Cimrmanova naučná stezka (zajic)

Jeden krásný zářijový víkend jsme se rozhodli vyzkoušet Cimrmanovu naučnou stezku. Vede po žluté značce, startuje v Lomnici.

Vydali jsme se v ozkoušené sestavě – Pepa, Maruška, Anička, krosna na Aničku a já.

Místo klasických naučných zastávek jsou na Cimrmanově stezce PLAHOČINY. My jsme jich potkali cestou 6, texty některých z nich přikládám.

Hned na první plahočině je recept na boží milosti babičky M. z Lomnice:
56 dkg mouky
5 dkg másla
1 vejce a jeden žloutek
3 dkg cukru
2 lžíce bílého vína
sůl
1 lžíce citrónové šťávy + kůra
Těsto se má zadělat mlékem, jako na nudle, a pak vyválet a vykrajovat. Výkrojky opéct v tuku jako koblihu.
Podle naučného textu se tyto boží milosti nepovedly. Až najdu odvahu, tak to zkusím.

Na druhé plahočině je popsán Cimrmanův motor. Ten měl 5 taktů – sání, komprese, výbuch, výfuk a odpočinek. Cimrman chtěl i stroji dopřát odpočinek, a doporučuje i lidem, aby si občas odpočinuli a třebas je u toho něco napadne.

Na čtvrté plahočině je popis, jak se někde na naučné stezce instalovala PLOSTIKA  JÁRY CIMRMANA. Plostiku jsme cestou nepotkali, ale máme v plánu ji v nejbližší době najít.

Na páté plahočině je píseň plahočivců. Zpívá se (po laskavém svolení J. Nohavici) na nápěv „Když mě brali za vojáka“.

Onehdy jsem časně zrána,
na horu se plahočil
pak jsem potkal Cimrmana,
on se na mě otočil
čil čil čil čil
on se na mě otočil

Slova často míří k činu
ať je dobrá nálada
založme tu plahočinu
to mi praví Jára Da
da da da da
to mi paví Jára da.

Povídám dcero synu
pokud Ti dech dovolí
hledej další plahočinu
v Synalovském okolí

Od pramene ku prameni
plahočme se k pohlaví
od pramene ku prameni
Cimrman nás ozdraví

Ozdraví nás cestou ducha
na Járově Pohlaví
kdo je slabý jako mucha
na nohy se postaví

Za šestou plahočinou jsme naznali, že máme v nohách 5 km, a že ještě taky musíme jít zpátky, a že 10 km je pro 4leté děcko tak akorát. Takže jsme to otočili, jen jsme se ještě stavili v rodinném občerstvení „U Gastona“. Je to rodinný domek, kde, když zazvoníte, tak vám nalijou džus nebo kofolu, prodají tatranku, můžete posedět u nich na zahradě – příjemné překvapení při našem plahočení.

Nutno říct, že my jsme se vůbec neplahočili, Maruška šla skvěle. 10 km nám i se zastávkou „U Gastona“ trvalo 3 hodiny. Cestou zpátky jsme ještě viděli pouštění dračí školky a bažantí slepičky.

Příště začneme stezku z druhé strany, ať ji máme projitou celou.

P.S. Plostika mistra byla za nejbližší zatáčkou, jak jsme zjistili při příštím pokusu.

Uživatelce zajic děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce