Inzerce
Inzerce
Inzerce

S Tobišem v lese (Nervesek)

Než se moje milované dítko narodilo, byla jsem přesvědčená, že kočárek, který je odpružený a dá se s ním houpat, nechci, a to NIKDY. Pořídili jsme si tedy kočárek, který se nemůže houpat, je stylový, famózní barvy a ladí mi k botám, nádhera.

Jenže, po čase jsme se přestěhovali z města na vesnici. Vzhledem k tomu, že zde zřejmě na úřednických židlích netrůní lobbisti a snaživci, sem dotace z EU neputují a už vůbec se tu neopravují chodníky, tudíž cesta přes vesnici se rovná lehkému tankodromu. Když jsem jednou takhle drncala místní poházené kachličky vydávající se za chodník, aktivní místní obyvatelka mi poradila, ať jdu směrem na vedlejší vesnici a tam je prý super asfaltová cesta vedoucí do lesa. Vylíčila mi to tak, že jsem nemohla dospat druhého rána, jak jsem se těšila na procházku po krásné cestě a ještě k tomu lesem, paráda.

Druhý den jsem tedy plná očekávání a příjemného slunečného dne vyrazila na procházku. Cestu jsem dle popisu našla, po chvíli ji začal lemovat krásně zarostlý les, plný jarní vůně. Byla jsem naprosto spokojená, jen já, Tobiš a ticho. Jak jsem si tak vykračovala jako dámička v balerínách (bylo slunečno, takže jsem nepředpokládala, že by mi byla zima nebo snad pršelo), tak jsem po chvíli zjistila, že asfaltová cesta končí a začíná „polňačka“. Vypadala schůdně, tak proč ne, že. Říkala jsem si, že maximálně budu mít lehce zaprášené baleríny. Nevadí, umyju. :-)  Po chvíli jsem zjistila, že v lese rozhodně sama nejsem, ale začínají se kolem mne množit místní tvorové, jako např. vosy, včelky, mušky apod.  Jako připravená maminka jsem vytáhla síťku a byla jsem spokojená, jak jsem své dítko ochránila.

Včelky ovšem nezajímal až tak můj kočárek, jako právě já. Zřejmě je upoutala nová vůně od Pumy, lehce nasládlá. Byla jsem jak magnet, jako bych snad byla jediná v lese, koho může tento hmyz terorizovat.  Aby toho nebylo málo, spustila se mi alergie, která se samozřejmě do té doby ani náznakem neobjevila a kapesníčky jsem samozřejmě neměla. Ještě že ty plínky žehlím, aspoň to tolik neškrábalo… Po chvíli jsem to vzdala, otočila kočárek a upalovala zpátky domů nadopovat se prášky. Po cestě mě jedna z vos samozřejmě píchla, zřejmě abych si na tu procházku pořádně pamatovala, a tak jsem zrychlila krok. Navíc se ve vteřině zatáhlo a začalo poprchávat, pršet, lít jak z konve. Co se týče kočárku, vybavená jsem opět byla, ale na sebe jsem moc nemyslela. Než jsem došla na asfaltovou cestu, měla jsem baleríny obalené bahnem a kočár jakbysmet.

Abych vysvětlila začátek o houpacím a nehoupacím kočárku, náš byl nehoupací a každý, kdo jej má, si určitě dokáže představit, jak takový kočárek a především dítě v něm skáče na polní cestě, která zrovna rovná není.

Nejvíc spokojený byl ale můj Tobiš, čerstvý vzduch mu evidentně prospíval a tak spal tvrdě a mé nesnáze jej vůbec nezajímaly. Poučení pro příště zní: vzít si kapesníčky, repelent, deštník,  prášky na alergii a hlavně jiný - houpací kočárek.

Uživatelce Nervesek děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce
Inzerce

 

Inzerce
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

S Tobišem v lese (Nervesek) - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Zavírání se v pokoji

| Ada1215 | 18.10.2020, 16:29

Dobrý den, dceři je 12 let a v poslední době se neustále zavírá ve svém pokoji, nechce s námi moc komunikovat a dokonce jí i vadí, nechávat otevřené dveře do svého pokoje, i když ví, že tam bez jejího vědomí nebudeme vstupovat. Snažíme se její soukromí respektovat, vždy klepeme na dveře, pokud s ní chceme mluvit. Nevím, jestli je to puberlou nebo proč nám jako rodičům přestala věřit. Podotýkám, že se u nás doma nic nezměnilo, vše funguje jako dřív. Někdy mám pocit, že jí i vadí jen moje přítomnost. Přitom jsou ale dni, kdy se spolu normálně bavíme, dokonce se mi tu a tam s něčím svěří. Ale takových chvil je čím dál méně a bojím se, aby nevymizely úplně. Vím, že má nějaké problémy s kamarádkami, ale o tom vůbec nechce mluvit. Dále mě trápí její vztah s otcem . mým manželem. Ten je na ní poměrně přísný, což vůbec není na škodu, ale mám pocit, jako by se úplně vytratilo jakékoliv prřátelství mezi ní a otcem. Dokonce se i vyjádřila v tom smylsu, že by bylo lepší, kdyby s námi vůbec nebydlel. Všechno je mi to hrozně líto. Poradíte mi, prosím, jak vylepšit komunikaci a vztahy v rodině? Jak docílit toho, aby se situace ještě nezhoršovala? Dcera ví, že ji mám moc ráda a že mlže kdykoliv přijít, pokud ji bude něco trápit. Myslím, že ví, že mi může věřit.
Děkuji za radu.

Dobrý den, u vás doma se jak píšete, nic nezměnilo, ale jak to tak vypadá, tak se změnila vaše holčička. Vaše dcera podle popisovaných projevů evidentně vstoupila do období dospívání a chová se adekvátně svému věku a vývojovému období. Vy jako rodiče respektujte její potřebu většího soukromí a zavřené dveře jejího pokoje. Naopak pokud dcera přijde a bude si s vámí chtít povídat, pak tyto chvilky využijte na maximum a snažte se na ni udělat čas a vyslechnout ji. Příležitost si s ní popovídat, dozvědět se také nějaké informace o ní a o tom co prožívá se nemusí po delší dobu opakovat a to že byste na ni neměli čas může podkopat její důvěru ve vás. Nevyzvídejte nic o vztazích s kamarádkami, nepodsouvejte jí problémy, ale naslouchejte. V případě vyzvídání se dcera ještě více uzavře do sebe a neřekne vám nic. O období dospívání bylo napsáno mnoho literatury, stačí zapátrat na internetu, který se jen hemží radami jak komunikovat s dospívajícími dětmi. Lze také vyhledat některou z poraden pro rodinu a mezilidské vztahy, kde můžete pod vedením odborníka na komunikaci v rodině pracovat. Přesto všechno se připravte na to, že toto období je pro všechny zúčastněné členy náročné, ale také důležité. Vždyť z vaší holčičky se má stát sebevědomá mladá žena. Ohledně vztahu s otcem nejsou popisované projevy také nic neobvyklého, je ale potřeba i ze strany otce zapracovat na zlepšení komunikace  a přiblížení se dceři. Na tomto místě si níže dovolím vložit odkaz na článek, který jsem v létě četla na internetu a kde možná najdete některé odpovědi na vaše dotazy.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 19.10.2020, 10:28
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce