Moje děti a jejich kroužky (Val.J35)

Tento článek by se klidně mohl nazývat i "Utrpení matky příliš akčních dětí".

Nikdy jsem si nemyslela, že bych byla akční matka. Jistě, dětem jsem se věnovala, přežila i Mateřská centra a různé akce pro děti, ovšem jen v rozumném množství. Vše se ovšem změnilo nástupem dětí do školky. Ještě ten první rok mně celkem prošel. Přeci jen tříleťák má jiné starosti, než shánět pro sebe vhodné kroužky. Bohužel už loni můj čtyřletý chlapeček dospěl k závěru, že fotbal pro něj bude to pravé. A jak už tak u něj nebývá daleko od myšlenky k činu, poměrně brzy mně na začátku školního roku oznámil, že pár jeho kamarádů chodí na fotbal a on chce taky. No dobrá, proč mu nevyhovět. Zjistila jsem, kam všichni chodí, dospěla k závěru, že to by šlo a začali jsme chodit také. Pravda, koukat 3krát týdně hodinu na tlupu malých kluků blbnoucích na hřišti s míčem mě zase tolik nebaví, ale naštěstí i Jituška se nacpala na fotbal a tak jsem to nakonec řešila tím, že jsem vždy odevzdala děti a odkráčela na nákupy, případně na kafe.

Začátkem zimy mně to Jitka trochu zamotala, ještě chtěla chodit tancovat. Naštěstí jsem pro ni našla na pondělí hodinu aerobiku a krásně mně to vycházelo i časově. Takže každé dítko bylo sice v pondělí jinde, ale nikde nevyžadovali moji přítomnost a já jsem stíhala odevzdávat i vyzvedávat děti včas. Bohužel s jídlem roste chuť a letos se mé roztomilé děti rozhodly, že mě uštvou. Ve spolupráci s manželem a v době mé nepřítomnosti, kdy jsem se válela v porodnici, se Jirka proboxoval přímo do fotbalového klubu. Tréninky sice 2krát týdně, leč na opačné straně města. Navíc trénink je v naprosto nemožnou hodinu 17 - 18:30 hodin a široko daleko nic, kam by člověk zmizel. Jsem odsouzena k tomu, celý trénink sledovat, zoufale se u toho nudit, mít celou dobu na krku Jitku a v kočárku Janču. O tom, že domů přicházíme někdy po 19. hodině a já mám večerní dostihy, abych to všechno včas dostala do postelí ani nemluvím.

Aby toho chlapeček neměl málo, projevil neuhasitelnou touhu hrát šachy. No fajn, není to špatná hra, proč mu to tedy nedopřát. Bohužel to znamená další odpoledne v týdnu strávené tím, že odevzdám dítko na kroužek a s dalšíma dvěma 2 hodiny čekám, než ho zase vyzvednu. Ovšem ani Jituška se letos nenechala odbýt. Takže projevila přání tancovat a nejlépe ještě malovat. I jí jsem sehnala zvolené kroužky. Ovšem, jak už mně tak padala špatná karta, ani jeden z těch kroužků se nepřekrývá, jen mně krásně vyplnily zbytek volných dnů v týdnu. Takže neustále budu odsouzena k tomu, že se dvěma dětmi budu čekat na třetí, které zrovna bude na nějakém kroužku.

Pondělí - Jitka tancování 14 - 15:30 hod.
Uterý - Jirka fotbal 17 - 18:30 hod.
Středa - Jirka šachy 15 - 17 hod.
Čtvrtek - Jirka fotbal 17 - 18:30 hod.
Pátek - Jitka Výtvarný kroužek 14 - 15 hod.
Zjišťuju, že máme teprve začátek školního roku, ovšem já už teď se děsím toho, co mě tento rok čeká.
Ano, mé roztomilé děti mě nejspíš uštvou.

Uživatelce Val.J35 děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce