4. Mateřství

Rozhovor byl pořízen v únoru 2013

Jste maminka jedné dcery. Rozárka se narodila ve Vašich 37 letech, odkládala jste mateřství kvůli slibně rozjeté kariéře?

Neodkládala – a když, tak jen zpočátku. Vysokou školu jsem končila ve 28 letech a od 31 jsem se snažila přijít do jiného stavu. Jasně, že jsem při tom pořád pracovala, tak to možná tak vypadalo. Kamarádky těhotněly o sto šest, takže kdybych nepracovala, asi bych se zbláznila. Pak člověka napadá: hlavně, že mám práci, když už zůstanu bezdětná. A snažíte se na to nemyslet a myslet jen na tu hezkou práci, která vás čeká. Žijete tím, co máte a jste za to vděčná.

Otevřeně přiznáváte (stejně jako v našem posledním rozhovoru Hanka Kynychová), že dcerku máte díky umělému oplodnění. Jak vzpomínáte na první těhotenství a její narození?

Rozárka se narodila až ze třetího pokusu. Byl to dlouhý boj. Těhotenství bych pak definovala jako směsku absolutního štěstí spojeného se šíleným strachem, aby to dopadlo. Byla jsem podle svých blízkých až nepatřičně veselá. Můj milý bráška se přiznal, že měl o mě strach, že porodím předčasně, jak jsem se prý neustále smála. Je pravda, že jsem se smála ještě cestou na porodní sál, čímž jsem úplně odbourávala svého muže. Tři hodiny před narozením Rozinky nás pravda smích přešel:-).  Ale hned hodinu po porodu se vrátil a hormon štěstí, který mi tohle děťátko naordinovalo, vydržel ještě půl roku. A pak – reset. Vidím to jako dnes. Seděla jsem v létě na zahradě a usedavě plakala nad půlročním uzlíčkem, že to už dál nedám, a byla jsem k nezastavení. Jako když vypnete počítač. Tmavá prázdná obrazovka.

Co se stalo?

Vlastně ani nevím. Asi vyčerpaní organismu, pracovala jsem od jejích dvou týdnů. Teď si asi pomyslíte – je ta ženská normální, tak dlouho čekala na dítě a pak dělá kariéru? Ale ono to bylo poněkud složitější. Měla jsem v té době (rok 2007) podepsané smlouvy s ČT až do roku 2011! na seriál O Kanafáskovi, s pevně stanoveným časovým harmonogramem, kde hrozilo penále, pokud bych jej nedodržela. Navíc by mi hrozila ztráta dobrého jména v oboru a to už by se se mnou vezlo navždy. Snažila jsem se pracovat, když malá spala, a vůbec jsem neodpočívala. Navíc se ve mně asi vyčerpal ten absolutní hormon štěstí:-(.

Nakonec jsme s produkcí upravili trochu termíny, aby šlo všechno stíhat, já se dala trochu dohromady a šlape to více méně dodnes. Ale upřímně – zbývá pracující matce něco jiného? Myslím, že ani ne.
 

Rozárce je pět let. Jaká je a co ji baví?

Je to obyčejná, trošku introvertní, ale veselá a milá holčička. Baví ji se trochu loudat, čímž mě přivádí k šílenství, jelikož jsem více akční. Má svůj rytmus a já si těžko zvykám. Chodí závodně plavat, jednou týdně zpívat, ale asi z toho nic nebude. Nejraději si pořád hraje, je to taková pečovatelka našich plyšáčků.

Jaké má dcera ráda večerníčky? Vede u ní stejně jako u Vás Maxipes Fík?

Fíka má ráda také, dlouho se jí líbil Mach a Šebestová, Pane pojďte si hrát, Trnkovu zahradu, ale uznává i Kanafáska:-). Zná i zahraniční seriály, ale snažíme se si raději číst, než koukat na televizi.  

Líbilo se mi, jak jste dcerce vysvětlovala, jaká je Vaše profese. Můžete se s námi podělit, co Rozárce řekl kamarád o „malování do knížek“?

Rozinka vysvětlovala ve školce, co děla její maminka, a řekla, že kreslím do knížek. A nějaký dobře vychovaný chytrolínek hned opáčil, že to je tedy pěkné, že do knížek se přece nekreslí, že každý ví, že se to nesmí. Rozárka pak kvůli tomu plakala, ona chudinka věděla, že má pravdu , ale kamarád byl také v právu. Pak vysvětlujte dětem, že pravda může být taková i maková.

Včera jsme zrovna dočetly druhý díl Lichožroutů a Rozinka se ptala: „Je to doufám nekonečná kniha mami, že ano? Protože až nebudeš kreslit lichožrouty, tak přece umřeš?“ Tak asi takhle chápe moji profesi:-(.

Asi jako každé malé dítě dcera ráda maluje, vidíte u ní talent? A je to vůbec možné zjistit u dětí tak brzy?

Myslím, že ne. Děti vesměs až na výjimky kreslí skvěle. Navíc to vaše kreslí vždycky tak nějak trochu lépe než ty ostatní. A pak se stane jadernou fyzičkou:-). Tak to má být!

Jaká jste maminka? Naplnilo mateřství Vaše očekávání?

Nadchlo mě, jaká je to legrace a vyděsilo, jaké úzkosti můžete mít. Strach o dítě je to nejhorší, co znám. To ale potvrdí každá maminka. Jenže, když se nestanete rodičem, těžko se to dá pochopit. Jinak pro mě je mateřství dost velký odvaz. Vůbec bych neměnila, ale je to občas dost slušný adrenalin.

Co spolu s dcerkou děláte rády?

Bude to znít jako z příručky, ale rády si čteme. Zalezeme si do pelíšku a čteme a čteme. A když nás to omrzí, tak se jen tak kočkujeme. Teď jedeme už potřetí letos na lyže, Rozinka bezvadně lyžuje a mě to dojímá. Obě nás to velmi baví, protože konečně spolu jezdíme na velkých kopcích pro dospěláky. A to je panečku jízda!

Rozhovor pořídila: Beáta Matyášová, http://www.facebook.com/bea.matyas

Fotografie poskytla: Galina Miklínová

Předchozí části rozhovoru:

Úvod

1. Galinino dětství

2. Kariéra režisérky a ilustrátorky

3. Práce na volné noze

Další části rozhovoru:

5. Životní styl