Inzerce
Inzerce
Inzerce

Tudy už s kočárkem NE! (Udunka)

Na začátku září naše celá rodina vyrazila na menší dovolenou na chatu mých rodičů do Manětína. Nadšená jsem byla už při odjezdu, a tak mě hned napadlo, že bych o tom zase napsala nějaký pěkný tip na výlet. 

První dny jsme trávili na chatičce a odpočívali, jelikož taťka trávil hodně času v práci. Následoval kratší výlet, který jsme podnikli na základnu dětského tábora Klenoty. Taková ohromná romantika! Hned bych na takový tábor jela. Uprostřed lesa u rybníka, žádná elektrika. Nádhera.

Druhý den jsme dali na zaručený tip mé maminky, redaktorky turistického časopisu a vyrazili jsme na procházku podél Manětínského potoka. Dle jejích slov to je krásná cesta vhodná pro kočárek, akorát s jedním mostkem, který bude třeba přenést. Vyrazili jsme tedy z Manětína po červené turistické značce, která vede okolo starých manětínských mlýnů. Manžel je strojař, takže ihned začal obdivovat technickou stránku náhonů a podobně, což nejspíš zaujme i jiné tatínky.

Inzerce

Pochodovali jsme a užívali si širokou vyšlapanou cestu a ani první široký krásný mostek nás neupozornil, do čeho se řítíme. Prošli jsme kolem první z mnoha luk u Manětínského potoka a Střely, na které se pořádají dětské tábory. Nakonec jsme přišli k prvnímu pro kočárek, ne zcela vyhovujícímu mostku. Vyndali jsme tedy věci z košíku pod kočárkem, já přešla s Aničkou a botami na druhou stranu po mostku a manžel přebrodil s kočárkem. Cesta v tomto duchu pokračovala dál. Meandr, tábor, můstek moc úzký pro kočárek, taťka brodí, mamka jde přes most, a tak pořád dokola. Nutno podotknout, že alespoň cesta zatím byla široká a pohodlná až k Frantovu mlýnu.
Od Frantova mlýna jsme pokračovali po žluté značce k Čoubovu mlýnu. Tam nás mělo čekat občerstvení. Už po cestě nás ale napadlo, jestli bude vůbec otevřené, když už nejsou prázdniny. S těžkým srdcem a prázdným žaludkem pokračovali po cestě, která byla čím dál, tím užší až už se po ní nedalo jet po všech čtyřech kolečkách kočárku.

Inzerce

K mlýnu jsme dorazili docela unavení a se zoufalstvím v očích jsme koukali na zavřená vrata občerstvení. Nu což, posadili jsme se na lavičku a já dala papat alespoň Aničce. Ještěže zatím nosím mlíkárnu všude s sebou. Po chvíli se objevil pán se třemi jezevčíky, a světe div se, otevřel nám občerstvení. Hurá! Občerstvili jsme se a optali jsme se na cestu zpět. Po červené se nám zpět nechtělo. Pán nám řekl, že po žluté na Brdo je cesta dost široká pro kočárek, že po ní jezdil se čtyřkolkou, ale že jsou tam brody. Brody už jsme ten den měly
nacvičené, a tak jsme se rozhodli zkusit žlutou značku. Byla to chyba. Asi tak půl kilometru jsme si užívali krásnou vyježděnou cestu podél kouzelných rekreačních chatiček. Pak první brod, pohoda, ani jsem nemusela sundávat boty. Jenže najednou se začala cesta ztrácet a pak už nebyla vůbec. Pro úplnost jen doplním, že žluté turistické značky však ze stromů nezmizely. Tak jsme kočár tlačili cestou, necestou, polem, nepolem, loukou, neloukou, brodem, nebrodem (nakonec jich bylo celkem 14), a dokonce i po skále, po šutrech a řekou. Pak jsme si ještě vyšlápli kopeček s převýšením tak 45° do Brda. Nakonec jsme seběhli z Brda po silnici do Manětína, kde jsme si dali pozdní oběd, neboť z procházky na dvě hodinky se stal celodenní boj o přežití.

Abych to shrnula. Procházky kolem Manětínského potoka doporučuji všem dobrodružným povahám. Pro větší děti by to bylo určitě veliké dobrodružství a zážitek, ale cesta pro sebelepší kočárek to rozhodně není. My jsme si to nakonec stejně užili. Měli jsme z toho srandu a vzájemně se při brodění podporovali a říkali si, jak utužujeme naše rodinné vztahy. Osmnáctikilometrový výletíček cestou necestou nás ale tak odrovnal, že jsme zbytek pobytu na chatě střídavě kňourali, koho co bolí a já od toho ťapkání v ledové vodě nastydla.

Inzerce

Uživatelce Udunka děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce

Inzerce

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Tudy s kočárkem NE! (Udunka) - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dobrý den, potřebovala bych radu ohledně syna. Jsou mu 2 roky a 8 měsíců. Byl kojen 7 měsíců. Už od malinka je na mě závislý. U babiček byl dohromady čtyřikrát přes noc, nejdříve plakal, pak už to zvládl bez breku, ale nešťastný. S jídlem se trápime cca od roka. Nechce jíst s nikým jiným než se mnou. Do teď mi odmítá jíst kousky. Takže doteď mu jídlo mačkám vidličkou, když cítí maso, hned ho vyplivuje. Myslela jsem, že to bude problém s kousky jako takovými, ale sušenky a to co mu chutná normálně sní, rozkouse. Celkově ho do jídla musíme nutit. Ovoce nechce vůbec, jí pouze kapsičky. Jogurty má rad, kakao a k večeři pouze chleba se žervé. Šunku, sýr taky odmítá. Jídlo se snažíme řešit různými doplňky stravy k navození chuti k jídlu. Věřím, že z toho vyroste. Teď v září nastupuje do školky a já doufám, že až uvidí ostatní děti, tak začne papat normálně. Více mě ale trápí ta závislost na mě. Je nešťastný i s manželem. Potřebovala bych poradit, jak ho to odnaučit. Před 8 měsíci jsem začala chodit na poloviční úvazek do práce, mysleli jsme, že se to zlepsi, když nebude furt se mnou. Ale je to stále stejně. Vždycky tu dobu přetrpi, pláče když odcházím. Neustále ho ubezpečuji, že se vrátím, že jdu jen do práce. Je vidět, že tomu rozumí, ale přesto se to nelepší, spíše naopak. Moc děkuji za jakoukoliv radu. Šafránková

Dobrý den, ohledně synovy stravy se poraďte s ošetřujícím lékařem. Pokud dítě prospívá, i když konzumuje jen určitá jídla, pak není důvod k obavám. S lékařem byste ale také měli konzultovat případné doplňky stravy, které dítěti dáváte. Ne všechny musí být pro takto malé dítě vhodné. Také by možná bylo dobré, aby lékař chlapci udělal krevní obraz, jestli mu opravdu nějaké živiny chybí, abyste mu nepodávali nadbytečné množství některých živin či vitamínů. Některé děti vykazují při jídle zvláštnosti, jedí jen určitá jídla a vybírají si. Není dobré dítě do jídla nutit a nutit jej k experimentování. Nová jídla však je dobré nabízet, v případě zájmu nechat ochutnat. Chutě dětí se mění a časem třeba syn může být ke zkoušení jiných jídel přístupnější. Zvláštnosti v jídle však ale také mohou vykazovat děti např. s poruchami autistického spektra, či děti hodně v jídle konzervativní. Mám příliš málo informací a váš syn je příliš malý. Ohledně pobytu bez vás nepíšete, kdo syna hlídá, když jste v práci. To že pláče, když odcházíte bývá u dětí normální. Je potřeba mu to citlivě vysvětlit na úrovni jeho chápání a vývoje. Dobu odchodu však neprodlužovat, dítě ani nadměrně nelitovat, nemazlit apod. Potom by si myslelo, že váš odchod je něco mimořádného a je důvod se bát. Takto malé dítě také nemá ještě vyvinutý pojem času, žije přítomností a myslí si proto, že odcházíte navždycky. Trošku mi z vašeho popisu připadá, že maličko chcete, aby na váš syn byl závislý, že vám to dává dojem výlučnosti a důležitosti. To vše dítě vycítí. Proč myslíte, že dobu bez vás protrpí. Žádné malé dítě se pokud je o něj dobře postaráno, má dobře rozvinuté citové vazby a navíc třeba už zná osobu, která jej hlídá, se celé čtyři hodiny určitě netrápí a také není důvod , aby bylo nešťastné. Nemohou to být spíše vaše domněnky? Zkuste chování a vývoj syna zkonzultovat s dětským klinickým psychologem. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 24.05.2022, 06:20
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×