Inzerce
Inzerce
Inzerce

Příběh domácího násilí

Seznámení

"Bylo nám 16 a potkali jsme se na jedné "diskárně", které jsem v té době hojně navštěvovala, padli jsme si do oka téměř okamžitě. Působil světácky, ale byl plachý, zakřiknutý, a to mě asi lákalo nejvíc, protože já byla přesný opak, dalo by se říci, že mě jednoznačně vystihovalo slovo "divoká" :-) V našem vztahu jsem byla tou dominantní "jednotkou" já. Po mé dobrovolné izolaci na internátě jsem nám o víkendu plánovala veškerý volný čas. Měl přísnou maminku, držela ho celkem zkrátka (asi věděla proč), musel hlásit odchody, příchody, být doma v danou hodinu atd. Já ji ale měla ráda, rozuměly jsme si.

Soužití

V 18 letech jsem se začala živit sama, on ještě dodělával školu, od rodičů dostával štědré kapesné, a protože jsme bydleli u nich, nemuseli jsme se o nic starat - prostě pohoda - nic nám nechybělo, jen jsme si užívali s kamarády různé zpiťanské pařby a podobné akce. Dodělal školu, přečkali jsme jeho "civilku", a pak si našel práci - bezva ulejvárnu v hlídací agentuře. Noci trávil víceméně v práci se svými kamarády a já zůstávala doma s rodiči.
Celkem lehce jsme vklouzli do určitého stereotypu, který mě ovšem ubíjel, a tak nás nenapadlo nic lepšího, než učinit v našem životě radikální změnu - vzít se...

Svatba

Řekla bych, že už jsme ani nebyli zamilovaní, alespoň ne tak, jak bychom měli být. Prostě jsme si vyhovovali a také tu byla vidina vlastního bydlení bez dozoru. Nějaká ta hádka občas proběhla, ale nic významného, nic, co by signalizovalo, že je něco špatně! Téměř po 6 letech známosti jsme se 13. 9. 1997 vzali. Každý nám kvůli té 13 věštil smůlu, ale nemyslím, že by to dopadlo jinak, kdyby to bylo jiného data, ale kdo ví ...

Život bez dozoru

Před svatbou proběhla rekonstrukce starého baráčku po mé babičce na celkem obyvatelnou 1+1. Krátce po svatbě jsme se nastěhovali, nadšení z "nového života" neopadávalo a oslavy s partou u nás doma nebraly konce, říkali jsme tomu fernetové smrště :-o Mně to záhy začalo vadit, chodila jsem do práce na 12 hodin a byla dost unavená, on naopak - když nad sebou neměl dohled matky, byl jak urvaný ze řetězu, vymetl kdejaký bar, diskotéku, pil jako o závod, začal si prostě užívat života na plné obrátky a bez omezení.

Přišly problémy

Do toho si našel úžasné zaměstnání - taxikáře a začal hrát automaty, půjčovat si peníze od lichvářů... Během půl roku nasekal dluhy skoro za milion a já o ničem nevěděla. Přišla jsem na to dost drsným způsobem - když k nám poprvé přišli Ukrajinci - vymahači dluhů. Noční vyhrožující telefonáty nebraly konce a jemu to bylo asi jedno, on byl doma jen sporadicky, a když přišel, hádali jsme se. Pak přišlo na řadu i domácí násilí, začal být agresivní vždy, když se napil....Tenkrát jsem to nikomu neřekla, styděla jsem se, dusila to v sobě. Nevěděla jsem kudy kam a nejblíže byl alkohol a cigarety. Zhubla jsem 10 kg, pomalu se ze mě stávala troska. Takhle jsem se huntovala dalšího čtvrt roku, než si někdo všiml, že se něco děje... a byl to můj kolega z práce.

Sesypala jsem se a všechno mu řekla. Hrozně se mi ulevilo a dokázala jsem zase rozumně uvažovat! Zašla jsem za tchýní a všechno jí řekla, okamžitě začala jednat....Průplesk synáčka, zaplacení nejakutnějších dluhů, vymyšlení splátkového kalendáře a částečný dohled nad synem... Tenkrát jsem si myslela, že to půjde, že se dá dohromady a bude to jako dřív - chyba... byl to gambler spojený s alkoholikem.

Poslední kapka manželství

Zase přišel opilý, následovala hádka, šel spát, později, když jsem ho budila nebyl zrovna nadšený... Nevím jestli ho naštval už jen pohled na mě, nebo mu jednoduše "ruplo v kouli"... prostě jsem najednou ležela na zemi a on si do mě párkrát kopnul ....Po chvilce se začal omlouvat, ale pro mě tohle byla ta poslední kapka - okamžik, kdy jsem si řekla DOST!!! Zavolala jsem kolegovi z práce a vybrečela se do telefonu. Jeho reakce - chtěl okamžitě přijet a vyřídit si to ručně. Naštěstí jsem mu to rozmluvila, protože jinak bychom všichni skončili na policii. Tehdy jsem si vlastně poprvé připustila, že mu na mně opravdu záleží a z pouhého přátelství by mohlo být něco víc.... I to, byl důvod, proč za sebou zavřít ty pomyslné dveře a zkusit žít úplně od začátku - jinak, líp, s někým jiným, být prostě šťastná! Zavolala jsem tchýni, aby si přijeli pro syna. Řekla jsem jí, že to vzdávám a podávám žádost o rozvod, mrzelo ji to, ale chápala mě. Mezitím jsme se s kolegou sbližovali víc a víc, až jsme se do sebe zamilovali :-) Vzhledem k tomu, že ještě neproběhl rozvod, snažili jsme se náš vztah tajit, bohužel marně!

Rozvod a nový vztah

Moje rodina z toho vůbec nebyla nadšená, nejen že dávali za rozpad manželství vinu mně (ono se ani není čemu divit, exmanžel na okolí působil velmi milým a příjemným dojmem), ale navíc nesouhlasili s mým novým přítelem - ženatý, dvě děti a ke všemu o 13 let starší..... Díky šedivým vlasům vypadal ve 36 letech jako můj otec :-) Takže všichni byli proti a my na to zůstali sami. Za pár měsíců nás, v roce 1999, během 5 minut rozvedli. Děti ani společný majetek jsme neměli, takže na dohodu to bylo opravdu rychlé.

Úplně nový začátek

Přítel se nastěhoval ke mně a začali jsme řešit jeho manželství, ve kterém s manželkou žili víceméně už jen vedle sebe. Nebyla jsem důvodem,  jen impulsem k něčemu lepšímu, než je pouhé přežívání, ale i tak to bylo kruté.... Bývalka dostala do rukou zbraň, které využila na 100 % :-( Nejenže přítele připravila o veškerý majetek, přišel jen s taškou starého oblečení, ale navíc i o děti, což pro něj byla největší rána.....

Teprve dnes po 10 letech, kdy jsou oba kluci dospělí - 20 a 22 let, si k nám našli cestu a vycházíme spolu velice dobře! Po roce tahanic je konečně rozvedli a my se 23. 9. 2000 tajně vzali, začali jsme přestavovat baráček do dnešní podoby 6+1. Mezitím se nám v roce 2002  narodil Kubík, pak v roce 2004 následovala Karolínka a nakonec v roce 2008 náš benjamínek Nelinka :-)

Inzerce

Občas nám to sice trochu skřípe, máme tichou domácnost, ale usmiřování pak stojí za to.....A celkem nedávno manžel mile překvapil prohlášením, že se do mě znovu zamiloval....:-))P



Závěrem mého příběhu je ponaučení nebo rada, vzkaz všem ženám, které si procházejí něčím podobným jako já se svým ex: Nemusíte mlčet a procházet tím samy, stačí to někomu říct - každá máme druhou šanci na něco lepšího.
Já tu svoji beze zbytku využila  a jsem díky tomu moc šťastná !!! :-)"

Inzerce

Za příběh, který je vložen téměř bez úprav, děkujeme Small.

Inzerce

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Příběh domácího násilí - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí
  • Blanko, tvůj příběh jsem četla už tehdy, ale píšu až teď. Jsi silná ženská, co to má v hlavě srovnané, to se dá tušit už z tvých příspěvků tdy na webu. Až do přečtení tvého příběhu jsem ale neměla tušení, čím jsi musela projít. Jsem moc ráda, že to všechno dopadlo tak, jak to dopadlo, možná spíš jak to prostě dopadnout mělo a muselo     Primovou fungující rodinu a fajnovýho chlapa sis zasloužila        
    Můj život nebyl sice tak drsný, jako to, co popisuješ, ale stejně máme možná dost společného... I můj manža je o 13 let starší, nejsem jeho první žena (ehm, no njesem vlastně ani jeho druhá žena  ), má dceru z prvního manželství, která je jen o 10 let mladší než já, vycházíme spolu moc dobře (doufám, že si myslí totéž). Pochopitelně ani naši nebyli nadšení... ("Ten číšník, že jo???"  )
    A pokud jde o minulost, taky se jeden alkoholik vyskytl. Průšvih je, že jsou všichni stejní. Problém nemají, mají vždy vše pod kontrolou, s alkoholem můžou přece přestat, když budou chtít...  A výsledek? Sice už to pro mě byl de facto cizí člověk, ale nebyla jsem doma z porodnice s Vašíkem ještě ani týden a byla jsem mu na pohřbu. Regulérně se uchlastal, selhání organismu. Je to smutný, jsou prostě nenaprvitelní, soužití s nimi je nemožné a když se přidá i násilí.... Zkrátka a dobře - jsem ráda, že to u tebe je tak, jak to teď je, važme si toho obyčejného štěstí       
    Renča   | 08.11.2009 16:48:36
    Reagovat | URL příspěvku
  • Jsi statečná,každý nemá tu odvahu to někomu říct a snaží se to řešit sám,ale tihle alkoholici se málokdy mění... klobouk dolů 
    soni   | 06.06.2009 20:27:09
    Reagovat | URL příspěvku
  • MAS KRASNOU RODINKU A TO JE ZNAMKA TOHO ZE SES PO TOM VSEM COS PROZILA TEHDY ROZHODLA ZPRAVNE PREJI HODNE STESTI:-) 
    mimka   | 20.05.2009 14:21:36
    Reagovat | URL příspěvku
  • Máš můj velky obdiv ,že jsi to vydržela tak dlouho ,já prožila něco podobného u mamky,naši se rozvedli když jsem byla malá a jeji přitel pil a mlátil ji ,a nejen ji .....tak vim jaké to je.Jsi dobrá že jsi našla odvahu postavit se tomu ,právě že nejhorší je to rozhodnutí jít dál ...ale jinak .Držím Ti moc palečky,máš krásnou a milou rodinu a bezva manžu. 
    ičinka   | 28.04.2009 10:20:12
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Vyvoj 14 ti mesicniho syna

| Cucollino | 29.03.2020, 11:38

Dobry den,memu mladšímu synovi za tyden bude 14 mesicu..Mam par obav zda je u nej vse v poradku co se tyka vyvoje.
Mam jeste starsiho syna,u toho resime otazku autismu ci VD,jeste nema stanovenou diagnozu a je mu 4,5 roku..
Co se tyka mladsiho,tak ten se narodil od 14 dni drive,co se tyka motorickeho vyvoje,je zrejmne vse tak jak ma byt,leze po čtyřech,sedi,obchází nabytek,za ruku jde ale nema odvahu se pustit a jit sam.Vsude tedy vyleze na gauc,postel,schody uplne bez problemu uz od 11 ti mesicu..
Spis co me trapi je to zda je to ostatni v poradku..Kdyz mu treba ukazu 5 zvířátek v radě a zeptam se kde je krava,prase,kocka,pes atd tak bez váhání bud schodi nebo vezme do ruky.Kdyz se ho zeptam aniz by je videl tak je videt ze hleda,ale jakmile vidi neco jineho tak si jde proste po svem :-) Kdyz mu reknu dej,bud se zacne rozcilovat ze mi to neda,nebo to po me hodi a parkrat tedy mi to dal do ruky.Ale nejake prines,ukaz to zatim jinak ne..kostky kdyz postavim komín schazuje ale nepostavi.Za to kazde smitko na zemi sebere..Zacina tedy pouzivat na vse ukazovacek autickem jezdi i tim ukazovackem,ale ucelne k ukazovani ho jeste nepouziva,to taky nevim zda je v normlne nebo ne.Co se tyka ocniho kontaktu tak ten je v poradku,je mazlivej,kdyz delam blbinky smeje se,kdyz se mu nevo nelibi da tez najevo,kdyz znizim z dohledu ted jde ke dverim a place.Co se tyka reci,tak po ockovani 1 hexy mi prestal zvatlat,pak zacal po 2 mesicich opet zvatlat,takze jedeme bababa,dadada,dedede,tatata,bada,vaba atd a obcas kdyz teda me vidi tak rika mamama..paci paci umi,papa taky,varila myšička kasicku tez ale udela jen kdyz se mu chce.Co se tyka treba návštěv taky nema problem,je vcelku kontaktni,takze se smeje kdyz se na nej nekdo usmeje,necha se pochovat atd..Ale porad si me hlida.Na fotce ukaze kde je mama a kde je tata a kde je bracha taky uz se nam povedlo..Na jmeno reaguje tez z 90 ti procent,pokud neni nejak zaneprázdněn ..Na starsiho je spise jako lepidlo :-) porad by s nim chtel byt nejak v kontaktu ale kdyz ma starsi špatnou naladu tak se mu to nelibi,samozrejme tahanice o hracky jsou u nas bezna vec.Co ma starsi musi mit i mladsi.Kdyz neni po jeho je tez problem a vyjádří svuj nesouhlas.Co s tyka zvirat,mame dva psi takze s tim problem taky neni..Porad jim zkoumá usi,zuby,oci :-)
Prijde mi jako zvídavé ditko.Posila auticka po zemi,vse musi zmacknou a vyzkouset co to dela a umi.Kdyz mu neco nejde tak se vzteka.A dalsi vec co mne trapi,je to,ze sve jidlo musi mit rozmixovane,kousky nesnese,ale pecivo a mnamky co se mu da do ruky sni bez problemu.
Nevim zda jsem vse popsala srozumitelné ale zajimal by mne Vas nazor zda mam popripade vyhledat i nejakeho odborníka a nebo zda pockat.Vim ze se dela screening ale jen by mne zajimal Vas nazor na dane veci.
Dekuji moc za odpoved.S pozdravem Monika

Dobrý den, pouze podle popisu chování vašeho synka a bez možnosti chlapce vidět, vám nemohu zodpovědně odpovědět na dotaz ohledně jeho vývoje. Vývoj syna by podle některých popisovaných projevů mohl být nerovnoměrný. Píšete ale, že se starším synem chodíte na nějaká odborná vyšetření, je v řešení možnost poruchy autistického spektra. Pokud vám jde o vyloučení obdobných potíží u mladšího chlapce, pak bych vám doporučila dohodnut si konzultace u odborníků, kam chodíte se starším synem, což bych považovala za nejrychlejší řešení. Potom samozřejmě probíhá screening, který pravdivě vyplňte. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | dnes, 07:52
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce