Inzerce
Inzerce
Inzerce

Proč ho miluju? (Meridene)

Jsou dvě hodiny ráno a já slyším štrachání v Tomáškově pelíšku. Hraboší se pro pití, které má na nočním stolku. Už jsem ho naučila, že se může napít sám a nepotřebuje mě k tomu, ale stejně ho radši po očku kontroluju. Ukázkově si sedne, napije se. Čekám, až položí lahvičku zpět na stolek a lehne si. Lahvičku položil, ale místo lehnutí se šine z pelíšku ven a přelézá ke mně. Pohladí mě po hlavě, dá pusu a přitiskne svoje studené tělíčko na mé a zahraboší se ke mně a v tu ránu usíná. Ještě pár minut čekám a pak ho přesunu mezi nás a vezmu si jeho polštář a deku. Uvelebím se a zjistím, že je zase napůl u mě a hledá mou hlavu, zaboří mi ruku do vlasů, konečně usínáme doopravdy.

V polospánku slyším, jak Tomášek buší pěstičkou na skleněnou výplň dveří u ložnice a volá: „ Áááóóó“ (táto).  Kouknu na telefon a zjistím, že je šest hodin. Za hrozných protestů mého organismu, který prostě ještě vstávat nechce, si pro něj dojdu. Zase je ledový jak nanuk, jdeme si ještě hajnout. Omotá mi ručičky kolem krku, přitiskne se ke mně a vystrčí prdku, takže místo spaní ho budu lochtat. Nakonec ale usínáme oba.

„Já, cii,šišáu, pisí.“ (Já chci čokoládu, prosím). Stojí proti mně, prstíkem se píchne do hrudníčku a zaznakuje mi všechno, co právě řekl, přeci jen jde o čokoládu a tak musí mít jistotu, že jsem mu rozuměla. :)

Inzerce

Vysypu koš se špinavým prádlem, vytřídím pračku a Tomášek mezitím nacpe nepozorovaně do pračky nějaké plastové zvířátko a zbytek prádla zpátky do koše. Nabere prášek, nasype do šuplíčku, počká, až tam naliju i aviváž. „Ovovo, šíííí,“ (Hotovo, šikovní) ukážu mu program a pračku zapne.

Zapomněla jsem uklidit šminky, tak mi je přinese a maluje mě, to mu vydrží celkem dlouho. Že jsem pak vypadala jako strašák, to asi psát nemusím. Jednou jsem na to zapomněla a otevřela nějaké podomní pojišťovandě, dost divně na mě koukala. Pochopila jsem to, až když přišel manžel domů a řekl mi, že než půjdu do krámu, tak bych se měla kouknout do zrcadla.

Inzerce

Přinese z kuchyně hrnec a vařečku a uvaří mi výbornou kaši, což mi v průběhu imaginárního vaření několikrát ukáže, že je prostě výborná. Já o tom ani nepochybuji.

Inzerce

Když potřebuje opravdu akutně čůrat nebo kakat, tak kdekoliv a za jakýchkoliv okolností předvede tanec svatého Víta a doprovodí to patřičně dramatickým výrazem, který nikoho nenechá na pochybách, že teda ale opravdu potřebuje, a doplní to jekotem: „Šuééééj, šuéééj,“případně se u toho ještě drží za nos, když se jedná o kakání.

Chytí mě i manžela kolem krku a na střídačku nás pusinkuje a strká naše hlavy k sobě, abychom se taky pusinkovali.

Inzerce

Skoro každý den mi zazpívá svou oblíbenou písničku The lion sleep´s tonight a naprosto perfektně napodobí pejska, který v tom videu tančí vele hrocha. A abych to měla kompletní, tak musím pustit La Bomba a Tomášek mi k tomu kroutí prdýlkou přesně jako ta příšerka tam. :)

Vezme si můj telefon, chodí z místnosti do místnosti (mimochodem jako tatínek, který mě tím neuvěřitelně rozčiluje) a povídá si: „Babaoj (pápá ahoj), šáú bibí“ (čau babí).

Proto ho miluju, protože je prostě úžasný a náš.

Uživatelce Meridene děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Proč ho miluju? (Meridene) - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dobrý den, potřebovala bych radu ohledně syna. Jsou mu 2 roky a 8 měsíců. Byl kojen 7 měsíců. Už od malinka je na mě závislý. U babiček byl dohromady čtyřikrát přes noc, nejdříve plakal, pak už to zvládl bez breku, ale nešťastný. S jídlem se trápime cca od roka. Nechce jíst s nikým jiným než se mnou. Do teď mi odmítá jíst kousky. Takže doteď mu jídlo mačkám vidličkou, když cítí maso, hned ho vyplivuje. Myslela jsem, že to bude problém s kousky jako takovými, ale sušenky a to co mu chutná normálně sní, rozkouse. Celkově ho do jídla musíme nutit. Ovoce nechce vůbec, jí pouze kapsičky. Jogurty má rad, kakao a k večeři pouze chleba se žervé. Šunku, sýr taky odmítá. Jídlo se snažíme řešit různými doplňky stravy k navození chuti k jídlu. Věřím, že z toho vyroste. Teď v září nastupuje do školky a já doufám, že až uvidí ostatní děti, tak začne papat normálně. Více mě ale trápí ta závislost na mě. Je nešťastný i s manželem. Potřebovala bych poradit, jak ho to odnaučit. Před 8 měsíci jsem začala chodit na poloviční úvazek do práce, mysleli jsme, že se to zlepsi, když nebude furt se mnou. Ale je to stále stejně. Vždycky tu dobu přetrpi, pláče když odcházím. Neustále ho ubezpečuji, že se vrátím, že jdu jen do práce. Je vidět, že tomu rozumí, ale přesto se to nelepší, spíše naopak. Moc děkuji za jakoukoliv radu. Šafránková

Dobrý den, ohledně synovy stravy se poraďte s ošetřujícím lékařem. Pokud dítě prospívá, i když konzumuje jen určitá jídla, pak není důvod k obavám. S lékařem byste ale také měli konzultovat případné doplňky stravy, které dítěti dáváte. Ne všechny musí být pro takto malé dítě vhodné. Také by možná bylo dobré, aby lékař chlapci udělal krevní obraz, jestli mu opravdu nějaké živiny chybí, abyste mu nepodávali nadbytečné množství některých živin či vitamínů. Některé děti vykazují při jídle zvláštnosti, jedí jen určitá jídla a vybírají si. Není dobré dítě do jídla nutit a nutit jej k experimentování. Nová jídla však je dobré nabízet, v případě zájmu nechat ochutnat. Chutě dětí se mění a časem třeba syn může být ke zkoušení jiných jídel přístupnější. Zvláštnosti v jídle však ale také mohou vykazovat děti např. s poruchami autistického spektra, či děti hodně v jídle konzervativní. Mám příliš málo informací a váš syn je příliš malý. Ohledně pobytu bez vás nepíšete, kdo syna hlídá, když jste v práci. To že pláče, když odcházíte bývá u dětí normální. Je potřeba mu to citlivě vysvětlit na úrovni jeho chápání a vývoje. Dobu odchodu však neprodlužovat, dítě ani nadměrně nelitovat, nemazlit apod. Potom by si myslelo, že váš odchod je něco mimořádného a je důvod se bát. Takto malé dítě také nemá ještě vyvinutý pojem času, žije přítomností a myslí si proto, že odcházíte navždycky. Trošku mi z vašeho popisu připadá, že maličko chcete, aby na váš syn byl závislý, že vám to dává dojem výlučnosti a důležitosti. To vše dítě vycítí. Proč myslíte, že dobu bez vás protrpí. Žádné malé dítě se pokud je o něj dobře postaráno, má dobře rozvinuté citové vazby a navíc třeba už zná osobu, která jej hlídá, se celé čtyři hodiny určitě netrápí a také není důvod , aby bylo nešťastné. Nemohou to být spíše vaše domněnky? Zkuste chování a vývoj syna zkonzultovat s dětským klinickým psychologem. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 24.05.2022, 06:20
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×