Kde jsme si pochutnali my (nervesek)

Loni v březnu jsem otěhotněla a po několika měsících zvracení jsem konečně dostala chuť na jídlo a to pořádnou. Časem se to rozjelo a mně začalo chutnat čím dál víc. Vzhledem k tomu, že to se mnou asi nebylo jednoduché, mi přítel vycházel vstříc a jezdili jsme často na pizzu, do restaurací a dokonce i jednou do fast foodu. Ten jsem měla jinak zakázaný. Můj názor, že co neublíží mně, neublíží ani prckovi uvnitř, u přítele neprošel. Tohle moje hobby ovšem 24. 11. skončilo. Miminko se narodilo a nebyl čas najednou jezdit na večeře a vůbec na jídlo. 

Po nějakém čase jsme se ale oba odvážili a vzali prcka na náš první oběd mimo domov. Prcek samozřejmě dostal taky pochoutku, sunárek. :-) Vždy, když jsme byli s prckem na jídle, tak to byla pohoda. Nejdříve se napapalo miminko a posléze dostával vždy nějakou hračku do ruky, které jsme vždy měli v zásobě. Ovšem do té doby než zjistil, že my máme také jídlo a rozhodně lepší než on, i když jsme již zavedli příkrmy a prcošek si pochutnával na mrkvičce s králíčkem a dalších lahodách, maminčiny hranolky nebo tátovy špagety vypadaly zřejmě lákavěji. Museli jsme tedy změnit strategii a začali jsme krmit mimčo, až když donesli jídlo na stůl. Jeho jídlo jsem si vyklopila na svůj talířek a tím jej vždy přelstila. Nikdy v tomto zvyku nepolevíme. Jednou za čas si s prckem vyjdeme a on je stejně úžasnej a spokojenej. Věřím, že né každé dítě je pohodové a vydrží sedět v kočárku, ale náš prcek je společenský a jsme za to rádi. Přeji to i těm ostatním a za mě na jídlo s prckem, proč ne! Hlavně se nebát.

Uživatelce nervesek děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce