Jak jsme zařizovali dětský pokojíček (WayIam)

Dětský pokojíček - usmívám se kdykoliv o něm někdo hovoří, protože tohle téma sebou pro mě přináší krásné vzpomínky.

S přítelem jsme se rozhodli pořídit miminko před dvěma roky, a mysleli si, že to bude hned. Antikoncepci jsem předtím nebrala, oba jsme byli zdraví - v ničem jsme neviděli problém. Upřímně - nevím, jestli nějaký problém byl, každopádně HNED nám to v žádném případě nešlo. Naštěstí se nám dařilo příliš nepropadat panice a otázkám typu "proč nám to nejde?", a snažili jsme se soustředit na jiné věci. Já se tehdy zaměřila na zvelebování našeho bydlení. A tak jsem po nějaké době přišla s nápadem, že bychom si mohli předělat ložnici. Dokonce jsem si připravila i velmi amatérské kresby toho, jak by měla "nová" ložnice vypadat. Svůj návrh jsem před přítelem, který si nemyslel, že je nutné cokoliv předělávat, obhájila především díky tomu, že v ložnici by po navrhovaných úpravách vznikl celkem velký volný prostor - základ pro budoucí dětský pokojíček.

Nakonec byl nadšený, a pustili jsme se do úprav. Dělali jsme si velké naděje - o dítě jsme se tou dobou pokoušeli přes rok, a oběma nám rekonstrukce ložnice s vidinou prostoru pro miminko, které jsme si moc přáli, připadala jako nějaký rituál, který nám pomůže ke splnění našeho velkého snu. Prostě jsme si mysleli, že přestavbou ložnice miminko přivoláme. V tomto duchu jsme žertovali po celou rekonstrukci, která nebyla nijak náročná, ale už se v ní odráželo naše očekávání. Volili jsme neutrální barvy, které nám připadaly vhodné do pokoje pro miminko a podle stejných kritérií jsme vybírali i koberec.

Nová ložnice byla brzy hotová a oba jsme ze změny měli velkou radost. Večer po rekonstrukci jsme si otevřeli víno na přípitek a napůl vážně a napůl z legrace jsme si ukazovali, jak by jednou měl vypadat pokojíček, který jsme plánovali a doufali, že ho jednou budeme moc zařídit. Zhruba měsíc po tomto večeru jsem zjistila, že jsem těhotná. A naprosto uvěřila tomu, že jsme si miminko prostě "přivolali".

Dneska už v ložnici nemáme prázdný prostor. Vše je nachystané na brzký příchod miminka. Koupili jsme postýlku, přebalovací pult, skříňku na oblečky, které mi pořád připadají neuvěřitelně malé. Často si před usnutím vybavuji krásné vzpomínky z dob, kdy jsme "jen" předělávali ložnici. Přijde mi to tak dávno, a přitom to bylo ještě letos. Těším se až tu miminko bude s námi, a zároveň se trochu děsím toho, jak mi péče o něj půjde. Ale kdykoliv vejdu do ložnice, vím, že jsme dobře připravení. A cítím krásný klid na duši.

Tento článek bych chtěla věnovat především všem budoucím maminkám, a nejvíce těm, které se o miminko pokoušejí.

Uživatelce WayIam děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce