2. Stěhování Petry Vojtkové do Prahy

Rozhovor byl pořízen v únoru 2024

Po absolvování Janáčkovy akademie muzických umění jste se ocitla v Plzni? Je tomu tak? Jak na toto období vzpomínáte? Proč zrovna Plzeň? V jakých rolích jste dostala příležitost zazářit?

Popravdě, byla jsem lehce zklamaná v lásce a chtěla jsem změnit prostředí. Taky jsem si říkala, že se přeci do Brna můžu kdykoliv vrátit. No a jednoho dne přijel na naše absolventské představení tehdejší umělecký šéf DJKT v Plzni z muzikálového souboru. Jednotlivě jsme mu navíc předzpívávali několik písní. Oznámil nám, že se rozhodl obnovit soubor a přijme šest absolventů. Jen připomínám, že nás bylo v ročníku deset, tudíž vzal skoro celý ročník. Nástup byl celkem příjemný, jelikož jsem tam měla spoustu spolužáků, ale vzhledem k oné rošádě si asi umíte představit, jak nás přivítal tamější soubor. Ale naprosto to chápu, mnohým kvůli nám odešli kamarádi a kolegové. Velmi rychle, ani nevím proč, jsem se poté stala téměř jedinou ženskou sólistkou v souboru a měla tak možnost hrát úžasné role ve světových muzikálech. Sugar v Sugar, aneb někdo to rád horké, Bonnie v Bonnie a Clyde, Alenku v Noci na Karlštejně, Reno Sweeney v Anything Goes, Wendlu v Probuzení jara, Ariel ve Footloose, Dolores v Růži z Argentiny, Christine Colgate v Prodavačích snů, Piraňu v Evitě, Dželínu v Kočkách atd. Bylo toho nespočet. Z dnešního pohledu bych si všechny role užila úplně jinak. Tehdy jsem byla mladé vyplašené kuřátko, které na mnohé role kolikrát možná ani nemělo. Ale všechny mi daly nekonečno zkušeností, zahrávaly si s mým sebevědomím na jevišti a dnes mám na co vzpomínat. Klidně bych si všechno zahrála znovu. Všechno byly srdcovky.

Představení Ať žijí duchové!

Představení Mamma Mia

Kdy jste přešla do Prahy? S jakou příležitostí?

S nástupem do angažmá v Plzni mě souběžně ve stejném čase kontaktoval režisér Radek Balaš s nabídkou hlavní role Kateřiny do připravovaného autorského muzikálu Já, Francois Villon v Divadle na Jezerce v Praze. Pozval mě na konkurz s tím, že viděl moje video, sestřih z absolventských představení, na YouTube. Poprvé jsem se setkala s principálem panem Hrušínským nebo autorem hudby k připravovanému muzikálu Ondřejem Gregor Brzobohatým. Neskutečně jsem se styděla, měla jsem trému, jak blázen a jela jsem tam s tím, že to stejně určitě nedopadne, že to bude hrát zaslouženě nějaká pražská hvězda.  A já tu roli získala. Dodnes tomu nerozumím. Píši tyto řádky a úplně jsem si povzdechla… … byl to jeden z nejkrásnějších projektů, na kterých jsem kdy pracovala.

Máte za sebou bezpočet muzikálových hlavních rolí. Která z nich vám zvláště přirostla k srdci a proč? 

Na tuhle otázku je pro mě vždy těžké odpovědět. Když hraji, tak celým srdcem. Opravdu se snažím, aby každá role měla smysl, byla uvěřitelná a byl v ní opravdový kousek mě samotné. Jak se říká: „Ten by se rozdal…“ Tak přesně takhle to mám já na jevišti. Já bych se rozdala. Ale je pravda, že až s věkem a zkušenostmi si bytí na jevišti víc užívám, než abych se stresovala. A že jsem bývala šílenej stressman (smích). 

Jakou nejsilnější ženskou osobnost jste hrála?

Určitě Kateřinu v muzikálu Já, Francois Villon. Měla několik poloh, které byly až schizofrenní. Dále Wendlu v Probuzení jara, křehkou mladičkou dívenku, která na konci zemře. A měla jsem čest párkrát zaskočit za Dashu Jezerní dámu v Monty Python´s Spamalot. Výborná komická role leader woman.

Jako Kateřina v muzikálu Já, Francois Villon

Petro, vzhledem k vašemu éterickému vzhledu to nepředpokládám, ale hrála jste někdy nějakou potvoru? Pokud ne, uvítala byste takovou roli?

Máte pravdu, nejsem moc typ na záporné role. Vlastně kromě Kateřiny v Já, Francois Villon, kde jsem byla spíš nezdravě žárlivá a manipulací dohnala kněze k šíleným věcem, jsem ale žádnou jen zápornou roli nehrála. Ale věřím, že bych ji zvládla.

Kdybyste si měla vybrat mezi muzikálem, filmem, seriálem, co je vám nejbližší?

Nejbližší je mi divadlo. Reálné emoce, kontakt s divákem, nikdy nezahrajete roli dvakrát stejně. Miluju živý orchestr, který taky kolikrát překvapí hudebními vtípky, a pak se na jevišti usmějete, když si to s vámi někdo užívá na 100 %. Mám ráda i tu nervozitu, která je nedílnou součástí. Je toho tolik.

S filmem a seriálem nemám tolik zkušeností. Ano, hrála jsem v několika seriálech, ale spíš jen epizodní role. Zase ale dotočíte a máte volno, to je super. Na divadle zkoušíte měsíce zadarmo od rána do večera a pak ještě chodíte po večerech hrát.

Představení Bonnie a Clyde

Máte nějakou vysněnou roli, kterou vám ještě nenabídli?

Já už s dovolením hrála skoro 30 rolí. Kdo to v mém věku může říct? Už to je jeden velký splněný sen. Ale je to samozřejmě tím, že jsem měla angažmá. Moc si vážím každé příležitosti, kterou jsem kdy dostala, a těším se, co mě v budoucnu čeká.

Rozhovor pořídila: Jana Martincová

Předchozí části rozhovoru:

Úvod

1. Dětství v Brně

Následující části rozhovoru: