Inzerce
Inzerce
Inzerce

A to jsme měli tak krásně naplánováno (Zanlena)

Když bylo staršímu synovi zhruba 10 let, byli jsme na dovolené v Českém Švýcarsku. Na jeden den jsme si naplánovali výlet na Pravčickou bránu a současně na lodičky v Hřensku. Cesta měla vypadat takto: start v Jetřichovicích a lesem na loupežnický hrad, pak přes Mezní Louku na Pravčickou bránu a odtud do Hřenska na lodičky, které nás měli dopravit zpět na Mezní Louku a poté dojít pěšky do Jetřichovic. Vlastně téměř celá cesta byla převážně lesem po turistických značkách.

Ráno kolem 8. hodiny jsme tedy vstali a vypravili se na výlet, samozřejmě vybaveni turistickou mapou. Po cestě jsme minuli loupežnický hrad Šaunštejn - byl to vlastně skalnatý útvar v lese. Tento hrad jsme si prolezli. Výstup na vrchol byl sice po žebříku a mezi těsnými skalami, ale stálo to za to. Z jeho vrcholů, které bylo zajištěno zabradlím, se nám naskytl krásný výhled na lesy Českého  Švýcarska. Potom jsme pokračovali dále lesem po turistických značkách směr Mezní Louka, kde byly nějaké stánky s občerstvením a restaurace. Dali jsme si tam tedy něco k jídlu a pochodovali jsme dále směr Pravčická brána. Zatímco od místa našeho startu až po Mezní Louku moc turistů nechodilo, tak od Mezní Louky se tohle změnilo a turistů bylo na náš vkus až až. Když jsme došli k Pravčické bráně byli jsme ohromeni tím, co příroda dokáže a i vyhlídky u Pravčické brány byly nádherné. Bylo jasno a tak jsme viděli hodně daleko. Když jsme si pohled na krajinu dostatečně vychutnali, dali jsme si ještě nějaké občerstvení přímo pod Pravčickou bránou, kde byl stánek a pokračovali jsme dále směr Hřensko a lodičky.

Jaké bylo ale naše zděšení, když jsme zjistili, že poslední lodička odjela někdy před půl hodinou. Začla jsem tedy přemýšlet, co budeme dělat. Bylo už na večer a taky tam s námi byl Ondra, který už toho za ten den nachodil hromadu na to, že túry v průběhu roku nepořádáme. Kdyby jsme tam byli bez Ondry, tak by mě to nechalo asi úplně v klidu. Napadla mne tedy varianta, že si někde zaplatíme nocleh. Další varianta byla kouknout, jestli nejede nějaký autobus.Našli jsme tedy autobusovou zastávku a zjistili, že nám za chvilku jede poslední autobus naším směrem, tedy zpět na tu Mezní Louku. Za ten autobus jsem tehdy byla nesmírně ráda, protože bylo už po 18. hodině a domů to bylo tak 15 km. Svezli jsme se tedy autobusem a zbytek šli pěšky. Po cestě jsme natrefili ještě na restauraci a tak jsme se stavili na večeři a poté pokračovali směr chatka. Příchod do chatky byl kolem 22. hodiny. Jen co Ondra lehl, tak hned usnul. My jsme se podivovali, že na to, kolik jsme toho nachodili, cca přes 30 km, tak si ani nestěžoval, že ho bolí nohy a zvládl to velmi dobře.  My jsme následně s tatínkem přehodnotili situaci a řekli si, že na mapě to sice vypadá kousek, ale příště to raději více přehodnotíme a podobný výlet rozložíme na několik úseků. Nepočítali jsme totiž s některými zastávkami, kde jsme se dost zdrželi a s tím, že poslední lodička jela v 18 hodin.

Druhý den jsme pak nasedli do auta a vyrazili směr Hřensko. V Hřensku jsme nasedli na lodičku, která byla tak pro 20 lidí a s průvodcem, který  nám podával výklad a i pádloval, jsme projeli Tichou soutěskou řeky Kamenice. Soutěska byla vlastně řeka, která byla obklopea skalnatými útvary, porostlými mechem, trávou a nad řekou se nacházel les. Na konečné jsme vystoupili a šli jsme upravenou cestou lesem, kolem řeky k další lodičce a propluli jsme si Divokou soutěsku řeky Kamenice, ale to byl jen název, jinak řeka byla úplně klidná. Když jsme propluli i touhle soutěskou tak jsme se vrátili zpět lesem k lodičce co plavala po Tiché soutěsce a svezli jsme se zpět do Hřenska, které jsme si prošli a dostali se tak i na hranice s Německem a k řece Labe.

Inzerce

Uživatelce Zanlena děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce

Inzerce

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

A to jsme měli tak krásně naplánováno (Zanlena) - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dobrý den, potřebovala bych radu ohledně syna. Jsou mu 2 roky a 8 měsíců. Byl kojen 7 měsíců. Už od malinka je na mě závislý. U babiček byl dohromady čtyřikrát přes noc, nejdříve plakal, pak už to zvládl bez breku, ale nešťastný. S jídlem se trápime cca od roka. Nechce jíst s nikým jiným než se mnou. Do teď mi odmítá jíst kousky. Takže doteď mu jídlo mačkám vidličkou, když cítí maso, hned ho vyplivuje. Myslela jsem, že to bude problém s kousky jako takovými, ale sušenky a to co mu chutná normálně sní, rozkouse. Celkově ho do jídla musíme nutit. Ovoce nechce vůbec, jí pouze kapsičky. Jogurty má rad, kakao a k večeři pouze chleba se žervé. Šunku, sýr taky odmítá. Jídlo se snažíme řešit různými doplňky stravy k navození chuti k jídlu. Věřím, že z toho vyroste. Teď v září nastupuje do školky a já doufám, že až uvidí ostatní děti, tak začne papat normálně. Více mě ale trápí ta závislost na mě. Je nešťastný i s manželem. Potřebovala bych poradit, jak ho to odnaučit. Před 8 měsíci jsem začala chodit na poloviční úvazek do práce, mysleli jsme, že se to zlepsi, když nebude furt se mnou. Ale je to stále stejně. Vždycky tu dobu přetrpi, pláče když odcházím. Neustále ho ubezpečuji, že se vrátím, že jdu jen do práce. Je vidět, že tomu rozumí, ale přesto se to nelepší, spíše naopak. Moc děkuji za jakoukoliv radu. Šafránková

Dobrý den, ohledně synovy stravy se poraďte s ošetřujícím lékařem. Pokud dítě prospívá, i když konzumuje jen určitá jídla, pak není důvod k obavám. S lékařem byste ale také měli konzultovat případné doplňky stravy, které dítěti dáváte. Ne všechny musí být pro takto malé dítě vhodné. Také by možná bylo dobré, aby lékař chlapci udělal krevní obraz, jestli mu opravdu nějaké živiny chybí, abyste mu nepodávali nadbytečné množství některých živin či vitamínů. Některé děti vykazují při jídle zvláštnosti, jedí jen určitá jídla a vybírají si. Není dobré dítě do jídla nutit a nutit jej k experimentování. Nová jídla však je dobré nabízet, v případě zájmu nechat ochutnat. Chutě dětí se mění a časem třeba syn může být ke zkoušení jiných jídel přístupnější. Zvláštnosti v jídle však ale také mohou vykazovat děti např. s poruchami autistického spektra, či děti hodně v jídle konzervativní. Mám příliš málo informací a váš syn je příliš malý. Ohledně pobytu bez vás nepíšete, kdo syna hlídá, když jste v práci. To že pláče, když odcházíte bývá u dětí normální. Je potřeba mu to citlivě vysvětlit na úrovni jeho chápání a vývoje. Dobu odchodu však neprodlužovat, dítě ani nadměrně nelitovat, nemazlit apod. Potom by si myslelo, že váš odchod je něco mimořádného a je důvod se bát. Takto malé dítě také nemá ještě vyvinutý pojem času, žije přítomností a myslí si proto, že odcházíte navždycky. Trošku mi z vašeho popisu připadá, že maličko chcete, aby na váš syn byl závislý, že vám to dává dojem výlučnosti a důležitosti. To vše dítě vycítí. Proč myslíte, že dobu bez vás protrpí. Žádné malé dítě se pokud je o něj dobře postaráno, má dobře rozvinuté citové vazby a navíc třeba už zná osobu, která jej hlídá, se celé čtyři hodiny určitě netrápí a také není důvod , aby bylo nešťastné. Nemohou to být spíše vaše domněnky? Zkuste chování a vývoj syna zkonzultovat s dětským klinickým psychologem. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | dnes, 06:20
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×