ŠKOLA jako druhý spolupracovník na sexuální výchově: Co očekává rodič od školy?

Pedagogové jsou po rodičích dalšími blízkými našim dětem, proto i škola má, zvláště jako vzdělávací instituce, v sexuální výchově svou neoddiskutovatelnou roli. Škola může být rodiči v sexuální výchově v mnohém nápomocna. 

Jestli rodič od školy něco očekává, pak zejména podporu.

Seznámení dětí s fakty, a to do hloubky, aby náctiletí pochopili vztahy mezi jednotlivými pojmy a procesy. Bohužel, dnešní školní realita je taková, že zatímco u zvířat a rostlin se probírá kdejaká podrobnost, tak o vlastním těle, se kterým budou děti „pracovat“ celý život, si odnášejí informací pramálo. Určitě by náctileté dívky měly z hodin biologie nebo sexuální výchovy znát menstruační cyklus, jak dojde k otěhotnění, že existuje těhotenský test, že sex s sebou nese kromě pocitu uspokojení také riziko otěhotnění i přenosu pohlavních chorob, které se šíří sexuálními partnery. Také by jim měla být objasněna pozitiva a rizika sociálních sítí a internetu. 

Od školy jako rodič očekávám otevřenost pouze do míry, která je dětmi žádána, rozhodně ne provokace ke sdílení intimních zážitků a zkušeností typu „kdo již z vás menstruuje, kdo onanoval apod.“, k tomu by se tato instituce nikdy neměla propůjčit.

Vhodné by bylo jasné vymezení postoje pedagogů k nezodpovědnému sexuálnímu jednání, sdílení tím hodnotového žebříčku rodiny a omezení prostoru pro promiskuitní chování na školních akcích.

Nespoléhejte na ostatní – školu apod. Vy jste pro dítě autorita i parťák číslo 1

I když by spolupráce školy byla příjemná, zvláště pak zpětná vazba, že něco ve škole proběhlo a v jakém rozsahu, tak nespoléhejme jako rodiče na nikoho jiného.

Nepředávejme pravomoci ani zodpovědnost jinam. Proč?

Vždycky jako rodiče budeme pro dítě číslo 1, alespoň doufám.

Navíc, bohužel, ve školách je kvalita sexuální výchovy různá. Nemohu nevzpomenout dotazu z poradny – je uveden i na slidu výše, který nám adresovala 18letá slečna. Ptala se, zda může po nechráněném styku otěhotnět, když už daný měsíc nebrala hormonální antikoncepci. Situaci údajně konzultovala s učitelkou biologie, která se ji snažila uklidnit tím, že když minulý měsíc prášky brala, tak by ještě chvíli měly fungovat. Což samozřejmě není pravda. Resp. podle stejné logiky bychom se mohli divit, že nám nejede auto s prázdnou nádrží, když v ní ještě před chvílí ten benzín byl. 

Asi si říkáte, že tento díl by si měli přečíst spíše pedagogové. Toť otázka. Jednak část rodičů jsou právě pedagogové, a pak školu můžete inspirovat i vy sami i nepedagogové.

A protože toto je poslední kapitola našeho speciálu Sexuální výchovy krok za krokem v kruhu rodinném, nezbývá mně, než vám popřát dostatek odvahy, správných výrazových prostředků i obrázků k vedení hovorů o sexualitě s dětmi.