Otec u porodu aneb psychologie páru při porodu

Otec u porodu ANO či NE?

Otec je nejčastější doprovázející osobou rodičky a jeho vliv je mnohdy velice přínosný.
Doprovázející osoba je vítána či tolerována ve většině našich porodnic. Ale přítomnost otce někdy nemusí hrát pozitivní roli. Ne každý to zvládne a ženě psychicky pomůže.
V současné době je přítomnost otce na porodním sále nejen běžná záležitost, ale někdy až požadavek k tomu, aby mohl být označen známkou „dobrý otec“.
Otázka „Byl jsi u porodu?“ může být i měřítkem toho, jak se otec identifikuje se svou rolí rodiče a s dítětem - bez ohledu na to, že jeho přítomnost u porodu nemusí mít žádný vliv na jeho otcovskou roli.
Výsledkem tohoto trendu je velké očekávání podpory partnera u porodu a zvládání neznámé situace. Jenže otcové nemohou být objektivní a mít nadhled – on prožívá velké vzrušení, očekávání, obavy a úzkost.
I když už třeba u porodu byl, má nějaké zkušenosti a představu, nemůže si uchovat citový odstup tak, aby v intenzivních okamžicích uspokojoval i ženiny emocionální potřeby.
Nemocnice – to je pro něho neznámé prostředí, neznámé pachy, zvuky, křik rodiček….
Nasnadě je otázka – jak se správně rozhodnout. Je to věcí dialogu.
Některým je to jasné už od samotného počátku, sehrává určitě svoji roli dlouhodobější příprava na rodičovství.
Jinak názory na doprovod jsou odmítavé až souhlasné - jedni dlouho přemítají, jiní jsou zvědaví nebo na ně tlačí okolí.
Někdo po tom touží, někdo váhá, někdy rodička doprovod nechce nebo na tom zase za každou cenu trvá. 
A někdy to dopadne úplně jinak, než si to oba představovali.

Svobodná volba (muž i žena) je velice důležitá:

• chtějí být společně u porodu
• porod považují za svoji intimní záležitost
• otázka jak funguje vztah
• otázka jaká je hlouba intimity
• otázka, zda mužský nebo ženský doprovod (matka, přítelkyně, sestra) – ženský rozměr obsahuje empatii a spříznění

Kurzy předporodní přípravy rodičovského páru

Rodičovské páry by si tam měli upřesnit své představy o porodu, o způsobu příchodu dítěte na svět. V dobrém kurzu mají možnost vyjádřit svá očekávání, obavy, ujasnit si, co by mohlo právě jejich dvojici nejlépe vyhovovat.
Dozví se tam, jak porod probíhá a co mohou čekat. Zpravidla se otec naučí, jak partnerce pomoci, jak může pomoci dýchat. Zručnější se mohou naučit i masáže. Záleží na konkrétním kurzu a jeho náplni.
A zase je zde pár otázek. Poučí kurzy náležitě, jak být u porodu oporou?
Tatínci většinou nefungují jako klidná a poučená opora. Někteří chtějí hrát aktivní roli, ale potřebují, aby je někdo vedl. To může ze začátku dělat rodička. A postupem porodu se to mění a vedení od porodní asistentky se ne vždy dočká.
Jiní otcové chtějí být u porodu, ale nepůsobí podpůrně. Neznamená to, že by u porodu být neměli, ale prostě se jim přisuzuje role, která jim ve skutečnosti moc nesedí.

Některé nemocnice mají vytvořena „Pravidla pobytu otce na porodním sále“. Ale na každém pracovišti musí být přítomnost doprovázející osoby zakotvena v provozním řádu a s ním je seznámen jak personál, tak i doprovod rodičky.
S přítomností doprovodu souhlasí rodička, oba podepisují dohodu o přítomnosti. V některých nemocnicích musí otcové absolvovat kurz, rozdílné jsou poplatky. V některých případech smí doprovod s rodičkou být po celou dobu porodu nebo smí přijít až na II. dobu porodní.
Někdy přítomnosti doprovodu brání provozní důvody, hygienické nebo závažné okolnosti. A doprovod může být i vykázán, pokud nevhodným způsobem zasahuje do průběhu porodu.
Velice důležitá je komunikace mezi zdravotníky a doprovodem. Aby se předešlo díky nedorozumění kolizím. Doprovod se musí řádně poučit jak se chovat – kde se může pohybovat, kde si odložit oblečení, na koho se obracet pokud něco potřebuje.
Někdy se musí řešit i vzniklé škody. Je důležité i zmínit, že doprovod zdaleka není přítomen jen u fyziologicky probíhajících porodů (klešťový porod, resuscitace novorozence, císařský řez, porod koncem pánevním, dvojčata, porod mrtvého plodu…).

Porodní asistentka rodičku sice podporuje, ale je limitována ještě jinými povinnostmi, časem, péčí o další rodičky. A není možné být zcela a nepřetržitě přítomna a rodičce k dispozici po celou dobu porodu. Záleží na typu pracoviště (lékař a PA mají plné ruce práce).
Takže i podle toho, kam jde rodička rodit, si může vybrat, kdo bude s ní u porodu – jako morální opora (tatínek, babička, kamarádka…). Zvláště u prvorodiček, které jdou do neznáma, mají strach, obavy, to dokáže porod znepříjemnit. Pokud tatínek má své důvody, proč nechce být přítomen, může si vzít rodička také např. dulu. V některých nemocnicích může být i jako 2. osoba.

Co se všechno může stát?

Otec, který je opravdu oporou

Absolvuje kurzy dýchání a masáže, je stále připraven udělat cokoli a být k dispozici (podat pití, čokoládu, povídat si, namasírovat záda). Nejdůležitější je jeho přítomnost, klid a trpělivost. Někdy je rodička mrtvá únavou, otec by měl projevit pozitivní přístup = vlít energii do žil, přesvědčovat, že je úžasná, vše zvládne a dobře to dopadne. Otec neví, jak žena zareaguje – nekomentuje, poslouchá a nabízí jen „otevřenou náruč“.
Takže otec sice nemůže pomoci lékaři ani porodní asistentce, ale v žádném případě není zbytečný. Je spojkou mezi rodičkou a personálem. Pro ty muže, kteří se vědomě zúčastnili porodu, je to hluboký zážitek. Je to příležitost k novým prožitkům, upevnění vazby matka – otec. Žena má možnost poznat se se svým mužem v jiné nové podobě. A po porodu přichází velká radost, zvlášť pokud se mu ještě dostane od ženy podpory, aby si vzal dítě do náruče…

Otec, který není nebo nemusí být oporou

Otec není vždy ideálním partnerem u porodu - nesnese pohled na krev, může být citlivý, labilnější. Ruší ženu zejména v závěru porodu, neumožní jí, aby se poddala porodnímu mechanizmu. Stres, který na porodním sále může otec prožít, je pohled na vlastní ženu, jak rodí. Co vidí – svoji ženu prožívající zjevnou bolest, strach, žena vydává pro něj neznámé zvuky, poprvé spatří i její tělesné tekutiny. V průběhu postupujícího porodu se může žena proměňovat, někdy dramatické změny v jejím chování jej mohou stresovat.
Je zmožená, zoufalá, chová se nepřátelsky.

Muž řeší:

• co dělat
• kam se postavit
• jak moc a jakým způsobem se jí dotýkat
• kolik lásky projevit před cizími lidmi

Stresuje ho:

• pocit zodpovědnosti za ženino zvládání porodu
• někdy má zodpovědnost za důležitá rozhodnutí ohledně zdravotní péče

Toto vede ke zdůraznění pocitu bezmoci, ztráty kontroly a zvyšující se nejistoty u otce.

Jenže představy se v průběhu porodu mění.
Oba mají svoji nějakou a jedinečnou minulost, jiný vztah k bolesti a porod v každém z nich zákonitě něco vyvolá – pocity, reakce. A to je pak může překvapit a někdy i docela zaskočit.

Matka, sestra, přítelkyně – pokud si je rodička vezme k porodu, ku prospěchu budou pouze tehdy, pokud ony samy měly pozitivní spontánní porod. To se ale většinou na matky nevztahuje a tak jejich zkušenosti a informace vyvolávají pouze napětí.

Dula u porodu

Z počátku jsme byli my zdravotníci přítomností duly zaskočeni. Bylo to problematické pro porodní asistentky, začaly se jaksi stavět na stranu otce, viděly snížení jeho role a odsunutí jej na 2. kolej. Skutečnost je pravý opak – dula doplňuje a umocňuje roli otce. Pomáhá mu, aby byl partnerce užitečný.
Služby duly nevyužívají pouze prvorodičky a „slabé“ ženy. Naopak. Jsou to vzdělané ženy mající zodpovědný přístup, chtějí se podílet na rozhodování o způsobu porodu.
Rodičkám, které mají u porodu dulu, se dostává zvláštní pozornosti, lépe spolupracují a jsou spokojenější s celým průběhem porodu.
Pokud se rodící pár rozhodne a má s sebou dulu – není tam otec nikdy sám. Dula mu navrhuje, co může dělat, povzbuzuje ho jak ženě pomáhat. Dula není k rodičce vázána osobním vztahem, může zachovat klid – ví, že určité věci u porodu jsou normální. Muž má více volnosti, ženě stačí, že jej tam má a drží ji třeba za ruku.

Závěrečná doporučení

• role otce u porodu by se neměla přeceňovat
• nebrat přítomnost otce jako povinnost
• posuzovat individuálně
• svobodná informativní volba obou (dialog, nenutit se vzájemně)
• informace na kurzech – ne růžový obláček, ale realita, aby se pár mohl podle toho zařídit, kam jít rodit (300 nebo 100 porodů za měsíc ?)

A co může být výsledkem porodu „ rodícího páru“?

• výsledek porodu může být třeba stres, trauma, zklamání – oba a jeden z druhého jsou navzájem rozladění
• rodící pár je unaven bojem s personálem (dostali chybné informace nebo nerudný zkostnatělý personál) - pak jen jizvy na duši a vzpomínky na celý život
• otec a rodička celý průběh porodu zvládli, prožívají neopakovatelný zážitek