Inzerce
Inzerce
Inzerce

Moderní žena aneb kdy jí vlastně jsme :-) (helis)

Před dvěma lety jsem podle různých časopisů a anket byla velmi moderní ženou. Po rozchodu s manželem a překonání smutného období jsem měla dobrou práci, pořídila si byt, stýkala se s přáteli, cestovala jak pracovně, tak i soukromě. Děti kamarádek mě nechávaly klidnou. Ráda jsem se s nimi občas setkala, ale díky jejich komentářům, jak já se mám skvěle, že nic nemusím řešit a kdy že to letím do toho Thajska, jsem si užívala dny, jak přicházely...

Právě ve zmíněném Thajsku jsem se ale začala na svět a na svůj život dívat jinýma očima. Cestovali jsme soukromě, setkávali se s místními a poznávali jejich život a názory a po návratu jsem si najednou začala uvědomovat, že skvělá práce, lepší TV v bytě a všechno to ostatní je fajn, ale co vlastně bude dál, když z tohoto oblaku „nespadnu“? Najednou mi bude přes 40 a co pak?!

Začala mi v hlavě hlodat myšlenka na změnu. Nápadů byla spousta, navíc přišla nabídka odletět na rok jako průvodkyně na Maledivy – kdo by to nebral, že? Ale přeci jen jsem si říkala, OK, změna ano, ale nemusí to být úplně odlehlý konec světa, a tak jsem začátkem roku 2011 přistála v Londýně a díky pomoci sestřenice a její rodiny jsem se tu začala rozkoukávat.

Reakce na můj odjezd byly hodně rozdílné… nejextrémnější byla samozřejmě ta od rodičů: „Co blbneš? Podívej se na sebe, už je ti 33, měla bys dělat něco se svým soukromím a ne blbnout jako mladá studentka…“

Ale přes to všechno jsem ten krok udělala s vidinou, že tedy začnu pracovat jinde, vylepším svoje jazykové znalosti a pak se vrátím a začnu řešit ten svůj soukromý život (podle přání rodičů)...:-)

Ovšem, člověk míní a život (osud) mění. Získala jsem sezonní práci v cestovní agentuře a druhý pracovní den se seznámila s moc fajn kolegou – z Indie (aby to nebylo moc blízko). V dané firmě byl už 2 roky, nabídl mi výměnu telefonů a pomoc, když budu potřebovat. Začali jsme víc komunikovat, opravdu mi pomáhal, staral se, jak se cítím a jestli něco nepotřebuji… Postupem času jsme začali chodit ven i mimo pracovní povinnosti, bylo to fajn.

Zhruba po půl roce jsme se rozhodli, že by nebylo od věci pronajmout si společně pokoj a zkusit společně bydlet. Proč ne, říkala jsem si, užiju si tu s ním pár měsíců, nejspíš si začneme lézt na nervy a mě se pak bude líp vracet do Čech... Ale tady osud zasáhnul podruhé. Po pár měsících jsem zjistila, že jsem těhotná (o tom se mi nezdálo ani v nejdivočejších snech!!!).

Co teď? Uteču zpátky do Čech, rodiče mi pomůžou a jemu nic neřeknu (ale dítě má právo znát svého otce)? Neřeknu nic rodině, půjdu na interupci a po pár týdnech budu zase ve starých kolejích (ale jsem už dost stará, co když už pak nikdy nebudu moct mít děti)?

Nakonec po velkých debatách, oba dost šokovaní, jsme se rozhodli, že přes všechny rozumné důvody, proč NE, si dítě necháme a zkusíme to společně vybojovat! :-)

Dobrá kamarádka, zkušená matka, mi dala radu - „nestuduj až moc informací, opatruj se, zaregistruj se na BOL a užívej si to...“ A tak mám dnes za sebou 5 a půl měsíců těhotenství, pěkně jsem se zakulatila, před pár dny jsme vybrali kočárek ... Těšíme se a zároveň obáváme, co všechno v létě s tím malým prckem přijde, ale věřím, že to zvládneme!

Rodičům jsem vlastně splnila jejich očekávání, ale protože jsem daleko, tak to opět není to ideální...  Ale ono je to jedno, řekněte!

A nyní se vracím k nadpisu – ve které životní fázy jsem byla moderní ženou a kdo jí vlastně je?

Přeji krásné jaro a zdravím z Londýna!

Helis děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Moderní žena aneb kdy jí vlastně jsme :-) (helis) - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí
  • přeji, aby se vám v životě dařilo
    zanlena   | 01.04.2012 22:51:38
    Reagovat | URL příspěvku
  • Zajímavý příběh..a přeji hodně štěstí. Mám kamarádku, která před 11 lety odletěla na rok do Anglie jako au-pair, aniž by od toho něco očekávala. Žije tam již 11 let, má přítele (ne Angličana) a spolu mají krásné dvě děti..a těch rozdílů mezi nimi je tolik a stejně jsou spolu, protože se mají rádi!!
    Lillynka   | 01.04.2012 18:24:13
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Zavírání se v pokoji

| Ada1215 | 18.10.2020, 16:29

Dobrý den, dceři je 12 let a v poslední době se neustále zavírá ve svém pokoji, nechce s námi moc komunikovat a dokonce jí i vadí, nechávat otevřené dveře do svého pokoje, i když ví, že tam bez jejího vědomí nebudeme vstupovat. Snažíme se její soukromí respektovat, vždy klepeme na dveře, pokud s ní chceme mluvit. Nevím, jestli je to puberlou nebo proč nám jako rodičům přestala věřit. Podotýkám, že se u nás doma nic nezměnilo, vše funguje jako dřív. Někdy mám pocit, že jí i vadí jen moje přítomnost. Přitom jsou ale dni, kdy se spolu normálně bavíme, dokonce se mi tu a tam s něčím svěří. Ale takových chvil je čím dál méně a bojím se, aby nevymizely úplně. Vím, že má nějaké problémy s kamarádkami, ale o tom vůbec nechce mluvit. Dále mě trápí její vztah s otcem . mým manželem. Ten je na ní poměrně přísný, což vůbec není na škodu, ale mám pocit, jako by se úplně vytratilo jakékoliv prřátelství mezi ní a otcem. Dokonce se i vyjádřila v tom smylsu, že by bylo lepší, kdyby s námi vůbec nebydlel. Všechno je mi to hrozně líto. Poradíte mi, prosím, jak vylepšit komunikaci a vztahy v rodině? Jak docílit toho, aby se situace ještě nezhoršovala? Dcera ví, že ji mám moc ráda a že mlže kdykoliv přijít, pokud ji bude něco trápit. Myslím, že ví, že mi může věřit.
Děkuji za radu.

Dobrý den, u vás doma se jak píšete, nic nezměnilo, ale jak to tak vypadá, tak se změnila vaše holčička. Vaše dcera podle popisovaných projevů evidentně vstoupila do období dospívání a chová se adekvátně svému věku a vývojovému období. Vy jako rodiče respektujte její potřebu většího soukromí a zavřené dveře jejího pokoje. Naopak pokud dcera přijde a bude si s vámí chtít povídat, pak tyto chvilky využijte na maximum a snažte se na ni udělat čas a vyslechnout ji. Příležitost si s ní popovídat, dozvědět se také nějaké informace o ní a o tom co prožívá se nemusí po delší dobu opakovat a to že byste na ni neměli čas může podkopat její důvěru ve vás. Nevyzvídejte nic o vztazích s kamarádkami, nepodsouvejte jí problémy, ale naslouchejte. V případě vyzvídání se dcera ještě více uzavře do sebe a neřekne vám nic. O období dospívání bylo napsáno mnoho literatury, stačí zapátrat na internetu, který se jen hemží radami jak komunikovat s dospívajícími dětmi. Lze také vyhledat některou z poraden pro rodinu a mezilidské vztahy, kde můžete pod vedením odborníka na komunikaci v rodině pracovat. Přesto všechno se připravte na to, že toto období je pro všechny zúčastněné členy náročné, ale také důležité. Vždyť z vaší holčičky se má stát sebevědomá mladá žena. Ohledně vztahu s otcem nejsou popisované projevy také nic neobvyklého, je ale potřeba i ze strany otce zapracovat na zlepšení komunikace  a přiblížení se dceři. Na tomto místě si níže dovolím vložit odkaz na článek, který jsem v létě četla na internetu a kde možná najdete některé odpovědi na vaše dotazy.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | dnes, 10:28
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce