Inzerce
Inzerce
Inzerce

Není kočárek jako kočárek (Buik)

Než se nám narodil synek, i na nás čekala ta důležitá událost – výběr kočárku. Byli jsme na mnoha místech, v hodně krámech, vždy jsme si nechali vysvětlit, na co si máme při výběru dát pozor. Co by kočárek rozhodně měl mít, co by rozhodně mít neměl. Taky mě překvapovaly konstrukce, které většinou bývaly plastové – jakou životnost může mít plast? Vždy jsme z krámu odcházeli s rozporuplnými myšlenkami, protože to co nám jeden den vychvalovali, druhý den bylo pomluveno a co víc, když jsme se pak dostali na cenu kočáru, který byl stejně vyráběn buď v Polsku, nebo Číně, málem jsem šla do mdlob.

Nakonec jsme se rozhodli vyrazit do Polska a koupit ho tam. Ono popsat vlastní cestu by úplně stálo na samostatný příběh. Protože vydat se v listopadu přes Harrachov do Polska, kde právě začalo sněžit mým malým Buautíčkem (malý swiftík) a ještě jet v autě s babčou, která stále dokola opakovala – brzdi, brzdi, brzdi – byl trošku nadlidský úkol. (Mimochodem, moc brzdit nešlo, protože ta uklouzaná vrstva sněhu na silnici, byl opravdu velký problém.) Ale kočárek se nám nakonec podařil ulovit opravdu nádherný, ale také s plastovou konstrukcí. Celou dobu jsem chtěla zelený, ale na místě mě dostal modrý. Paní nás naučila, jak ho složit, rozložit, vložit do něj autosedačku, udělat z něj golfáč, prostě všechny možnosti. Vybrali jsme velikostně ten největší, protože ani my nejsme prckové, tak aby v něm bylo synkovi dobře. Rozložený jsme ho vezli domů a už se moc těšili, jak se v něm bude synáček vozit.

Pak se nám narodil klučík – Mareček a my se moc těšili na první vyjížďku. I ta proběhla k naší radosti. Za „volantem“ se vystřídaly obě babičky a dokonce i strejda, samozřejmě i mamka s taťkou. Také se ukázalo, že když jedeme na výlet, vejdeme se všichni do auta i s kočárkem (tedy mamka, taťka, kluk a kočárek). Prostě bomba – jak by řekl můj šéf - „dobrá práce“.

Inzerce

Marečkovi se přiblížil 4. měsíc a nám vytoužená dovolená. Jeli jsme pouze do Jižních Čech – sice cesta na 5 hodin, ale dalo se to dobře přežít. Když jsme se začali chystat na dovolenou, uvědomili jsme si jednu nemilou věc. Sice do Buautí narveme autosedačku s klukem, nás dva a kočárek, ale pak už tak možná dvě až tři tašky a tím končíme. A určitě si všichni dokážete představit, co se sebou bere na dovolenou za krámy a co teprve, když se veze malé dítě.

Celá rodina začala řešit tento problém, ale řešení ne a ne najít. I když pojedeme více auty, tak to do nich prostě nerozstrkáme. Nakonec přišla babička se spásným nápadem. V garáži je přeci kočárek po tobě, když si byla malá. Vydali jsme se do garáže a opravdu. Určitě všichni znáte ty staré kočárky – prostorné, na pružinkách s koženou stříškou na kovové konstrukci. Kočárek jako takový by si zasloužil víc oprav, jako třeba znovu natřít, udělat nové krajky na boudičku, ale na to už nezbyl čas. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím, když jsem ho viděla složený. A co víc, díky pružinkám se krásně houpal, prostě těch 30 let mu nesebralo nic na jeho funkčnosti! I Mareček byl nad míru spokojený a vycházky na dovolené s tímto starým kočárkem si užíval – vždyť on se v něm mohl přetáčet i na bok! A že na dovolené kočárek zažil opravdu velký zatěžkávací test, vám nemusím ani říkat. Bydleli jsme v baráčku uprostřed lesa, ke kterému vedla pouze písková cesta. Drkotali jsme přes kořeny stromů, kaluže, kameny. Vyhýbali jsme se výmolům a rozježděným cestám od aut, ale kočárek držel jako nový!

Inzerce

Všichni vzpomínali, jak mě v něm vozili jako malou a teď v něm jezdí můj synek. Také vzpomínali, kdo měl kočárek následně půjčený a kolik dětí se v něm „odvozilo“. Chtěla bych vidět, jak náš „plastový kočárek“ bude vypadat za 30 let!

Inzerce

Prostě, není kočárek jako kočárek.

Uživatelce Buik děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce
Inzerce

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Není kočárek jako kočárek (Buik) - diskuze

  • Luci, nemůžu uvěřit, že už jsou Marečkovi 4 měsíce  Strašně rychle to uteklo,co?
    iva.haferova   | 08.08.2012 12:40:25 | Reakcí: 4, poslední: 09.08.2012 11:33:33
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      To mi říkej ... dneska jsem v krámě potkala jednu maminku s právě narozeným miminkem ... a jak jsem se na něj tak koukala, připadlo mi to strašně líto. Takovejdle Mareček už nikdy nebude :o(
      Buik   | 08.08.2012 16:49:13
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE:
        No jo, to máš pravdu, ale zase bude Mareček dělat nové a nové věci. Myslim, že nemusíš být vůbec smutná. Hodně krásných věcí máte ještě před sebou
        iva.haferova   | 08.08.2012 17:30:13
        Reagovat | URL příspěvku
        • \
          RE:
          :o) ano, to je jediné pozitivum ... jen to nějak moc rychle utíká ... za chvíli mu bude 18 a bude se od nás chtít odstěhovat.
          Buik   | 08.08.2012 22:15:39
          Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Jde o separační úzkost?

| emae | 04.12.2023, 12:49

Dobrý den paní magistro,

mám dotaz ohledně mé dcery. Anička je zatím jedináček, má 20 měsíců. Je hodná, šikovná, zdravá, poměrně společenská, ALE. Kdykoliv, když jsme spolu a kdokoliv si jí chce pochovat, nebo se jí jen dotknout, tak utíká, řve, chce být jen se mnou. Je u nás babička, (na kterou je opravdu zvyklá, vídají se téměř každý den), Anička si v pohodě hraje, máma jí chce pomazlit, NEEXISTUJE, zdrhá za mnou. S manželem je díky bohu v pohodě. Fór je v tom, že když je u té stejné babičky na hlídání, a to i přes noc, nemají jediný problém, Anička se s ní mazlí, udělá si z ní kolikrát tu pečovatelku, tzn. chce být jen s ní, jakmile příjde děda, zdrhá zase za ní a chce být u ní. Už jsem z toho dost unavená, neboť to trvá nejméně půl roku a chtěla bych se vás zeptat, jestli dítě v tak malém věku už dokáže hrát/předstírat? Ona je opravdu v pohodě víceméně s kdekým, když nejsem na blízku. Trvá to pár minut, než například opláče můj odchod a je s tou danou osobou v pohodě. Ale jakmile jsme kdekoliv, nebo i u nás doma a někdo o ni projeví zájem, jsem-li na blízku, je to k nevydržení.

Moc vám děkuji za pomoc!

Dobrý den,

podle Vámi popisovaného chování dcerky se s největší pravděpodobností skutečně jedná o projevy separační úzkosti. O tomto období je k dispozici mnoho materiálů a informací, také já jsem již několikrát na obdobné dotazy odpovídala. Proto bych se o projevech tohoto období nyní více nerozepisovala. Snad jen uklidnění pro vás, jedná se o naprosto normální projev zdravého vývoje dítěte. Je to projev zdravě se formujících emočních vztahů k matce a k dalším pečujícím osobám. K dceři je potřeba přistupovat citlivě, poskytnout jí fyzický kontakt, pomazlení, pochování, když jej bude potřebovat. Čím citlivěji k ní budete přistupovat a naplňovat její potřeby citové blízkosti, tím se rychleji naplní a toto období odezní. Rozhodně není třeba se tím nijak trápit nebo znepokojovat, dcera se vyvíjí naprosto normálně. To, že se podobné projevy objevují ve vztahu k babičce, je známkou jejich dobrého blízkého vztahu. Samozřejmě že pokud jste přítomna vy jako nejbližší pečující osoba, tak dcerka upřednostňuje vás. Jinak i malé dítě si dokáže vybírat osoby, a to i u blízkých, které se o něj budou starat a které ne. Tyto preference se během dětství i několikrát změní a je to také normální (např. na toaletě mi může pomoci jen maminka, tatínek ne, na kole jezdím jen s pomocí dědečka apod.). Užívejte si zdravé a krásné dcerky, poskytněte jí dostatek blízkosti, dokud ji potřebuje.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 05.12.2023, 17:53
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×