Inzerce
Inzerce
Inzerce

Naplno i na vozíčku – pokračování příběhu nezdolné sestry Naďule1

Ninuško, Tvůj příběh jsme sepisovaly před rokem a půl, co je u Tebe nového?

Jako první bych se s vámi ráda podělila o svou radost z nové práce. Je to něco přes rok, kdy Tereza Vajtová vyhrála projekt Rok Jinak, který vyhlašuje Nadace Vodafone. Společně s Nadací Jedličkova ústavu založili sociální firmu Maturus, o. p. s., která se zabývá grafikou a také prodejem novoročenek, kalendářů a diářů s obrázky od dětí z Jedličkova ústavu. Zde pracuji hned od samého počátku. Našim cílem je vydělávat peníze, aby u nás mohli získávat praxi lidé se zdravotním postižením. Tranzitní program je určen především pro absolventy Jedličkova ústavu. Již zde máme dva lidi na praxi, kteří se u nás učí grafiku. Věříme, že pak budou mít větší šanci získat pracovní místo na otevřeném trhu práce. Firma jsme malá – dva tranzitáci, jedna lektorka, paní ředitelka, jeden grafik a já (komunikace se zákazníky), a proto k sobě máme velice blízko. Uvědomuji si, jaké mám štěstí, že dělám to, co mě baví a mohu i pomáhat dalším lidem. Kdybyste někdo měl zájem o grafiku či novoroční přání, tak se můžete podívat na www.maturus.cz . Taková malá reklama. :-)

Jak se Ti daří ve florbale?

Ve stejné době, kdy jsem nastupovala do práce, se v České republice také konal první mezinárodní turnaj ve florbale vozíčkářů. Já florbal sice hraji i aktivně, ale nepatřím mezi nejlepší české hráče, takže v reprezentaci nejsem, přesto se snažím pomáhat při rozvoji tohoto sportu. Takže turnaje jsem se účastnila jako jeden z členů organizačního týmu. Poznala jsem zde mnoho zajímavých a báječných lidí ze Švédska, Belgie, Německa a Holandska. Bylo to krásné.

Cesta do Švédska – moje první cesta letadlem od té doby, co jsem na vozíčku

Seznámila jsem se zde s jedním velice milým Švédem, který říkal, že mohu kdykoliv přijet na návštěvu. Psali a volali jsme si velice často, takže jsem se nebála, a když jsme konečně našli vhodný termín, tak jsem se vydala na cestu. Od té doby, kdy jsem na kárce, to byla má první cesta letadlem. Navíc moje angličtina je celkem slabá, ale brala jsem to jako skvělou výzvu a tak jsem se vydala. Na letišti i v letadle proběhlo vše bez komplikací. Spousta milých lidí, kteří mi pomohli se zavazadlem i se vším ostatním. V letedle už nebyl nikdo, kdo by mluvil česky a tak jsem si na chvíli pomyslela – jejda, co mě to zas napadlo? :-) Na letišti ve Švédsku opět milí asistenti, kteří mě vynesli z letadla (mají na to takové speciální sedátko, na které jsem si přesedla a pak normálně na sedadlo do letadla nebo na vozík). Asistent vzal tašku a dovedl mě přímo až ke kamarádovi, který už na letišti čekal. Všechno proběhlo hladce a teď aspoň vím, že pro příště nemusím mít obavy letět někam sama. Jinak počasí nám bohužel moc nepřálo, takže výlety jen autem. Ale bylo to tam báječné. Další skvělý zážitek do mého deníčku. Musím přiznat, že lidé ve Švédsku jsou velice otevření a srdeční.

A co akce s Adrenalinem bez bariér? Co nového sis vyzkoušela?

Samozřejmě se opět konalo mnoho fantastických a nezapomenutelných akcí s Adrenalinem bez bariér. Jako jsou rafty, vodní lyžování, čtyřkolky, spaní pod širým nebem. Myslím, že více vám napoví obrazová fotodokumentace. :)

Inzerce

Inzerce

Další zajímavou akcí byla i Velká Kunratická….Tento závod jistě všichni znáte. V posledních letech jsou sem vozíčkáři zváni, jedná se spíš o takovou exhibici, že i lidé na invalidních vozících mohou „běhat“ po lese. Věřím, že v budoucnu to bude oficiální součást závodu. :-)

Prague wheel open

Další velká akce, která se loňské léto konala, je Prague wheel open. Možná víte, že zdraví florbalisté mají turnaj Czech Open, kde může hrát jakýkoliv tým z jakékoliv země. A tak se objevil nápad, že stejný turnaj by mohli mít i vozíčkáři. Loni proběhl první ročník. Přijeli týmy z Holandska a Německa. Celkem zde bylo osm týmů. Náš tým skončil na krásném 4. místě. První byl tým z Ostravy. Byla to báječná akce, kdy jsme mohli změřit síly mezi jednotlivými týmy i z cizích zemí. A seznámit se s dalšími báječnými lidmi.

Nerada bych opomenula úspěch našeho florbalového týmu, kdy jsme se v naší české lize dostali do play off. Skončili jsme sice čtvrtí, tedy poslední, ale byli jsme v play off. :-) Nová sezóna nám začala v září, tak nám držte palce, ať se nám opět daří.

A asi vás zajímá co já a muži...

Kdo četl minulý článek tak ví, že nechci být s nějakým mužem jen proto, abych nebyla sama. Bylo a je zde pár kluků, kterým se líbím, a chtěli by být se mnou. Bohužel mě ale ničím neokouzlili. Každopádně díky tomu mezinárodnímu turnaji vím, že to není jenom mnou. :-) Zde jsem potkala jednoho Švéda, který mě okouzlil, až moc. :-) Vlastně jsme spolu i jakoby chodili, ale vztah na takovou dálku nemá moc naději. I tak nám to vydrželo dlouho. Věřím, že vše, co se děje, má svůj důvod a věci se dějí pro naše dobro (i když to tak v daném okamžiku nemusí vypadat). Díky tomuto vztahu jsem se naučila ještě větší trpělivosti a důvěře. Mělo to smysl! Před několika měsíci jsme to v kamarádském stylu ukončili. A potkala jsem dalšího. Ten je z Holandska.

Pověz nám o tom něco víc

Jak už jsem zmiňovala, v létě 2011 se v Praze konalo Prague wheel open, což je otevřený turnaj ve florbale pro všechny týmy z jakékoliv země. 20.8. jsem zde poznala jednoho báječného kluka z Holandska. Jeho jméno je Jeffrey, je mu 24 let a studuje fyzioterapii.

Jak on s oblibou říká, byla to láska na druhý dotek. Protože poprvé se dotkl při obědě mé nohy, ale já jsem to necítila.
Když po turnaji odjel, tak jsme si začali psát, volat a skypovat. V říjnu jsem jela do Holandska na další turnaj vozíčkářů a díky tomu jsem s ním mohla být na jeho narozeniny. V té době jsme spolu jen kamarádili a já vůbec netušila, co na mě Jeffrey chystá.

Ohromné a neskutečně romantické překvapení

Mám narozeniny o devět dní později než Jeffrey. A to, co on vymyslel, bylo to nejromantičtější překvapení, jaké si dovedete představit. On za mnou tajně přiletěl. Domluvil se s mojí sestrou, abych já absolutně nic netušila a pak se nečekaně zjevil u mých dveří. Málem to se mnou švihlo. A 20.10. mi vyznal lásku a zeptal se mě, jestli bych chtěla být jeho přítelkyní. Od té doby je to tedy oficiální. :)

Jak zvládáte vztah na dálku? Vídáte se často?


Já jela k němu domů až na Nový rok. Bydlela jsem s ním a jeho rodiči v jejich domě. Jeho rodiče jsou milí a úžasní lidé. Poznala jsem jeho rodinu, jeho přátele a bylo to opravdu krásné.

Vrátila jsem se od nich 5. ledna a 20. ledna opět přiletěl on. A opět to připravil jako překvapení a i tentokrát to se mnou málem švihlo. (Dá se na něco takového vůbec zvyknout?)

Minulý týden jsem letěla do Holandska já, v pondělí jsem se vrátila. Jeho táta slavil 60. narozeniny a tak byli rádi (a já také), že jsem mohla přijet a seznámit se s celou širokou rodinou a s blízkými přáteli jejich rodiny. Byly to opět krásné dny.

Uvidíme, jak to bude dál. Udržovat vztah na dálku je docela složité. Každopádně jsem vděčná, že jsem Jeffa potkala a že jsme dali tomu vztahu šanci.

Je to krásný člověk. Jeho vnitřní krása vyzařuje z jeho očí.

V tomto roce jsem také objevila několik skvělých knížek, které mi opravdu změnily pohled na svět. :-) Je to kniha - Čtyři dohody od Dona Miguela Ruize a kniha Moc přítomného okamžiku do Eckharta Tolleho. A tak bych se s vámi rozloučila citátem právě od E.Tolleho – „Prvotní příčinou toho, že je člověk nešťastný, není nikdy situace samotná, ale naše myšlenky o ní. Všímejte si proto svých myšlenek a snažte se je oddělit od situace, která je vždy neutrální - je prostě taková, jaká je...“

Mějte se a smějte se.:-)

Dodatek k příběhu:

Krátce poté, co jsem odeslala příběh svojí sestry ke zveřejnění, přišlami od ní SMS: „Naděnko, on se se mnou rozešel. Je to dobrý, máme se dál rádi. Jen to holt nejde."

S Ninuškou jsme se domluvily, že příběh už měnit nebudeme.

Příběh Ninušky zpracovala její sestra Naďule1.

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Naplno i na vozíčku – pokračování příběhu nezdolné sestry Naďule1 - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí
  • Opět překrásný díl příběhu Ninušky
    Nadi smekám a před Ninou už tuplem!!! Opět překrásný díl příběhu Ninušky a zase mi tečou slzy proudem... ten konec mě rozplakal nejvíc. Měla jsem takovou radost ze vztahu, který se tolik podobal popelce a teď tohle! Moc držíme s Majdou palečky, aby Ninušce osud přivál jen štěstí!
    Gabča s Majdou
    gabkuc   | 30.03.2012 14:08:32 | Reakcí: 2, poslední: 01.04.2012 22:08:09
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: Opět překrásný díl příběhu Ninušky
      Díky. Já to obrečela taky, co ti budu povídat. Hlavně to bylo dost nečekané... No život jde dál a Ninuška je naštěstí neúnavnej optimista, takže to zvládá dobře. Jsem na ní pyšná.
      Díky moc za držení palečků! Moc vás všechny zdravím a posílám pusu!  
      nadule1   | 30.03.2012 21:25:46
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE: Opět překrásný díl příběhu Ninušky
        :) jste neskutečné obě!!!! vlastně všechny 3 :) ty víš :))) určitě Ninušku pozdravuj a také posíláme pusinu, máme vás všechny moooc rádi
        gabkuc   | 01.04.2012 22:08:09
        Reagovat | URL příspěvku
  • krasny pribeh,opravdu super akce,plno zazitku,zijes zivot naplno a jeste jsi takova kocka  ja byt chlap,uz bombarduju Nadulu,at mi na tebe da cislo  uplne jste me pozitivne nabily energii holky 
    Andrea81   | 29.03.2012 12:39:37
    Reagovat | URL příspěvku
  • Teda Nino smekám před tebou. Nechápu jak to všechno časově stíháš. Žiješ život na 100% a to se mi líbí, jsi akční žena.
    Jsi důkaz, že i bez noh se dá plnohodnotně žít a život polikat plnými doušky. Všem tě dát za příklad. 
    A láska??? Neboj i na tebe někde čeká tvuj vyvolený     
    Zavadilka   | 29.03.2012 09:55:31
    Reagovat | URL příspěvku
  • zní to jenom jednoduše, ale o to víc si přeju, aby to mělo váhu. smekám před Ninuškou, ale před taky před Tebou Nadi a před další sestrou. Holky co nejvíc štěstí v životě.
    Lendrunka   | 28.03.2012 18:00:51
    Reagovat | URL příspěvku
  • ta ma akci
    to je bomba, takovy aktivni zivot, to musi byt baba 
    S chlapem je mi to lito, ale takova borka jich ma urcite na kazdem prstu 10
    zajic   | 28.03.2012 14:23:31
    Reagovat | URL příspěvku
  • krásný příběh s bohužel trochu smutným dodatkem.      přeju ti Ninuško už lásku napořád a spoustu dalších krásných zážitků. Věřím že obojí přijde co nevidět   
    lucie73   | 28.03.2012 13:51:06
    Reagovat | URL příspěvku
  • Nino, jsi fakt borec, kolik toho zvládáš, tvůj přístup k životu se mi moc líbí. Moc ti přeju, aby se příště fajn chlap objevil trošku blíž, abyste nemuseli řešit vztah na dálku, to je asi hodně náročné. Jinak musím říct, že ti to moc sluší. 
    corelia   | 28.03.2012 13:50:13
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Zavírání se v pokoji

| Ada1215 | 18.10.2020, 16:29

Dobrý den, dceři je 12 let a v poslední době se neustále zavírá ve svém pokoji, nechce s námi moc komunikovat a dokonce jí i vadí, nechávat otevřené dveře do svého pokoje, i když ví, že tam bez jejího vědomí nebudeme vstupovat. Snažíme se její soukromí respektovat, vždy klepeme na dveře, pokud s ní chceme mluvit. Nevím, jestli je to puberlou nebo proč nám jako rodičům přestala věřit. Podotýkám, že se u nás doma nic nezměnilo, vše funguje jako dřív. Někdy mám pocit, že jí i vadí jen moje přítomnost. Přitom jsou ale dni, kdy se spolu normálně bavíme, dokonce se mi tu a tam s něčím svěří. Ale takových chvil je čím dál méně a bojím se, aby nevymizely úplně. Vím, že má nějaké problémy s kamarádkami, ale o tom vůbec nechce mluvit. Dále mě trápí její vztah s otcem . mým manželem. Ten je na ní poměrně přísný, což vůbec není na škodu, ale mám pocit, jako by se úplně vytratilo jakékoliv prřátelství mezi ní a otcem. Dokonce se i vyjádřila v tom smylsu, že by bylo lepší, kdyby s námi vůbec nebydlel. Všechno je mi to hrozně líto. Poradíte mi, prosím, jak vylepšit komunikaci a vztahy v rodině? Jak docílit toho, aby se situace ještě nezhoršovala? Dcera ví, že ji mám moc ráda a že mlže kdykoliv přijít, pokud ji bude něco trápit. Myslím, že ví, že mi může věřit.
Děkuji za radu.

Dobrý den, u vás doma se jak píšete, nic nezměnilo, ale jak to tak vypadá, tak se změnila vaše holčička. Vaše dcera podle popisovaných projevů evidentně vstoupila do období dospívání a chová se adekvátně svému věku a vývojovému období. Vy jako rodiče respektujte její potřebu většího soukromí a zavřené dveře jejího pokoje. Naopak pokud dcera přijde a bude si s vámí chtít povídat, pak tyto chvilky využijte na maximum a snažte se na ni udělat čas a vyslechnout ji. Příležitost si s ní popovídat, dozvědět se také nějaké informace o ní a o tom co prožívá se nemusí po delší dobu opakovat a to že byste na ni neměli čas může podkopat její důvěru ve vás. Nevyzvídejte nic o vztazích s kamarádkami, nepodsouvejte jí problémy, ale naslouchejte. V případě vyzvídání se dcera ještě více uzavře do sebe a neřekne vám nic. O období dospívání bylo napsáno mnoho literatury, stačí zapátrat na internetu, který se jen hemží radami jak komunikovat s dospívajícími dětmi. Lze také vyhledat některou z poraden pro rodinu a mezilidské vztahy, kde můžete pod vedením odborníka na komunikaci v rodině pracovat. Přesto všechno se připravte na to, že toto období je pro všechny zúčastněné členy náročné, ale také důležité. Vždyť z vaší holčičky se má stát sebevědomá mladá žena. Ohledně vztahu s otcem nejsou popisované projevy také nic neobvyklého, je ale potřeba i ze strany otce zapracovat na zlepšení komunikace  a přiblížení se dceři. Na tomto místě si níže dovolím vložit odkaz na článek, který jsem v létě četla na internetu a kde možná najdete některé odpovědi na vaše dotazy.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 19.10.2020, 10:28
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce