Kočárkem cestou necestou, polem nepolem... (Renuš)
Kočárkem cestou necestou, polem nepolem... (Renuš)
Bydlíme s mužem na vesnici. Ne na samotě u lesa, ale ve vsi s 1500 obyvateli, nedaleko jednoho menšího, poblíž jednoho většího a na dosah našeho největšího města. Od vrátek to máme do lesů, luk, strání a polí maximálně 5 minut.
Když jsem otěhotněla, plánovala jsem si, jak naše miminko zaparkuji na zahradě a budu se věnovat domácnosti (co nejméně), zahradě (to by šlo), čtení (co nejvíce), sladkému lenošení a zírání do nebe, popřípadě klábosení s přítelkyněmi naživo či telefonicky (úplně nejraději a furt). Do přírody budeme vyrážet hlavně s naším psem-postarším a velmi temperamentním kokršpanělem, jehož denní dávka vylítání se přesahuje dvě hodiny. Byla jsem ochotná i schopná mu poskytnout obě hodinky denně, někdy více, někdy méně, vždyť máme zahradu a náš živočich má možnost proskočit se i tam.
Ovšem člověk-zejména žena míní a děťátko mění, to známe asi všechny…
Ve výběru kočárku jsem měla ještě před šmejděním po internetu jasno. Velká, nafukovací kolečka - přeci jen se budeme pohybovat v terénu. Termín outdoorový typ zcela naplňoval moji představu. Dále musel být kočárek houpací a kolíbací - vždyť bude stát na zahradě a občas se děťátko probudí a je zapotřebí ho pohoupat a udrndat k dalšímu spánku. Také jsem zjišťovala míry hlubokého kočárku, protože v rodině mého muže je po přeslici i po meči velký vzrůst normou, která u pánů a chlapců dosahuje dvou metrů. Malý kočárek by byl pro našeho chlapíčka jako malá bouda pro Maxipsa Fíka.
Nakonec jsem se rozhodla pro variantu - do půl roku hluboký kočárek. Miminko se mělo narodit v polovině září a zimu přežijeme v bezpečí a závětří hluboké boudičky ve fusaku a na jaře vyměníme hlubokou čtyřkolku za sportovní tříkolku zděděnou po dětech kamarádky a do města budeme jezdit reprezentovat se zánovními golfkami. Zkrátka, jen co miminko vyroste a posadí se, šup do dalšího posunovadla.
Hluboký kočárek jsme několik týdnů před narozením synka šťastně koupili a pro jistotu nechali ve skladu obchodu…pověrčivost je samozřejmě k smíchu, ale co kdyby….tahat tygra za fousky se nevyplácí.
Tomík se narodil o tři týdny dříve, v nejteplejším dni loňského studeného léta, na sklonku srpna. Po návratu z porodnice hned druhý den šupajdil do kočárku, který mu byl nadměrně velký a Tominka se v něm úplně ztrácel. Aby co nejvíce nachytal teplo pomalu odcházejícího léta, vystrčila jsem ho na zahradu a na kočárek jsem nasadila moskytiéru. Miminek sladce spinkal a tvářil se, že mu tahle situace zcela vyhovuje.
Idyla skončila za několik minut. Novorozenecký kvílot a kvíkot, o řevu se mluvit nedalo, v tom se ještě Tomík musel časem zdokonalit, se stupňoval a nelibost synka rostla. Při popojíždění a houpání Tomášek zase usnul, ale vydrželo mu to po zastavení jenom na pár sekund. O minutách už se mluvit nedalo.
Tak jsme poprvé vyjeli. Nejdříve po vsi, spořádaně po silnici či po chodníku. Dítě spalo, leč neklidně, mělce. Psovi se také varianta obecních procházek nelíbila, jednak nemohl lítat, čuchat a značkovat, kde chtěl, a navíc stále štěkal a provokoval všechny psí druhy a družky za ploty. Rozhodnutí zajet do lesa, na louku či do polí bylo rychlé.
A ejhle…po lesní cestě, kam se stěží vejdou kolečka kočárku, kde je plno terénních nástrah v podobě kamenů, kořenů, ďolíků a brázd, naše miminko spalo jako dudek! Aby mu hlavička nelítala sem tam, obložila jsem ho z obou stran smotanými plenkami, kterým jsme říkali polena. Tomík mezi poleny na čerstvém lesním, lučním a polním vzduchu spal jako zařezaný a nejspokojenější byl tehdy, když mu hlavička i zbytek tělíčka div neproskočily střechou kočárku.
Pes nás při procházkách nadšeně obíhal, dobíhal i předbíhal a každý jsme si v klidu dělali, co jsme chtěli. Syn spinkal, pes se vyřádil a já tlačila kočárek - hrdá matka kochající se přírodou, v teplákách, rozšmajdaných botách a staré bundě jsem poslouchala rádio do sluchátek.
Horší to bylo při přejezdu na asfalt. Tomík okamžitě zaznamenal změnu povrchu a řval. Takže jsme ho museli přelstít divokým houpáním a nadzvedáváním kočárku jako při přejíždění kořenů. Nebo jsme dvěma kolečky jeli po trávě, aby to alespoň trochu drncalo. Zastavení znamenalo vždy okamžité probuzení. Naučili jsme se tedy ovládat veškeré statické úkony s popojížděním kočárku a houpáním. Naštěstí si za několik měsíců synek zvyknul i na to, že existují hladké povrchy a dá se na nich docela dobře spát. Naneštěstí si nezvykl na to, že když se kočárek zastaví, neznamená to konec světa, který je třeba ohlásit pláčem.
Pobyt na zahradě je možný pouze za doprovodu odhodlané osoby, ochotné po celou dobu spánku houpat a popojíždět. Sedět u toho a číst si je možné…a nudit se…je určité.
Systém procházek po okolí už máme natolik propracovaný, že víme, kam jít. Máme-li na procházku půlhodinku, třičtvrtěhodinku, hodinu, hodinu a půl či dvě nebo víc. Trasy jsou jasné, obměnitelné a všechny zajímavé. Vzhledem k tomu, že chodíme ven dopoledne i odpoledne, nachodíme toho celkem dost a v přírodě jsme s kočárkem neustále. Několik hodin denně. Psí potřebu pobytu venku spolehlivě naplňujeme a překračujeme. Na počasí nám nezáleží, vyrážíme i do dešťů, vichrů a hustého sněžení. Jednou nás zastihla i vánice, vypadali jsme jako tři sněhuláci, ale nakonec jsme se v pořádku dostali domů. Jen silné mrazy a nemoc nás připoutaly asi na deset dní doma. To byly naše jediné absence drandění venku. Tomík oslavil v březnu své sedmiměsíční narozeniny.
Zatím stále jezdíme s hlubokým kočárkem, jehož koupi pořád velebím. Pouze jsme vyměnili tři prasklé šrouby v konstrukci, které nevydržely extrémní podmínky při přejíždění pařezů a příkopů. Nad hlavičkou má Tomík už jen 5 cm místa, nožičkami se opírá o dolní pelest kočárku, takže brzo přesídlí do tříkolky. Ještě nesedí, ale roste jako z vody. Ještěže už je hezky a my definitivně uklidili fusak. Už se spolu do kočárku těžko vešli.
Zkušební jízda tříkolky proběhla a polňačku i lesní cestu zvládla skvěle. Jen já se musím naučit lépe ovládat stroj, který má o kolečko míň… S kočárkem v přírodě je nám blaze a neměnili bychom…
Renuš děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.
super napsané, zasmála jsem se,hlavně při představě jak si to v té vánici přes kopečky spokojeně trandíte a malej brouček spinká jako nejspokojenější miminko :)
Je to tak
Maruska byla to same, taky mela byt v zari, narodila se o tri tydny driv v srpnu a taky spinkala v lese na korenech, tech 10 minut, co mam k lesu, jsem bezela a byly pekne prorvane
mám dotaz ohledně mé dcery. Anička je zatím jedináček, má 20 měsíců. Je hodná, šikovná, zdravá, poměrně společenská, ALE. Kdykoliv, když jsme spolu a kdokoliv si jí chce pochovat, nebo se jí jen dotknout, tak utíká, řve, chce být jen se mnou. Je u nás babička, (na kterou je opravdu zvyklá, vídají se téměř každý den), Anička si v pohodě hraje, máma jí chce pomazlit, NEEXISTUJE, zdrhá za mnou. S manželem je díky bohu v pohodě. Fór je v tom, že když je u té stejné babičky na hlídání, a to i přes noc, nemají jediný problém, Anička se s ní mazlí, udělá si z ní kolikrát tu pečovatelku, tzn. chce být jen s ní, jakmile příjde děda, zdrhá zase za ní a chce být u ní. Už jsem z toho dost unavená, neboť to trvá nejméně půl roku a chtěla bych se vás zeptat, jestli dítě v tak malém věku už dokáže hrát/předstírat? Ona je opravdu v pohodě víceméně s kdekým, když nejsem na blízku. Trvá to pár minut, než například opláče můj odchod a je s tou danou osobou v pohodě. Ale jakmile jsme kdekoliv, nebo i u nás doma a někdo o ni projeví zájem, jsem-li na blízku, je to k nevydržení.
Moc vám děkuji za pomoc!
Dobrý den,
podle Vámi popisovaného chování dcerky se s největší pravděpodobností skutečně jedná o projevy separační úzkosti. O tomto období je k dispozici mnoho materiálů a informací, také já jsem již několikrát na obdobné dotazy odpovídala. Proto bych se o projevech tohoto období nyní více nerozepisovala. Snad jen uklidnění pro vás, jedná se o naprosto normální projev zdravého vývoje dítěte. Je to projev zdravě se formujících emočních vztahů k matce a k dalším pečujícím osobám. K dceři je potřeba přistupovat citlivě, poskytnout jí fyzický kontakt, pomazlení, pochování, když jej bude potřebovat. Čím citlivěji k ní budete přistupovat a naplňovat její potřeby citové blízkosti, tím se rychleji naplní a toto období odezní. Rozhodně není třeba se tím nijak trápit nebo znepokojovat, dcera se vyvíjí naprosto normálně. To, že se podobné projevy objevují ve vztahu k babičce, je známkou jejich dobrého blízkého vztahu. Samozřejmě že pokud jste přítomna vy jako nejbližší pečující osoba, tak dcerka upřednostňuje vás. Jinak i malé dítě si dokáže vybírat osoby, a to i u blízkých, které se o něj budou starat a které ne. Tyto preference se během dětství i několikrát změní a je to také normální (např. na toaletě mi může pomoci jen maminka, tatínek ne, na kole jezdím jen s pomocí dědečka apod.). Užívejte si zdravé a krásné dcerky, poskytněte jí dostatek blízkosti, dokud ji potřebuje.
S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Vypočtěte si v naší těhotenské kalkulačce, kdy Vás čekají ultrazvuky, kdy obdržíte těhotenskou průkazku, kdy se podrobíte triple testu, kdy se vyšetřuje streptokok, kdy se provádí amniocentéza, kdy byste si měla nachystat věci do porodnice, kdy nastupujete mateřskou dovolenou.
Kategorie BMI jsou zjednodušeným modelem, které nám pomáhají se zorientovat v naší tělesné hmotnosti.
Body Mass Index (BMI) udává méně přesné údaje zejména u dětí, starších lidí a aktivních sportovců. Přesnější posouzení tělesné váhy než kalkulačka BMI může provést odborník, který zahrne i další parametry: např. pohlaví, věk, objem svalů, typ postavy a celkový životní styl.
Ucelená vzdělávací sada knížek pro děti a náctileté zaměřená na zdravý životní styl. Psána odborníky. Testována na vlastních dětech :-)!
Knihy pro dospělé: Zdravé těhotenství a Žena po 40
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze
návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
V pořádkuOdmítnoutDalší informace
Související články
Dravci (Tumik)
Do přírody s kočárkem pro dvojčata (Liberte)
Není kočárek jako kočárek (Buik)
Tudy s kočárkem NE! (Udunka)
Venkovní expozice Botanické zahrady Praha 8 Trója (veverka-zrzka)
S Tobišem v lese (Nervesek)
S kočárkem na rovník (Ivbara)
S kočárkem směr příroda (Akucinka)
Cestování s kočárkem i bez (Radana1)