Moji drazí… (Andělka)

Uprostřed noci vás vzbudí cupitání, otevřete oči a před vaším obličejem se sklání malý obličejíček. Slyšíte: „Maminko, spinkáš? Miluju Tě.“ Než se vzpamatujete, s cupitáním se zase vrátí do své postele.

Ráno vás vzbudí nadšené: „Doblé láno, já jsem se vyspinkal klásně. Jak ses vyspinkala, maminko?“ A den začíná nádherně, přestože začal v šest ráno.

V zápětí koukáte do zrcadla se zoufalstvím v očích, na nohu se vám pověsí 13 kilo a křičí: „Ty si tak strašně klásnáááá.“ A vy si na chvilku vážně myslíte, že jste.

Při přípravě obědu, která může trvat i několik hodin, nesčetněkrát slyšíte, jak jste „báječná šišunka“.

Obědváte a po tvářích se vám koulí slzy jako hrachy, když proti vám sedí malinký človíček, který u každého sousta přivírá očka a po každém snězeném soustíčku řekne: „Hmm, mňaminka, to mi moooc chutná.“

V průběhu dne si stokrát přijde pro pusinku a jen tak se pomazlit.

Když vyrazíte na nákup, dokáže bez známek červenání na celé kolo křičet: „Kde jsi, ty moje pldelkooo?“ A poté co vás objeví, vás pohladí po zadečku.

Večer při usínání žádá „šklábat zádíčka“ a když byste přísahala, že už spí, ozve se rázné: „a pldel taky jooo…“.

Ano, takhle nevinně to začíná. Když je jim něco málo přes dva a půl a svou odzbrojující upřímností a roztomilostí častují pouze vás…v tu dobu ještě zcela nezištně. I když je to pro vás zrovna nejkrásnější období, radím, buďte ve střehu!! Velice jednoduše a téměř nepozorovaně se tento um změní v noční můru a vy budete doufat, že na výletech a procházkách potkáte co nejméně lidí.

Opravdu. Brzy se totiž může stát, že mezi sousedy bude žhavým tématem velikost pohlaví vašeho muže („Já mám šuldu a tatínek má taky šuldu, ale ne jako já, on má šuldu jako ďas.“), nebo vaše neschopnost („Maminka teď nic nedělá. Jenom kouká z okna a hlídá nás tatínek a na oběd chodíme do hospody.“) - podotýkám, že jsem třetí den ležela s čtyřicítkami horečkami a jedli v Bongu.

Ale v těch roztomilých hlavinkách se občas zrodí i něco geniálního. Je to tak jednoduché!!!!
Opět to vyplynulo z velice nevážného rozhovoru s potomkem číslo 1. V jeho hlavince se rodí řešení snadná a logická:
„Mamííí, proč nemají ženský šuldu?“ – „Protože by se jim špatně rodily děti.“
„Hmmm. Počkéééj,to chceš jako říct, že děti se rodí pipinou? Jak je možný, že tudy projde miminko? A my jsme se taky narodili pipinou?“ – „Né lásko, vám se nechtělo, tak vás musel pan doktor vyříznout bříškem…“
„Mami, já si myslím, že jsem jenom nevěděl, že tudy mám vylézt. Kdyby mi to někdo řekl, nebo kdybys to napsala na lístek a snědla ho, tak bych to třeba taky zvládl."

Takže dámy, vysílejte morseovku, polykejte vzkazy a plány a vzhůru k přirozenému porodu. ;)

A na rozdíl od potomka číslo 1, který myslí v první řadě na dobro druhých, potomek číslo 2 je expert na blaho své. Nejednou na procházce vesnicí oslňoval stařenky a stařečky:
„Ahoj babičko, ty jsi krásná!!“
„Ahoj dědečku, jak se máš, chudinku, nebolí tě nožičky?“

Když mi to posledně nedalo a rozněžnělá jsem ho pochválila, jak je šikovný a jakou musí mít staroušci radost, bezelstně odpověděl: „Já mám taky radost, dneska byly lízátka…“

Andělce děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.