • Jízda tužkou se věnuje grafomotorice
  • Hlavičkové úkoly dítě rozvíjí mentálně
  • Praktik pro život je seznamuje se světem kolem nás, řeší spoustu praktických situací
  • Pohybovky s dítětem cvičí

Přesvědčení, že má smysl se svému dítěti s poruchou chování maximálně věnovat, sdílí i řada matek z internetové diskuse. Tyto děti jsou specifické v tom, že potřebují na všechno více času. Pokud nejsou činností dostatečně zaujaté, jejich pozornost se snadno unaví a rodiče také často velmi obtížně vysledují oblast zájmů či talent u svých dětí. Pokud však vytrvají (rodiče především) a trpělivě, soustavně a cíleně se svým dítětem doma pracují, i tyto "beznadějné případy" se dostanou k tomu, že překvapí a zazáří. Možná paradoxně o to víc, neboť byly neprávem podceňovány.

"Velký podíl na úspěšně složených přijímačkách měla intenzivní domácí příprava, kterou jsem s Richardem absolvovala. Ríša se sám ohromně namotivoval a udělal za ty tři měsíce obrovský pokrok. Beru to však i jako nový začátek tvrdé práce, která nás dál čeká. Sama vím, jak je to s Ríšou náročné a ani se moc nedivím, že ve školách není ochota s takovými dětmi pracovat. Chápu dokonce i rodiče, kteří nad takovými dětmi zlomili hůl. Já však v těchto dětech vidím ohromný potenciál a je na rodičích, zda mohou nebo chtějí do této spolupráce s dítětem investovat. Těm, kteří v sobě marně hledají sílu s dítětem pracovat, bych doporučila návštěvu kvalitní psychoterapeutky. Tu jsme původně našli pro syna a nakonec jsme u ní skončili i my, rodiče. To byl určitě také jeden z důležitých faktorů Ríšova úspěchu. Tatínek přestal hledat zázračnou pilulku na hyperaktivitu, svého „jiného“ syna lépe přijal a více se mu věnoval a maminka se ujistila, že dělá to nejlepší, co může. A Ríša díky tomu objevil nejen svého nového velkého koníčka – animování videí, ale i další kousek sám sebe," uzavírá Martincová.

Foto 7: Předškolákovy týdeníčky obsahují v příloze maketu boty k nácviku zavazování tkaniček...

Foto 8: ...nechybí ani motivační prvek - kosmická mapa velkého formátu A1 se 160 nálepkami, které si dítě za splněné úkoly lepí právě do vesmírné mapy...

Foto 9 a 10: Mapa s nálepkami vznikla podle předlohy tehdy 9leté Ríšovy sestry Sophie.

Recenze na Předškolákovy týdeníčky

Předškolní přípravu Předškolákovy týdeníčky již druhým rokem používají ve společnosti Centrum nadání o.p.s. Jak se dětem se sešity pracuje si můžete přečíst v jejich recenzi.

Své kariéry se vzdala, aby si díky hyperaktivnímu synovi našla jinou

Jana Martincová vystudovala všeobecné lékařství. Dlouhodobě se věnuje zdravotnickému vzdělávání veřejnosti a popularizaci medicíny. V r. 2007, v průběhu mateřské dovolené, založila odborně garantovaný portál www.babyonline.cz, zaměřený na těhotenství a péči o dítě. Průměrná měsíční návštěvnost portálu je cca 500 000. Mezi její další aktivity se řadí edice Pro chytré hlavičky, kde vycházejí knihy o světě kolem nás a zdravém životním stylu, které s ním přístupným způsobem seznamují děti. Je spoluautorkou knihy Žena po 40, sebevědomá a v kondiciV lednu 2015 založila portál www.zdraveomlazeni.cz, který se věnuje zdraví, kráse a anti-aging medicíně a zdravotní inventuře. Jana Martincová žije v Brně, je vdaná a má dceru a syna. 

Autor: Bc. Zuzana Štrbová

Tento článek o práci s hyperaktivním dítětem vyšel v upravené podobě také na serveru Novinky.cz: http://www.novinky.cz/zena/deti/370562-hyperaktivni-deti-jsou-schopny-uzasnych-vykonu-dulezity-je-pristup-rodicu.html

Inzerce

Inzerce

Komplet knížek = skvělá volba pro děti školkového věku

„Říkačky jsou zcela nové a neotřelé. S Kartami si hrají 3 i 5letý syn a 7letá dcera skládá slova. Čekáme mimčo a klukům kniha názorně ukazuje, jak miminko vznikne. Týdeníčky: komplexní rozvoj všech dovedností. Mohu všem jen doporučit.“ Tyto a další reakce si můžete přečíst u jednotlivých knížek na www.prochytrehlavicky.cz nebo na Heureka.cz.

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

ADHD: Je hyperaktivní dítě skutečně nevzdělavatelný a nevychovatelný idiot? - diskuze

  • Úžasně padnoucí vtip na hyperaktivní dítě
    Včera jsem četla v ABíčku vtip, který sedne na syna jako ulitý, až podezříváme dceru, jestli jej tam neposlala :-): Hyperaktivní dítě nemůže usnout, tak počítá ovečky: "Jedna ovečka, druhá ovečka, třetí slepice, koza, kráva, kůň, strýček Donald farmu měl, hééééj makarena!"
    Calamity J.   | 29.08.2016 20:24:32 | Reakcí: 4, poslední: 30.08.2016 13:41:56
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
  • jani,neni....neboj....a karticky jsou super...mame doma cely byt okartickovany..rano je vsechny roztridim,zaklidim a odpoledne je hopik porozklada vsude..prave ruzne slabiky,slova ,obrazky apod...jsou uzasne..udelali jsme mu na to i specialni mini uzske policky a tak rozklada kde se da  jen nemluvi...a diagnostika tady je obecne desny problem...vask vis,mluvili jsme o tom...a kdyz mas kombinaci PAS s ADHD tak je to take uzasne      obzvlast pro odborniky 
    Liberte   | 01.06.2015 08:29:49 | Reakcí: 1, poslední: 01.06.2015 18:30:50
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Jarko, děkuji, ale všichni si to myslí :-). Trpím značnou intuicí, cítím, jak lidé, kteří s tím nemají zkušenost, na syna nahlíží. Vůbec netuší, že ke stejnému výsledku, jako oni dokážou s "normálním" jedincem, my musíme vynaložit až 30x větší úsilí :-) a ještě nevíme, jestli to k něčemu je.
      Karty jsem v dětství milovala, ale byly od každého písmene jedna karta, což mně přišlo škoda, nic moc se s tím nedalo dělat, tak jsme to pro vlastní děti trochu vytunili na 112 karet :-).
      Calamity J.   | 01.06.2015 18:30:50
      Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Můj syn stále brečí

| Veru2018 | 23.02.2021, 07:55

Dobrý den,

potřebovala bych poradit ohledně syna ( 3 roky ), od miminka je hodně plačtivý, myslela jsem, že s dobou, kdy začne být starší, bude to lepší. Syn brečí dá se říct kvůli každé prkotině. Už když ráno vstane, je mrzutý, stále všechno špatně. Brečí, protože se nechce oblékat, chce jiné ponožky, snídaně špatná, nechce jít ven, venku chce a nechce chodit, na dětském hřišti si myslí, že vše patří jenom jemu. Na hračky nesmí nikdo sáhnout, nikdo se nesmí houpat, na klouzačku, vše jen on, všechno je jeho, dokáže se tak psychicky vynervovat, až z něj stříkaji slzy. Snažíme se sním komunikovat, odvézt pozornost, domlouvat, ale on je jak kolovrátek, dokáže takto šílené řvát i půl hodiny a vynucovat si věci, hračky atd..Je to opravdu psychicky náročný a já si s ním nevím rady. Předem děkuji za odpověď

Dobrý den, váš syn se nachází v takzvaném období vzdoru, které je právě výbuchy hněvu a afektivními záchvaty dítěte charakteristické. V nedávné době jsem odpovídala na dva obdobné dotazy, tak snad najdete nějaké informace a odpovědi jejich pročtením:
https://www.babyonline.cz/poradna/zachvaty-vzteku-kvuli-nepodstatnym-vecem/4337
https://www.babyonline.cz/poradna/detsky-blok/4391

Jen ještě k vašemu dotazu bych chtěla dodat, že toto období je naprosto normální, probíhá přibližně ve věku dítěte od 3 do 5 let. Jedná se o krok kupředu ve vývoji dítěte a je důležité, aby si jím dítě prošlo. Průběh, intenzita a délka tohoto období samozřejmě záleží na povaze, osobnosti a nastavení dítěte a určitě jej ovlivňuje i rodičovský přístup. Snažte se zůstat s dítětem v kontaktu, porozumět jeho pocitům, podpořte ho, obejměte, snažte se pojmenovat, co jej asi trápí a vést i dítě postupně k verbalizaci svých pocitů. Důležité je nechat záchvat odeznít, pokud se do něj dítě dostane, na dítě nekřičet, netrestat jej, netřást jím, nesnažit se situaci probírat. Je potřeba nechat dítě vyplakat, vyvztekat a teprve po zklidnění je možné si o situaci popovídat, probrat případně, jak by se dala řešit jinak, nebo co by dítě potřebovalo, aby se příště neopakovala. Některým záchvatům se dá předejít, jako matka znáte své dítě nejlépe a už asi dokážete odhadnout, co u něj spolehlivě takový výbuch vyvolá, pak je lepší se takovým situacím vyhnout. Na některé situace je možné dítě předem připravit rozhovorem, například že na hřišti budou asi jiné děti, co asi mohou dělat, že se může s dětmi vystřídat na klouzačce, houpačce apod. Dohodnout se na pravidlech chování. Jindy je zase možné, pokud nejde o bezpečnost nebo zdraví dítěte, jeho přání vyhovět, dát mu na vybranou, co si oblékne, kam se půjde, jestli se půjde ven teď nebo později, co bude jíst. Respektovat to, že se dítě stává svébytnou osůbkou, která není vaší součástí a může mít jiné preference, povahu, přání, chutě, vkus. I když je toto období opravdu psychicky náročné, pak mějte na paměti, že emoce dítěte jsou opravdové, nedokáže se s nimi ale ještě ve svém věku vyrovnat jinak, než výbuchem vzteku. Dítě vám to nedělá naschvál, neberte jeho chování osobně, není namířeno proti vám, přesto že vám váš drobeček stále vzdoruje, tak vás a vaši podporu velmi potřebuje. Pomozte mu proto toto nelehké období překonat, přeji vám hodně trpělivosti a sil. V případě potřeby je možné vyhledat konzultaci u dětského klinického psychologa. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 25.02.2021, 16:27
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce