Moderní žena aneb kdy jí vlastně jsme :-) (helis)

Před dvěma lety jsem podle různých časopisů a anket byla velmi moderní ženou. Po rozchodu s manželem a překonání smutného období jsem měla dobrou práci, pořídila si byt, stýkala se s přáteli, cestovala jak pracovně, tak i soukromě. Děti kamarádek mě nechávaly klidnou. Ráda jsem se s nimi občas setkala, ale díky jejich komentářům, jak já se mám skvěle, že nic nemusím řešit a kdy že to letím do toho Thajska, jsem si užívala dny, jak přicházely...

Právě ve zmíněném Thajsku jsem se ale začala na svět a na svůj život dívat jinýma očima. Cestovali jsme soukromě, setkávali se s místními a poznávali jejich život a názory a po návratu jsem si najednou začala uvědomovat, že skvělá práce, lepší TV v bytě a všechno to ostatní je fajn, ale co vlastně bude dál, když z tohoto oblaku „nespadnu“? Najednou mi bude přes 40 a co pak?!

Začala mi v hlavě hlodat myšlenka na změnu. Nápadů byla spousta, navíc přišla nabídka odletět na rok jako průvodkyně na Maledivy – kdo by to nebral, že? Ale přeci jen jsem si říkala, OK, změna ano, ale nemusí to být úplně odlehlý konec světa, a tak jsem začátkem roku 2011 přistála v Londýně a díky pomoci sestřenice a její rodiny jsem se tu začala rozkoukávat.

Reakce na můj odjezd byly hodně rozdílné… nejextrémnější byla samozřejmě ta od rodičů: „Co blbneš? Podívej se na sebe, už je ti 33, měla bys dělat něco se svým soukromím a ne blbnout jako mladá studentka…“

Ale přes to všechno jsem ten krok udělala s vidinou, že tedy začnu pracovat jinde, vylepším svoje jazykové znalosti a pak se vrátím a začnu řešit ten svůj soukromý život (podle přání rodičů)...:-)

Ovšem, člověk míní a život (osud) mění. Získala jsem sezonní práci v cestovní agentuře a druhý pracovní den se seznámila s moc fajn kolegou – z Indie (aby to nebylo moc blízko). V dané firmě byl už 2 roky, nabídl mi výměnu telefonů a pomoc, když budu potřebovat. Začali jsme víc komunikovat, opravdu mi pomáhal, staral se, jak se cítím a jestli něco nepotřebuji… Postupem času jsme začali chodit ven i mimo pracovní povinnosti, bylo to fajn.

Zhruba po půl roce jsme se rozhodli, že by nebylo od věci pronajmout si společně pokoj a zkusit společně bydlet. Proč ne, říkala jsem si, užiju si tu s ním pár měsíců, nejspíš si začneme lézt na nervy a mě se pak bude líp vracet do Čech... Ale tady osud zasáhnul podruhé. Po pár měsících jsem zjistila, že jsem těhotná (o tom se mi nezdálo ani v nejdivočejších snech!!!).

Co teď? Uteču zpátky do Čech, rodiče mi pomůžou a jemu nic neřeknu (ale dítě má právo znát svého otce)? Neřeknu nic rodině, půjdu na interupci a po pár týdnech budu zase ve starých kolejích (ale jsem už dost stará, co když už pak nikdy nebudu moct mít děti)?

Nakonec po velkých debatách, oba dost šokovaní, jsme se rozhodli, že přes všechny rozumné důvody, proč NE, si dítě necháme a zkusíme to společně vybojovat! :-)

Dobrá kamarádka, zkušená matka, mi dala radu - „nestuduj až moc informací, opatruj se, zaregistruj se na BOL a užívej si to...“ A tak mám dnes za sebou 5 a půl měsíců těhotenství, pěkně jsem se zakulatila, před pár dny jsme vybrali kočárek ... Těšíme se a zároveň obáváme, co všechno v létě s tím malým prckem přijde, ale věřím, že to zvládneme!

Rodičům jsem vlastně splnila jejich očekávání, ale protože jsem daleko, tak to opět není to ideální...  Ale ono je to jedno, řekněte!

A nyní se vracím k nadpisu – ve které životní fázy jsem byla moderní ženou a kdo jí vlastně je?

Přeji krásné jaro a zdravím z Londýna!

Helis děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.