Inzerce
Inzerce
Inzerce

7. narozeniny: Jeden nekonečný příběh (Novoroční fikce 2014)

„Tak mám za sebou 7 let podnikání,“ blesklo hlavou Evě. Podnikání v převážně mužském světě. Bože, jak nesnášela to jejich označení éterickou bytostí, když ji poprvé potkali, a následně překvapení, když protějšek zjistil, že má IQ přece jenom vyšší než závodní chrt. Mimochodem její vysněné zvíře. Bohužel neslučitelné se životem dalších „zvířat“ v její současné domácnosti.

„Nebo spíše 7 let charity?“ pokračovala ve své novoroční melancholii. „Je to vlastně k něčemu? Má to nějaký smysl shánět lidem kvalitní informace? Dokáží je vůbec ne ocenit, ale aspoň pochopit? Vždyť to děláš i pro sebe,“ snaží se začátkem ledna uklidnit sama sebe.

„Pomeje, lidi chtějí pomeje, ne kvalitu. Kdy už to pochopíš?“ ozývá se začátkem roku od laptopu ze sousedního pokoje. Hlas Adama dokáže vážně povzbudit, zvláště pak za současného pohledu na možné sponzory své charity – zdravotnického vydavatelství - v letošním roce. „Ty si vážně myslíš, že o to stojí? O tvou přidanou hodnotu? Lidi se chtějí hlavně bavit. Proč se ty se svou mozkovou kapacitou nevrhneš na něco profitabilního?“ nedá si pokoj. Nelze mu však upřít, že rodinu táhne více méně ze svého, a navíc toleruje pracovní nasazení své ženy, které je chvílemi nemalé. Ne, že by to i nevydělávalo, ale Eva má neustálou potřebu to, co vydělá, opět do vzdělání investovat.

Inzerce

„Hele, víš co, jestli mně domov chceš zanášet tím svým negativismem, můžeš se klidně odstěhovat,“ nevydrží manželovy komentáře.

Začínal ten rok u nich nevesele, navíc Evu hned v lednu čekala návštěva rodinného hrobu, výročí úmrtí 2 blízkých a narození toho třetího. Občas toho bylo na ni příliš, až si říkala: „Proč si ksakru nedokážu sednout do křesla, vyrábět krokodýlí slzy, hroutit se a nechat si pomáhat?“ Současně si představovala ty chudiny, které tímto prověřeným způsobem odloudily chlapy od rodin, aby pak následně skákal právě kolem nich. „...asi proto, že na to nemám čas,“ rezignovaně si odpověděla. Ale to by ani nebyla ona, kdyby i za této situace nespřádala plán, jak se z toho všeho vyhrabat.

Inzerce

Vůbec neví, odkud začít. Co však zjišťuje stále více, tak kolik takových žen v nepohodě po světě běhá. A ještě více těch, které než začaly bojovat, rezignovaly. Je více než překvapená, jak po nakousnutí problematiky se jí všechny důvěřivě svěřují. Přece musí být nějaká cesta z bludného kruhu ven.

Asi má více štěstí než rozumu. „Ne, ne, to mají určitě na svědomí Ti „lobisté“ tam nahoře,“ říká si v duchu s pohledem k nebi. Vzápětí totiž nastává takový frmol, že už ani nemá možnost se litovat. Setkává se s úžasnými lidmi. Neví, jestli skutečně měla takové štěstí, nebo je to díky intuici a neschopnosti dělat v práci kompromisy.

Inzerce

Věci nabírají takový spád, že má Eva problém se „za této zběsilé jízdy“ vůbec držet v sedle, o kočírování ani nemluvě.

Přitom to začalo tak nevinně. Oslovila odborníky, kteří by jí mohli pomoct. Protože se styděla, že má problém, že se se sebou nemůže nějak srovnat, tak jim nepřiznala, že poradit potřebuje hlavně ona, ale mluvila o ženách obecně. Zpočátku to vypadalo beznadějně. Na tohle snad žádní odborníci neexistují. Navíc si vsugeruje, že u ní určitě už začalo klimakterium. Což má jedno pozitivum, konečně ví, za kým jít. Když se u lékaře dožaduje hormonální substituce, to je to, co se bere, když už je málo nebo žádné vlastní hormony, gynekolog se na ni smířlivě usměje se slovy: „Vidím, že nemá smysl Vám to rozmlouvat, paní doktorko.“ Místo odpovědi na něj souhlasně pohlédne.
...
Za dva měsíce se vidí znovu. „Měl jste pravdu, pane doktore, na HRT to ještě není.“ Oba se tomu zasmějí a pro jistotu si nechá ještě udělat veškerá kontrolní vyšetření.

Inzerce

Zrovna, když vzpomíná, jak začínaly dřívější projekty, kde taky na začátku nic nenasvědčovalo tomu, že by se daly uskutečnit, dochází ke zvratu. Fyzioterapeutka jí volá, že má pro ni cviky, spolužačce ze školy, dermatoložce se podařilo najít kožní lékařku, která se zabývá stárnutím pleti a prevencí, prý ať ji zkusí oslovit. Ještě tentýž týden obdrží pochvalu vizážistky, s gynekoložkou nahraje, co dělat u různých stavů po 40. Pro ni, stejně jako pro kriminalistu, zásadní stopa. Vlastně díky spolupráci lékařů, kteří se vůbec neznají, se začíná dávat dohromady. Ale než dojde k zásadnímu zlepšení, znamená to ještě hodně práce a přemýšlení. Další mezník nastává hned třetí lednový týden, kdy jí přislíbí schůzku korektivní dermatoložka. Setkání s touto ženou činu posunuje nejen budoucí projekt, o kterém ještě Eva nemá ani tušení, ale i její psychiku mílovými kroky dopředu.

Hned koncem ledna si ji lékařka bere do parády. „Nezapomeňte se chránit před sluncem,“ loučí se před horami. Její slova bere doslovně, na lyžích jí zpoza brýlí koukají pouze oči, jinak má vše zahaleno. K tomu mnohem více energie, než v přechozím období. Zatímco se ještě manžel s dětmi motají v apartmánu v nekližé, ona již stojí v plné zbroji u dveří a všechny nedočkavě honí. Adam si opět neodpustí při pohledu na její zahalenou tvář a současně kolem běhajícího Míšu v trenýrkách jízlivou poznámku: „Zatímco ty už stojíš u dveří zahalená jako džihád, Michal tady běhá v trenkách. Můžeš s tím něco udělat? To je ale bláznivá familie…,“ obrátí situaci proti ní.
...
Je pondělí a Evu čeká její oblíbený večerní step. I když přes ten svůj stav si jej nedokáže poslední dobou pořádně užít. Předposlední zákrok si dala na čtvrtek, ať může v pondělí bez problémů stepovat. Vyhlídne si volné místo ve druhé řadě. Začnou s opakováním. Time číslo jedna, time číslo dvě, chvíli následuje tempo i kroky trenérky, ale pak se její nohy najednou zastaví. To když sklouzla pohledem do zrcadla, zda to dělá správně. „To jsem já?“ nevěřícně zaostří do zrcadla, ze kterého na ni měsíce koukala unavená ženská s povadlými rysy a neskutečně smutnýma očima.

Motivace v ten večer výrazně stoupla. Bere nahrávku a fotky cviků fyzioterapeutky a hned v úterý nastupuje v 5:30 do své domácí posilovny. Tu si pořídila k naprostému šílenství manžela v devátém měsíci těhotenství s Míšou. Byl to bizarní pohled, když donutila manžela, aby hned ribstol namontoval a se svým 30 cm dopředu vyčnívajícím břichem Adamovi asistovala. „Vždyť na to minimálně půl roku ještě vůbec nevlezeš,“ bránil se práci manžel, …marně…
...
„A udělej si něco s těmi zuby,“ loučí se s ní na nějaký čas kožní lékařka. Není jediná, která jí její estetický defekt připomíná. Asi nejen estetický, ale jistě již i zdravotní. Kolegyně z webu do ní hustí několikerým rokem. Eva nevěří, že by to mohlo být lepší, ale když už je po omlazení obličeje v záplavě endorfinů, rozhodne se to zkusit.

Opět to není jednoduchá cesta, ale důležité je to výsledné křeslo, na kterém se člověk ocitne...
...
„Paní doktorko, Vy jste úplná umělkyně,“ nevěřícně zírá na pár svých opravených zubů. Každý večer i ráno si je pak prohlíží v zrcadle. „To je lepší než obrazy,“ prohodí před Adamem. „Pane Bože, už 3 měsíce neposlouchám nic jiného, než o ksichtu a zubech!“ oboří se na ni.
...
Její nadšení nepolevuje, domluví si se stomatoložkou další termín a nejistě se ptá: „Opravíte mně i ty ostatní? ...jestli tedy jdou...“ Po dalších 2 měsících se na svět usmívá 3x více než dosud, už si to může dovolit. I otevřít si na lidi ústa...
...
Je jedno z chladnějších květnových rán. Dnes ji čeká jednání. Omylem ze šatníku bere sukni, kterou už od minulého léta nedopne…. Ještě triko navrch, pohled do zrcadla,.... „Vždyť ona mně sedí...“ Rychle míří po schodech k váze, následně bere krejčovský metr. Přeměřuje se 3x. „To nemůže být pravda,“ opakuje měření pořád dokola. Váha ukazuje o 4 kg méně než na přelomu roku, kdy se změřila a zvážila společně s holkami, které hubly s webem. Pas přeměří ještě dvakrát, to samé následující den. Už má snahu požádat manžela, ale raději ne, zas by měl nějaké připomínky. Ještě si pro jistotu kontroluje, zda krejčovský metr nečte z druhé strany, nemůže tomu uvěřit, vždyť ukazuje o 10 cm méně než na sklonku roku.
...
Asi není typická ženská. S pokračujícím podnikáním čím dál raději pracuje se ženami a nechápe, proč se ženy nedokáží více podpořit, proč si jdou, jak říká jedna kolegyně lékařka „po krku“. Nikdy netrpěla ženskou rivalitou. Naopak, vždy si hledala k sobě ty nejlepší. Ty, které ji převyšovaly a nebály se jí říct všechno na plno. Ty, hlavně z webu, se stejným zápalem pro věc s ní vydržely dodnes. Úžasné holky. Vždy ochotné helfnout, podpořit SMS, nebo zajít na kafe.

S ženskou závistí si opět poradila nemasově a po svém: „Tobě snad ještě dělá dobře, ne? Provokatérko,“ objeví se najednou v jejich myšlenkách Alex s kárajícím výrazem. Jeden z mužů, kterému před léty, k jeho nelibosti, chtěla dokázat kamarádství mezi mužem a ženou. Také vzpomene na svého profesora a jeho otázku u maturity: „Jaký je, Evo, podle Tebe, recept na lidskou závist?“ Ani to nestihl doříct a ona ze sebe vyhrkla svůj první vlastní názor v životě: „Úspěch.“ Zrovna od něj čte úspěšnou knihu pro rodiče. No, není to náhoda?
...
„Proč si nedokážeš užívat obdivných reakcí okolí a tvářit se tajemně? Proč ti to nestačí?“ komentuje nápad sepsat knihu ostatním ženám, aby si v ní našly svou cestu, Adam.

Nejde to. Neustále jí na mysl přicházejí hovory s nimi. Nemůže je v tom nechat. Nechce, aby to vzdaly. Vždyť stačí tak málo. „Já bych do toho vážně nešel,“ pokusí se Adam naposledy zarazit práci na publikaci. „Kde vezmeš peníze na tisk?“ Otázka, jejíž zatím neznámá odpověď ji také trápí.

„Podívej se, podle mě není náhoda, že jsem se do takové situace dostala a také jak jsem se s lehkostí a nadhledem dostala z ní,“ snaží se, aby se vžil do její situace.

„No, jasně, to jsou ty vaše ženské paranormální jevy. Proč si stále myslíš, že musíš společnosti pořád něco vracet, co ti bylo dle tebe shůry dáno. Podívej, jakou dřinu tě to stálo doteď. Zatímco jiní strávili v tropickém červenci každý den u vody, ty jsi víkendy věnovala korekturám. Dokonce i dcera ti tehdy řekla, že pracuješ 24 hodin denně.“
...
Ale vraťme se do května.... „To vypadá báječně,“ volá Evě kožní lékařka a dost jí tím zvedne náladu. Následně jí udělá radost módní návrhářka. 2 sympatické české herečky souhlasí s focením šatníku.

Nadšení však netrvá dlouho. Současně musí zachraňovat situaci, která vznikla nasazením nového designu webu. Naivně si myslela, že se teď bude naplno věnovat pouze publikaci. Ach ta její naivita. To jsou ti optimisti, kteří věří nejen ve šťastné konce, ale i hladké průběhy.

Vrcholy a pády, střídání nadšení a beznaděje provází i další měsíce. Je to zvláštní, ale i přesto všechno se cítí stále lépe a energičtěji.
....
„Proboha, co to sepisuješ? 4 strany?“ nakoukne jí přes rameno mužská hlava.

„Jo, mimochodem, tento týden jsi ještě neplnila své manželské povinnosti. Nezapomeň, že když vypadáš jako třicítka, musíš jako třicetiletá i souložit,“ hlásí se o svá práva manžel. Užil jiný výraz, ale nechci hned prvního provokovat.
...
Má pravdu, je to poněkud dlouhé, jdeme tedy rovnou na prosinec.

„Letos žádné pečení, jedeme na hory,“ rozhoduje Adam. „Ale my si to s dětmi užíváme a užijeme si to i letos.“ Tak krásné a chutné cukroví zatím žádný rok s dětmi neměla. Navíc 15. vše napečené a nazdobené. S dárky také nevyšilovala. Po pár dárcích dětem, sobě a manželovi nakoupila za náhodně nalezenou dárkovou poukázku, která se v kuchyni válela přes rok, a hrozilo jí propadnutí. To byla jediná motivace návštěvy nákupního centra.

Kéž by tak tušila dříve, že když je člověk srovnaný, zvládá vše rychleji, snáze a v klidu, tak by se o sebe začala starat dříve. Ale cožpak mohla? Copak na to byl čas? To je přesně ten argument, kterým ženy odůvodňují, proč se sobě nevěnovat.
...
Po pár dnech, kdy byl manžel služebně pryč, se budí vedle něj. Ani v noci nechrápal, tak se dobře vyspala. Je roztomilý, vypadá jako bezbranné malé dítě, když si tak klidně odfukuje. On, téměř 2metrový chlap. Přivine se k němu…
...
Na stole jsou ráno již nachystané voňavé svatební koláčky. „Už jsem se bál, že budou otruby,“ vítá tuto snídani namísto tradičních ovesných vloček Adam.

Eva vchází ke snídani ve svém roztomilém krátkém pyžamu, nenalíčená, neučesaná, jenom tak, jak vstala z postele. Adam jí věnuje dlouhý pohled, který postupně sjíždí k jejím vypracovaným nohám.
„Tomu říkám podnikatelský záměr.“
„Že by kompliment?“ bleskne Evě hlavou, ale nedokáže se v tom úplně zorientovat.
„Aha,“ dojde jí to, „hlavně mu neříkej, že to bylo jinak, proboha, neshoď to,“ montuje se do toho její vnitřní hlas.

„To bys ode mě nečekal, co?“ hodí na něj Eva sebevědomý výraz. V té chvíli vidí, že jej má v hrsti, alespoň pro následujících pár minut.
„Jsem v debetu, myslíš, že mně dnes můžeš poslat výživné?“ využije žensky vzniklou situaci. Je na sebe hrdá. Tohle by „ta hodná holka“ zcela jistě před rokem nezvládla...
Do nového roku vstupuje nejen mladší, lehčí, s vypracovanou postavou, a tak dále, to už znáte. Také s právě zaslaným výživným, ale i spoustou dalších nápadů...
...
Ne, ty vážně neprozradí. Trocha tajemství neuškodí... ...jsou totiž naprosto šílené, no, jako vždycky...
...
Tolik novoroční fikce. A jestli Vám to náhodou někoho připomíná, nebo si dokonce myslíte, že je osobně znáte, pak vězte, že podobnost je čistě náhodná, ...byť má občas fikce námět v realitě. :-)
...
Užijte si rok 2014 jako ten dosud nejkrásnější
Vaše
Jana Martincová

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

7. narozeniny: Novoroční fikce 2014 - diskuze

  • Milá Evo, i já jsem na Tebe moc pyšná a přeji Ti i nadále hodně úspěchů v tvém počínání        
    Small   | 01.01.2014 19:25:36
    Reagovat | URL příspěvku
  • Eva je prostě úžasná.    
    Po pár přečtených řádcích jsem si taky myslela, že Evu znám. Ale podobnost je čistě náhodná. Nu, i náhody se v životě občas stávají.     
    tygřímáma   | 01.01.2014 15:14:45
    Reagovat | URL příspěvku
  • Eva je skvělá, sebevědomá, úžasná ženská! Asi se ani nedá spočítat, kolik svým pozitivním, houževnatým přístupem ovlivnila žen, za to jí patří obdiv a velké díky!!!   Přeji co nejvíc úspěchu, co nejméně závisti a ještě více pochopení rodiny a blízkých  málokdo si může říct, že jeho práce má velký smysl, Eva rozhodně ano  děkuji!
    jezurka   | 01.01.2014 12:50:19
    Reagovat | URL příspěvku
  • Tleskám!
    Moc díky za lehké počtení, usmívám se nad ním a jsem na Evu moc pyšná! Bolu vše nej k narozeninám a Tobě, Jani, šťastný nový rok plný pohody a vyladění, jaké z Tebe momentálně přímo čiší      .
    Bea-Matyas   | 01.01.2014 12:15:45
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Kožní

| Wendyzacka | 04.06.2021, 21:16

Dobrý den scháním kožního lékaře pro radu. Na kožní jdu až v pondělí a potřebovala bych poradit Je mi 24 let a na vnitřní straně stehen na obou nohách se mi udelaly takové hnědé fleky a nevím co to je.
Děkuji za odpověď

Vážená paní,
 
s kožními problémy je potřeba zajít k lékaři přímo. Je tedy dobře, že jste se objednala.
 
Přeji krásný víkend,
Jana Martincová

MUDr. Jana Martincová | Babyonline | 07.06.2021, 20:39
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×