Příběh domácího násilí

Seznámení

"Bylo nám 16 a potkali jsme se na jedné "diskárně", které jsem v té době hojně navštěvovala, padli jsme si do oka téměř okamžitě. Působil světácky, ale byl plachý, zakřiknutý, a to mě asi lákalo nejvíc, protože já byla přesný opak, dalo by se říci, že mě jednoznačně vystihovalo slovo "divoká" :-) V našem vztahu jsem byla tou dominantní "jednotkou" já. Po mé dobrovolné izolaci na internátě jsem nám o víkendu plánovala veškerý volný čas. Měl přísnou maminku, držela ho celkem zkrátka (asi věděla proč), musel hlásit odchody, příchody, být doma v danou hodinu atd. Já ji ale měla ráda, rozuměly jsme si.

Soužití

V 18 letech jsem se začala živit sama, on ještě dodělával školu, od rodičů dostával štědré kapesné, a protože jsme bydleli u nich, nemuseli jsme se o nic starat - prostě pohoda - nic nám nechybělo, jen jsme si užívali s kamarády různé zpiťanské pařby a podobné akce. Dodělal školu, přečkali jsme jeho "civilku", a pak si našel práci - bezva ulejvárnu v hlídací agentuře. Noci trávil víceméně v práci se svými kamarády a já zůstávala doma s rodiči.
Celkem lehce jsme vklouzli do určitého stereotypu, který mě ovšem ubíjel, a tak nás nenapadlo nic lepšího, než učinit v našem životě radikální změnu - vzít se...

Svatba

Řekla bych, že už jsme ani nebyli zamilovaní, alespoň ne tak, jak bychom měli být. Prostě jsme si vyhovovali a také tu byla vidina vlastního bydlení bez dozoru. Nějaká ta hádka občas proběhla, ale nic významného, nic, co by signalizovalo, že je něco špatně! Téměř po 6 letech známosti jsme se 13. 9. 1997 vzali. Každý nám kvůli té 13 věštil smůlu, ale nemyslím, že by to dopadlo jinak, kdyby to bylo jiného data, ale kdo ví ...

Život bez dozoru

Před svatbou proběhla rekonstrukce starého baráčku po mé babičce na celkem obyvatelnou 1+1. Krátce po svatbě jsme se nastěhovali, nadšení z "nového života" neopadávalo a oslavy s partou u nás doma nebraly konce, říkali jsme tomu fernetové smrště :-o Mně to záhy začalo vadit, chodila jsem do práce na 12 hodin a byla dost unavená, on naopak - když nad sebou neměl dohled matky, byl jak urvaný ze řetězu, vymetl kdejaký bar, diskotéku, pil jako o závod, začal si prostě užívat života na plné obrátky a bez omezení.

Přišly problémy

Poslední kapka manželství

Zase přišel opilý, následovala hádka, šel spát, později, když jsem ho budila nebyl zrovna nadšený... Nevím jestli ho naštval už jen pohled na mě, nebo mu jednoduše "ruplo v kouli"... prostě jsem najednou ležela na zemi a on si do mě párkrát kopnul ....Po chvilce se začal omlouvat, ale pro mě tohle byla ta poslední kapka - okamžik, kdy jsem si řekla DOST!!! Zavolala jsem kolegovi z práce a vybrečela se do telefonu. Jeho reakce - chtěl okamžitě přijet a vyřídit si to ručně. Naštěstí jsem mu to rozmluvila, protože jinak bychom všichni skončili na policii. Tehdy jsem si vlastně poprvé připustila, že mu na mně opravdu záleží a z pouhého přátelství by mohlo být něco víc.... I to, byl důvod, proč za sebou zavřít ty pomyslné dveře a zkusit žít úplně od začátku - jinak, líp, s někým jiným, být prostě šťastná! Zavolala jsem tchýni, aby si přijeli pro syna. Řekla jsem jí, že to vzdávám a podávám žádost o rozvod, mrzelo ji to, ale chápala mě. Mezitím jsme se s kolegou sbližovali víc a víc, až jsme se do sebe zamilovali :-) Vzhledem k tomu, že ještě neproběhl rozvod, snažili jsme se náš vztah tajit, bohužel marně!

Rozvod a nový vztah

Úplně nový začátek

Přítel se nastěhoval ke mně a začali jsme řešit jeho manželství, ve kterém s manželkou žili víceméně už jen vedle sebe. Nebyla jsem důvodem,  jen impulsem k něčemu lepšímu, než je pouhé přežívání, ale i tak to bylo kruté.... Bývalka dostala do rukou zbraň, které využila na 100 % :-( Nejenže přítele připravila o veškerý majetek, přišel jen s taškou starého oblečení, ale navíc i o děti, což pro něj byla největší rána.....

Teprve dnes po 10 letech, kdy jsou oba kluci dospělí - 20 a 22 let, si k nám našli cestu a vycházíme spolu velice dobře! Po roce tahanic je konečně rozvedli a my se 23. 9. 2000 tajně vzali, začali jsme přestavovat baráček do dnešní podoby 6+1. Mezitím se nám v roce 2002  narodil Kubík, pak v roce 2004 následovala Karolínka a nakonec v roce 2008 náš benjamínek Nelinka :-)

Občas nám to sice trochu skřípe, máme tichou domácnost, ale usmiřování pak stojí za to.....A celkem nedávno manžel mile překvapil prohlášením, že se do mě znovu zamiloval....:-))P

Za příběh, který je vložen téměř bez úprav, děkujeme Small.