Inzerce
Inzerce

Jak s dítětem cvičit a stimulovat jej 6. týden - 3. měsíc

V této kapitole Vám nabízíme cviky ke stimulaci vývoje dítěte v období od 6. týdne až po 3. měsíc. Sestavila je pro vás zkušená fyzioterapeutka, v jejíž praxi jsme rovněž pořídili fotografie.

1. Miminko leží na zádíčkách a maminka ho chytne za ručičky a nožičky do klubíčka a převaluje ho na jeden a pak na druhý bok. Sledujeme reakci hlavičky, vždy jde spolu s tělem.

Inzerce

Inzerce

2. Položíme dítě na bříško a ručičky mu opřeme před tělem tak, aby lokty ležely před ramínky. Reakcí je snaha udržet polohu. Pozor na záklon hlavičky. Hlavička sleduje pohyb na stranu.

Inzerce

3. Maminka si sedne na zem, pokrčí dolní končetiny, dítě má položené zádíčky na svých stehnech. Uchopí dítě podhmatem za ramena tak, aby prsty byly položeny na ramínkách. Při povídání si s dítětem lehce stihne obě ramínka a reakcí je snaha dítěte předklonit hlavu.

Inzerce

4. Maminka opět sedí na zemi. Tentokrát uchopí dítě za lokty, tam kde končí loketní rýha. Stiskne oba body a dítě natahuje paže směrem vpřed, u starších dětí se ručky dotýkají.

5. Maminka leží ve 30 stupňovém úhlu, opírá se o polštář, dítě leží na jejím hrudníku. Matka ho lehkým kolébáním vychyluje do stran, malé se snaží udržet rovnováhu.



6. Maminka si položí dítě na pravou ruku tak, že prsíčka leží na dlani. Nožky dítěte jsou drženy mimo podložku. Druhá ruka matky přidržuje levé ramínko. „Pouštíme“ dítě směrem k podložce prudším pohybem (dělá parašutistu), dítě na pohyb reaguje natažením ručiček proti podložce, trénuje se obranná reakce.

7. Stejný cvik, jen v okamžiku, kdy se ručky opřou o podložku, ho stáhneme k sobě. Stimulujeme opět obrannou reakci a sledujeme otevření ruček.

8. Stejný cvik, opět jsou nožky mimo podložku a maminka se snaží vést dítě vpřed, snaha dítěte je jít jako „trakař“.

Autor: Mgr. Kamila Vorlová
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: Mgr. Kamila Vorlová
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

6. týden - 3. měsíc - diskuze

  • Cvičení
    Moc děkuji za inspiraci. Dceři je 7 týdnů a ještě málo zaklání hlavičku, když je na bříšku. Paní doktorka mi řekla, že pokud se to do dvou týdnů nezlepší, tak nás pošle na cvičení Vojtovou metodou. Proto jsem ráda, že jsem našla vaše cviky a snažím se, aby dcerka vše dohnala a V. metodě jsme se vyhnuly. Cvičení se jí líbí, je u něho spokojená, pokud zvolím správnou dobu. Jen jsem se chtěla zeptat, zda stačí jednotlivé cviky opakovat např. 5 x za sebou a celou sestavu tak 5 x denně? První cviky nám jdou dobře, ale pokud se týká posledních dvou, tak ty se zatím míjejí účinkem, neboť jak dcerka sama ještě neudrží hlavu ve vzpřímené poloze, padala by jí dolů k zemi...
    Teresza   | 11.02.2013 14:12:54
    Reagovat | URL příspěvku
  • Snaha maminky neuškodí
    Milé dámy, kdo vyzkoušel Vojtovku, určitě ví, že ač dítko netrpí, je to metoda nepříjemná, časově náročná a dokáže pěkně pocuchät maminčiny nervy i záda. Se synem jsme cvičili 6 měsíců a nerada bych si to zopakovala. Proto jsem s dcerou začala hned od narození pomaličku cvičit podobné cviky, jak jsou uvedeny zde. Už v pěti týdnech je velmi šikovná a zvládá to, co syn ve 3 měsících... Tak pevně věřím, že moje snaha přinese ovoce :-D
    kamgenet   | 15.09.2012 10:28:24
    Reagovat | URL příspěvku
  • cvičeční? ano nebo ne
    No nevím nevím milé mamči. určitě cviky se svým synkem vyzkoušíme ale jen za podmínky, že mi nebude plakat tak jako dětátko na fotkách. myslím že by se u toho měla jak maminka, tak dítě bavit a brát to jako hru. nikoli stresující mučení...což pro dítě na fotkách jistě je. a pak i na matčinu psychyku asi nic moc, když se snaží s dítkem dělat něco užitečného a ono při tom pláče.
    mojja   | 22.07.2011 12:52:56
    Reagovat | URL příspěvku
  • Brečící dítě
    Já taky myslím, že tady není dobré pro příklad brečící dítě. Člověk pak nemá chuť to s ním dělat, měl by se usmívat 
    Hela   | 08.12.2010 22:51:34
    Reagovat | URL příspěvku
  • cvičení
    Děťátku se to nelíbí. Mělo by být spokojené a né u toho řvát.
    cikitaka   | 07.12.2010 11:00:20
    Reagovat | URL příspěvku
  • velice zajímavé     
    Voraba   | 06.12.2010 21:57:33
    Reagovat | URL příspěvku
  • Super
    Zopakuju si to za pul roku.
    zajic   | 06.12.2010 15:27:49
    Reagovat | URL příspěvku
  • Cvičení s úplně zdravým dítětem je fajn, ale pokud už cvičíte někdo Vojtovkou, já jako máma fyzioterapeutka bych do toho nešla...
    mprunerova   | 06.12.2010 10:07:14
    Reagovat | URL příspěvku
  • Moc pěkné. Už se těším na další věkové období. Jen teda to dětátko ilustrační chudák neštastné :) Jako bych viděla Toníka když cvičíme vojtovku 
    medox   | 05.12.2010 21:52:47
    Reagovat | URL příspěvku
  • Pěkné!!
    Opravdu pěkně napsané. Nám bude šest týdnů zítra, tak rovnou něco vyzkoušíme. Jen doufám, že se mi u toho syn nepozvrací.  
    veverka-zrzka   | 05.12.2010 21:50:19 | Reakcí: 6, poslední: 07.12.2010 16:41:54
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: Pěkné!!
      Cvičit by se nemělo po jídle. Já když cvičím vojtovku tak nejdříve hodinu po jídle aby se nepoblinkal a aby mu to nebylo nepříjemné 
      medox   | 05.12.2010 21:53:25
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE: Pěkné!!
        Hele, my cvičíme třeba 2 hodiny po jídle, ale stejně blinkáme!!!   Už mě napadlo, jestli nemáme ten Gastroezofageální reflux.  
        veverka-zrzka   | 05.12.2010 22:08:05
        Reagovat | URL příspěvku
        • \
          RE: Pěkné!!
          Do určitého věku u miminek je to normální ten reflux, ale nechci kecat do kdy. Já třeba reflux měla jako dítě a mám ho i jako dospělá a i kdyby jste ho měli, není to žádná trága. Ale některé dětičky jsou prostě blinkavé. Toník taky dost blinká a já mu dávala do mlíčka ještě ten nutriton na zahuštění aby se mi v noci neudusil toho jsem se bála. A pomáhalo to. A ted už je v pohodě, ale občas teda ublinke pořád solidně.
          medox   | 05.12.2010 22:11:15
          Reagovat | URL příspěvku
        • \
          RE: Pěkné!!
          Lola má osm měsíců a když krátce po jídle začne "divočit", tak blinká vždycky. Hlavně večer, po odpolední svačině...
          Efča   | 07.12.2010 15:39:47
          Reagovat | URL příspěvku
          • \
            RE: Pěkné!!
            Ten můj se občas pěkně vzteká, když si ho nikdo nevšímá. Hele, to je mazec. Pak blinká jako blázen. Když leží v postýlce nebo kočárku, tak jen ublinkne, ale když řve a mele se, kope nožičkama, tak zvrací hodně.  A pak řve, že má hlad a chňape všem po prsách. Dokonce i dědovi (mému tátovi).
            veverka-zrzka   | 07.12.2010 16:41:54
            Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dobrý den, má dcera se narodila jako hypotrofická s nedovinutou trávicí soustavou. Od narození bojujeme se stravou. Kojila jsem 3 týdny, pak jsem byla nucena přestat. Dceři diagnostikovali úplnou intoleranci laktózy. Několikrát jsme před určením diagnózy měnili mléka a s úspěchem skončili na mléku neocate infant. Jiné mléka ji dělala hrozné problémy se zažíváním. Všude je navíc byť minimum laktózy, třeba i v probiotikách. Dcera měla ale vždy problém neocate infant pít, ale po vyhladovění ho pak pila normálně. Nepomáhá jakékoliv dochucovadlo, ani ho míchat do příkrmů. Po zavedení prvních příkrmů v 5-ti měsících ale nastal zlom. Pochopila, že existuje něco lepšího a striktně odmítla mléko pít a dělala, že se dáví, než aby pila. Já se od té doby snažím udělat z jídla hru. Nebo jí zpívám, napodobují zvuky zvířat. To se směje. Když si hrajeme, jako kdyby zapomene, že jí a odpolyká vše. Podotýkám, že mléko už že zoufalství podáváme jen lžičkou. Sát odmítá. Jen v noci, když u jídla spí. Jako by to už ani neuměla. Několikrát jsem to řešila s pediatrem, konzultovali jsme dceru s odborníkem na gastru a skončili v nemocnici. Tam ze mě pouze udělali hysterickou matku, která při krmení neumí vytvořit dítěti přátelské prostředí a upravili mi dávkování jídla tak, že ještě v 10 měsících krmíme 7x denně. Nesmí se přejídat. Jako bonus totiž trpí masivním refluxem. Ten se průběžně lepší a horší dle toho, zda je malá nemocná, rostou zuby, či ne. Ale už ho máme celkem podchycený. Všeobecně už svou dceru dobře znám a vím, že je to malá herečka. Klidně předstírá kašel a dávení, což po rozptýlení ihned ustane. Mléko neocate ale poslední dobou tak nenávidí, že už si zprotivila jakékoliv jídlo. Vše musím stále mixovat. Větší kousky a husté jídlo zvrací. Pořád to však zkoušíme. Jsou dny, kdy to je dobré a dny, kdy jen zvrací. Na žádném jídle si však už nepochutná. Moc dobře ví, že když si strčí prsty do krku, tak bude zvracet. Dokonce nás tím i ovládá, protože, když se ji nevěnujeme. Několikrát na sebe upozorní, pak si strčí prst do krku a zvrací. To se ji pozornosti dostane. To samé dělá při jídle. Když ji nechutná, strká prsty do krku... Může to dělat schválně? A co dělám špatně, když se maximálně snažím rozptylováním jídlo neprotivit? O jídlo, co jíme my, zájem má, vždy ochutná. Po nabídnutí s ním flákne o zem. Jinak pediatr řekl, že už to má psychické. Ale že není na trhu jiné mléko a min. do roku ho musí pít, že nesmí jiný zdroj vápníku jako jogurty a tak. Rádi ji jídlo neprotivit. To samé mi radili v nemocnici i na gastru... Ale už nikdo neřekne, jak na to. I přes to, že se před dcerou maximálně ovládám (pochopila jsem, že po zlém to nepůjde), mi někdy ujedou nervy, jak jsem zoufalá. Dceru odmítá kdokoliv z rodiny krmit. Pouze občas tatínek. Podotýkám, že bez většího zlepšení. Dcera sice prospívá, jsme těsně nad hranicí přispívání. V
To je ale pouze díky mému každodennímu úsilí. Už mi ale dochází energie. Navíc mě vytáčí představa, že mou snahu snad jen sabotuje.

Dobrý  den, potíže vaší dcerky jsou závažného zdravotního charakteru a je možné, že potíže se zažíváním bude v nějaké formě řešit dlouhodobě. Obrňte se proto trpělivostí, snažte se k ní přistupovat co nejklidněji a nejvlídněji. Mějte na paměti, jak nepříjemné pocity musí hlavně ona zažívat. Musí jíst mléko, které jí evidentně velice nechutná a to se vám snaží dát najevo celým svým tělem a chováním včetně zvracení. Ne že by ve svém věku byla schopna tak mentálně složité a náročné myšlenkové operace či zákeřného jednání, jako si úmyslně vyvolat zvracení. Dokáže ale pochopit, že určité chování jí zajistí stoprocentní pozornost okolí a to potom opakovat. Potřeba pozornosti dospělých a zejména matky je pro dítě to nejdůležitější. Po stránce zdravotnické proto řešte situaci s odborníky, postupujte podle jejich doporučení. Pokud jste nebyla s přístupem v nemocnici nebo někde jinde spokojena, tak můžete zkusit odborníka změnit, hledat jinou poradnu, lékaře apod. Při krmení vaší dcerky se snažte postupovat co nejvíce uvolněně, snažte se zaměřit na pokusy, kdy jídlo přijala bez větších potíží a těm potom věnujte svou pozornost. Pokusy, které se nezdařily nezdůrazňujte, ani o nich před dcerou s někým dalším nemluvte, nevěnujte jim nepřiměřenou pozornost. Stavte se k jídlu jako k normální a zcela běžné součásti dne a života. Obecně podporujte svou pozorností to jednání a chování, které je požadované a ne to, které nechcete aby nastalo. Můžete také zkusit vyhledat odborníka jako dětského klinického psychologa, který by mohl pracovat zatím zejména s vámi, abyste dokázala zvládnout svou úzkost spojenou s krmením dcery a vytvořit jí to požadované bezpečné a přátelské prostředí. To, že zažíváte pocity úzkosti v souvislosti se stravou vaší dcery a s jejím zdravotním stavem a že se třeba i na ni zlobíte, když vaši snahu jak píšete snad sabotuje je naprosto legitimní. Ve vaší situaci by asi byla úzkostná a trochu hysterická snad každá matka. Jde o to, jak tyto svoje pocity úspěšně zvládnout a naučit se s nimi pracovat. Je potřeba vidět také vaše úspěchy, byť jsou za cenu velkého úsilí. Vždyť dcerka přes všechny vrozené zdravotní komplikace prospívá a jinak se zřejmě normálně vyvíjí. Podle možností je dobré, abyste se s někým v krmení dcerky prostřídala (nejlépe vždy, když dostanete pocit, že je to malý sabotér). Nejde o to, jestli toho s někým jiným sní více či méně, ale že vás to tolik psychicky nevyčerpá. Pokud bude dceru krmit někdo jiný, tak se vzdalte a odpočiňte si. I kdyby toho snědla méně, tak se při jednom krmení toho tolik nestane. Podle doporučení odborníků jí podávejte jen malé dávky a častěji, využívejte osvědčené metody, které pomáhají. V případě zdravotních komplikací tohoto charakteru zapomeňte na to, že u jídla si dítě nemá hrát a zabavujte a hrajte si, aby dcerka jedla. Jestliže je mléko ochotna přijmout lžičkou, tak podávejte lžičkou. Co funguje se nesnažte změnit. Přeji hodně úspěchů při péči o dcerku. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 11.08.2020, 17:17
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce