Inzerce
Inzerce
Inzerce

Beruška (Příběh o mimoděložním těhotenství)

V diskuzním klubu nás nedávno všechny překvapilo neplánované otěhotnění Berušky – mělo dramatický průběh, který měl naštěstí relativně dobrý konec. To nás inspirovalo k tomu, abychom Blanku oslovily a požádaly jí o zveřejnění jejího příběhu. Přes to, co měla právě za sebou, se s námi o příběh ráda podělila.

První těhotenství – začínáme žít jako rodina

Bylo mi 19 let, když jsem zjistila, že jsem těhotná. S Davidem jsme spolu chodili rok a miminko jsme plánovali až tak o pět let později. Ale stalo se a ze dne na den se ze mě stala šťastná maminka, která se nemohla dočkat malého uzlíčku štěstí. Rodiče prohlásili, že by bylo vhodné se vzít, což pro nás nebylo zas tak důležité. Ale začalo se plánovat a řešit, kde vlastně budeme bydlet a hlavně, co všechno se děje v mém bříšku. Poctivě jsem studovala různé časopisy a knížky, abych věděla úplně všechno a nic mě nezaskočilo. Chodila jsem do práce a užívala si těhulkování a budoucího manžela. Vše bylo krásné a plánování se dařilo. Zkoušení šatů na svatbu, nakupování hrnců, pokliček, hrníčků a skleniček. Moc jsme se těšili na společné bydlení.

Přichází komplikace

Pracovala jsem jako servírka. Byly zrovna veletrhy a každý den byla narvaná restaurace. A pak jsem nečekaně po této týdenní náročné práci jednou ráno začala krvácet. Začínala jsem 3. měsíc těhotenství. Odvezli mě do nemocnice. Celý měsíc jsem si poležela a těhulkování bylo v pořádku. Byla jsem propuštěna domů. Svatbu jsme zrušili na dobu neurčitou a já byla pod dohledem vzorného nastávajícího tatínka.

Tomášek přichází do krásného domova

V osmém měsíci těhotenství jsme se konečně přestěhovali do našeho 1+1 hnízdečka lásky, kde jsme si vytvořili krásný domov a užívali si očekávání malého miminka.
Blížil se konec prázdnin a termín mého porodu. Tomášek se narodil o 5 dnů dřív. Porod byl krásný, za účasti tatínka.

Na řadu přišla svatba a po skončení mateřské návrat do práce

Užívali jsme si miminka. Když byl Tomáškovi rok, naplánovali jsme si svatbu, ale jen malou s rodinou. Tomášek byl vyfešákovanej a moc mu to na svatbě rodičů slušelo.

Inzerce


Mateřská utekla jako voda. Já nastoupila do práce a Tomulí do školky. Další mimi jsme neplánovali ani nechtěli. Žili jsme spokojený rodinný život a neměli žádné trápení.

Nechci jen jedno dítě

Byl zrovna den po Vánocích, když mi volala maminka mé nejlepší kamarádky, že se zabila v autě. Byla to její jediná dcera a velký šok přímo o Vánocích pro celé okolí. Nesla jsem to hodně špatně, a když jsem viděla maminku, která ztratila jedinou dceru, nechtěla jsem mít doma jedináčka a žít se strachem jen o jedno dítě. Vše se změnilo a začali jsme plánovat miminko. Přestoupila jsem k manželovi do práce na recepci. Do půl roku jsem otěhotněla a my se těšili na přírůstek do rodiny. S Tomáškem jsme chodili pozorovat brášku na ultrazvuk a bříško rostlo a rostlo.

Další stěhování a narození Štěpánka

Rozkvět naší rodiny nás donutil opustit naše hnízdečko lásky a přestěhovat se do většího obydlí. Sehnat něco, co by nám vyhovovalo a naši vyhublou peněženku nezničilo, nebylo lehké. Nakonec jsme se dohodli s tchýní, že nám nechá svůj byt 3+1 a my jí koupíme menší. Čas běžel, těhotenství se krátilo a byteček s tchýninými požadavky se pořád nedařilo sehnat. Termín porodu nás donutil tchýni nastěhovat do našeho bytu a my se nastěhovali do jejího. Byl to šílený škatulový proces. Ale vše se zvládlo a my se postupně zabydlovali. Tchýni se sehnal vysněný byt a vše bylo vyřešeno. Poslední měsíce těhulkování jsme už byli uspořádáni a těšili se na malého Štěpánka. Narodil se o 10 dnů dřív a porod byl tak rychlý, že nám nikdo nevěřil, že už je Štěpánek na světě.


Vše bylo tak krásné a vše nám vycházelo. Z kluků jsou už velcí kluci. Tom bude mít letos 10 let a Štěpánek nedávno oslavil své 4 narozeniny.

Inzerce

Další miminko?

Když se nás přátelé ptají, jestli nechceme ještě holčičku, tak třetí mimi neplánujeme, jen kdybychom věděli, že by to byla opravdu holčička tak hned…Ale plánování v naší rodině nikdy moc nešlo. Letos to bylo v březnu 10 let, co jsem ležela těhule v nemocnici s Tomáškem, 4 roky co se narodil Štěpánek a přesně letos v březnu se nám přihodilo, že jsem neplánovaně otěhotněla. Bylo to pro nás velké překvapení.

Jak se to tedy vlastně stalo?

Začnu od úplného začátku.
Jednoho krásného sexíkového dne mi manžel řekl, že si není jistý, že vše zvládl a stihl. (Určitě víte, co myslím.) Uběhlo několik dnů, týden, už přesně nevím, udělala jsem si test. Těhotná jsem nebyla, udělala jsem ho 2x a ani jednou se těhotenství nepotvrdilo. Ještě jsme si s mužem dělali srandu u jídla, že až dokrmím Pepínu, tak to dodělám... (srandičky, srandičky, že by to třeba byla holčička  )
Pár dnů na to se mi normálně podle očekávání dostavila menstruace, jako každý měsíc.

První známky toho, že se něco děje

Menstruace mi skončila, vše bylo normální. Dva tři dny na to jsem začala špinit a takový ty bolavý prsa a bolest v podbřišku ... Měla jsem divný pocit a tak jsem si koupila testy. Na obou okamžitě naskočily dvě čárečky, ale protože jsem špinila docela nepříjemně, objednala jsem se hned k doktorovi a raději si udělala třetí test. Ten vyšel také pozitivní. Byla jsem nesvá, protože jsem cítila, že není něco v pořádku.

Návštěva lékaře a příjem do nemocnice

V pondělí jsem navštívila svého doktora, který mi potvrdil, že v děloze žádné těhotenství není. Vzal mi krev a druhý den jsem volala pro výsledky, kde se potvrdilo těhotenství už takové, které by na UZ mělo jít vidět. Byla jsem odeslána do nemocnice s podezřením na mimoděložní těhotenství. Na příjmu mi paní doktorka důkladně a zdlouhavě dělala ultrazvuk. Byla jsem hospitalizována. Na pokoji mě hned napojili na kapačku na zavodnění. Měla jsem pozorovat, kdyby mi nastoupila velká bolest, nečekalo by se na výsledky krve, co mi odebírali a muselo by se hned na sál. Celou noc jsem nespala a v hlavě se mi honilo všechno možné. Kolem páté hodiny mi začalo takové nepříjemné tlačení na spodek, paní doktorka mě vyšetřila a oznámila mi, že hned musíme na sál. Bylo to něco hrozného. Nikdy jsem nic takového nezažila. Hrozně jsem se bála.
Dál už nebudu popisovat...

Operace

Byl mi odstraněn levý vejcovod s plodem a 3 cysty. Na sále jsem byla hodinu a dva dny po operaci jsem myslela, že nic horšího nemůže být.

Jak se cítím dnes?

Dnes se mi už jen honí hlavou, jestli to třeba byla ta naše malá beruška. Ale také si říkám, že to asi tak mělo být a třetí dítko v tuhle chvíli by nebylo zvládnutelné. Moje touha po holčičce je pořád veliká. Manžel byl hodně zaskočený a reagoval, že né v tuhle chvíli. Jsme mladá rodina a doufám, že k bráškům třeba ještě někdy přibude třetí uzlíček štěstí.
Můj zdravotní stav je už také v pořádku. Byla to moje první operace.



Podle příběhu Berušky zpracovala Naďule1
 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Beruška - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí
  • chápu
    Článek moc hezky napsaný...chápu, že skoro nikdo netušil o tomto problému, kterým jste si prošla, o těchto věcech se těžko mluví.
    Naštěstí jste mimoděložní prodělala po dvou úspěšných porodech a máte krásné zdravé kluky. Já prodělala mimoděložní dvě - nejprve mi vzali levý a pak i pravý vejcovod a to jsem děti ještě neměla....toto se nese opravdu, opravdu těžce a kdo nezažije, nepochopí.
    Ann1   | 19.06.2018 15:59:47
    Reagovat | URL příspěvku
  • moc hezky napsané, přeju do života spooustu štěstí...
    jajda69   | 19.05.2014 13:51:07
    Reagovat | URL příspěvku
  • Mooc krasny pribeh...Štastna rodinka.... 
    kralicek1   | 03.02.2011 21:45:19
    Reagovat | URL příspěvku
  • Moc krásně napsaný! Jste opravdu mladá rodinka, takže věřím, že se ještě holčičky dočkáte (možná třetího rošťáka). Přeju hodně stěstí do života 
    ejoja   | 14.06.2010 13:09:49
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Krizová situace

| Katharine Sanchez | 22.11.2020, 01:53

Dobrý den, potřebuju vážně pomoct. V rychlosti, otěhotněla jsem v 17 s člověkem co mě měl jen na jedno, opustil mě a výbavu a vše jsem pořídila pro miminko já s rodinou, u porodu jsem byla taky sama, po porodu si udělal testy otcovství a po prokázání, že je malá jeho se mnou chtěl být, bydlel u mých rodičů 11 měsíců, přispíval 2000 měsíčně já měla 6000 a přispívala jsem taky 2000. Jídlo jsme kupovali oba, po 11 měsících jsem ho vyhodila, protože mě neustále sledoval, pořád jsme se hádali, nemohla jsem si s nikým psat(ani s holkáma) čekal mě před toaletou a koupelnou a když jsem tam byla déle, tak šel dovnitř, co dělám, vystřídal 6 práci, většinou byl na úřadu práce nebo nemocenské, proto byl se mnou doma. Měli jsme pak soud o dítě, on tam napsal hrozný lži, udělal z mé rodiny špíny a bůh ví co(hlavně že 11 měsíců mu to nevadilo) označil mě jako psychicky narusenou, mám porezane ruce z minulosti, kvůli němu. Moje sestra je fetacka a přišla tak o děti, to tam taky napsal a uvedl že malá nemůže žít ve spine a ve styku s drogově závislým. Přišlo mi, že ten soud vyhraje, najmul si nejlepšího advokáta, jeho rodina má dost peněz. Nakonec se odložil kvůli času a melo být 2 stání. My jsme to ale zrušili a šli do podnájmu. Od té doby, co bydlíme sami, mě neustále napadá, dokonce na mě vytáhl nůž, a když jsem zavolala policii, porezal se a utíkal na stanici, že jsem ho napadla a udělal, že on je oběť. To se stalo vždy když jsem zavolala PČR. Psychicky mě týrá, nemám žádné soukromí, když přebalí dceru, nebo se o ní nějak stará, hned to mám na talíři. Říká to jeho mamince, která je při něm, říkala mi že udělá vše pro to, aby mi vzala moje dítě. Nevím co mám dělat, kam mám jít, nemám dost peněz na uziveni mě a male, nemůžu k rodičům, protože uznávám, že to tam není moc pěkné a je tam sestra fetka. Nechci přijít o vše co mám, u soudu to vypadalo jako by to vyhrál, já mám strach že přijdu o svoje malé miminko, nedokážu si bez ní život představit. Zním jako hysterka, ale opravdu jsem zoufalá a nevím, co mam delat, když nemám peníze a nemám kam jít a on tohle vše má, nedokážu si představit, že takhle hnusný člověk mi sebere vše, pro co jsem obětovala vše co jsem měla..navic rodiče už doma nemají místo, takže tam stejně nemůžu. Prosím potřebuji nějakou radu, jsem už úplně vyčerpaná a nevím co mám dělat a na koho se obrátit.

Dobrý den, co nejdříve se obraťte na orgán sociálně právní ochrany dítěte - OSPOD na sociální pracovnici či kurátorku, která vám pravděpodobně byla přidělena. Měla by vám poradit a předat kontakty na jakou organizaci se obrátit, kde by vám mohli pomoci vaši situaci řešit. Můžete kontaktovat také krizovou linku pomoci matkám s dětmi, nebo jakoukoliv krizovou linku, kde vám také pomohou, poradí a předají kontakty na některou z organizací, které se pomocí matkám s dětmi zabývají. Odebrat pečující a fungující matce miminko není zase tak jednoduché, nebojte se. To že byl soud odročen nic neznamená. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 22.11.2020, 17:39
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×