Inzerce
Inzerce
Inzerce

Jak s dítětem cvičit a stimulovat jej 6. týden - 3. měsíc

V této kapitole Vám nabízíme cviky ke stimulaci vývoje dítěte v období od 6. týdne až po 3. měsíc. Sestavila je pro vás zkušená fyzioterapeutka, v jejíž praxi jsme rovněž pořídili fotografie.

1. Miminko leží na zádíčkách a maminka ho chytne za ručičky a nožičky do klubíčka a převaluje ho na jeden a pak na druhý bok. Sledujeme reakci hlavičky, vždy jde spolu s tělem.

Inzerce

Inzerce

2. Položíme dítě na bříško a ručičky mu opřeme před tělem tak, aby lokty ležely před ramínky. Reakcí je snaha udržet polohu. Pozor na záklon hlavičky. Hlavička sleduje pohyb na stranu.

Inzerce

3. Maminka si sedne na zem, pokrčí dolní končetiny, dítě má položené zádíčky na svých stehnech. Uchopí dítě podhmatem za ramena tak, aby prsty byly položeny na ramínkách. Při povídání si s dítětem lehce stihne obě ramínka a reakcí je snaha dítěte předklonit hlavu.

Inzerce

4. Maminka opět sedí na zemi. Tentokrát uchopí dítě za lokty, tam kde končí loketní rýha. Stiskne oba body a dítě natahuje paže směrem vpřed, u starších dětí se ručky dotýkají.

5. Maminka leží ve 30 stupňovém úhlu, opírá se o polštář, dítě leží na jejím hrudníku. Matka ho lehkým kolébáním vychyluje do stran, malé se snaží udržet rovnováhu.



6. Maminka si položí dítě na pravou ruku tak, že prsíčka leží na dlani. Nožky dítěte jsou drženy mimo podložku. Druhá ruka matky přidržuje levé ramínko. „Pouštíme“ dítě směrem k podložce prudším pohybem (dělá parašutistu), dítě na pohyb reaguje natažením ručiček proti podložce, trénuje se obranná reakce.

7. Stejný cvik, jen v okamžiku, kdy se ručky opřou o podložku, ho stáhneme k sobě. Stimulujeme opět obrannou reakci a sledujeme otevření ruček.

8. Stejný cvik, opět jsou nožky mimo podložku a maminka se snaží vést dítě vpřed, snaha dítěte je jít jako „trakař“.

Autor: Mgr. Kamila Vorlová
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: Mgr. Kamila Vorlová
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

6. týden - 3. měsíc - diskuze

  • Cvičení
    Moc děkuji za inspiraci. Dceři je 7 týdnů a ještě málo zaklání hlavičku, když je na bříšku. Paní doktorka mi řekla, že pokud se to do dvou týdnů nezlepší, tak nás pošle na cvičení Vojtovou metodou. Proto jsem ráda, že jsem našla vaše cviky a snažím se, aby dcerka vše dohnala a V. metodě jsme se vyhnuly. Cvičení se jí líbí, je u něho spokojená, pokud zvolím správnou dobu. Jen jsem se chtěla zeptat, zda stačí jednotlivé cviky opakovat např. 5 x za sebou a celou sestavu tak 5 x denně? První cviky nám jdou dobře, ale pokud se týká posledních dvou, tak ty se zatím míjejí účinkem, neboť jak dcerka sama ještě neudrží hlavu ve vzpřímené poloze, padala by jí dolů k zemi...
    Teresza   | 11.02.2013 14:12:54
    Reagovat | URL příspěvku
  • Snaha maminky neuškodí
    Milé dámy, kdo vyzkoušel Vojtovku, určitě ví, že ač dítko netrpí, je to metoda nepříjemná, časově náročná a dokáže pěkně pocuchät maminčiny nervy i záda. Se synem jsme cvičili 6 měsíců a nerada bych si to zopakovala. Proto jsem s dcerou začala hned od narození pomaličku cvičit podobné cviky, jak jsou uvedeny zde. Už v pěti týdnech je velmi šikovná a zvládá to, co syn ve 3 měsících... Tak pevně věřím, že moje snaha přinese ovoce :-D
    kamgenet   | 15.09.2012 10:28:24
    Reagovat | URL příspěvku
  • cvičeční? ano nebo ne
    No nevím nevím milé mamči. určitě cviky se svým synkem vyzkoušíme ale jen za podmínky, že mi nebude plakat tak jako dětátko na fotkách. myslím že by se u toho měla jak maminka, tak dítě bavit a brát to jako hru. nikoli stresující mučení...což pro dítě na fotkách jistě je. a pak i na matčinu psychyku asi nic moc, když se snaží s dítkem dělat něco užitečného a ono při tom pláče.
    mojja   | 22.07.2011 12:52:56
    Reagovat | URL příspěvku
  • Brečící dítě
    Já taky myslím, že tady není dobré pro příklad brečící dítě. Člověk pak nemá chuť to s ním dělat, měl by se usmívat 
    Hela   | 08.12.2010 22:51:34
    Reagovat | URL příspěvku
  • cvičení
    Děťátku se to nelíbí. Mělo by být spokojené a né u toho řvát.
    cikitaka   | 07.12.2010 11:00:20
    Reagovat | URL příspěvku
  • velice zajímavé     
    Voraba   | 06.12.2010 21:57:33
    Reagovat | URL příspěvku
  • Super
    Zopakuju si to za pul roku.
    zajic   | 06.12.2010 15:27:49
    Reagovat | URL příspěvku
  • Cvičení s úplně zdravým dítětem je fajn, ale pokud už cvičíte někdo Vojtovkou, já jako máma fyzioterapeutka bych do toho nešla...
    mprunerova   | 06.12.2010 10:07:14
    Reagovat | URL příspěvku
  • Moc pěkné. Už se těším na další věkové období. Jen teda to dětátko ilustrační chudák neštastné :) Jako bych viděla Toníka když cvičíme vojtovku 
    medox   | 05.12.2010 21:52:47
    Reagovat | URL příspěvku
  • Pěkné!!
    Opravdu pěkně napsané. Nám bude šest týdnů zítra, tak rovnou něco vyzkoušíme. Jen doufám, že se mi u toho syn nepozvrací.  
    veverka-zrzka   | 05.12.2010 21:50:19 | Reakcí: 6, poslední: 07.12.2010 16:41:54
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: Pěkné!!
      Cvičit by se nemělo po jídle. Já když cvičím vojtovku tak nejdříve hodinu po jídle aby se nepoblinkal a aby mu to nebylo nepříjemné 
      medox   | 05.12.2010 21:53:25
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE: Pěkné!!
        Hele, my cvičíme třeba 2 hodiny po jídle, ale stejně blinkáme!!!   Už mě napadlo, jestli nemáme ten Gastroezofageální reflux.  
        veverka-zrzka   | 05.12.2010 22:08:05
        Reagovat | URL příspěvku
        • \
          RE: Pěkné!!
          Do určitého věku u miminek je to normální ten reflux, ale nechci kecat do kdy. Já třeba reflux měla jako dítě a mám ho i jako dospělá a i kdyby jste ho měli, není to žádná trága. Ale některé dětičky jsou prostě blinkavé. Toník taky dost blinká a já mu dávala do mlíčka ještě ten nutriton na zahuštění aby se mi v noci neudusil toho jsem se bála. A pomáhalo to. A ted už je v pohodě, ale občas teda ublinke pořád solidně.
          medox   | 05.12.2010 22:11:15
          Reagovat | URL příspěvku
        • \
          RE: Pěkné!!
          Lola má osm měsíců a když krátce po jídle začne "divočit", tak blinká vždycky. Hlavně večer, po odpolední svačině...
          Efča   | 07.12.2010 15:39:47
          Reagovat | URL příspěvku
          • \
            RE: Pěkné!!
            Ten můj se občas pěkně vzteká, když si ho nikdo nevšímá. Hele, to je mazec. Pak blinká jako blázen. Když leží v postýlce nebo kočárku, tak jen ublinkne, ale když řve a mele se, kope nožičkama, tak zvrací hodně.  A pak řve, že má hlad a chňape všem po prsách. Dokonce i dědovi (mému tátovi).
            veverka-zrzka   | 07.12.2010 16:41:54
            Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dítě

| Káča2018 | 07.03.2023, 09:26

Dobrý den, chtěla bych se s někým poradit, dřív než to půjdu řešit nějak dál. Mám dvě děti. Holka 4 roky a kluk 5 let (v září 6). S jejich otcem spolu nežijeme už dva roky. Syn měl od malinká problémy s vyprazdňováním, a v pozdějším věku jsme s tím byli i v nemocnici, kde mu "diagnostikovali " syndrom dráždivého tračníku. Bylo u nás dost časté zvracení, nebo naopak průjem. Stačilo aby ho něco podráždilo, např. kašel, a už zvracel. Jenže teď pozoruji, že má tyhle problémy, když má jet, nebo už je u otce. Není to pravidlem, ale stává se to častěji. U mě jsou v pořádk , a předám je otci a do hodiny třeba mě volá, že kluk zvrací, v jakém stavu jsem mu je jako dala. Říkám dyť se mnou byli dobří jako. A stalo se to tak už několikrát, jednou tak začal zvracet už chvilku před tím, než si pro ně měl dojet. A druhý den je v pořádku všechno. Někdy i jak dojede v neděli domů, tak je dobrej, a večer až se hodí do klidu, tak se pozvrací, ale tím to hasne. Tak už si říkám, jestli to není z nějakého psychického původu. Holka je vždy v pořádku. On je kluk i takovej citlivější. Rozhodně si nemyslím, že by otec byl na děti nějak zlej nebo tak něco, to je vyloučené. Jeden den k nám otec přijel za dětma na chvíli, a jak kluk viděl z okna, že parkuje, tak mě říká "bolí mě bříško, protože dojel táta ". My s otcem máme dobrý vztah jen tak na oko. On i po dvou letech má potřebu o mě nehezky mluvit všude, že jsem krkavčí máma a že děcka nechci a podobně. Jednou se mi stalo že děti dojely domů od otce a syn se mě ptá " tak co mami, odpočinula sis? Mělas klid od nás ". To jsou přesně slova jeho otce, on pořád potřeboval mít svůj klid. Jediný kde to kluk mohl slyšet takovou vět , je u otce. Hned sem mu to vyvrátila a řekla, že mi bylo smutno po nich a že rozhodně žádný klid od nich nepotřebuju. Když se dceři stal úraz a otec nás vezl do nemocnice, tak moje kamarádka odvezla syna k otcové matce, tím že otec pak tam za ním dojede a bude s ním. A kamarádka mě píše, že jí kluk v autě říkal, že ale chce spát s maminkou. Pak už sem otcovi řekla tak nějak oklikou, že někoho mám, aby už nechal těch pomluv, a on se začal vyptávat kluka na "strejdu". Tak já nevím, jestli to může být stresem, nebo nějak psychicky. Co myslíte, poradíte mi? Jestli to nějak řešit. Nechci mu je dávat za tu cenu, že kluk bude mít scvrklej žaludek nebo že z toho bude zvracet nebo mít nějaký stres. Předem děkuji za odpověď. Seitlová

Dobrý den, z vašeho popisu není patrné, jak často si otec děti bere, nebo jestli máte střídavou péči? V každém případě ne všechny děti dobře snáší změny, navíc se vašim dětem rozpadla rodina, přišly o jistou míru stability a bezpečí. Reakcí může být separační úzkost - strach odloučit se od nejbližší pečující osoby, v tomto případě od vás jako od matky. Na tuto úzkost a strach mohou nasedat psychosomatické obtíže, zejména u citlivého dítěte s touto dispozicí. Je zde potřeba postupovat vzhledem k synovi velmi citlivě. Neměl by určitě přijít o kontakty s otcem. Otcovská postava je v životě chlapce velmi důležitá. Bylo by ale dobré se s ohledem na aktuální situaci s tatínkem domluvit na nějakém řešení, které bude pro chlapce co nejméně stresující. Jedná se o řešení na přechodnou dobu, než syn opět získá potřebnou stabilitu a separační úzkost odezní. Tatínek by si ho mohl na omezenou dobu brávat třeba jen na procházky, výlety, nebo k sobě přes den bez spaní. Vzhledem k tomu, že domluva může být složitá, pak by bylo vhodné kontaktovat Poradnu pro mezilidské vztahy a pokusit se dojít např. prostřednictvím mediace k nějaké dohodě, kompromisu. Ohledně obtíží syna se můžete poradit také s pediatrem a případně by bylo vhodné kontaktovat dětského klinického psychologa. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 09.03.2023, 10:00
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×