U zkoušky je zkoušen žák, nikoli komise

„Možná to chápu jinak než ostatní, ale slovo zkouška je pro mě označení stavu, kdy komise zkouší žáka, ne žák komisi z toho, co její členové ještě vydrží,“ zamýšlí se maminka-lékařka Jana Martincová.

Taky jsem to tak na vysoké škole zkoušela, ale pouze v té první teoretické části. V té druhé, praktické, jsem se cítila jako ryba ve vodě s ukončením státnic již v dubnu. Všechny za 1 kromě hygieny. Tam jsem společně se svými dvěma spolužáky, co jsme takto úspěšně brázdili poslední ročník, udělali velkou strategickou chybu. Dovolili jsme si jít na zkoušku z hygieny „již“ tři týdny po předchozí státnici. To prý není možné se dobře naučit. To ještě ti zkoušející netušili, že jsem si na úvod dala týdenní volno.

Ale o tom jsem psát nechtěla. Vzpomněla jsem si na jednu zajímavou situaci v souvislosti s dotazy rodičů o tom, zda je pro dítě vhodné víceleté gymnázium. Na e-shopu máme za symbolických 59 Kč manuál, tak mně čas od času rodiče napíší nějaký dotaz nebo zavolají, aby situaci zkonzultovali.

Na přijímačkách jsem se setkala s rodiči, kteří tam přivedli dítě, že se nepřipravovalo, že to jde jenom zkusit. Z velké části jsem to brala ne jako realitu, ale jako pózu, kdy si možná chtěli zachovat tvář i při případném neúspěchu dítěte. Nevím. Ale pevně věřím, že to nemysleli vážně. Proč?

Na víceleté gymnázium není možné, aby se dítě dostalo bez jakékoliv přípravy. Opravdu ne. Z několika důvodů. I kdyby na krásno dávalo celý nižší stupeň základky pozor a umělo češtinu i matiku jako pán Bůh, tak u zkoušky jde o čas. Tedy nejen, jak má látku procvičenou, ale i jak rychle ji dokáže aplikovat.

Druhým faktorem je, že ve třídě ZŠ s různým rozložením schopností, zvláště matematických, se k sofistikovanějším příkladům kantor dostane málokdy a nezažila jsem takového, který by byl schopen pracovat nad běžný rámec i s dětmi, které jsou rychlejší a bystřejší a motivovat je nadstandardními příklady.

O co jde však vůbec nejvíce, je strategie vyplňování testů. V tom je velká podobnost s těmi mými státnicemi. Pochopení principu vyplňování testů je někdy doslova testem inteligence i pro inteligentního dospělého. Jsou totiž různé typy přijímacích řízení a právě tohle je potřeba s dítětem projít a nacvičit předem, aby na místě vidělo, že je tam přesně to, co trénovalo, a cítilo se tak psychicky komfortně.

Ano, nic nebrání tomu přivést dítě bez přípravy k přijímačkám. Ale proč? Řekněte mi jediný důvod, proč tuhle situaci nechat dítě zažít? Zvláště u dětí, které již na ZŠ měly v páté třídě z matiky trojku. To si ten rodič vážně myslí, že to dítě osvítí Duch svatý a uspěje v poměru 60:360? Tedy tam, kde ze 360 berou 60?

Zářez na sebevědomí dítěte probírat nebudu, o ten jde nejvíce. Dítě by se mělo samozřejmě od raného dětství účastnit i „bitev“, které jsou pro něj výzvou, nejsou nejjednodušší, ale měly by aspoň rámcově odpovídat zaměření a schopnostem dítěte. K tomu patří vědomí, že po rozhodnutí se musí na „bitvu“, tedy přijímačky připravit. Buduje si tak velmi cenný a důležitý návyk:

• Někam chci adekvátně dle svých schopností
• Udělám pro to maximum, díky přípravě se mi zvýší nejen šance uspět, ale i sebevědomí, dostanu se do úplně jiného psychického rozpoložení, než když nic pro dobrý výsledek neudělám a nemám tak potřebné přesvědčení, že to musí vyjít
• Vyjde to

Máte podobnou zkušenost? Podělte se s ní v diskuzi.