Inzerce
Inzerce
Inzerce

Moderní žena aneb kdy jí vlastně jsme :-) (helis)

Před dvěma lety jsem podle různých časopisů a anket byla velmi moderní ženou. Po rozchodu s manželem a překonání smutného období jsem měla dobrou práci, pořídila si byt, stýkala se s přáteli, cestovala jak pracovně, tak i soukromě. Děti kamarádek mě nechávaly klidnou. Ráda jsem se s nimi občas setkala, ale díky jejich komentářům, jak já se mám skvěle, že nic nemusím řešit a kdy že to letím do toho Thajska, jsem si užívala dny, jak přicházely...

Právě ve zmíněném Thajsku jsem se ale začala na svět a na svůj život dívat jinýma očima. Cestovali jsme soukromě, setkávali se s místními a poznávali jejich život a názory a po návratu jsem si najednou začala uvědomovat, že skvělá práce, lepší TV v bytě a všechno to ostatní je fajn, ale co vlastně bude dál, když z tohoto oblaku „nespadnu“? Najednou mi bude přes 40 a co pak?!

Začala mi v hlavě hlodat myšlenka na změnu. Nápadů byla spousta, navíc přišla nabídka odletět na rok jako průvodkyně na Maledivy – kdo by to nebral, že? Ale přeci jen jsem si říkala, OK, změna ano, ale nemusí to být úplně odlehlý konec světa, a tak jsem začátkem roku 2011 přistála v Londýně a díky pomoci sestřenice a její rodiny jsem se tu začala rozkoukávat.

Reakce na můj odjezd byly hodně rozdílné… nejextrémnější byla samozřejmě ta od rodičů: „Co blbneš? Podívej se na sebe, už je ti 33, měla bys dělat něco se svým soukromím a ne blbnout jako mladá studentka…“

Ale přes to všechno jsem ten krok udělala s vidinou, že tedy začnu pracovat jinde, vylepším svoje jazykové znalosti a pak se vrátím a začnu řešit ten svůj soukromý život (podle přání rodičů)...:-)

Ovšem, člověk míní a život (osud) mění. Získala jsem sezonní práci v cestovní agentuře a druhý pracovní den se seznámila s moc fajn kolegou – z Indie (aby to nebylo moc blízko). V dané firmě byl už 2 roky, nabídl mi výměnu telefonů a pomoc, když budu potřebovat. Začali jsme víc komunikovat, opravdu mi pomáhal, staral se, jak se cítím a jestli něco nepotřebuji… Postupem času jsme začali chodit ven i mimo pracovní povinnosti, bylo to fajn.

Zhruba po půl roce jsme se rozhodli, že by nebylo od věci pronajmout si společně pokoj a zkusit společně bydlet. Proč ne, říkala jsem si, užiju si tu s ním pár měsíců, nejspíš si začneme lézt na nervy a mě se pak bude líp vracet do Čech... Ale tady osud zasáhnul podruhé. Po pár měsících jsem zjistila, že jsem těhotná (o tom se mi nezdálo ani v nejdivočejších snech!!!).

Co teď? Uteču zpátky do Čech, rodiče mi pomůžou a jemu nic neřeknu (ale dítě má právo znát svého otce)? Neřeknu nic rodině, půjdu na interupci a po pár týdnech budu zase ve starých kolejích (ale jsem už dost stará, co když už pak nikdy nebudu moct mít děti)?

Nakonec po velkých debatách, oba dost šokovaní, jsme se rozhodli, že přes všechny rozumné důvody, proč NE, si dítě necháme a zkusíme to společně vybojovat! :-)

Dobrá kamarádka, zkušená matka, mi dala radu - „nestuduj až moc informací, opatruj se, zaregistruj se na BOL a užívej si to...“ A tak mám dnes za sebou 5 a půl měsíců těhotenství, pěkně jsem se zakulatila, před pár dny jsme vybrali kočárek ... Těšíme se a zároveň obáváme, co všechno v létě s tím malým prckem přijde, ale věřím, že to zvládneme!

Rodičům jsem vlastně splnila jejich očekávání, ale protože jsem daleko, tak to opět není to ideální...  Ale ono je to jedno, řekněte!

A nyní se vracím k nadpisu – ve které životní fázy jsem byla moderní ženou a kdo jí vlastně je?

Přeji krásné jaro a zdravím z Londýna!

Helis děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce
Inzerce

 

Inzerce
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Moderní žena aneb kdy jí vlastně jsme :-) (helis) - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí
  • přeji, aby se vám v životě dařilo
    zanlena   | 01.04.2012 22:51:38
    Reagovat | URL příspěvku
  • Zajímavý příběh..a přeji hodně štěstí. Mám kamarádku, která před 11 lety odletěla na rok do Anglie jako au-pair, aniž by od toho něco očekávala. Žije tam již 11 let, má přítele (ne Angličana) a spolu mají krásné dvě děti..a těch rozdílů mezi nimi je tolik a stejně jsou spolu, protože se mají rádi!!
    Lillynka   | 01.04.2012 18:24:13
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dobrý den, potřebovala bych radu ohledně syna. Jsou mu 2 roky a 8 měsíců. Byl kojen 7 měsíců. Už od malinka je na mě závislý. U babiček byl dohromady čtyřikrát přes noc, nejdříve plakal, pak už to zvládl bez breku, ale nešťastný. S jídlem se trápime cca od roka. Nechce jíst s nikým jiným než se mnou. Do teď mi odmítá jíst kousky. Takže doteď mu jídlo mačkám vidličkou, když cítí maso, hned ho vyplivuje. Myslela jsem, že to bude problém s kousky jako takovými, ale sušenky a to co mu chutná normálně sní, rozkouse. Celkově ho do jídla musíme nutit. Ovoce nechce vůbec, jí pouze kapsičky. Jogurty má rad, kakao a k večeři pouze chleba se žervé. Šunku, sýr taky odmítá. Jídlo se snažíme řešit různými doplňky stravy k navození chuti k jídlu. Věřím, že z toho vyroste. Teď v září nastupuje do školky a já doufám, že až uvidí ostatní děti, tak začne papat normálně. Více mě ale trápí ta závislost na mě. Je nešťastný i s manželem. Potřebovala bych poradit, jak ho to odnaučit. Před 8 měsíci jsem začala chodit na poloviční úvazek do práce, mysleli jsme, že se to zlepsi, když nebude furt se mnou. Ale je to stále stejně. Vždycky tu dobu přetrpi, pláče když odcházím. Neustále ho ubezpečuji, že se vrátím, že jdu jen do práce. Je vidět, že tomu rozumí, ale přesto se to nelepší, spíše naopak. Moc děkuji za jakoukoliv radu. Šafránková

Dobrý den, ohledně synovy stravy se poraďte s ošetřujícím lékařem. Pokud dítě prospívá, i když konzumuje jen určitá jídla, pak není důvod k obavám. S lékařem byste ale také měli konzultovat případné doplňky stravy, které dítěti dáváte. Ne všechny musí být pro takto malé dítě vhodné. Také by možná bylo dobré, aby lékař chlapci udělal krevní obraz, jestli mu opravdu nějaké živiny chybí, abyste mu nepodávali nadbytečné množství některých živin či vitamínů. Některé děti vykazují při jídle zvláštnosti, jedí jen určitá jídla a vybírají si. Není dobré dítě do jídla nutit a nutit jej k experimentování. Nová jídla však je dobré nabízet, v případě zájmu nechat ochutnat. Chutě dětí se mění a časem třeba syn může být ke zkoušení jiných jídel přístupnější. Zvláštnosti v jídle však ale také mohou vykazovat děti např. s poruchami autistického spektra, či děti hodně v jídle konzervativní. Mám příliš málo informací a váš syn je příliš malý. Ohledně pobytu bez vás nepíšete, kdo syna hlídá, když jste v práci. To že pláče, když odcházíte bývá u dětí normální. Je potřeba mu to citlivě vysvětlit na úrovni jeho chápání a vývoje. Dobu odchodu však neprodlužovat, dítě ani nadměrně nelitovat, nemazlit apod. Potom by si myslelo, že váš odchod je něco mimořádného a je důvod se bát. Takto malé dítě také nemá ještě vyvinutý pojem času, žije přítomností a myslí si proto, že odcházíte navždycky. Trošku mi z vašeho popisu připadá, že maličko chcete, aby na váš syn byl závislý, že vám to dává dojem výlučnosti a důležitosti. To vše dítě vycítí. Proč myslíte, že dobu bez vás protrpí. Žádné malé dítě se pokud je o něj dobře postaráno, má dobře rozvinuté citové vazby a navíc třeba už zná osobu, která jej hlídá, se celé čtyři hodiny určitě netrápí a také není důvod , aby bylo nešťastné. Nemohou to být spíše vaše domněnky? Zkuste chování a vývoj syna zkonzultovat s dětským klinickým psychologem. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | dnes, 06:20
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×