Naplno i na vozíčku – pokračování příběhu nezdolné sestry Naďule1

Ninuško, Tvůj příběh jsme sepisovaly před rokem a půl, co je u Tebe nového?

Jako první bych se s vámi ráda podělila o svou radost z nové práce. Je to něco přes rok, kdy Tereza Vajtová vyhrála projekt Rok Jinak, který vyhlašuje Nadace Vodafone. Společně s Nadací Jedličkova ústavu založili sociální firmu Maturus, o. p. s., která se zabývá grafikou a také prodejem novoročenek, kalendářů a diářů s obrázky od dětí z Jedličkova ústavu. Zde pracuji hned od samého počátku. Našim cílem je vydělávat peníze, aby u nás mohli získávat praxi lidé se zdravotním postižením. Tranzitní program je určen především pro absolventy Jedličkova ústavu. Již zde máme dva lidi na praxi, kteří se u nás učí grafiku. Věříme, že pak budou mít větší šanci získat pracovní místo na otevřeném trhu práce. Firma jsme malá – dva tranzitáci, jedna lektorka, paní ředitelka, jeden grafik a já (komunikace se zákazníky), a proto k sobě máme velice blízko. Uvědomuji si, jaké mám štěstí, že dělám to, co mě baví a mohu i pomáhat dalším lidem. Kdybyste někdo měl zájem o grafiku či novoroční přání, tak se můžete podívat na www.maturus.cz . Taková malá reklama. :-)

Jak se Ti daří ve florbale?

Ve stejné době, kdy jsem nastupovala do práce, se v České republice také konal první mezinárodní turnaj ve florbale vozíčkářů. Já florbal sice hraji i aktivně, ale nepatřím mezi nejlepší české hráče, takže v reprezentaci nejsem, přesto se snažím pomáhat při rozvoji tohoto sportu. Takže turnaje jsem se účastnila jako jeden z členů organizačního týmu. Poznala jsem zde mnoho zajímavých a báječných lidí ze Švédska, Belgie, Německa a Holandska. Bylo to krásné.

Cesta do Švédska – moje první cesta letadlem od té doby, co jsem na vozíčku

Seznámila jsem se zde s jedním velice milým Švédem, který říkal, že mohu kdykoliv přijet na návštěvu. Psali a volali jsme si velice často, takže jsem se nebála, a když jsme konečně našli vhodný termín, tak jsem se vydala na cestu. Od té doby, kdy jsem na kárce, to byla má první cesta letadlem. Navíc moje angličtina je celkem slabá, ale brala jsem to jako skvělou výzvu a tak jsem se vydala. Na letišti i v letadle proběhlo vše bez komplikací. Spousta milých lidí, kteří mi pomohli se zavazadlem i se vším ostatním. V letedle už nebyl nikdo, kdo by mluvil česky a tak jsem si na chvíli pomyslela – jejda, co mě to zas napadlo? :-) Na letišti ve Švédsku opět milí asistenti, kteří mě vynesli z letadla (mají na to takové speciální sedátko, na které jsem si přesedla a pak normálně na sedadlo do letadla nebo na vozík). Asistent vzal tašku a dovedl mě přímo až ke kamarádovi, který už na letišti čekal. Všechno proběhlo hladce a teď aspoň vím, že pro příště nemusím mít obavy letět někam sama. Jinak počasí nám bohužel moc nepřálo, takže výlety jen autem. Ale bylo to tam báječné. Další skvělý zážitek do mého deníčku. Musím přiznat, že lidé ve Švédsku jsou velice otevření a srdeční.

A co akce s Adrenalinem bez bariér? Co nového sis vyzkoušela?

Samozřejmě se opět konalo mnoho fantastických a nezapomenutelných akcí s Adrenalinem bez bariér. Jako jsou rafty, vodní lyžování, čtyřkolky, spaní pod širým nebem. Myslím, že více vám napoví obrazová fotodokumentace. :)

Další zajímavou akcí byla i Velká Kunratická….Tento závod jistě všichni znáte. V posledních letech jsou sem vozíčkáři zváni, jedná se spíš o takovou exhibici, že i lidé na invalidních vozících mohou „běhat“ po lese. Věřím, že v budoucnu to bude oficiální součást závodu. :-)

Prague wheel open

Další velká akce, která se loňské léto konala, je Prague wheel open. Možná víte, že zdraví florbalisté mají turnaj Czech Open, kde může hrát jakýkoliv tým z jakékoliv země. A tak se objevil nápad, že stejný turnaj by mohli mít i vozíčkáři. Loni proběhl první ročník. Přijeli týmy z Holandska a Německa. Celkem zde bylo osm týmů. Náš tým skončil na krásném 4. místě. První byl tým z Ostravy. Byla to báječná akce, kdy jsme mohli změřit síly mezi jednotlivými týmy i z cizích zemí. A seznámit se s dalšími báječnými lidmi.

Nerada bych opomenula úspěch našeho florbalového týmu, kdy jsme se v naší české lize dostali do play off. Skončili jsme sice čtvrtí, tedy poslední, ale byli jsme v play off. :-) Nová sezóna nám začala v září, tak nám držte palce, ať se nám opět daří.

A asi vás zajímá co já a muži...

Kdo četl minulý článek tak ví, že nechci být s nějakým mužem jen proto, abych nebyla sama. Bylo a je zde pár kluků, kterým se líbím, a chtěli by být se mnou. Bohužel mě ale ničím neokouzlili. Každopádně díky tomu mezinárodnímu turnaji vím, že to není jenom mnou. :-) Zde jsem potkala jednoho Švéda, který mě okouzlil, až moc. :-) Vlastně jsme spolu i jakoby chodili, ale vztah na takovou dálku nemá moc naději. I tak nám to vydrželo dlouho. Věřím, že vše, co se děje, má svůj důvod a věci se dějí pro naše dobro (i když to tak v daném okamžiku nemusí vypadat). Díky tomuto vztahu jsem se naučila ještě větší trpělivosti a důvěře. Mělo to smysl! Před několika měsíci jsme to v kamarádském stylu ukončili. A potkala jsem dalšího. Ten je z Holandska.

Pověz nám o tom něco víc

Jak už jsem zmiňovala, v létě 2011 se v Praze konalo Prague wheel open, což je otevřený turnaj ve florbale pro všechny týmy z jakékoliv země. 20.8. jsem zde poznala jednoho báječného kluka z Holandska. Jeho jméno je Jeffrey, je mu 24 let a studuje fyzioterapii.

Jak on s oblibou říká, byla to láska na druhý dotek. Protože poprvé se dotkl při obědě mé nohy, ale já jsem to necítila.
Když po turnaji odjel, tak jsme si začali psát, volat a skypovat. V říjnu jsem jela do Holandska na další turnaj vozíčkářů a díky tomu jsem s ním mohla být na jeho narozeniny. V té době jsme spolu jen kamarádili a já vůbec netušila, co na mě Jeffrey chystá.

Ohromné a neskutečně romantické překvapení

Mám narozeniny o devět dní později než Jeffrey. A to, co on vymyslel, bylo to nejromantičtější překvapení, jaké si dovedete představit. On za mnou tajně přiletěl. Domluvil se s mojí sestrou, abych já absolutně nic netušila a pak se nečekaně zjevil u mých dveří. Málem to se mnou švihlo. A 20.10. mi vyznal lásku a zeptal se mě, jestli bych chtěla být jeho přítelkyní. Od té doby je to tedy oficiální. :)

Jak zvládáte vztah na dálku? Vídáte se často?

Já jela k němu domů až na Nový rok. Bydlela jsem s ním a jeho rodiči v jejich domě. Jeho rodiče jsou milí a úžasní lidé. Poznala jsem jeho rodinu, jeho přátele a bylo to opravdu krásné.

Vrátila jsem se od nich 5. ledna a 20. ledna opět přiletěl on. A opět to připravil jako překvapení a i tentokrát to se mnou málem švihlo. (Dá se na něco takového vůbec zvyknout?)

Minulý týden jsem letěla do Holandska já, v pondělí jsem se vrátila. Jeho táta slavil 60. narozeniny a tak byli rádi (a já také), že jsem mohla přijet a seznámit se s celou širokou rodinou a s blízkými přáteli jejich rodiny. Byly to opět krásné dny.

Uvidíme, jak to bude dál. Udržovat vztah na dálku je docela složité. Každopádně jsem vděčná, že jsem Jeffa potkala a že jsme dali tomu vztahu šanci.

Je to krásný člověk. Jeho vnitřní krása vyzařuje z jeho očí.

V tomto roce jsem také objevila několik skvělých knížek, které mi opravdu změnily pohled na svět. :-) Je to kniha - Čtyři dohody od Dona Miguela Ruize a kniha Moc přítomného okamžiku do Eckharta Tolleho. A tak bych se s vámi rozloučila citátem právě od E.Tolleho – „Prvotní příčinou toho, že je člověk nešťastný, není nikdy situace samotná, ale naše myšlenky o ní. Všímejte si proto svých myšlenek a snažte se je oddělit od situace, která je vždy neutrální - je prostě taková, jaká je...“

Mějte se a smějte se.:-)

Dodatek k příběhu:

Krátce poté, co jsem odeslala příběh svojí sestry ke zveřejnění, přišlami od ní SMS: „Naděnko, on se se mnou rozešel. Je to dobrý, máme se dál rádi. Jen to holt nejde."

S Ninuškou jsme se domluvily, že příběh už měnit nebudeme.

Příběh Ninušky zpracovala její sestra Naďule1.