S Tobišem v lese (Nervesek)

Než se moje milované dítko narodilo, byla jsem přesvědčená, že kočárek, který je odpružený a dá se s ním houpat, nechci, a to NIKDY. Pořídili jsme si tedy kočárek, který se nemůže houpat, je stylový, famózní barvy a ladí mi k botám, nádhera.

Jenže, po čase jsme se přestěhovali z města na vesnici. Vzhledem k tomu, že zde zřejmě na úřednických židlích netrůní lobbisti a snaživci, sem dotace z EU neputují a už vůbec se tu neopravují chodníky, tudíž cesta přes vesnici se rovná lehkému tankodromu. Když jsem jednou takhle drncala místní poházené kachličky vydávající se za chodník, aktivní místní obyvatelka mi poradila, ať jdu směrem na vedlejší vesnici a tam je prý super asfaltová cesta vedoucí do lesa. Vylíčila mi to tak, že jsem nemohla dospat druhého rána, jak jsem se těšila na procházku po krásné cestě a ještě k tomu lesem, paráda.

Druhý den jsem tedy plná očekávání a příjemného slunečného dne vyrazila na procházku. Cestu jsem dle popisu našla, po chvíli ji začal lemovat krásně zarostlý les, plný jarní vůně. Byla jsem naprosto spokojená, jen já, Tobiš a ticho. Jak jsem si tak vykračovala jako dámička v balerínách (bylo slunečno, takže jsem nepředpokládala, že by mi byla zima nebo snad pršelo), tak jsem po chvíli zjistila, že asfaltová cesta končí a začíná „polňačka“. Vypadala schůdně, tak proč ne, že. Říkala jsem si, že maximálně budu mít lehce zaprášené baleríny. Nevadí, umyju. :-)  Po chvíli jsem zjistila, že v lese rozhodně sama nejsem, ale začínají se kolem mne množit místní tvorové, jako např. vosy, včelky, mušky apod.  Jako připravená maminka jsem vytáhla síťku a byla jsem spokojená, jak jsem své dítko ochránila.

Včelky ovšem nezajímal až tak můj kočárek, jako právě já. Zřejmě je upoutala nová vůně od Pumy, lehce nasládlá. Byla jsem jak magnet, jako bych snad byla jediná v lese, koho může tento hmyz terorizovat.  Aby toho nebylo málo, spustila se mi alergie, která se samozřejmě do té doby ani náznakem neobjevila a kapesníčky jsem samozřejmě neměla. Ještě že ty plínky žehlím, aspoň to tolik neškrábalo… Po chvíli jsem to vzdala, otočila kočárek a upalovala zpátky domů nadopovat se prášky. Po cestě mě jedna z vos samozřejmě píchla, zřejmě abych si na tu procházku pořádně pamatovala, a tak jsem zrychlila krok. Navíc se ve vteřině zatáhlo a začalo poprchávat, pršet, lít jak z konve. Co se týče kočárku, vybavená jsem opět byla, ale na sebe jsem moc nemyslela. Než jsem došla na asfaltovou cestu, měla jsem baleríny obalené bahnem a kočár jakbysmet.

Abych vysvětlila začátek o houpacím a nehoupacím kočárku, náš byl nehoupací a každý, kdo jej má, si určitě dokáže představit, jak takový kočárek a především dítě v něm skáče na polní cestě, která zrovna rovná není.

Nejvíc spokojený byl ale můj Tobiš, čerstvý vzduch mu evidentně prospíval a tak spal tvrdě a mé nesnáze jej vůbec nezajímaly. Poučení pro příště zní: vzít si kapesníčky, repelent, deštník,  prášky na alergii a hlavně jiný - houpací kočárek.

Uživatelce Nervesek děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek

Komerční sdělení

S Tobišem v lese (Nervesek) - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dobrý den. Rodičovskou mám u zaměstnavatele hlášenou do tří let věku. Se zaměstnavatelem jsem taktéž domluvena, že od září nastoupím zpět do práce. Spíše mi jde o to, že poslední rodičovský příspěvek dostanu v červnu a rodičovská mi končí až v polovině září. Děkuji za odpověď, Koukalová

Dobrý den, zásadní je, na jak dlouho máte nahlášenou rodičovskou u zaměstnavatele. Nemusí se shodovat s dobou čerpání RP.

Mgr. Věra Tautová, DiS. | Babyonline | 22.06.2017, 14:45
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace