Děti a teenageři mají informace o sexu často z nespolehlivých zdrojů, například z internetu či od spolužáků. Mohou pak mít nereálné představy o tom, jak má sexuální život probíhat, nebo neumí čelit nátlaku sexuálních agresorů. Důvodem, proč děti hledají informace v nespolehlivých zdrojích, je to, že se to podstatné nedozví v rodině anebo ve škole. Rodiče se mnohdy vyhýbají nastolení témat sexuální výchovy, aniž by si uvědomovali, jaké důsledky to může mít. Rodičům, ale i samotným dětem a teenagerům se snaží svými knihami pomoci česká lékařka Jana Martincová. Její knihy nyní vycházejí v Polsku. Oficiálně byly představeny 18. listopadu na tiskové konferenci, jejíž záznam můžete shlédnout ve videu:
Lékařka doporučuje začít se sexuální výchovou u dětí už v předškolním věku, pro tyto potřeby sepsala knihu Mamo, jak przyszedłem na świat?, která je záznamem rozhovoru Martincové s jejím tehdy pětiletým synem. Odpovídá na první otázky dítěte (nejen o sexu), a to moderně, pravdivě, jednoduše a s láskou. Pro teenagery vydala knihy Czego nie dowiesz się od koleżanek o seksie, makijażu i zdrowiu a 10 wskazówek dla chłopców na temat dojrzewania, dziewczyn i seksu, které se zábavnou a čtivou formou snaží podat dětem informace o dospívání a sexuálním životě.
Martincová je spoluautorkou průzkumu mezi českými žáky základních a středních škol. Z něj vyplynulo, že sedm z deseti dětí má informace o sexu z nespolehlivých zdrojů, nejčastěji z internetu, od spolužáků, ale také z pornografických filmů. Pouze 15 procent dětí se může spolehnout na sexuální výchovu doma a devět procent ve škole. Dívky jsou na tom jsou v Česku lépe, protože jejich rodiče s nimi o sexu hovoří mnohem častěji.
Pokud je pro děti hlavním zdrojem informací internet či porno, mohou mít nereálné představy o tom, jak má sexuální život probíhat. Chlapci, kteří si najdou dívku a chtějí s ní zahájit sexuální život, se často bojí, že nemají výdrž jako pornoherci na internetu, kteří vydrží například hodinu, oni pouze patnáct minut.
Z průzkumu také vyplynulo, že děti, které přijdou do kontaktu s pornografií velmi brzy (ve věku od šesti do deseti let), mají větší riziko, že se stanou obětí sexuálních agresorů v online prostředí. Často totiž neumí nátlaku agresorů čelit. „Mladší děti také spíše podléhají dojmu, že se v pornu jedná o reálný sexuální život, proto jsou nejohroženější skupinou ze strany manipulátorů. Ti je totiž snadněji přesvědčí, že to, co po nich chtějí, je normální jednání,“ vysvětluje Martincová.
„Nedávno jsem se setkala v ordinaci s atypickým příkladem, kdy online agresor udělal ze 13leté dívky nejdříve oběť a následně i spolupachatelku. Šlo o osamělou dívku, která se s ním seznámila na sociálních sítích a kterou postupně zmanipuloval k zasílání svých intimních fotek. Situace gradovala vyhrožováním pachatele dívce, že pokud nezíská fotky od dalších dívek, ty její rozešle jejím přátelům a známým. Původní oběť se tak stala spolupachatelkou trestného činu přechovávání a šíření dětské pornografie. Dívka je nyní trestně stíhána, přitom skutečného pachatele dosud osobně nikdy neviděla,“ uvádí sexuoložka Petra Sejbalová, další z autorek sexuálního průzkumu.
Lékařky zdůrazňují, že není možné děti uchránit před riziky internetu, ale lze naučit děti, jak rizikům čelit. Důležité je poskytnout dětem kvalitní informace o sexu v kruhu rodinném a ve škole. Průzkum ukázal, že kvalitní sexuální výchova v rodině či ve škole významně snižuje zájem dětí o pornografii.
V reakcích na výzkum mezi českými dětmi se ukázalo, že téma sexuální výchovy zůstává ve společnosti tabu. Děti podle lékařky nemají nikoho, s kým by si mohly promluvit o špatných zkušenostech, například když se na internetu setkají s pornem či násilím. “Ze zkušeností polských kolegů vím, že děti v Polsku čelí obdobným nástrahám na internetu jako děti v Česku. Kvalitní informace o sexuální výchově pro ně jistě mohou být cenné. Dobré znalosti mohou chránit před pohlavními chorobami, snižují riziko kontaktu s pedofily a především umožňují budovat zdravé vztahy v dospělosti,” dodává Martincová.