Inzerce
Inzerce
Inzerce

Jak s dítětem cvičit a stimulovat jej 7. - 9. měsíc

Navazujeme dalšími cviky ke stimulaci správného vývoje dítěte:

15. Maminka položí dítě na čtyři. Houpe s ním dopředu a dozadu, cviku říkáme „na hambiho“ ve směru pohybu. Důležitá je opora o ručky a výdrž na kolínkách. Trénujeme polohu na čtyřech.

Inzerce

16. Maminka sedí na zemi roznožmo, dítě sedí zády k ní. Matka ho postrkuje ze strany na stranu, dopředu a dozadu. Dítě se stabilizuje v poloze.

Specifickým cvikem je překážkový sed. Je možné ho trénovat od třetího měsíce pod dohledem terapeuta. Maminka si posadí dítě zády k sobě, jedna nožička zůstane s kolínkem ven, druhou opatrně položíme kolínkem dovnitř. Přidržujeme hrudník jednou rukou, druhá přidržuje kyčel. Ručky dítěte se zlehka opírají o podložku. Hlavička je držena vysoko nad podložkou, posilují se hluboké svaly páteře a páteř je vzpřímená. Z tohoto sedu dítě postupně přejde na čtyři a pře tento sed si většinou poprvé sedne.

Inzerce

Inzerce
Autor: Mgr. Kamila Vorlová
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: Mgr. Kamila Vorlová
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

7. - 9. měsíc - diskuze

Poradna

Rodiče

| Warth | 23.11.2020, 17:30

Dobrý den, na tuto stránku jsem narazil, ale asi trochu jinak než jsem chtěl. Je mi 13 a mám pořad někde ve vnitř put škodit rodičům. Nevím co s tím dělat protože i když se to zdá normální mě už moc ne. Konkrétně napr když se rodič o něco snaží třeba udělat mi lepší den a koupi mi zmrzlinu ten put se mi aktivuje a nutí mě abych tu zmrzlinu hodil na zem. I když tomu odolávám je to pro mě hodně těžké a nejsem si jistý jestli to vydrzim. Některé ty puty mě vedou napr až k tomu abych strhl volant když jedeme po dálnici nebo abych chytil mámu pod krkem když sedím za ni v autě. Už to nezvladam potřebuji nejaky návod jak se toho zbavit.

Zdravím tě, velice oceňuji na tvůj věk vyspělou schopnost nahlédnout a uvědomit si popudy a možné následky vlastního chování a odvahu napsat dotaz psychologovi. Obdivuhodná je i chuť něco s tím a sám se sebou udělat. I když by se mohlo říct, že v pubertě je potřeba vzdorovat rodičům a dělat jim třeba i naschvály normální. Máš pravdu, že některé tvoje nápady, jako například při jízdě autem s rodiči, mohou mít nebezpečné důsledky pro všechny zúčastněné. Zatím tyto nápady zřejmě držíš na uzdě, ale asi se bojíš, že bys svoje chování nemusel pokaždé ovládnout. Jedinou radou je co nejdříve si těchto nápadech s někým promluvit. Protože ještě nejsi zletilý (dospělý) a rodiče za tebe zodpovídají, pak bys měl sebrat odvahu a svěřit se právě jim. Zkus si vyhlédnout vhodnou chvíli, kdy budete na sebe s mámou nebo s tátou naladěni a toto téma otevři. Když jsi ho tak pěkně dokázal popsat tady, tak se ti to určitě podaří i při rozhovoru s rodiči. Požádej maminku nebo tatínka, jestli by s tebou nevyhledali pomoc dětského klinického psychologa, který by ti mohl pomoci sám se sebou pracovat, vyznat se v sobě a ovládat své pocity, nápady, pracovat s emocemi, se zvládáním agresivity a hněvu. Nebo rodičům můžeš dát přečíst tento tvůj dotaz a moji odpověď. Určitě pochopí, že z tvé strany nejde o žádný naschvál, že tě situace skutečně trápí a chtěl bys ji řešit. Přeji ti hodně odvahy a sil a co nejméně nebezpečných nápadů. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 24.11.2020, 08:55
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×