Inzerce
Inzerce
Inzerce

Občas bych si oběd i odpustila ;) (Andělka)

I sebechutnější pokrm nemusí zaručit, že bude to odcházet s pocitem, že jste  byli na dobrém jídle…o tom totiž rozhodne věk, momentální rozpoložení, potřeba vyměšování a v neposlední řadě potřeba vměšování se do stolování ostatních, bohužel nikoliv vaše…

Je třeba začít vhodnou volbou podniku. S dítkem ani ne půlročním se v podstatě najíte téměř kdekoliv, kam k nelibosti okolí nacpete kočárek. Doporučuji před první zkušeností natrénovat jisté dovednosti, kterými si pobyt v restauračním zařízení nemálo zpříjemníte, tj. houpání a popojíždění kočárkem v sedě a jen jednou nohou vám poskytne dvě volné ruce - radím tuto dovednost hojně využívat, sotva totiž dítko zatouží v kočárku sedět, můžete se rázem rozloučit s příborem a stolováním opravdové dámy.

Další neméně důležitou dovedností je umění nepozorovaně vytasit prso a nacpat dítěti bradavku do úst, než svým hlasitým projevem ještě více popudí již popuzené osazenstvo restauračního  zařízení, které ještě stále nestrávilo, že nesedíte doma jako spořádaná matka a ženuška v teplákácích….ty pokročilejší zvládnou kojit a současně si bez větší problémů dojíst porci svou. S dítkem do jednoho roku navštěvujeme podniky stejné, vyhýbáme se jen těm, v jejichž mikrovlnných troubách bez varování už explodoval námi přinesený příkrm.

Čím je dítě starší, tím specifičtější požadavky máme. Vzhledem k narůstající nespokojenosti dítěte v kočárku, začíná byt nutností jídelní stolička, později s dostatečně odolným poutacím systémem.

Pokud jdeme s dítětem do restaurace za účelem jej nakrmit, začneme se podvědomě vyhýbat podnikům s dětským koutkem. Představa zoufalé matky sedící na dětské stoličce a krmící dítě usazené a “pracující” na místním traktůrku, vám přestane připadat vtipná již po druhém takovém zážitku..

Situace se mění v době, kdy je dítě ve věku, ve kterém je možné ho na celých 12 minut a 27 vteřin  zabavit (ano, právě tolik času stačí, aby vás dítě přesvědčilo, že opravdu nebude jíst a vám zároveň stačí na snězení polévky i hlavního chodu).

Je to také doba, kdy zjistíte, že se vám vleze do kabelky omalovánka, pastelky základních barev, puzzle, několik aut (samozřejmě pokud je dítek víc, je potřeba mít pro každého!a naprosto stejné!!!). Zde také svým způsobem ztrácíte volnost ve výběru pokrmu, protože pokud si myslíte, že se dítě bude řídit tím, že jste mu vybrali stravu víc než vhodnou, abyste si mohli dopřát pořádnou flákotu….myslím,že je to všem jasné.

A přichází doba: „Mamííí, už to bude? Mamííí, já mám hlad, kde je to naše jídlo? Mamííí, co jim tak trvá? Mamííí, já potřebuju čůraat (kadit)…“  apod.

Ale i přes to, užívejte si to drahé, protože nastane doba, co by raději šli do školy bez kalhot, než aby je někdo spatřil s jejich rodiči. ;)

Uživatelce Andělka děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce

Inzerce

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Občas bych si oběd i odpustila (Andělka) - diskuze

  • To je uplne presne
    Jo a jeste je dobre mit s sebou nejakou dost velkou kabelu, kterou do ktere se vsechno vejde, ktera je ale zaroven tak mala, ze se s vami i ditkem (detmi) vejde na zachod, abyste ji nemuseli nechavat nestrezenou u stolu, pokud nemate v restauraci doprovod...
    Francouzka   | 05.04.2012 22:16:18
    Reagovat | URL příspěvku
  • Umim
    Jak houpat nohou a jist, tak jist jednou rukou a u toho kojit.
    A protoze mi Maruska bere vidlicku a rype do mojeho jidla, tak jsem se naucila i slusne se najist jen nozem
    zajic   | 05.04.2012 13:24:21
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Zavírání se v pokoji

| Ada1215 | 18.10.2020, 16:29

Dobrý den, dceři je 12 let a v poslední době se neustále zavírá ve svém pokoji, nechce s námi moc komunikovat a dokonce jí i vadí, nechávat otevřené dveře do svého pokoje, i když ví, že tam bez jejího vědomí nebudeme vstupovat. Snažíme se její soukromí respektovat, vždy klepeme na dveře, pokud s ní chceme mluvit. Nevím, jestli je to puberlou nebo proč nám jako rodičům přestala věřit. Podotýkám, že se u nás doma nic nezměnilo, vše funguje jako dřív. Někdy mám pocit, že jí i vadí jen moje přítomnost. Přitom jsou ale dni, kdy se spolu normálně bavíme, dokonce se mi tu a tam s něčím svěří. Ale takových chvil je čím dál méně a bojím se, aby nevymizely úplně. Vím, že má nějaké problémy s kamarádkami, ale o tom vůbec nechce mluvit. Dále mě trápí její vztah s otcem . mým manželem. Ten je na ní poměrně přísný, což vůbec není na škodu, ale mám pocit, jako by se úplně vytratilo jakékoliv prřátelství mezi ní a otcem. Dokonce se i vyjádřila v tom smylsu, že by bylo lepší, kdyby s námi vůbec nebydlel. Všechno je mi to hrozně líto. Poradíte mi, prosím, jak vylepšit komunikaci a vztahy v rodině? Jak docílit toho, aby se situace ještě nezhoršovala? Dcera ví, že ji mám moc ráda a že mlže kdykoliv přijít, pokud ji bude něco trápit. Myslím, že ví, že mi může věřit.
Děkuji za radu.

Dobrý den, u vás doma se jak píšete, nic nezměnilo, ale jak to tak vypadá, tak se změnila vaše holčička. Vaše dcera podle popisovaných projevů evidentně vstoupila do období dospívání a chová se adekvátně svému věku a vývojovému období. Vy jako rodiče respektujte její potřebu většího soukromí a zavřené dveře jejího pokoje. Naopak pokud dcera přijde a bude si s vámí chtít povídat, pak tyto chvilky využijte na maximum a snažte se na ni udělat čas a vyslechnout ji. Příležitost si s ní popovídat, dozvědět se také nějaké informace o ní a o tom co prožívá se nemusí po delší dobu opakovat a to že byste na ni neměli čas může podkopat její důvěru ve vás. Nevyzvídejte nic o vztazích s kamarádkami, nepodsouvejte jí problémy, ale naslouchejte. V případě vyzvídání se dcera ještě více uzavře do sebe a neřekne vám nic. O období dospívání bylo napsáno mnoho literatury, stačí zapátrat na internetu, který se jen hemží radami jak komunikovat s dospívajícími dětmi. Lze také vyhledat některou z poraden pro rodinu a mezilidské vztahy, kde můžete pod vedením odborníka na komunikaci v rodině pracovat. Přesto všechno se připravte na to, že toto období je pro všechny zúčastněné členy náročné, ale také důležité. Vždyť z vaší holčičky se má stát sebevědomá mladá žena. Ohledně vztahu s otcem nejsou popisované projevy také nic neobvyklého, je ale potřeba i ze strany otce zapracovat na zlepšení komunikace  a přiblížení se dceři. Na tomto místě si níže dovolím vložit odkaz na článek, který jsem v létě četla na internetu a kde možná najdete některé odpovědi na vaše dotazy.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 19.10.2020, 10:28
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce