Manžel a tatínek, výchova 

Rozhovor byl pořízen 27. února 2013

Pane docente, máte cestovatelství tak zvaně v anamnéze. Je pravda, že ač jste se tam nenarodil, ruština se stala Vaší mateřštinou? Jak jste se ocitl jako dítě v Rusku?

Pár měsíců po mém narození dostal otec příležitost studovat jedinou vysokou školu pro hasiče ve východním bloku v Moskvě. Když pro nás zařídil bydlení a další důležité věci, odjeli jsme za ním. Tříčlenná mladá rodina s pronajatým bytem však nemohla žít dlouho jen z vysokoškolského stipendia, takže jsem musel do jeslí k ruským dětem a maminka sehnala práci na recepci Československé ambasády. V dětském kolektivu se mluvilo samozřejmé jen rusky, takže jsem měl i místní přízvuk. Jak se blížila školní docházka, rodiče na mě mluvili víc a víc slovensky, ale já zásadně odpovídal rusky a chtěl jsem výlučně ruské pohádky. Kvůli způsobu naší komunikace si asi dost lidí myslelo, že si mě rodiče v Rusku adoptovali.

Jak v Rusku probíhalo Vaše dětství a kdy jste se vrátili do Československa?

Skromně a šťastně, řekl bych. Měl jsem u sebe tatínka i maminku, to je to hlavní, co malé dítě potřebuje. Věci, které v Rusku v té době nebyly, jsme si nakoupili u nás. Dlouhé přesuny na prázdniny domů jsme absolvovali občas letadlem, ale většinou lůžkovým vlakem. Až do konce základní školy mě zvuk jedoucího vlaku vždy spolehlivě uspal.

Jakým zálibám jste se věnoval v dětství?

Začínal jsem na základní škole hereckým kroužkem, ale vždy jsem chtěl hrát nějaký sport. Nakonec jsem zakotvil u basketbalu, a to na poměrně vysoké úrovni. Bylo to ale na úkor volného času, nakonec mnoho rodičů sportujících dětí to dobře zná: škola, trénink, učení. Téměř každý víkend zápasy, v létě trojfázové tréninky. Věděl jsem, že chci na medicínu a na mise, takže jsem musel mít výborné výsledky ve škole a pracoval jsem i na své angličtině. Už za socializmu jsme byli jako dorostenci zváni na turnaje na kapitalistický západ a myslím dokonce, že jsme všechny vyhráli. Mám doma i medaili z federálního mistrovství Československa. Sport mi mnoho dal, ale něco i vzal, myslím tím pro tento sport typické problémy s koleny. Jednou jsem kvůli tomu putoval z vysokoškolského turnaje na operační sál. Nikdy jsem ale nelitoval a ke sportu budu vést i svého syna.

Jak velké máte děti?

Zatím jednoho syna, koncem ledna mu byly 3 roky. Jmenuje se Dominik Alex, a protože se naučil brzy mluvit, už poměrně dlouho nám je partnerem.

Pane docente, máte vůbec přes své pracovní vytížení dostatek času věnovat se dětem? Nebo spočívá péče na Vaší paní?

Snažím se být s rodinou co nejvíce, ale základní provoz domácnosti i výchova jsou samozřejmě na manželce. Když přijede přes den nějaký opravář, nemohu s ním ztrácet svůj čas. Naštěstí její práce ji tu flexibilitu umožňuje. Rád ale pracuji na malé zahrádce, kterou za řadovým domkem máme.

Je Vaše paní také z oboru? Jak jste se při Vašem akčním životním stylu seznámili?

Manželka vlastní cestovní a vzdělávací agenturu. Významnou částí její klientely jsou lékaři. Navíc po svatbě jsme začínali manželství skromně na koleji v lékařské buňce, a tak má k medicíně blízko. Vždy říkala, že kdybychom se seznámili dříve, chtěla by studovat medicínu se mnou. Absolvovala komerční ruštinu a potom ještě ekonomickou fakultu. S manželkou jsem se seznámil v roce 1998 v Chorvatsku. Vzal jsem na dovolenou do Medulinu své anglické přátele a jeden den jsme se chtěli proletět malým letadlem nad pobřežím. Ona stála jako zástupce české cestovní kanceláře na hotelové recepci a tvářila se suverénně, takže jsme předpokládali, že bude vědět, kde je to malé místní polní letiště. Ze začátku jsme spolu mluvili anglicky, potom jsme si ještě nějakou dobu vykali. Se znalostí plynulé chorvatštiny nám vše potřebné zjistila, a protože zážitek z letu nad Jadranem byl báječný, napsal jsem jí děkovný vzkaz. Tím to začalo a za rok na to jsme se na skále nad mořem v Pule zasnoubili. Svatební cesta již nebyla do Chorvatska, ale do Tuniska.

Jste přísný tatínek?

Malé dítě nemůže dělat věci výlučně podle představy dospělých, na svět musí mít jiný pohled. Nebylo by to ani fyziologické. Snažím se proto mít pochopení, i když někdy se člověk musí hodně ovládat. Naštěstí má dobré srdíčko, je soucitný a interaktivní. Přísný tedy nejsem. Netoleruji ale občasné schválnosti. Musí mít jistá pravidla a mantinely, za které nemůže. V rámci učení na něj však budu určitě náročný.

Odlišujete se v přístupu k dětem od svých rodičů?

Snažím se odlišovat. Jako dítě jsem měl občas pocit, že ten výprask jsem si nezasloužil, což je možná běžné u všech dětí. Snažím se tomu ale u svého syna vyvarovat. Dnešní rodiče jsou méně autoritativní, demokratická výchova vysvětlováním a pohovorem však musí mít své hranice. Potom už se zvyšuje hlas.

Nemáte na základě svých zážitků vůči svému synovi tendenci používat: „V Africe umírají hlady a Vy si tady ničeho nevážíte?“

Synovi to připomínám, když mám pocit, že něco bere jako samozřejmost. Nedovolím mu ani plýtvat vodou, i když malé děti rády otevírají kohoutky naplno. I kdyby měsíc pršelo, dostane se mu poučení, že děti v Africe musí nosit vodu z dálky, a proto si jí váží. Mám v sobě moc hluboko, že voda znamená život, a proto by se s ní mělo šetřit. Léčil jsem na venkovské misijní stanici, kde po osmiměsíčním suchu nebyla voda ani na kartáček.

Chtěl byste, aby šly děti ve Vašich šlépějích?

Jednoznačně ano, počítám s tím. Já jsem nebyl z lékařské rodiny a musel jsem hledat vlastní cestu. Rádi bychom měli ještě další dítě a pro obě bych zvolil medicínu. Nutit je však nebudu.

Jak vypadá volný čas Vašeho syna? K čemu ho vedete?

Zatím je Dominiček moc malý. Řešíme to občas miniškoličkou, dětskými koutky a rád bývá se svými prarodiči, kteří ho zbožňují.

Rozhovor pořídila: Jana Martincová, fota: archív doc. Rastislava Maďara

Rozhovor je součástí Měsíce očkování, ve kterém nám právě pan doc. Maďar objasní význam očkování, zda je i v dnešní době potřebné, jaké je složení vakcín a jejich vývoj, odhalí nám prokázaná fakta a vyvrátí mnohé z mýtů o očkování.

Předchozí části rozhovoru:

Úvod
1. Práce v humanitárních organizacích
2. Docent cestovatel

Následující části rozhovoru:

4. Životní styl
5. Významný vědecký pracovník a popularizátor očkování

Humanitární organizaci International Humanity, která vynakládá všech 100 % vybraných prostředků od donorů přímo na konkrétní projekty, můžete podpořit i Vy! Jaké jsou možnosti pomoci?