Proč ho miluju? (Meridene)

Jsou dvě hodiny ráno a já slyším štrachání v Tomáškově pelíšku. Hraboší se pro pití, které má na nočním stolku. Už jsem ho naučila, že se může napít sám a nepotřebuje mě k tomu, ale stejně ho radši po očku kontroluju. Ukázkově si sedne, napije se. Čekám, až položí lahvičku zpět na stolek a lehne si. Lahvičku položil, ale místo lehnutí se šine z pelíšku ven a přelézá ke mně. Pohladí mě po hlavě, dá pusu a přitiskne svoje studené tělíčko na mé a zahraboší se ke mně a v tu ránu usíná. Ještě pár minut čekám a pak ho přesunu mezi nás a vezmu si jeho polštář a deku. Uvelebím se a zjistím, že je zase napůl u mě a hledá mou hlavu, zaboří mi ruku do vlasů, konečně usínáme doopravdy.

V polospánku slyším, jak Tomášek buší pěstičkou na skleněnou výplň dveří u ložnice a volá: „ Áááóóó“ (táto).  Kouknu na telefon a zjistím, že je šest hodin. Za hrozných protestů mého organismu, který prostě ještě vstávat nechce, si pro něj dojdu. Zase je ledový jak nanuk, jdeme si ještě hajnout. Omotá mi ručičky kolem krku, přitiskne se ke mně a vystrčí prdku, takže místo spaní ho budu lochtat. Nakonec ale usínáme oba.

„Já, cii,šišáu, pisí.“ (Já chci čokoládu, prosím). Stojí proti mně, prstíkem se píchne do hrudníčku a zaznakuje mi všechno, co právě řekl, přeci jen jde o čokoládu a tak musí mít jistotu, že jsem mu rozuměla. :)

Vysypu koš se špinavým prádlem, vytřídím pračku a Tomášek mezitím nacpe nepozorovaně do pračky nějaké plastové zvířátko a zbytek prádla zpátky do koše. Nabere prášek, nasype do šuplíčku, počká, až tam naliju i aviváž. „Ovovo, šíííí,“ (Hotovo, šikovní) ukážu mu program a pračku zapne.

Zapomněla jsem uklidit šminky, tak mi je přinese a maluje mě, to mu vydrží celkem dlouho. Že jsem pak vypadala jako strašák, to asi psát nemusím. Jednou jsem na to zapomněla a otevřela nějaké podomní pojišťovandě, dost divně na mě koukala. Pochopila jsem to, až když přišel manžel domů a řekl mi, že než půjdu do krámu, tak bych se měla kouknout do zrcadla.

Přinese z kuchyně hrnec a vařečku a uvaří mi výbornou kaši, což mi v průběhu imaginárního vaření několikrát ukáže, že je prostě výborná. Já o tom ani nepochybuji.

Když potřebuje opravdu akutně čůrat nebo kakat, tak kdekoliv a za jakýchkoliv okolností předvede tanec svatého Víta a doprovodí to patřičně dramatickým výrazem, který nikoho nenechá na pochybách, že teda ale opravdu potřebuje, a doplní to jekotem: „Šuééééj, šuéééj,“případně se u toho ještě drží za nos, když se jedná o kakání.

Chytí mě i manžela kolem krku a na střídačku nás pusinkuje a strká naše hlavy k sobě, abychom se taky pusinkovali.

Skoro každý den mi zazpívá svou oblíbenou písničku The lion sleep´s tonight a naprosto perfektně napodobí pejska, který v tom videu tančí vele hrocha. A abych to měla kompletní, tak musím pustit La Bomba a Tomášek mi k tomu kroutí prdýlkou přesně jako ta příšerka tam. :)

Vezme si můj telefon, chodí z místnosti do místnosti (mimochodem jako tatínek, který mě tím neuvěřitelně rozčiluje) a povídá si: „Babaoj (pápá ahoj), šáú bibí“ (čau babí).

Proto ho miluju, protože je prostě úžasný a náš.

Uživatelce Meridene děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.