4. Manželství

Rozhovor byl pořízen v únoru 2024

Petro, spousta párů žije tzv. na hromádce. Byl pro vás sňatek pro založení rodiny důležitý? Změnilo se tím závazným slibem pro vás něco?

Nebyl. Nešlo o papír. Brali jsme to jako láskyplné propojení v jedno. Byl to nádherný den plný zázraků.

Například celý den pršelo a my jsme si celou dobu přáli obřad v zahradách zámku Napajedla. Pamatuju si, jak za námi ráno přišla floristka, jestli chceme opravdu svatbu v zámecké zahradě, že to už musíme rozseknout.  Měla chystat svatební bránu a potřebovala dostatek času. Nabízeli nám, ať obřad přesuneme do vnitřních prostor zámku. Předpověď byla jasná. Lilo, jako z konve a mělo po celý den. Poslední slovo přenechal Roman mně a já, po delším rozmýšlení řekla, že svatba bude venku. Doteď si pamatuju jejich výrazy. Nakonec se přesně v čas naší svatby otevřelo nebe a v malé trhlině na náš Božsky vysvitlo slunce. Obřad byl krásný a všechno vyšlo. S Romanem jsme pak později vtipkovali, že se přišli podívat i jeho rodiče a požehnali nám z nebe.

Oba pocházíte z rodin, kde se rodiče postupně rozešli. Myslíte, že to na vás mělo nějaký vliv? Jinak jste přistupovala k výběru partnera, měla speciální přání, předsudky apod.

Oba naši rodiče se nerozešli. Jen ti moji. Romanovi rodiče tragicky zesnuli. A vliv to na nás má celoživotní. Já nechci mluvit za Romana. Ale co se týče rozvodu našich, myslím, že mám velké pochopení pro některé chování Romanovy dcery, protože jsem zažila podobné situace. To beru jako plus. Taky jsem moc nevěřila na vztahy, svatby atd.

Jak vycházíte s Romanovými dětmi z prvního manželství? Jak často u vás pobývají?

Jsou ve střídavé péči týden-týden. Jen v létě je to 14 dní.

Myslím, že spolu vycházíme. Od začátku jsem se moc snažila. Věnovala jsem jim spoustu času, kolikrát výměnou za vlastní realizaci či práci. Ale neměnila bych. Byl to krásný čas, když byly ještě děti. Teď už jsou starší a vše je složitější. Pochopitelně.

Líbilo se mi vaše vyjádření, že jste s nimi v přátelském vztahu a na jejich druhou maminku rozhodně aspirovat nehodláte. Je nějaký rozdíl ve vedení společných a manželových dětí, když jste pohromadě? Necháváte korekci a nastavování hranic na něm nebo jste v tomto také aktivní?

Ze začátku jsem se spíš snažila naskočit/začlenit do rozjetého vlaku, v rámci zachování společné harmonie a nastavených pravidel. Rodinný kruh nějak funguje a buď se přizpůsobíte a bude to klapat anebo ne a vztah díky tomu podle mě krachne. Děti a jejich potřeby bývají pro rodiče na prvním místě a to je důležité v takovém vztahu přijmout. Bavilo mě být jim na blízku, hrát si s nimi, věnovat se jim. Ze začátku jsem se dlouhá léta do výchovy nepletla. Byla jsem pozorovatel a Roman si třeba rád vyslechl můj názor. Nebojím se říct jim, co si myslím, ale zásadní rozhodnutí nechávám na Romanovi. Na výchovu našich dětí mám jasný názor, který jsem popisovala výše. Láska, respekt, laskavost, napojení, které pomáhá rozpoznat dětské jednání. Děláme oba maximum, abychom byli lepšími rodiči i lidmi.

Petro, v Česku se zabýváme na špičkové úrovni s odborníky nejen předškolním vzděláváním, ale i sexuální výchovou. Sama jsem doma prošla dokonce předškolní sexuální výchovou. Proto se nemohu nezeptat: Jaká byla v tomto situace u vás? Vzpomínáte si, že byste jako dítě na to měla knížku nebo se s rodiči o tom bavila?

Naše mamka si s námi v určitém věku sedla s odbornou knihou a vše nám vysvětlila. Mně bylo myslím devět nebo deset. Nebylo mi vůbec trapně, protože to vysvětlovala jako naprosto přirozenou věc. Moje starší sestra navíc dostala knihu, která byla k dispozici oběma. 

Myslíte si, že v Česku mladý člověk obdrží dostatek informací o zdraví, sexu a vztazích do života? Sledujete nějaký rozdíl u své generace a dnes?

Zaplať pánbů za nás nebyl internet a všechna ta zvěrstva, co si dnes děti už v nízkém věku googlí a pak mají mylnou představu o vztahu a sexualitě. Takhle, informace jsou v dnešní době všude. Jen je důležité naučit děti hledat a věřit těm správným. Je to pro nás rodiče stále jakési tabu a před dětmi nepříjemné. Ale určitě svým klukům jednou budu věnovat čas, abych jim vše vysvětlila. Vztahy podle mě kopírují od rodičů. Nikde není jasný návod na šťastný vztah. Začíná to v dětství, ve výchově, kolik lásky a podpory nám bylo dáno. A to měl každý jinak. Pozoruji, že si spíš lidé ve vztazích léčí svá trápení a bolesti, která si nesou, než aby budovali a posilovali vztah, jako takový.

Jaký je podle vás recept na spokojené manželství? Spokojený partnerský život?

Žádný recept podle mě neexistuje. Cítíte-li se ve vztahu šťastní, podporovaní a zahrnutí láskou, kterou dáváte na oplátku zpět, pak má smysl.

Rozhovor pořídila: Jana Martincová

Předchozí části rozhovoru:

Úvod

1. Dětství v Brně

2. Přechod do Prahy

3. Rodičovství

Následující části rozhovoru:

5. Kariéra vs. mateřství