Inzerce
Inzerce
Inzerce

Jak s dítětem cvičit a stimulovat jej 6. týden - 3. měsíc

V této kapitole Vám nabízíme cviky ke stimulaci vývoje dítěte v období od 6. týdne až po 3. měsíc. Sestavila je pro vás zkušená fyzioterapeutka, v jejíž praxi jsme rovněž pořídili fotografie.

1. Miminko leží na zádíčkách a maminka ho chytne za ručičky a nožičky do klubíčka a převaluje ho na jeden a pak na druhý bok. Sledujeme reakci hlavičky, vždy jde spolu s tělem.

Inzerce

Inzerce

2. Položíme dítě na bříško a ručičky mu opřeme před tělem tak, aby lokty ležely před ramínky. Reakcí je snaha udržet polohu. Pozor na záklon hlavičky. Hlavička sleduje pohyb na stranu.

Inzerce

3. Maminka si sedne na zem, pokrčí dolní končetiny, dítě má položené zádíčky na svých stehnech. Uchopí dítě podhmatem za ramena tak, aby prsty byly položeny na ramínkách. Při povídání si s dítětem lehce stihne obě ramínka a reakcí je snaha dítěte předklonit hlavu.

Inzerce

4. Maminka opět sedí na zemi. Tentokrát uchopí dítě za lokty, tam kde končí loketní rýha. Stiskne oba body a dítě natahuje paže směrem vpřed, u starších dětí se ručky dotýkají.

5. Maminka leží ve 30 stupňovém úhlu, opírá se o polštář, dítě leží na jejím hrudníku. Matka ho lehkým kolébáním vychyluje do stran, malé se snaží udržet rovnováhu.



6. Maminka si položí dítě na pravou ruku tak, že prsíčka leží na dlani. Nožky dítěte jsou drženy mimo podložku. Druhá ruka matky přidržuje levé ramínko. „Pouštíme“ dítě směrem k podložce prudším pohybem (dělá parašutistu), dítě na pohyb reaguje natažením ručiček proti podložce, trénuje se obranná reakce.

7. Stejný cvik, jen v okamžiku, kdy se ručky opřou o podložku, ho stáhneme k sobě. Stimulujeme opět obrannou reakci a sledujeme otevření ruček.

8. Stejný cvik, opět jsou nožky mimo podložku a maminka se snaží vést dítě vpřed, snaha dítěte je jít jako „trakař“.

Autor: Mgr. Kamila Vorlová
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: Mgr. Kamila Vorlová
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

6. týden - 3. měsíc - diskuze

  • Cvičení
    Moc děkuji za inspiraci. Dceři je 7 týdnů a ještě málo zaklání hlavičku, když je na bříšku. Paní doktorka mi řekla, že pokud se to do dvou týdnů nezlepší, tak nás pošle na cvičení Vojtovou metodou. Proto jsem ráda, že jsem našla vaše cviky a snažím se, aby dcerka vše dohnala a V. metodě jsme se vyhnuly. Cvičení se jí líbí, je u něho spokojená, pokud zvolím správnou dobu. Jen jsem se chtěla zeptat, zda stačí jednotlivé cviky opakovat např. 5 x za sebou a celou sestavu tak 5 x denně? První cviky nám jdou dobře, ale pokud se týká posledních dvou, tak ty se zatím míjejí účinkem, neboť jak dcerka sama ještě neudrží hlavu ve vzpřímené poloze, padala by jí dolů k zemi...
    Teresza   | 11.02.2013 14:12:54
    Reagovat | URL příspěvku
  • Snaha maminky neuškodí
    Milé dámy, kdo vyzkoušel Vojtovku, určitě ví, že ač dítko netrpí, je to metoda nepříjemná, časově náročná a dokáže pěkně pocuchät maminčiny nervy i záda. Se synem jsme cvičili 6 měsíců a nerada bych si to zopakovala. Proto jsem s dcerou začala hned od narození pomaličku cvičit podobné cviky, jak jsou uvedeny zde. Už v pěti týdnech je velmi šikovná a zvládá to, co syn ve 3 měsících... Tak pevně věřím, že moje snaha přinese ovoce :-D
    kamgenet   | 15.09.2012 10:28:24
    Reagovat | URL příspěvku
  • cvičeční? ano nebo ne
    No nevím nevím milé mamči. určitě cviky se svým synkem vyzkoušíme ale jen za podmínky, že mi nebude plakat tak jako dětátko na fotkách. myslím že by se u toho měla jak maminka, tak dítě bavit a brát to jako hru. nikoli stresující mučení...což pro dítě na fotkách jistě je. a pak i na matčinu psychyku asi nic moc, když se snaží s dítkem dělat něco užitečného a ono při tom pláče.
    mojja   | 22.07.2011 12:52:56
    Reagovat | URL příspěvku
  • Brečící dítě
    Já taky myslím, že tady není dobré pro příklad brečící dítě. Člověk pak nemá chuť to s ním dělat, měl by se usmívat 
    Hela   | 08.12.2010 22:51:34
    Reagovat | URL příspěvku
  • cvičení
    Děťátku se to nelíbí. Mělo by být spokojené a né u toho řvát.
    cikitaka   | 07.12.2010 11:00:20
    Reagovat | URL příspěvku
  • velice zajímavé     
    Voraba   | 06.12.2010 21:57:33
    Reagovat | URL příspěvku
  • Super
    Zopakuju si to za pul roku.
    zajic   | 06.12.2010 15:27:49
    Reagovat | URL příspěvku
  • Cvičení s úplně zdravým dítětem je fajn, ale pokud už cvičíte někdo Vojtovkou, já jako máma fyzioterapeutka bych do toho nešla...
    mprunerova   | 06.12.2010 10:07:14
    Reagovat | URL příspěvku
  • Moc pěkné. Už se těším na další věkové období. Jen teda to dětátko ilustrační chudák neštastné :) Jako bych viděla Toníka když cvičíme vojtovku 
    medox   | 05.12.2010 21:52:47
    Reagovat | URL příspěvku
  • Pěkné!!
    Opravdu pěkně napsané. Nám bude šest týdnů zítra, tak rovnou něco vyzkoušíme. Jen doufám, že se mi u toho syn nepozvrací.  
    veverka-zrzka   | 05.12.2010 21:50:19 | Reakcí: 6, poslední: 07.12.2010 16:41:54
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: Pěkné!!
      Cvičit by se nemělo po jídle. Já když cvičím vojtovku tak nejdříve hodinu po jídle aby se nepoblinkal a aby mu to nebylo nepříjemné 
      medox   | 05.12.2010 21:53:25
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE: Pěkné!!
        Hele, my cvičíme třeba 2 hodiny po jídle, ale stejně blinkáme!!!   Už mě napadlo, jestli nemáme ten Gastroezofageální reflux.  
        veverka-zrzka   | 05.12.2010 22:08:05
        Reagovat | URL příspěvku
        • \
          RE: Pěkné!!
          Do určitého věku u miminek je to normální ten reflux, ale nechci kecat do kdy. Já třeba reflux měla jako dítě a mám ho i jako dospělá a i kdyby jste ho měli, není to žádná trága. Ale některé dětičky jsou prostě blinkavé. Toník taky dost blinká a já mu dávala do mlíčka ještě ten nutriton na zahuštění aby se mi v noci neudusil toho jsem se bála. A pomáhalo to. A ted už je v pohodě, ale občas teda ublinke pořád solidně.
          medox   | 05.12.2010 22:11:15
          Reagovat | URL příspěvku
        • \
          RE: Pěkné!!
          Lola má osm měsíců a když krátce po jídle začne "divočit", tak blinká vždycky. Hlavně večer, po odpolední svačině...
          Efča   | 07.12.2010 15:39:47
          Reagovat | URL příspěvku
          • \
            RE: Pěkné!!
            Ten můj se občas pěkně vzteká, když si ho nikdo nevšímá. Hele, to je mazec. Pak blinká jako blázen. Když leží v postýlce nebo kočárku, tak jen ublinkne, ale když řve a mele se, kope nožičkama, tak zvrací hodně.  A pak řve, že má hlad a chňape všem po prsách. Dokonce i dědovi (mému tátovi).
            veverka-zrzka   | 07.12.2010 16:41:54
            Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Vztek

| Lexinkap | 24.02.2021, 11:04

Dobry den, prosim o radu ohledne me dcery (15 mesicu). Je to me prvni dite, nemam s detmi moc zkusenosti. Dcera zacala pred nedavnem projevovat prvni velke projevy nesouhlasu, kdyz se ji deje neco, co nechce. Napriklad oblekani, prebalovani atp. Zda se mi od mala dost vyraznou osobnosti, trvalo ji nez se sama rozhodla, ze se zacne pohybovat. Pomerne pozde se zacala plazit, teprve po roce lezt po ctyrech. Rehabilitacni sestra pri cviceni s ni vystihla jeji pohled jako 'ty me na kolena nedostanes' a i pediatr a jini doktori ji komentovali jako jakehosi pohodlneho palicacka s vybornou naladou, kdyz sama chce a naopak ostentativnim nesouhlasem, pokud se ji proste nechce. Stavet na nozicky se zacala take az pred par dny, lrozatim u nasi postele na kterou leze. Na jine veci se mi zda naopak moc sikovna (nocnik, pamatuje si spoustu veci, ktere zna z naseho kazdodenniho cteni, poznava obrazky v knizkach a vi ze patri k te a te rikance, brzy umela paci paci, varila mysicka a mnoho dalsiho, rika mama, baba, mimi...). Co me ale trapi jsou jeji vztekle vyjevy. Spoustec muze byt treba to, ze ji oblekam ponozku a ji se to nelibi. Nastve se, zacne kricet a pokud jeji vztek vygraduje, kousne me. Pripadne kousne do predmetu pobliz nebo do sebe. Strasne ji vadi, kdyz se jeji tatinek ke me priblizi, hladi me nebo mi da pusu. V teto situaci, kdy ma patrne pocit, ze blizkeho kontaktu rodicu bylo uz moc, zacne opet knourat, vztekat se, plakat, pripadne me zase kousne nebo prasti. Zarli na mou osobu, ale zaroven umi byt se mnou urcite nejvic protivna a agresivni. Denne si cteme, zpivame, mazlim se s ni, myslim si, ze ji davam najevo lasku dostatecne, mozna az moc. Chodily jsme na plavani dokud to slo. Doma se s tatinkem nepereme, nekricime na sebe. Snazim se najit nejaky stresovy faktor, ktery by ji mohl ovlivnovat a jedine, co me napadlo bylo, ze zijeme se spoustou zvirat (kone, prasata, oslove, kozy, slepice, smecka psu) a ta vyzaduje jednak spoustu prace, zajmu a citu a muze tedy mit pocit, ze se o me deli, ackoliv to zrovna u zvirat tolik nepozoruji. Ale take je pri tomto mnozstvi zvirat mnohdy nutne vychovne zakrocit a nekoho treba potrestat. O tom vim, ze to dcera nenese dobre a fyzicke tresty napriklad u psu ji stresuji a place, pokud se stalo, ze u nich byla pritomna.Dalsi vec, ktera trva asi dva nebo tri mesice je jeji plac v noci. Budi me temer kazdou noc placem treba i patnactkrat. Nemam ale pocit, ze ona je take vzbuzena, spis place ze spani. Pohladim ji, dam ji dudlicek, zapnu bily sum a zase spinka. Prisuzovala jsem to prorezavani zoubku a zanetu stredniho ucha, ktery prodelala. Ale.i po vyleceni to pokracovalo. Prosim o Vas nazor na tyto nocni desy ci jak to nazvat a na vztekle vylevy. Jak to zvladat? Co delat, kdyz me kousne? Co zarlenim dava najevo? Je normalni, ze na maminku, se kterou travi nejvic casu si muze take nejvic dovolit a tak si zkousi i fyzicky dovolovat? Moc a.moc dekuji za Vas nazor a radu.

Dobrý den,
popisujete, že u dcerky pozorujete vzteklé výlevy, zdá se vám, že žárlí, dále pak máte starosti s jejím neklidným spaním.
Podle všeho je holčička velmi bystrá, rychle se učí a zřejmě už od útlého věku dokáže dát jasně najevo svůj názor.
Nejprve začnu u toho vztekání. Vím, že se teď budu opakovat, ale určitě nemůžu opomenout tvrzení, že "je to období" (a dobrá zpráva je, že každé období jednou skončí a v tomto případě i vztekání se bude omezovat). Další zpráva je, že aspoň do určité míry můžeme vztek u dítěte ovlivnit, a to tak, že budeme více sledovat, co se nám dítě snaží sdělit, než ho odsoudíme jako "zuřivce, který se vzteká a přitom nemá důvod". Nakonec pak musíme přihlédnout k tomu, že každé dítě má jiný temperament, různé situace zvládá různě, takže i frekvence bouřlivějších reakcí je u každého opět různá.
Zkuste prosím nejprve v poradně pohledat mou odpověď na podobné téma, docela podrobně se tam o vztekání u dětí rozepisuji - najdete ji pod názvem Malý zuřivec.
Co se týká kousání batolat, je to relativně častý jev a taky i přechodný. Kousání  (podobně jako jiné projevy vzteku) vzniká často z bezradnosti dítěte, které neví, jak řešit pro něj nepříjemnou nebo nějak frustrující situaci jiným, konstruktivnějším způsobem.
Pokud pomineme, že tuto situaci dítě někde okoukalo (podobně s ním nebo i mezi sebou laškují rodiče apod.), je to způsob, kterým řeší nastalou nepohodu, frustraci, někdy i strach.
Některé děti zkusí kousnout jen jednou a při jasné reakci rodičů už v činnosti nepokračují. Pokud už má dítě kousání zafixováno, je jednak dobré pokusit se situacím, které k němu vedou, předcházet, případně nabízet dítěti alternativu (kousnout do něčeho jiného) a popřemýšlet, jak dítěti pomoci - uvádíte např., že se dcerce nelíbilo nasazování ponožek - jak v takovém případě reagujete? Co zkusit okomentovat její nelibost: "Vidím, že se ti oblékání ponožek nelíbí, třeba bys to už chtěla umět sama - na, dám ti tady ponožku, zkusíš si ji obléct sama (v tomto věku oblečení ponožek dítě nezvládne, ale může ho potěšit, že to může zkusit, případně si s ponožkou jen pohrát)? Když si oblečeme tyhle ponožky, můžeme pak jít... (doplňte činnost, co má dcerka ráda). V případě, že se ji podaří vás kousnout, je nutné dát najevo, že kousání není dobrá volba, důraznějším tónem, s příslušnou mimikou, aby si nemyslela, že to je legrace, ale zas nijak nekřičet a netrestat, protože by to vedlo k větší frustraci.
Píšete, že se dceři hodně věnujete, nezmiňujete, nakolik si je i blízká s tatínkem, zda se s ní mazlívá, jak s dcerkou tráví čas.
Pokud to jde, zkoušejte více zapojit do péče o dcerku tatínka, není špatné mu občas přenechat třeba uspávání, pohrání si s ním...
Co se týká kousání dcerky v situaci, kdy se k vám přiblíží dcerčin tatínek, zkuste, dcerku napřed pohladit, obejmout ji, říct jí, že jí máte rádi a s tatínkem se máte taky rádi, takže se taky pohladíte, obejmete... můžete dcerku vzít i mezi sebe...
Kousáním si nejspíš říká o více pozornosti, zkuste ji dcerce tedy poskytnout a pozorujte, oč si říká, kdy je spokojená, jaké další situace v ní vyvolávají stres a jak jim může předcházet, případně jak jí ho pomoci zvládat. Někdy se opravdu jen stačí dívat a dítě vnímat.
Snažte se mít s ní oba dostatek fyzického kontaktu a pozornosti, neznamená to však, že se nesmíte věnovat nikomu jinému. Obecně si tedy  nemyslím, že by přítomnost zvířat měla být pro dítě zásadní zátěží,  je dobré vědět, že není na světě samo - naopak se domnívám, že hlavně do budoucna je to pro dítě obohacující zkušenost. Pokud jste pro dítě emocionálně dostupní, reagujete na jeho potřeby, zkuste více zpomalit (rozumím, že na statku je spousta práce, takže co nejvíc toho dělat kolem zvířat s dcerou, dát jí nějakou důležitou funkci - pomáhat s krmením, pohladit zvířátka apod.) a věnovat dceři času ještě trochu více. Vhodné by asi bylo omezit i fyzické tresty zvířat, obzvlášť před dcerou, tady bych měla i obavy, aby tyto metody nechtěla realizovat i u lidí. Postupně by mělo kousání vymizet.
K dotazu noční spánek - tady bych vás odkázala do psychologické poradny BOL, kde jsem se tématu "divokého spaní" věnovala především v druhé polovině dotazu Časté buzení, noční spánek dítěte 11 měsíců - zkuste si ho prosím také pročíst.
Musíme brát v potaz, že dítě se v tomto období velmi bouřlivě vyvíjí, učí se spoustě novým dovednostem, mozek dostává velké množství podnětů a zároveň neustále dozrává. Je tedy časté, že se u dětí v tomto období spánek na přechodnou dobu zhoršuje, dítě spí neklidně, někdy pláče, kope. Obvykle nepotřebuje nic víc, než co děláte vy - pohladit, zklidnit a pokračuje ve spánku dál. Kromě toho, že je dobré zajistit především před spaním klidnou atmosféru s příjemným rituálem, celkové ztišení, třeba i včetně ztlumení světla i hlasu, se dá už jen čekat, až se tato méně klidná spací etapa zase změní v tu pohodovější.

Přeji hodně radosti s dcerou

Mgr. Michaela Krupková | Babyonline | 27.02.2021, 14:10
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce