Vskutku ďábelská hra (Dejmalka)

Asi jako většina z vás, které toto čtou :-), trávím volné chvilky na rodičovské dovolené u PC a na Internetu.  Díky jednomu klubu na konkurenčním serveru jsem se nakonec teda taky zaregistrovala na facebook, kam jsem nikdy nechtěla, ale protože skoro všechny odešly tam kvůli tomu, že ten server často padal a mně začaly některé chybět, stalo se.

Prvních pár měsíců jsem FB používala stejně jako například BOL, občas se poradit, občas se pochlubit, jindy dát radu, či někomu něco pochválit.
Loňskou zimu ale moje 2 děti (dcerka duben 2009 a synek prosinec 2010) opravdu téměř celou promarodily. Věčné záněty středního ucha dcera, syn laryngitidy, a s opravdu velmi rozsáhlým zápalem plic jsme skončili i v nemocnici. Neustále zavření doma. A to jsme byli zvyklí chodit v průměru 4x do týdne do místního mateřského centra. Ale ne, už to začíná, výmluvy, obhajování se….

Prostě jsem začala hrát hru, už po měsíci jsem věděla, že jsem na ní závislá, ale tak strašně mě bavila, upínala jsem se, že brzy bude léto, budeme chodit zas ven, vyprchá to samo. Nevyprchalo, ani týden bez PC nestačil po návratu domů, hned k PC. Trvalo to půl roku, jen ta hra, hra, na nic jiného nebyl čas. Měla jsem přes 300 přátel z celého světa jen kvůli této hře. Měla jsem i pocit, že kvůli nim taky nemohu skončit. Zkoušela jsem to takzvaně omezit, že si bude hrát jen tak, ale kdepak. Asi jako by si alkoholik řekl, že teda bude pít jen pivo. Myslíte, že bude střízlivý? A že po tom rumu v opilosti opravdu nešáhne? Celou mě to ovládlo, to nebyla jen závislost, ale opravdu posedlost, když jsem nehrála, myslela jsem na hru, co jak udělám v té hře, až se zas dostanu k PC.

Jak to u nás vypadalo? Binec jaký si neumíte ani přestavit, na úklid nebyl čas, děti mě tahaly za ruku pevně svírající myš a já na ně křičela, ať mě chvilku nechají být, s manželem jsme se půl roku nemilovali. Kdy taky, když já chodila spát hodně po půlnoci, často spíš okolo půl druhé a jen proto, že jsem věděla, že okolo 6 vstává syn. A že jsme se s manželem kvůli tomu, jak to u nás vypadá, hádali, je snad jasný.

Přemýšlela jsem, že vyhledám psychiatra, vůbec jsem nevěděla jak skončit.
A jak jsem teda skončila. Po svém. Jak to vysvětlit. Zpětně vím, že jsem si prostě uspokojila svoje ego, jak skvěle jsem to vymyslela :-), vytvořila si plán a pak už ho jen zrealizovala.

Tedy jsem za těžce vyzískané herní peníze nakoupila dárky sousedům, aby mi nezbyl ani jeden jediný, všechno co šlo, prodala, zbourala, zbavila se všech sousedů, rozloučila se a zrušila účet na FB.

Aby byl účet zrušen, nesmíte se na něj 14 dní přihlásit. Proto jsem ještě předtím změnila přihlašovací heslo, opsala jsem z krabičky na mastičku nějaký číselný kód, doprostřed napsala 1 dlouhé opravdu těžce zapamatovatelné tuším finské slovo z návodu na té krabičce, roztrhala ji a vyhodila.

Dobře, že jsem to udělala, cca po pěti dnech jsem to heslo zkoušela z paměti vydolovat, ale nepovedlo se. Kdyby ano, tyto řádky si teď nečtete.
Doporučuju: nikdy nezačínejte hrát hru, kde máte v té hře sousedy, pomáháte si v tom, abyste rostli a postupovali dále…

Už na FB nikdy nevkročím, přišla jsem i o ty holky z klubíku, se kterými jsme měly dokonce i čtyřdenní sraz a určitě už teď plánují na podzim další…. Ale nebudu se raději vůbec pokoušet (od slova pokušení nikoliv zkusit). Nejsem si totiž vůbec jistá, že bych opravdu tu hru nespustila…
Název hry ani bližší podrobnosti o ní jsem neuvedla záměrně.

Uživatelce Dejmalka děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.