Inzerce
Inzerce
Inzerce

Je hyperaktivní dítě skutečně nevzdělavatelný a nevychovatelný idiot?

Je dítě, které samo vydrží dvě hodiny vyplňovat vědomostní testy, skutečně hyperaktivní? Skrývá se za jeho místy nepřítomným výrazem soustředění se na něco jiného, nebo rovnou vývojová porucha? Podle Jany Martincové je diagnostika poruch chování v dětském věku mnohdy sporná. Rodiče by se proto neměli soustředit jen na "správné" zaškatulkování dítěte do určité kategorie. Svou trvalou, láskyplnou a důslednou prací s dítětem totiž mohou dosáhnout v jeho rozvoji pozoruhodných výsledků.

Foto 1: Ríša si hraje s Písmenkovými kartičkami, skládá slova do skupin k číslům podle počtu slabik: 1 - nůž, 2 - jeřáb...

Inzerce

"Právě jsem utrpěla největší šok svého života!," svěřuje na diskusním fóru uživatelka s přezdívkou Calamity J. "Richard udělal přijímačky na oba gymply. Dostal se nejen na matematický, ale uspěl i na druhém, našem favoritním gymnáziu. Jeho kód byl navíc u pátého místa, hlásilo se tři sta jedenáct dětí," popisuje nadšená matka.

Desetiletý Richard překvapil svým výkonem o to víc, neboť jeho školní asistentka se ještě loni podivovala nad nápadem Richardových rodičů dát jej na gymnázium. Nejenom ona pochybuje, zda dítě, které má projevy ADHD, tedy poruchu pozornosti s hyperaktivitou, možná i projevy poruch autistického spektra, dále potvrzení z poradny o dysgrafii a přiděleného osobního asistenta, bude schopné náročné zkoušky, přípravu na ně a následně gymnaziální látku zvládat.

Inzerce

S podobným přístupem se doktorka Jana Martincová, Richardova matka, setkávala od školkového věku svého syna. Právě v této době začali odborníci vynášet četné diagnózy jeho chování. "Podle lékařských údajů trpí poruchou ADHD přibližně jedno dítě z patnácti. Stejně jako my i rodiče jiných dětí často obcházejí jednoho bezradného psychologa za druhým. Navštívení odborníci pak od sebe opisují mnohdy „možné“, často však pouze nastřelené diagnózy. A odhalování dalších a dalších poruch vlastně nikdy nekončí. Rodič se nakonec více koncentruje na samotné diagnózy, než na práci s dítětem," vysvětluje Jana Martincová, která považuje některé rady rodičům hyperaktivních dětí za kontraproduktivní. "V první třídě nám psycholog po hodinovém sezení s dítětem doporučil, že máme zvážit ukončení klavírního kroužku, neboť to Ríšu nebaví. Hyperaktivní děti jsou totiž neposedné a mají potíže s koncentrací. Ríša však pokračoval dále, začal dokonce vyhrávat různé soutěže. Právě hudebka pro něj byla tou aktivitou, která jej naučila soustředěnosti. Je však nutné zdůraznit, že to bylo hlavně díky paní učitelce, která to nevzdala a byla ochotná Ríšu trpělivě a systematicky připravovat," dokresluje Martincová situaci.

Inzerce

Foto 2: Richard se sestrou u klavíru.

Děti s diagnostikovanou poruchou chování či jejím projevem nejen, že nemusí mít nižší IQ, jak by odpovídalo jejich projevům chování, ale mnohdy jej v určité oblasti mají až enormně zvýšené. „Také to většinou nejsou drzouni a úmyslní záškodníci, za které je pedagogové považují, pouze bezmyšlenkovitě a s rychlostí jim vlastní realizují své „nápady“,“ doplňuje matka hyperaktivního dítěte. Při správném a laskavém vedení jsou schopny ohromných výkonů, s nimiž by rodič po vynesení nepříjemné diagnózy ani nepočítal.

Je však důležité začít s dětmi co nejdříve pracovat. Velmi mohou pomoci skuteční profesionálové v zájmových kroužcích, školkách či školách, největší díl práce však připadá na samotného rodiče. Jednou z nejvhodnějších společných aktivit jsou společně strávené chvíle spojené s poznáváním a zábavným učením. Rodič si nacvičí optimální spolupráci s dítětem, která se promítne i do organizace pozdější školní přípravy. "Veškerý čas, který dětem věnujeme, se jednou zúročí. Po Ríšově úspěšném složení přijímaček na gymnázium nyní vidím, jak se zhodnotily ty hodiny času strávené nad knížkami v době, kdy jsem ani netušila, že to jednou přinese nějaké ovoce," bilancuje Martincová, která bez konkrétního byznys záměru, ale s jasnou představou vytvořit vzdělávací literaturu pro syna před osmi lety založila vydavatelství.

V něm v edici Pro chytré hlavičky vznikly unikátní vzdělávací publikace pro děti. "Zvídavé a temperamentní dítě se hned tak s něčím nespokojí. Mrzelo by mě přeskočit u něj rýmování jenom proto, že jej na rozdíl od jeho sestry Ladovy říkanky neoslovily. Naopak jsem si všimla, že je nadšen reálným světem. Když mu byly tři roky a na výstavě uviděl fotografii chlapečka s křivicí, strávil u něj dobrou půl hodinu. Snímek se nakonec stal námětem pro naši prvotinu Říkačky pro chytré hlavičky. Každá říkanka v sobě nese nějakou zkušenost, nový poznatek,“ objasňuje Jana Martincová začátek svého podnikání. „Když byl Ríša i děti mých kolegyň-pedagožek předškolákem, zjistily jsme, že na trhu neexistuje ucelená příprava pro děti předškolního věku. Tedy soubor knížek, které hravou formou procvičí dovednosti, jež by šestileté dítě mělo mít. Pustily jsme se do této výzvy a samy vydaly Předškolákovy týdeníčky s více než tisícem ručně malovaných obrázků. Když se lidé dozví informaci o těchto našich průkopnických počinech, nevěřícně na mě koukají,“ dodává se smíchem Martincová.

Inzerce

Foto 3 a 4: Jana Martincová se synem Ríšou při focení správného držení tužky do Předškolákových týdeníčků.

Foto 5: Focení cviků do Předškolákových týdeníčků - Ríša se sestrou.

Foto 6: Hotový komplet Předškolákových týdeníčků na Ríšově stole. A jdeme vyplňovat... Vytvořeno a korekturováno s pedagogy a psychology, testováno s dětmi. Skládají se ze 4 sešitů:

  • Jízda tužkou se věnuje grafomotorice
  • Hlavičkové úkoly dítě rozvíjí mentálně
  • Praktik pro život je seznamuje se světem kolem nás, řeší spoustu praktických situací
  • Pohybovky s dítětem cvičí

Přesvědčení, že má smysl se svému dítěti s poruchou chování maximálně věnovat, sdílí i řada matek z internetové diskuse. Tyto děti jsou specifické v tom, že potřebují na všechno více času. Pokud nejsou činností dostatečně zaujaté, jejich pozornost se snadno unaví a rodiče také často velmi obtížně vysledují oblast zájmů či talent u svých dětí. Pokud však vytrvají (rodiče především) a trpělivě, soustavně a cíleně se svým dítětem doma pracují, i tyto "beznadějné případy" se dostanou k tomu, že překvapí a zazáří. Možná paradoxně o to víc, neboť byly neprávem podceňovány.

"Velký podíl na úspěšně složených přijímačkách měla intenzivní domácí příprava, kterou jsem s Richardem absolvovala. Ríša se sám ohromně namotivoval a udělal za ty tři měsíce obrovský pokrok. Beru to však i jako nový začátek tvrdé práce, která nás dál čeká. Sama vím, jak je to s Ríšou náročné a ani se moc nedivím, že ve školách není ochota s takovými dětmi pracovat. Chápu dokonce i rodiče, kteří nad takovými dětmi zlomili hůl. Já však v těchto dětech vidím ohromný potenciál a je na rodičích, zda mohou nebo chtějí do této spolupráce s dítětem investovat. Těm, kteří v sobě marně hledají sílu s dítětem pracovat, bych doporučila návštěvu kvalitní psychoterapeutky. Tu jsme původně našli pro syna a nakonec jsme u ní skončili i my, rodiče. To byl určitě také jeden z důležitých faktorů Ríšova úspěchu. Tatínek přestal hledat zázračnou pilulku na hyperaktivitu, svého „jiného“ syna lépe přijal a více se mu věnoval a maminka se ujistila, že dělá to nejlepší, co může. A Ríša díky tomu objevil nejen svého nového velkého koníčka – animování videí, ale i další kousek sám sebe," uzavírá Martincová.

Foto 7: Předškolákovy týdeníčky obsahují v příloze maketu boty k nácviku zavazování tkaniček...

Foto 8: ...nechybí ani motivační prvek - kosmická mapa velkého formátu A1 se 160 nálepkami, které si dítě za splněné úkoly lepí právě do vesmírné mapy...

Foto 9 a 10: Mapa s nálepkami vznikla podle předlohy tehdy 9leté Ríšovy sestry Sophie.

Recenze na Předškolákovy týdeníčky

Předškolní přípravu Předškolákovy týdeníčky již druhým rokem používají ve společnosti Centrum nadání o.p.s. Jak se dětem se sešity pracuje si můžete přečíst v jejich recenzi.

Své kariéry se vzdala, aby si díky hyperaktivnímu synovi našla jinou

Jana Martincová vystudovala všeobecné lékařství. Dlouhodobě se věnuje zdravotnickému vzdělávání veřejnosti a popularizaci medicíny. V r. 2007, v průběhu mateřské dovolené, založila odborně garantovaný portál www.babyonline.cz, zaměřený na těhotenství a péči o dítě. Průměrná měsíční návštěvnost portálu je cca 500 000. Mezi její další aktivity se řadí edice Pro chytré hlavičky, kde vycházejí knihy o světě kolem nás a zdravém životním stylu, které s ním přístupným způsobem seznamují děti. Je spoluautorkou knihy Žena po 40, sebevědomá a v kondiciV lednu 2015 založila portál www.zdraveomlazeni.cz, který se věnuje zdraví, kráse a anti-aging medicíně a zdravotní inventuře. Jana Martincová žije v Brně, je vdaná a má dceru a syna. 

Autor: Bc. Zuzana Štrbová

Tento článek o práci s hyperaktivním dítětem vyšel v upravené podobě také na serveru Novinky.cz: http://www.novinky.cz/zena/deti/370562-hyperaktivni-deti-jsou-schopny-uzasnych-vykonu-dulezity-je-pristup-rodicu.html

Inzerce

Inzerce

Komplet knížek = skvělá volba pro děti školkového věku

„Říkačky jsou zcela nové a neotřelé. S Kartami si hrají 3 i 5letý syn a 7letá dcera skládá slova. Čekáme mimčo a klukům kniha názorně ukazuje, jak miminko vznikne. Týdeníčky: komplexní rozvoj všech dovedností. Mohu všem jen doporučit.“ Tyto a další reakce si můžete přečíst u jednotlivých knížek na www.prochytrehlavicky.cz nebo na Heureka.cz.

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

ADHD: Je hyperaktivní dítě skutečně nevzdělavatelný a nevychovatelný idiot? - diskuze

  • Musím souhlasit
    Dobrý den,
    musím za sebe říct, že musím s tímhle článkem souhlasit.  
    Sám jsem autista, s ADHD a středně těžkou poruchou austistického spektra, a zrovna jednoduché se soustředit nebylo, ale díky učitelům a rodině to vzládám jako kdybych autista nebyl.

    Kartičky jsem měl ve školce a přípravce, protože jsem asi kvůli tý poruše nemluvil do 4 let, a hodně mi pomohli.


    Víc zde nenapíšu, nevím totiž co mám dál napsat :/
    Děkuji,
    -menticek (Vlastimil Novotný)
    menticek   | 08.10.2022 11:57:52
    Reagovat | URL příspěvku
  • Úžasně padnoucí vtip na hyperaktivní dítě
    Včera jsem četla v ABíčku vtip, který sedne na syna jako ulitý, až podezříváme dceru, jestli jej tam neposlala :-): Hyperaktivní dítě nemůže usnout, tak počítá ovečky: "Jedna ovečka, druhá ovečka, třetí slepice, koza, kráva, kůň, strýček Donald farmu měl, hééééj makarena!"
    Calamity J.   | 29.08.2016 20:24:32 | Reakcí: 6, poslední: 29.08.2022 14:36:14
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
  • jani,neni....neboj....a karticky jsou super...mame doma cely byt okartickovany..rano je vsechny roztridim,zaklidim a odpoledne je hopik porozklada vsude..prave ruzne slabiky,slova ,obrazky apod...jsou uzasne..udelali jsme mu na to i specialni mini uzske policky a tak rozklada kde se da  jen nemluvi...a diagnostika tady je obecne desny problem...vask vis,mluvili jsme o tom...a kdyz mas kombinaci PAS s ADHD tak je to take uzasne      obzvlast pro odborniky 
    Liberte   | 01.06.2015 08:29:49 | Reakcí: 1, poslední: 01.06.2015 18:30:50
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Jarko, děkuji, ale všichni si to myslí :-). Trpím značnou intuicí, cítím, jak lidé, kteří s tím nemají zkušenost, na syna nahlíží. Vůbec netuší, že ke stejnému výsledku, jako oni dokážou s "normálním" jedincem, my musíme vynaložit až 30x větší úsilí :-) a ještě nevíme, jestli to k něčemu je.
      Karty jsem v dětství milovala, ale byly od každého písmene jedna karta, což mně přišlo škoda, nic moc se s tím nedalo dělat, tak jsme to pro vlastní děti trochu vytunili na 112 karet :-).
      Calamity J.   | 01.06.2015 18:30:50
      Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dítě

| Káča2018 | 07.03.2023, 09:26

Dobrý den, chtěla bych se s někým poradit, dřív než to půjdu řešit nějak dál. Mám dvě děti. Holka 4 roky a kluk 5 let (v září 6). S jejich otcem spolu nežijeme už dva roky. Syn měl od malinká problémy s vyprazdňováním, a v pozdějším věku jsme s tím byli i v nemocnici, kde mu "diagnostikovali " syndrom dráždivého tračníku. Bylo u nás dost časté zvracení, nebo naopak průjem. Stačilo aby ho něco podráždilo, např. kašel, a už zvracel. Jenže teď pozoruji, že má tyhle problémy, když má jet, nebo už je u otce. Není to pravidlem, ale stává se to častěji. U mě jsou v pořádk , a předám je otci a do hodiny třeba mě volá, že kluk zvrací, v jakém stavu jsem mu je jako dala. Říkám dyť se mnou byli dobří jako. A stalo se to tak už několikrát, jednou tak začal zvracet už chvilku před tím, než si pro ně měl dojet. A druhý den je v pořádku všechno. Někdy i jak dojede v neděli domů, tak je dobrej, a večer až se hodí do klidu, tak se pozvrací, ale tím to hasne. Tak už si říkám, jestli to není z nějakého psychického původu. Holka je vždy v pořádku. On je kluk i takovej citlivější. Rozhodně si nemyslím, že by otec byl na děti nějak zlej nebo tak něco, to je vyloučené. Jeden den k nám otec přijel za dětma na chvíli, a jak kluk viděl z okna, že parkuje, tak mě říká "bolí mě bříško, protože dojel táta ". My s otcem máme dobrý vztah jen tak na oko. On i po dvou letech má potřebu o mě nehezky mluvit všude, že jsem krkavčí máma a že děcka nechci a podobně. Jednou se mi stalo že děti dojely domů od otce a syn se mě ptá " tak co mami, odpočinula sis? Mělas klid od nás ". To jsou přesně slova jeho otce, on pořád potřeboval mít svůj klid. Jediný kde to kluk mohl slyšet takovou vět , je u otce. Hned sem mu to vyvrátila a řekla, že mi bylo smutno po nich a že rozhodně žádný klid od nich nepotřebuju. Když se dceři stal úraz a otec nás vezl do nemocnice, tak moje kamarádka odvezla syna k otcové matce, tím že otec pak tam za ním dojede a bude s ním. A kamarádka mě píše, že jí kluk v autě říkal, že ale chce spát s maminkou. Pak už sem otcovi řekla tak nějak oklikou, že někoho mám, aby už nechal těch pomluv, a on se začal vyptávat kluka na "strejdu". Tak já nevím, jestli to může být stresem, nebo nějak psychicky. Co myslíte, poradíte mi? Jestli to nějak řešit. Nechci mu je dávat za tu cenu, že kluk bude mít scvrklej žaludek nebo že z toho bude zvracet nebo mít nějaký stres. Předem děkuji za odpověď. Seitlová

Dobrý den, z vašeho popisu není patrné, jak často si otec děti bere, nebo jestli máte střídavou péči? V každém případě ne všechny děti dobře snáší změny, navíc se vašim dětem rozpadla rodina, přišly o jistou míru stability a bezpečí. Reakcí může být separační úzkost - strach odloučit se od nejbližší pečující osoby, v tomto případě od vás jako od matky. Na tuto úzkost a strach mohou nasedat psychosomatické obtíže, zejména u citlivého dítěte s touto dispozicí. Je zde potřeba postupovat vzhledem k synovi velmi citlivě. Neměl by určitě přijít o kontakty s otcem. Otcovská postava je v životě chlapce velmi důležitá. Bylo by ale dobré se s ohledem na aktuální situaci s tatínkem domluvit na nějakém řešení, které bude pro chlapce co nejméně stresující. Jedná se o řešení na přechodnou dobu, než syn opět získá potřebnou stabilitu a separační úzkost odezní. Tatínek by si ho mohl na omezenou dobu brávat třeba jen na procházky, výlety, nebo k sobě přes den bez spaní. Vzhledem k tomu, že domluva může být složitá, pak by bylo vhodné kontaktovat Poradnu pro mezilidské vztahy a pokusit se dojít např. prostřednictvím mediace k nějaké dohodě, kompromisu. Ohledně obtíží syna se můžete poradit také s pediatrem a případně by bylo vhodné kontaktovat dětského klinického psychologa. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 09.03.2023, 10:00
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×